6 Tdo 941/2016-47
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. července 2016 o
dovolání, které podal L. V . , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze
dne 22. 10. 2015, č. j. 1 To 71/2015-1553, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Krajského soudu v Ostravě- pobočka Olomouc, pod sp. zn. 29 T 14/2013,
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného o d m í t á .
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc, ze dne 21. 1.
2015, č. j. 29 T 14/2015-1443, byl obviněný L. V. (dále jen „obviněný“, příp.
„dovolatel“) uznán vinným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a
jinými předměty z nedbalosti podle § 157 odst. 1, odst. 5 zákona č. 40/2009 Sb.
trestního zákoníku, ve změní pozdějších předpisů (správně přečinem) a přečinem
porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle 244
zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „tr. zákoník“), jehož se podle jeho skutkového zjištění dopustil tím, že
v době minimálně od měsíce března do počátku měsíce listopadu 2012 v O., jako
fyzická osoba podnikající pod obchodním jménem L. V., provozující prodejnu
smíšeného zboží na ulici D. N. č. ..., v rozporu s požadavky na bezpečnost
potravin a jejich sledovatelnost stanovenými článkem 14 a 18 nařízení
Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002 ze dne 28. 1. 2002, kterým se stanoví
obecné zásady a požadavky potravinového práva a také v rozporu s příslušnými
zákonnými ustanoveními, zejména v rozporu s § 12 a § 13 zákona č. 61/1997 Sb.,
o lihu v tehdy platném znění, v rozporu s § 3, § 4 a § 6 zákona č. 676/2004
Sb., o povinném označení lihu v tehdy platném znění, v rozporu s § 3 písm. b),
§ 9 a § 10 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele v tehdy platném znění
a v rozporu s § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 110/1997, o potravinách a
tabákových výrobcích v tehdy platném znění, podle kterých bylo mimo jiného
zakázáno do oběhu uvádět líh vadný či neznámého původu a byla stanovena
povinnost označit líh ve spotřebitelském balení vyrobený na daňovém území České
republiky nebo na toto území dovezený kontrolní páskou a byla také stanovena
povinnost prodejce prodávat výrobky v předepsané nebo schválené jakosti, řádně
informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků, zajistit, aby jím
prodávané výrobky byly přímo, viditelně a srozumitelně označeny označením
výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele a též údaji o složení materiálu, si
od nezjištěné osoby k dalšímu prodeji opakovaně opatřil přesně nezjištěné
množství lihoviny o obsahu 0,5 l a 1 l deklarované jako rum a vodka v řádně
neoznačených spotřebitelských baleních, kterým chyběla kontrolní páska určená
ke značení lihu a etiketa výrobce, některé tyto lihoviny rozdal příbuzným a
známým, resp. je sám zkonzumoval, aniž by u kohokoli zaregistroval nějaké
zdravotní potíže a část z nich prodal ve své provozovně sám, nebo
prostřednictvím své prodavačky J. Ch., přičemž
a) v přesně nezjištěné době, zřejmě dne 2. 11. 2012, P. Š., jako
nezávadnou a určenou ke konzumaci, prodal lihovinu deklarovanou jako vodka o
obsahu 1 l bez etikety a kontrolní pásky, kdy následná konzumace tohoto
alkoholu u poškozeného vedla k závažné intoxikaci methylalkoholem, neboť tato
lihovina obsahovala množství methanolu mnohonásobně převyšující maximální
povolený obsah, P. Š. musel být dne 5. 11. 2012 převezen do Fakultní nemocnice
v Olomouci a téhož dne zemřel na těžký otok mozku při akutní otravě
methylalkoholem,
b) v přesně nezjištěné době, zřejmě dne 6. 11. 2012, M. H., jako
nezávadnou a určenou ke konzumaci, prodal lihovinu deklarovanou jako rum o
obsahu 0,5 l bez etikety a kontrolní pásky, kdy následná konzumace tohoto
alkoholu u poškozeného vedla k závažné intoxikaci methylalkoholem, neboť tato
