6 Tdo 943/2025-1259
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný René Knap proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 7 To 232/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 138/2019,
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 8. 2024, č. j. 1 T 138/2019-1086 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný René Knap uznán vinným pokračujícím přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
1) v přesně nezjištěné době dne 4. 9. 2015, v Praze XY, ul. XY XY, v areálu prodejny Alza, uzavřel jako zástupce společnosti PKW GROUP s.r.o., IČ: 24849588, se sídlem Praha 8, Pobřežní 370/4, s poškozenou A. D. smlouvu na dodání ojetého motorového vozidla zn. Audi A4 2.0 TFSI Sline Sportpaket plus v prodejní ceně 225 000 Kč s ujednáním platby předem, kdy poškozená ihned po podpisu smlouvy uhradila zálohu ve výši 27 000 Kč v hotovosti k jeho rukám, a dále dne 11. 9. 2015 doplatek kupní ceny ve výši 198 000 Kč bankovním převodem na účet společnosti PKW GROUP s.r.o. č. XY vedený u Raiffeisenbank a.s., téhož dne na základě disponentských oprávnění finanční prostředky v částce 90 000 Kč převedl na účet č. XY vedený u Raiffeisenbank a.s. a částku 107 000 Kč na účet č. XY vedený u FIO Banka a.s., tedy na bankovní účty společnosti GEOLYS GROUP s.r.o., IČ: 03258963, se sídlem Praha 2, Varšavská 715/36, u které působil jako jednatel a současně jediný disponent uvedených účtů, následně tyto finanční prostředky z účtů vybral, přičemž vozidlo poškozené nedodal s tím, že je bourané, a poté co poškozená dne 9. 12. 2015 písemně odstoupila od kupní smlouvy, přestal komunikovat, finanční prostředky ani přes opakované výzvy nevrátil, neučinil žádné kroky k nápravě nebo reparaci vzniklé škody, čímž poškozené A. D. způsobil škodu ve výši 225 000 Kč,
2) v přesně nezjištěné době dne 29. 1. 2016 v XY, XY XY, okres XY, jako jednatel společnosti GEOLYS GROUP s.r.o., IČ: 03258963, se sídlem Praha 2, Varšavská 715/36, uzavřel s poškozeným Opatstvím Nový Dvůr smlouvu na dodání osobního motorového vozidla zn. Ford Focus Kombi, Business Edition, 2,0 TDCi/150k, černé barvy, v prodejní ceně 455 000 Kč s ujednáním platby předem, kdy poškozený na základě zálohové faktury č. Z12016 ze dne 29. 1. 2016 uhradil částku 455 000 Kč bankovním převodem dne 3. 2. 2016 na účet společnosti GEOLYS GROUP s.r.o.
č. XY vedený u FIO Banka, a.s., následně jako jediný disponent finanční prostředky z účtu postupně vybral, vozidlo však poškozenému nedodal, finanční prostředky nevrátil, a s využitím legendy, že dodání vozidla bude výhodnější realizovat prostřednictvím společnosti PKW GROUP s.r.o., přesvědčil poškozeného k uzavření nové smlouvy o dodání totožného vozidla s předmětnou společností, k čemuž došlo dne 10. 3. 2016, poté Kamil Galajda PKW GROUP s.r.o. jako jednatel společnosti poškozeného informoval, že předmětné vozidlo nelze dodat, protože již bylo prodáno, a následně pod různými legendami poškozeného ubezpečovali, že činí kroky k dodání jiného vozidla, nicméně do současné doby ani přes urgence vozidlo nedodal, finanční prostředky nevrátil, čímž poškozenému Opatství Nový Dvůr, IČ: 68833521, se sídlem Dobrá Voda 20, Toužim, způsobil škodu ve výši 455 000 Kč, kdy následně za účelem snížení části dluhu přenechal poškozenému finanční prostředky ve výši 60 000Kč.
2. Za tento přečin byl odsouzen podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození A. D. a Opatství Nový Dvůr odkázáni na řízení na věcech občanskoprávních. Citovaným rozsudkem byl současně podle § 226 písm. c) tr. ř. obviněný Kamil Galajda zproštěn obžaloby pro skutky, v nichž bylo obžalobou spatřováno spáchání pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný René Knap a státní zástupkyně odvolání, o kterých Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 7 To 232/2024 (dále jen „napadený rozsudek“), rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil tento rozsudek ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil za spáchání pokračujícího přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a dva přečiny podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 30 měsíců a současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému uložen za jednání popsané pod bodem II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 7. 2024, č. j. 40 T 29/2023-866, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti napadenému rozsudku podal obviněný René Knap (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) dovolání, které odůvodnila zvolená obhájkyně JUDr. Jarmila Lipnická Pešlová tak, že jej podává z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku i procesních pochybeních, která měla přímý dopad na porušení práva obviněného na spravedlivý proces a účinnou obhajobu. Soud neprovedl řadu důkazů navržených obviněným bez řádného odůvodnění.
