6 Tdo 961/2024-223
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2024 o dovolání, které podal obviněný M. N. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 4. 2024, č. j. 5 To 17/2024-203, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 2/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 16. 11. 2023, č. j. 4 T 2/2023-179, byl obviněný M. N. (dále jen „obviněný, příp. dovolatel“) uznán vinným přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a) alinea první, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 5. 2015) a odsouzen k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu na jeden rok.
2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obviněný uvedeného přečinu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že za účelem zastření původu Škody Superb, VIN XY, která byla v prosinci 2010 odcizena v Magdeburgu, a kterou si opatřil Y. D. a nechal ji osadit typovými štítky ke Škodě Superb, VIN XY, dne 8. 3. 2012 na pokyn Y. D. a bez vědomí V. B., coby majitele Škody Superb, VIN XY, vyžádal na Magistrátu hlavního města Prahy duplikát technického průkazu k tomuto vozidlu a požádal odhlášení tohoto vozidla z původního majitele V. B. na M. M., ačkoliv věděl, že takovým jednáním zastírá původ vozidla, jež pochází z trestné činnosti.
3. Odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 23. 4. 2024, č. j. 5 To 17/2024-203, zamítl podle § 256 tr. ř.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. To opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Své námitky výslovně nepřiřadil k uplatněným dovolacím důvodům.
5. Obviněný vyslovil přesvědčení o extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, kdy soudům nižších stupňů vytkl, že nehodnotily výpověď svědka P. M., z níž se podává, že je vyloučeno, aby se plná moc v řízení vedeném na evidenci motorových vozidel ztratila, přičemž pokud by v takovém řízení byl někdo jiný než žadatel – vlastník, tak by plná moc být musela. Dovolatel z toho dovodil, že žádost o duplikát technického průkazu a o odhlášení vozidla z původního majitele V. B. na M. M. musel provést vlastník vozidla, a nikoliv obviněný. Účast obviněného na stíhaném skutku je proto výpovědí tohoto svědka vyloučena.
6. Obviněný dále namítl, že rozhodná skutková zjištění jsou též založena na procesně nepoužitelných důkazech, když z přehraného záznamu odposlechu nelze dospět k závěru, že obhajoba obviněného je nevěrohodná. To tím spíše, že Y. D. uvedl, že obviněný mu nikdy přepis na auto nedělal, nic takového neuvedl ani svědek M. R., a ani z telefonních odposlechů nevyplývá, že by obviněný byl M. R. pověřen, aby zajistil jakékoliv doklady.
7. Pro extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními jde o námitku, která se týká porušení základních práv obviněného a napadené rozhodnutí proto nelze považovat za spravedlivé a ústavně konformní.
8. Závěrem proto obviněný navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Zdůraznil, že zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a rozhodnými skutkovými zjištěními může nastat jen tehdy, když obsah důkazních prostředků neposkytuje podklad pro skutková zjištění nebo je dokonce jejich pravým opakem anebo nemůže být podkladem pro skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení. Tomuto důvodu dovolání neodpovídají námitky obviněného, který ve skutečnosti nevyjádřil zjevný rozpor, ale pouze zpochybňoval výsledky dokazování, aniž by uvedl, proč obsah důkazů vůbec neposkytuje podklad pro skutková zjištění, k nimž dospěly nižší soudy. Obviněný tak založil své námitky pouze na polemice s rozhodnými skutkovými zjištěními. To však nezakládá existenci uplatněného důvodu dovolání ani žádného jiného dovolacího důvodu.
10. Pokud obviněný uplatnil důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Obviněný však neuplatnil žádné konkrétní námitky, které by věcně tomuto dovolacímu soudu odpovídaly.