lihovina obsahovala množství methanolu mnohonásobně převyšující maximální
povolený obsah, M. H. musel být dne 10. 11. 2012 hospitalizován a léčen ve
Fakultní nemocnici v Olomouci, kde se nacházel až do 19. 11. 2012,
c) v přesně nezjištěné době, zřejmě dne 11. 11. 2012, L. Z., jako
nezávadnou a určenou ke konzumaci prodal lihovinu deklarovanou jako rum o
obsahu 1 l bez etikety a kontrolní pásky, kdy následná konzumace tohoto
alkoholu L. Z. a jeho manželkou V. Z. u obou vedla k závažné intoxikaci
methylalkoholem, neboť tato lihovina obsahovala množství methanolu mnohonásobně
převyšující maximální povolený obsah, L. Z. musel být v době od 14. 11. 2012 do
27. 11. 2012 hospitalizován a léčen ve Fakultní nemocnici v Olomouci, V. Z.,
která dne 13. 11. 2012 rovněž byla hospitalizována ve Fakultní nemocnici v
Olomouci, téhož dne, přes veškerou poskytnutou odbornou lékařskou péči, zemřela
na těžký otok mozku při akutní otravě methylalkoholem,
takto přitom jednal, ačkoli věděl, že za velmi nízkou nákupní cenu pořizuje
alkohol bez etikety výrobce a kontrolní pásky, tento alkohol za velmi nízkou
cenu také dál prodával, a to dokonce i v době, kdy již registroval, že na území
České republiky je distribuován závadový alkohol, po jehož požití od počátku
měsíce září 2012 docházelo k vlně otrav methylalkoholem a ačkoli sám s
neoznačeným alkoholem, který odebíral a dále prodával, neměl negativní
zkušenosti, vzhledem k uvedenému mohl a měl předpokládat, že alkohol prodávaný
v jeho provozovně může být závadný a jeho konzumace může vést k závažným, až
život ohrožujícím komplikacím, současně také věděl, že porušuje zájem státu na
kontrole pohybu zboží podléhajícího spotřebním daním a na příjmu z těchto
daní, kterým podléhají vybrané výrobky označené k tomu určenými kontrolními
páskami,
2. Obviněný byl za uvedené trestné činy odsouzen podle § 157 odst. 5
tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v
trvání 3 roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst.
1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle § 73
odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívají v
zákazu prodeje zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej v trvání 7 roků.
3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému se spoluobviněnou J. Ch.
uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit Všeobecné zdravotní pojišťovně
ČR škodu ve výši 3 142 Kč, poškozeným A. Š. škodu ve výši 240 000 Kč, A. T.
škodu ve výši 175 000 Kč, P. Š. škodu ve výši 240 000 Kč, V. Š. škodu ve výši
240 000 Kč, s tím, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. H. odkázán s
nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný dále
byl podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázán k povinnosti nahradit Vojenské zdravotní
pojišťovně škodu ve výši 74 196 Kč, L. Z. ve výši 240 000 Kč, J. D. ve výši 240
000 Kč, L. Š. ve výši 300 000 Kč, V. P. ve výši 300 000 Kč s tím, že podle §
229 odst. 2 tr. ř. byli poškození A. T. a Vojenská zdravotní pojišťovna
odkázání se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
4. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění L. V. a J.
Ch. a poškození, Všeobecná zdravotní pojišťovna a E. Š., rozhodl ve druhém
stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 22. 10. 2015, č. j. 1 To
71/2015-1553, jímž podle § 259 odst. 3 tr. ř. doplnil z podnětu odvolání
poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny napadený rozsudek Krajského soudu v
Ostravě - pobočky v Olomouci, ze dne 21. 1. 2015, č. j. 29 T 14/2013-1443, tak,
že podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozené
Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Orlická 4/2020, 130
00 Praha 3, IČ: 41197518, majetkovou škodu ve výši 221 174 Kč. Odvolání
obviněných L. V., J. Ch. a poškozené E. Š. podle § 256 tr. ř. zamítl.
5. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný
prostřednictvím obhájce Mgr. Františka Stratila dovolání, v němž uplatnil
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Dovolatel má za to, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného
právního posouzení skutku a nesprávného hmotně právního posouzení.
7. Obviněný v rámci dovolání uvádí, že i přes jisté výhrady
nezpochybňuje, že prodával alkohol, který byl závadný. Nemůže ovšem souhlasit s
tím, že by závadný alkohol, který uváděl do oběhu, zavinil smrt poškozených P.
Š. a V. Z. Obviněný poukazuje na skutečnost, že poté, co ve věci rozhodl soud
druhého stupně, nechal si ve věci vypracovat znalecký posudek znalce oboru
zdravotnictví, odvětví toxikologie, RNDr. Petera Ondry. Z tohoto vyplývá, že v
1000 ml 40% lihoviny, bylo přibližně 30 ml čistého metanolu, což přestavuje
hraniční množství smrtelné dávky metanolu. Předmětná lihovina ovšem obsahovala
i etanol, takže množství metanolu obsažené v lihovině přestalo být smrtelné.
Obviněný zdůrazňuje i skutečnost, že pokud manželé Z. vypili společně 1 litr
uvedené lihoviny, nemohl ani jeden z nich zkonzumovat smrtelné množství. Proto
se domnívá, že ačkoliv není pochyb o tom, že prodával lihovinu zdravotně
závadnou, nebylo prokázáno, že by zavinil smrt poškozených.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí soudu
druhého stupně a prvního stupně zrušil.
9. Nejvyšší státní zástupce k dovolání obviněného prostřednictvím
státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že
uplatněnou argumentaci nelze pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. podřadit. Obviněný toliko prezentuje vlastní verzi skutkového děje,
podle které prodané lihoviny nemohly poškozené usmrtit. Touto argumentací není
namítáno nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní
posouzení. Pokud obviněný poukazuje na skutečnost, že si nechal vypracovat nový
znalecký posudek, tak v rámci dovolacího řízení je vycházeno ze skutkového
stavu, který byl zjištěn soudy nižších stupně. Nový znalecký posudek by mohl
být důvodem pro podání návrhu na obnovu řízení. V závěru vyjádření státní
zástupce navrhl, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm.
b) tr. ř. Vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek § 265r
odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1
písm. c) tr. ř.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal,
zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě
a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná.
Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2
písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d
odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání
učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti
dovolání (§ 265f tr. ř.).
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §
265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky
naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v
případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje,
že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud
tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle
norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je
při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek
nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou
právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze
skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je
vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda
je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné
skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst.
1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně
uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových
zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi
provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem
prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen
soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263
odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout
přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst.
1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně
ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu
skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem
(soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že
Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§
265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní
iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má
zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr.
ř.).
16. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení
dovolání obviněného.
17. Obviněný naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. spatřuje ve skutečnosti, že byť nerozporuje, že prodával lihoviny
obsahující metanol, tak jím distribuované lihoviny nebyly způsobilé způsobit
smrt poškozených V. Z. a P. Š. V tomto směru poukazuje na nový důkaz, který si
opatřil poté, co ve věci rozhodl soud druhého stupně. Jedná se o znalecký
posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, RNDr. Petera Ondry,
ze kterého vyplývá, že v 1000 ml 40% lihoviny, bylo přibližně 30 ml čistého
methanolu, což přestavuje hraniční množství smrtelné dávky methanolu. Nelze
ovšem pominout, že lihovina obsahovala i etanol, takže množství methanolu
přestalo být smrtelnou dávkou. Dovolatel poukazuje i na skutečnost, že pokud
manželé Z. vypili společně 1 litr uvedené lihoviny, nemohl ani jeden z nich
zkonzumovat smrtelné množství. Proto se domnívá, že ačkoliv není pochyb o tom,
že prodával lihovinu zdravotně závadnou, nebylo prokázáno, že by zavinil smrt
poškozených.