Jednalo se mimo jiné o audionahrávky, které zpochybňují věrohodnost svědků J. D., emailovou komunikaci, která prokazuje aktivní roli spoluobviněného Kamila Galajdy a výpovědi dalších svědků, kteří potvrzovali tvrzení obviněného. Obžaloba původně vinila Reného Knapa i Kamila Galajdu jako spolupachatele. Galajda byl nejprve rovněž uznán vinným, avšak následně poté, co se neodvolal, byl zproštěn bez toho, aby soud dostatečně objasnil, proč se změnil skutkový stav pouze u jednoho z obviněných. U obviněného Knapa přitom nebyly provedeny nové důkazy, které by ospravedlňovaly změnu kvalifikace a samostatné odsouzení.
V bodě III. odůvodnění dovolání obhájkyně uvedla přehled postupu ve věci a heslovitě
vypsala závažná pochybení, která lze shrnout tak, že porušení § 2 odst. 5 tr. ř. spatřuje v tom, že soud neprovedl nové důkazy, a přesto rozhodl. Porušení § 2 odst. 6 tr. ř. spatřuje v tom, že soud odmítl svědky, kteří mohli potvrdit, že D. lhal a že peníze převzal Galajda. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje v tom, že obžaloba byla postavena na společné vině, ale nakonec odsoudili jen Knapa a soud Knapovi neumožnil předložit důkazy. Vnitřní rozpor v logice rozsudku spatřuje v tom, že Galajda byl podle původního rozsudku vinen a neodvolal se.
Nový rozsudek ho zprostil, ale nikdo nevysvětlil, proč a jak se spolupachatelství rozpadlo, přesto byl Knap potrestán, jako by jednal sám, což je právní nesmysl, pokud nebyla obžaloba změněná. Pouze stručně namítl, že „hlavní důkaz proti Knapovi byla výpověď J. D., Knap předložil nahrávky, které ukazují, že lhal, svědka H., který slyšel přiznání a další důkazy o Galajdově komunikaci s poškozenými“. Vše bylo odmítnuto bez odůvodnění. Policista Z. na nahrávce řekl, že přišel pokyn shora, což indikuje účelové trestní stíhání a poškozená v předchozí kauze měla vazby na OSZ Karlovy Vary, v čemž dovolatel spatřuje možnou institucionální podjatost.
Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
5. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak, že citovanému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného, kterými nesouhlasí s výsledky provedeného dokazování. Těmito námitkami obviněný ve skutečnosti nevyjádřil zjevný rozpor těchto skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale domáhal se jen pro něj příznivější verze skutkového děje. V rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný také namítl, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy. Uvedené námitky však neodpovídají označenému důvodu dovolání. Označený důvod dovolání v jeho třetí alternativě dopadá na případy, kdy nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, tedy takové, které se jeví nezbytnými k ustálení skutkového stavu projednávané věci. Důkazy navrhované obviněným ovšem nebylo možné považovat za podstatné ve výše uvedeném směru. V posuzované věci byl ostatními důkazními prostředky dostatečně prokázán skutkový stav věci, o kterém nevznikly důvodné pochybnosti. K prokázání skutkového stavu soudy provedly takové důkazy, které dostatečně odůvodňují závěr o vině obviněného. Proto ani navrhované další důkazní prostředky by nemohly zvrátit či významným způsobem ovlivnit existující důkazní situaci.
6. Obviněný také vytkl soudům nižších stupňů, že porušily jeho právo na spravedlivý proces. Tyto námitky však podrobněji neodůvodnil. V posuzované věci nevznikly podle státního zástupce důvodné pochybnosti o správnosti rozhodných skutkových zjištění, ani o právních závěrech, k nimž dospěly soudy nižších stupňů. Z dostupných spisových podkladů nebyly zjištěny žádné podstatné procesní vady, jimiž by byla zatížena rozhodnutí soudů. Žádnému důvodu dovolání neodpovídá ani námitka obviněného, ve které poukázal na možnou institucionální podjatost Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech. Státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., proto navrhl, aby ho Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
8. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 7 To 232/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Předložené dovolání splňuje náležitosti jeho obsahu stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. a bylo podáno prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě uvedeném v § 265e odst. 1 tr. ř.