11. Státní zástupce proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Takto, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Souhlas s rozhodnutím Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání vyslovil i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání
12. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Podané dovolání splňuje i jeho obsahové náležitosti (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
13. Obviněný své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání.
14. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o dovolání se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu k zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
16. Námitky obviněného se s prvou alternativou zmíněného dovolacího důvodu spíše míjejí, neboť dovolací argumentace představuje pouze prostou polemiku s hodnotícími úvahami prvostupňového soudu, kdy obviněný předkládá vlastní názor na to, jak měly soudy důkazy hodnotit, popř. jakou jim měly přiznat váhu. Netvrdí však, že by z důkazů, které vzaly za věrohodné soudy nižších stupňů, nebylo možno činit skutkový závěr, jaký zmíněné soudy učinily. Dovolatel se tak domáhá, aby nižší soudy přijaly logiku jeho úvah, opomíjí však, že hodnocení důkazů je doménou soudů, před nimiž je důkaz proveden, a jde-li o komplexní posouzení všech aspektů důkazního řízení nevykazující trhlinu v logice úvah, pak takové hodnocení nelze označovat za vadné jen proto, že nevyhovuje představě dovolatele a jím uplatňované logice.
17. Pokud by však námitky rozporující jeho participaci na skutku bylo možno s jistou měrou tolerance pod prvou alternativu zmíněného dovolacího důvodu podřadit, pak jde o námitky zjevně neopodstatněné. Obviněný na provedené důkazy nazírá selektivně a jednotlivě, nikoli též v jejich vzájemném souhrnu. Upřednostňuje význam obsahu těch důkazů, které vyhovují jeho představám. A naopak upozaďuje a opomíjí ty důkazy či dokonce jejich části, které se mu nehodí. Naproti tomu hodnotící úvahy nižších soudů jsou dostatečně podrobné, přesvědčivé a zaobírají se provedenými důkazy nejen jednotlivě, ale i v jejich vzájemné provázanosti. Neponechávají tedy stranou pozornosti žádný prvek provedeného dokazování, nevykazují žádnou logickou mezeru a vypořádávají se právě i s důkazy, které obviněný vyzdvihuje. Dovolatel se výše zmíněným selektivním přístupem upíná pouze na část výpovědi úředníka P. M. o absenci plné moci v evidenčním spise a o nemožnosti její ztráty. Tímto vytržením dílčího sdělení z kontextu dovozuje, že evidenční úkon musel provádět přímo vlastník vozidla. Obviněný však zcela přehlíží svědkovo navazující sdělení, že absence plné moci může být následkem vadného postupu zaměstnance zpracovávajícího evidenční úkon, a dále že právě u pracovnice D. F., jež inkriminovaný úkon vyřizovala, byly opakovaně shledány nedostatky při dodržování pravidel. Tato druhá část výpovědi P. M. pak v kontextu s výpovědí svědka M. M. (který odmítl, že by na sebe nechal vozidlo Škoda Superb evidovat), dále s odposlechy a jejich časosledem, jakož i s opatřenými listinami činí více než logickým závěr nižších soudů o dovolatelově angažmá při evidenčních úkonech.
18. Druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu obviněný pak pouze deklaruje, aniž by jakkoliv specifikoval, který důkaz má být procesně nepoužitelným a proč. S takovou námitkou tedy Nejvyšší soud nemá, jak se vypořádat.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
19. Konkrétní námitky podřaditelné po tento dovolací důvod pak rovněž obviněný neuvádí. Pouze obecně cituje vymezení tohoto dovolacího důvodu. Netvrdí však, že by v popisu skutku absentovalo vyjádření některého ze znaků skutkové podstaty, tedy řečeno jinak, nenamítá, že skutek, jak je popsán, byl nesprávně právně posouzen. Daný dovolací důvod tedy uplatnil pouze formálně a ani v tomto případě nevznikl prostor pro přezkum dovolacího soudu.
V. Způsob rozhodnutí
20. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil dílem výhrady, které se s uplatněnými dovolacími důvody věcně rozešly, a dílem námitky, které lze sice pod jeden z dovolacích důvodů podřadit, jsou však zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
21. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 11. 2024
Mgr. Pavel Göth předseda senátu
Zpracoval: Mgr. Ondřej Vítů