18. Vzhledem k obsahu uplatněných dovolacích námitek lze konstatovat, že
obviněný své námitky sice formálně opírá o dovolací důvod uvedený v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem jím namítané vady pod uplatněný dovolací důvod
podřadit nelze. Všechny vznesené námitky totiž zpochybňují správnost skutkových
zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně, a se kterými se ztotožnil soud
druhého stupně. Obviněný touto dovolací argumentací míjí hranice deklarovaného
dovolacího důvodu, neboť jeho námitky fakticky nesměřují proti právnímu
posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení. Primárně jimi brojí
proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů. Obviněný nabízí své vlastní
hodnocení provedených důkazů, vyjadřuje v podstatě nesouhlas se způsobem
hodnocení důkazů soudem prvního stupně, vše s vyústěním do závěru, že přestože
prodával lihoviny, které byly nebezpečné lidskému zdraví, nemohla jejich
konzumace vést k smrti poškozených. Obviněný tedy namítá, že nemohl naplnit
kvalifikovanou skutkovou podstatu přečinu ohrožování zdraví závadnými
potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle § 157 odst. 1, odst. 5 tr.
zákoníku (v rozsudku soudu prvního stupně nesprávně uvedeno zločinu). Takto
formulované dovolací námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost
dovolacího soudu.
19. V souvislosti předložením nového znaleckého posudku, který
předložila obhajoba v rámci podaného dovolání, považuje Nejvyšší soud za nutné
konstatovat, v rámci dovolacího řízení může přezkoumat a přezkoumává napadené
rozhodnutí pouze ex tunc, tedy podle skutkového a právního stavu existujícího v
době vydání napadeného rozhodnutí, resp. v době, kdy probíhalo řízení, které
tomuto rozhodnutí předcházelo (viz přiměř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.
4. 1997, sp. zn. Tzn 205/96). Zákon tedy nepřipouští tzv. nova, tj. nové
skutečnosti a důkazy o nich, jež by mohly být důvodem k uplatnění jiného
mimořádného opravného prostředku, tj. návrhu na povolení obnovy řízení. Proto
Nejvyšší soud vycházel se skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů.
20. Nad rámec shora uvedeného přesto považuje Nejvyšší soud za potřebné
uvést, že v podstatě ze znaleckého posudku, který předložil obviněný,
nevyplývají žádné relevantní skutečnosti, které by zpochybňovaly závěry soudu
prvního stupně, který na základě provedeného dokazování v rozsahu požadovaném
ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. shledal, že lihovina, která byla zakoupena v
prodejně obviněného vedla ke způsobení smrti poškozených (body 1 a, c) rozsudku
soudu prvního stupně). Lze konstatovat, že obviněný již v rámci řízení před
soudem prvního stupně namítal, že lihovina, která byla nalezena v jeho obchodě,
nebyla způsobilá vyvolat smrt poškozených. Soud prvního stupně na obhajobu
obviněného reagoval a náležitě se s ní vypořádal (č. l. 31 až 32 rozsudku),
když poukázal na výpovědi svědků M. H. a L. Z. Tito svědci vypověděli, že
alkohol, který vedl k jejich otravě metanolem, a k otravě poškozené V. Z.,
zakoupili v provozovně obviněného. Stejné skutečnosti uvedli i pozůstalí po
poškozených P. Š. a V. Z. Soud prvního stupně se i logicky vypořádal s tím, že
v prodejně obviněného byl zajištěn alkohol obsahující jiné množství
metylalkoholu, než bylo prokázáno v láhvích zajištěných v místě bydliště
poškozených. Zdůrazňuje skutečnost, že nebyly zkoumány všechny láhve alkoholu z
prodejny obviněného, které byly získány nelegálně, neboť část jich již byla v
době zajištění závadného alkoholu prodána (viz č. l. 32). Zároveň poukazuje i
na skutečnost, že alkohol zajištěný v místě bydliště poškozeného L. Z. a
zemřelé poškozené V. Z., vykazuje chromatograficky shodné parametry s alkoholem
zajištěným v prodejně obviněného.