9. Dovolání je značně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, který lze podat pouze prostřednictvím obhájce, což má zajistit právně fundovanou argumentaci, a jen ze zákonem vymezených důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud se proto může zabývat pouze těmi námitkami, které jsou v něm v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. uvedeny (rozhodnutí publikované pod č. 46/2013-I Sb. rozh. tr.). Nejprve tedy hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
IV. Důvodnost dovolání
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
11. Nejvyšší soud upozorňuje, že to je dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. V tomto je třeba poukázat např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, nověji také na usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v ,v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání‘ … Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
12. Odůvodnění podaného dovolání sice jako jediný dovolací důvod uvádí ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem vzápětí uvádí, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku i procesních pochybeních. Této formulaci odpovídá důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však obviněný neuplatnil. Porušení práva obviněného na spravedlivý proces a účinnou obhajobu spatřuje v tom, že soud neprovedl bez řádného zdůvodnění řadu důkazů navržených obviněným, přičemž se má jednat o audionahrávky, které zpochybňují věrohodnost svědka J. D., emailovou komunikaci, která prokazuje aktivní roli spoluobviněného Kamila Galajdy a výpovědi dalších svědků, kteří potvrzovali tvrzení obviněného.
13. Obviněný nicméně svojí dovolací argumentací nevyhověl shora označeným podmínkám uvedeným v bodě 11. odůvodnění tohoto rozhodnutí. Výhrady vůči skutkovým zjištěním jsou víceméně obecné a představují pouze jistou polemiku (navíc vcelku blíže nerozvedenou) s tím, co zjistily dříve rozhodující soudy, resp. prostý nesouhlas s těmito zjištěními. Vůbec tedy nedokládají zjevný rozpor obsahu provedených důkazů s učiněnými skutkovými zjištěními. Ve vztahu k druhé alternativě tohoto dovolacího důvodu spočívající v učinění skutkových zjištění z procesně nepoužitelných důkazů neuvádí žádnou konkrétní námitku. Ke třetí alternativě uplatněného dovolacího důvodu sice označil důkazy, které podle něj měly být provedeny, avšak tyto nepředložil, a proto ani nemohly být reálně provedeny. Zásadně je třeba mít na zřeteli, že důkazní návrhy musí mít vztah k podstatným skutkovým zjištěním určujícím pro právní kvalifikaci skutků, jimiž byl uznán vinným.
14. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že skutek, kterým byl obviněný rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným, sestává ze dvou útoků a spočívá zkráceně v tom, že nejprve 4. 9. 2015 uzavřel s poškozenou A. D. smlouvu na dodání ojetého motorového vozidla značky Audi v prodejní ceně 225 000 Kč, z toho poškozená v hotovosti uhradila obviněnému zálohu ve výši 27 000 Kč a 11. 9. 2015 uhradila doplatek kupní ceny ve výši 198 000 Kč bankovním převodem na účet společnosti PKW Group s.r.o. Téhož dne obviněný finanční prostředky v celkové výši 197 000 Kč převedl na bankovní účty společnosti GEOLYS Group s.r.o., u které působil jako jednatel a současně jediný disponent těchto účtů, následně finanční prostředky z účtů vybral a vozidlo poškozené nedodal, finanční prostředky přes opakované výzvy poškozené nevrátil a tímto jí způsobil škodu ve výši 225 000 Kč. Druhý spáchaný útok pokračujícího přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr.
zákoníku spočívá stručně řečeno v tom, že obviněný 29. 1. 2016 uzavřel s poškozeným Opatstvím Nový Dvůr smlouvu na dodání osobního motorového vozidla značky Ford Focus v prodejní ceně 455 000 Kč a poškozený 29. 1. 2016 uhradil částku 455 000 Kč na účet společnosti GEOLYS Group s.r.o. Obviněný následně jako jediný disponent finanční prostředky z účtu postupně vybral, vozidlo však poškozenému nedodal a finanční prostředky nevrátil, čímž poškozenému Opatství Nový Dvůr způsobil škodu ve výši 455 000 Kč. Uvedená skutková zjištění v plném rozsahu jako správná převzal i Krajský soud v Plzni jako soud odvolací.
Rozhodná skutková zjištění spočívají v převzetí finančních prostředků od poškozených, v další dispozici s těmito v rozporu s účelem, k němuž byly převzaty, a jejich nevrácení poškozeným, kterým nebyla dodána ani slíbená motorová vozidla. Krajský soud zejména v bodech 21., 23., 28. odůvodnění napadeného rozsudku obsáhle a podrobně vysvětlil, proč nepovažuje provedení obviněným navržených důkazů za nezbytné. K důkazním návrhům obviněného zmíněným v dovolání, jimiž mají být audionahrávky a emailová komunikace, odvolací soud jednoznačně uvedl, že jejich provedení obviněný navrhoval již v odvolacím řízení (č. l.
1125), ovšem fakticky je soudu nepředložil, a proto není vůbec postaveno najisto, zda tyto existují. Ve vztahu k výše popsaným rozhodným skutkovým zjištěním naplňujícím zákonné znaky přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku by ani provedení těchto důkazů, pokud ovšem reálně existují, nemohlo nic změnit.
15. K dalším tvrzeným dovolacím důvodům podané dovolání pouze heslovitě zmiňuje, jakým způsobem měla být porušena práva obviněného, ovšem bez jejich konkretizace Nejvyšší soud tak nemá možnost na tyto reagovat. K procesnímu postupu ve věci je třeba zmínit, že obžaloba byla podána na obviněné Reného Knapa a Kamila Galajdu pro spáchání pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (č. l. 459) a prvním ve věci vyhlášeným rozsudkem ze dne 9. 8. 2023, č. j. 1 T 138/2019-908, uznal Okresní soud v Karlových Varech oba obviněné vinnými pokračujícím přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 7 To 188/2023, byl však k odvolání obviněného Reného Knapa a za použití § 261 tr. ř. i ve vztahu k obviněnému Kamilu Galajdovi tento rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně. V odůvodnění tohoto usnesení krajský soud uvedl, že je nutné ve věci doplnit dokazování tak, aby bylo zřejmé, zda může být žalované jednání posouzeno jako trestný čin podvodu, navíc spáchaný ve spolupachatelství, nebo případně jako trestný čin zpronevěry. Oba obvinění byli též na možnou změnu právní kvalifikace jako trestného činu zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku upozorněni společně s nařízením nového hlavního líčení před Okresním soudem v Karlových Varech. Po doplnění dokazování rozhodl Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 7. 8. 2024 pod č. j. 1 T 138/2019-1086 tak, že obviněného Reného Knapa uznal vinným pokračujícím přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a tuto právní kvalifikaci jako správnou potvrdil též Krajský soud v Plzni v napadeném rozsudku. Na popsaném procesním postupu nelze spatřovat nic neobvyklého a není možné jej považovat za vadu proběhlého řízení.
16. K tvrzené účelovosti trestního stíhání obviněného, což má vyplývat z audionahrávky na č. l. 580, je třeba uvést, že na této policista R. Z. říká, že od státního zástupce zaznělo, že se mají odstíhat oba obvinění, ať si to vyřeší soudy. Za situace, kdy oznámení obou poškozených směřovala jak vůči René Knapovi, tak i Kamilu Galajdovi, nelze nic neobvyklého spatřovat v tom, že bylo zahájeno trestní stíhání obou a rozhodně v tom nelze spatřovat nějaké účelové trestní stíhání. Námitka, že poškozená v předchozí kauze měla vazby na OSZ Karlovy Vary, je natolik nekonkrétní, že není zřejmé, jaké věci a jaké poškozené se má týkat. Proto opět není možné, aby se k ní Nejvyšší soud jakkoliv vyjadřoval.
17. Aniž by dovolací soud opětovně detailněji rozváděl to, jakým způsobem má dovolatel formulovat své námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., považuje za vhodné zdůraznit, že i podle názoru Ústavního soudu samotná jeho polemika se skutkovými závěry učiněnými soudy v dovoláním napadených rozhodnutích nemůže být podkladem pro procesní postup dovolacího soudu spočívají v jejich zrušení (viz např. usnesení ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. II. ÚS 104/25: „Stěžovatel v dovolání polemizoval se skutkovými zjištěními soudů nižších instancí, avšak takové námitky nemohou být samy o sobě předmětem dovolacího přezkumu.“). Přitom, jak již plyne z výše uvedeného, skutkové námitky obviněného stran skutkových zjištění soudů nejsou formulovány způsobem, jenž je vyžadován pro doložení naplnění první alternativy tohoto dovolacího důvodu, neboť zjevný rozpor neosvědčují a jsou tak pouhou pokračující polemikou obviněného se závěry soudy nižších stupňů učiněnými.
18. Obviněný rovněž není oprávněn napadat jiné výroky než ty, jež se ho bezprostředně dotýkají. Uvedené souvisí s jeho výhradami vůči výroku soudu prvního stupně o zproštění spoluobviněného Galajdy, byť tímto obviněný patrně chtěl dokumentovat nesprávnost hodnotících úvah soudů nižších stupňů.
V. Závěrečné shrnutí a způsob rozhodnutí
19. Závěrem Nejvyšší soud shrnuje, že dovolací námitky uplatněné obviněným René Knapem nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud proto podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť toto bylo podáno z jiného důvodu, nežli uvedeného v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 11. 2025
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Daniel Plšek