21. V souvislosti s argumentací obviněného ohledně množství methanolu
zjištěného v láhvích vydaných dne 8. 11. 2012 považuje Nejvyšší soud nutné
zdůraznit, že v těchto láhvích bylo prokázáno různé množství methylalkoholu,
tedy jednotlivé láhve obsahovaly různé množství methanolu a etanolu, takže
závěry obviněného prezentované v dovolání v tomto kontextu postrádají
jakoukoliv relevanci a jsou pouze hypotetické. Navíc je třeba zdůraznit, že z
provedeného dokazování je nepochybné, že obviněný si musel po datu 8. 11. 2012,
když tohoto dne došlo k zajištění závadného alkoholu Celním ředitelstvím
Olomouc (č. l. 837) opatřit ještě další lihoviny obsahující závadný methanol,
který prodal poškozenému L. Z. pravděpodobně dne 11. 11. 2012. Takže i z tohoto
pohledu se jeví uplatněná argumentace bezpředmětná. K námitce obviněného, že
manželé Z. pili závadný alkohol společně, takže ani jeden se nemohl otrávit,
lze uvést následující. Z výpovědi svědka Z. vyplývá, že závadného alkoholu
požila více poškozená Z., když z jeho výpovědi také vyplývá, že on sám následně
pil nezávadný alkohol, který zakoupil v prodejně Hruška a který nepochybně
účinky methanolu na jeho osobu eliminoval.
22. Z pohledu námitek uplatněných obviněným v podaném dovolání, proto
lze konstatovat, že tyto, jak již bylo naznačeno, v podstatě směřují primárně
do způsobu hodnocení důkazů soudy [a tedy nenaplňují dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř.],. Nejvyšší soud přes naznačený závěr, že vychází
se skutkového stavu, tak jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, považuje za
nutné uvést, že zejména soud prvního stupně své úvahy ohledně hodnocení
provedených důkazů řádně odůvodnil. Uvedený soud velmi podrobně rozvedl, na
základě kterých důkazů má obhajobu obviněného za vyvrácenou a které důkazy ho
usvědčují. V tomto směru lze poukázat na přesvědčivé písemné odůvodnění
rozsudku soudu prvního stupně (str. 30-32). Soud druhého stupně (str. 9-11 jeho
rozhodnutí) se s tímto odůvodněním plně ztotožnil s odkazem na ustanovení § 2
odst. 5, odst. 6 tr. ř., kdy i rozvedl své úvahy z pohledu námitek, které
obviněný uplatnil v rámci podaného odvolání a které jsou zčásti totožné s
argumentací použitou v podaném dovolání. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že
soudy nižších stupňů vyvodily z provedených důkazů odpovídající skutkové a
právní závěry.
23. Ohledně podaného dovolání lze tedy uvést, že obviněný jen opakovaně
vyjadřuje nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů (tento
nesouhlas vyjádřil i v rámci podaného odvolání) a předkládá vlastní verze
průběhu skutkového děje. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu
skutkového děje obviněným, považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout, že
právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v
řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám dovolatele.
Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž
se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s
ústavními principy (viz rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II.
ÚS 681/04).
24. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že obviněný se svou
argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného
dovolacího důvodu rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod
dovolací důvod jím deklarovaný (a současně ani pod jiné ustanovením § 265b tr.
ř. vyjmenující dovolací důvody). Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho
dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b)
tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu,
než je uveden v § 265b.
25. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo
podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm.
b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. července 2016
JUDr. Jan Englemann
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová