6 Tdo 969/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2017 o dovolání,
které podal obviněný R. J ., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
24. 1. 2017, sp. zn. 4 To 294/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené
u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 124/2015, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze
dne 24. 1. 2017, sp. zn. 4 To 294/2016.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně (nalézací soud, soud prvního
stupně) ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. 5 T 124/2015, byl obviněný R. J. uznán
vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1,
odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 199 odst. 2 tr.
zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon
byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební
dobu tří let a šesti měsíců.
2. Uvedeného zločinu se obviněný podle skutkových zjištění nalézacího
soudu vyjádřených ve výroku jeho rozsudku, s nimiž se v podstatě ztotožnil i
soud odvolací, dopustil tím, že v období od 6. 10. 2008 do 7. 1. 2013 ve
společně obývaném bytě v K., D., okres N. J., soustavně a bezdůvodně několikrát
za týden vyvolával konfliktní vztahové situace, ponižoval, zesměšňoval, urážel
svou družku A. H., která se na něm stala zcela závislou, a její nezletilou
dceru XX, přičemž A. H. nejméně v jednom případě udeřil pěstí, hodil ji na zeď
a nadával jí, že je tupá kráva, debilek z rodinné školy a kurva, a do roku 2012
ji pravidelně bil pomocí elektrického kabelu o délce 20 cm, přičemž v důsledku
fyzického napadání měla po těle hematomy, XX v několika případech přetáhl holí,
dal jí nůž pod krk a potom na ni nabíhal vidličkou, vyhrožoval jí zabitím a bil
ji pomocí elektrického kabelu o délce 20 cm a obě budil v noci a nutil je stát
v koutě, v důsledku čehož XX situaci vnímala jako výrazně neuspokojivé rodinné
vztahy, trpěla prožitky přetíženosti a tísně jako důsledek nedostatečné
sociální adaptability, řadou frustrací, které vyústily do obrazu depresivního
prožívání odpovídajícího příznakům syndromu týraného dítěte a popisované
způsoby fyzického trestání vykazují známky fyzického týraní.
3. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku Krajský soud v Ostravě
(odvolací soud, soud druhého stupně) usnesením ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 4 To
294/2016, jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.
4. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný R.
J. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), g),
l) tr. ř.
5. K důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. uvedl, že senát
odvolacího soudu nebyl náležitě obsazen. Konkrétně namítl, že Krajský soud v
Ostravě nařídil původně veřejné zasedání o odvolání na den 12. 12. 2016, kdy
byl odvolací senát 4 To ve složení JUDr. Renata Gilová jako předsedkyně, JUDr.
Marie Slaná a Mgr. Alexandra Erbanová, přičemž po odročení veřejného zasedání a
jeho nařízení na 24. 1. 2017, byl senát 4 To ve složení Mgr. Alexandra Erbanová
(jako předsedkyně), JUDr. Marie Slaná a Mgr. Tomasz Kafka. Podle rozvrhu práce
Krajského soudu v Ostravě na rok 2017 a podle jeho změny č. 1 byla předsedkyní
senátu 4 To do 1. 2. 2017 stále JUDr. Renata Gilová. Podle zveřejněných rozvrhů
práce a jejich změn na roky 2016 a 2017 nebyla Mgr. Alexandra Erbanová
jmenována předsedkyní senátu 4 To Krajského soudu v Ostravě. Odvolací senát
tedy opakovaně rozhodoval vždy v jiném složení a pod jiným předsednictvím.
Odvolací senát tedy nebyl náležitě obsazen podle rozvrhu práce, a obviněný tak
byl odňat svému zákonnému soudci.
6. K důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g), ve spojení s písm. l) tr. ř.
uvedl, že zjištěný skutkový stav nenaplňuje právní kvalifikaci § 199 odst. 2
písm. c) tr. zákoníku, tedy že čin spáchal nejméně na dvou osobách. Uvedl, že
se na své družce A. H. žalovaného jednání nedopustil, závěry soudu, že se
jmenovaná stala na dovolateli závislou, jsou v extrémním rozporu s provedenými
důkazy. Namítl, že v závěrech soudních znalců jsou výrazné rozpory, které
nebyly v řízení odstraněny. Dovolatel dále hodnotil ve věci zpracované znalecké
posudky, ať už k vyšetření duševního stavu A. H. (MUDr. Dana Skřontová, PhDr.
Helena Khulová), či k osobě dovolatele (MUDr. Svatopluk Sedláček). Dovodil, že
ze znaleckých posudků neplyne jednoznačný závěr, že by byla A. H. týranou
osobou, navíc byl důkaz získán a posléze využit v rozporu s procesními
předpisy, když A. H. se znaleckým zkoumáním nesouhlasila. K jednání, jehož se
měl dopustit vůči XX, taktéž uvedl, že závěry soudů obou stupňů jsou se
zjištěným skutkovým stavem v extrémním rozporu. Předložil výčet konkrétních
jednání, za které byl ve vztahu k XX odsouzen, avšak tato nebyla předmětem
obžaloby (nůž pod krkem, nabíhání vidličkou, vyhrožování zabitím), případně
podle jeho názoru nebyla bez důvodných pochybností prokázána (noční buzení,
nucení stát v koutě). Extrémní rozpor spatřil rovněž v závěru soudu, že
dovolatel měl „v několika případech“ přetáhnout jmenovanou holí, když tato sama
do protokolu uvedla, že se tak stalo jednou. Dovolatel rovněž brojil proti
stanovisku odvolacího soudu, který považoval skutková zjištění soudu prvního
stupně za správná a odmítl veškeré návrhy dovolatele na doplnění dokazování.
7. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k
odst. 1 tr. ř. napadené usnesení zrušil a ve smyslu ustanovení § 265l odst. 1
tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém
vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný uplatnil v dovolání
argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z odvolání. Stručně zmínila
důkazní situaci s tím, že skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny
provedeným dokazováním a zastřešeny příslušnými ustanoveními trestního práva
hmotného. Pokud jde o námitku stran obsazenosti senátu, je změna v obsazení
senátu dána rozvrhem práce. Státní zástupkyně zdůraznila, že jestliže přezkumné
řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod
přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil už v řízení o řádném
opravném prostředku. Obviněný uplatnil prakticky výlučně námitky skutkové,
ačkoli deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
9. Na základě výše uvedeného proto státní zástupkyně navrhla, aby
Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
je přípustné (§ 265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj.
obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř.], v
zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.), a splňuje náležitosti
obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).
11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán,
jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl
náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud
vyššího stupně. Primárně z hlediska tohoto dovolacího důvodu přezkoumal
Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející, a dospěl k
závěru, že dovolání je důvodné.
12. Uvedený dovolací důvod obsahuje dvě alternativy; vedle rozhodnutí
věcně nepříslušným soudem (s výjimkou, že rozhodl soud vyššího stupně) může jít
také o vadu, která spočívá v tom, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě
obsazen (s výjimkou, že místo samosoudce rozhodoval senát). Obviněný svoji
dovolací argumentaci vztahuje ke druhé alternativě zmíněného důvodu dovolání,
jež se týká náležitého obsazení soudu.
13. Úvodem je třeba uvést, že pro posouzení, zda byl soud náležitě
obsazen, je třeba vycházet z ustanovení § 27, § 31 a § 35 zák. č. 6/2002 Sb., o
soudech a soudcích, avšak tento pojem je nutné vykládat v souvislosti se
způsobem přidělování věci v souladu s rozvrhem práce, jenž byl sestaven ve
smyslu § 41 a § 42 a násl. zák. č. 6/2002 Sb. Tím musí být zajištěn požadavek
vyplývající z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který stanoví:
„Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce
stanové zákon“. Podstatou takto vymezeného ústavního práva na zákonného soudce
je především ochrana proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu
ad hoc. Součástí tohoto základního práva je i zásada přidělování soudní agendy
a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů.
Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny, patří
především předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu včetně zastupování
ve vztahu k účastníkům řízení. Pokud příslušný senát stanovený rozvrhem práce
soudu projedná a rozhodne věc v jiném než určeném složení, může se tak stát
pouze tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu určených soudců důvodná,
například pro vyloučení soudce z důvodu podjatosti či jeho odůvodněnou
nepřítomnost (v důsledku nemoci, dovolené, pracovní cesty apod.). Zastoupení
soudců se stejně jako složení senátů musí řídit předem stanovenými pravidly
určenými rozvrhem práce. Jen tak lze dostát požadavku čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod, neboť zásada, že nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci, znamená, že musí být předem známa kritéria, podle nichž jsou
věci rozdělovány mezi jednotlivá soudní oddělení (vytvořená podle senátů v
rámci jednotlivých kolegií), jakož i jmenovitě určeni soudci tvořící senát,
který bude ve věci rozhodovat [§ 42 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb.]. Tím
má být zabráněno přidělování věcí soudcům podle jiných než předem obecně
určených hledisek.
14. Nejvyšší soud zjistil, že skutečnosti uváděné dovolatelem k otázce
složení rozhodujícího senátu a jeho vývoje v zásadě odpovídají obsahu spisu.
Věc napadla (s odvoláním obviněného) ke Krajskému soudu v Ostravě dne 9. 11.
2016. Veřejné zasedání bylo nařízeno dne 15. 11. 2016, a to na 12. 12. 2016
JUDr. Renatou Gilovou jako předsedkyní senátu (č. l. 412). K tomuto veřejnému
zasedání zasedl odvolací senát ve složení JUDr. Renata Gilová (jako
předsedkyně), JUDr. Marie Slaná a Mgr. Alexandra Erbanová (č. l. 416), veřejné
zasedání však bylo odročeno na neurčito z důvodu nepřítomnosti obviněného. Dále
je ve spise založen úřední záznam JUDr. Marie Slané z téhož dne, tj. z 12. 12.
2016, v němž se uvádí, že s ohledem na „vyřazení“ předsedkyně senátu JUDr.
Renaty Gilové z rozhodovací činnosti v senátě 4 To ke dni 31. 12. 2016 byl spis
přidělen k vyřízení předsedkyni senátu Mgr. Alexandře Erbanové (č. l. 418).
Veřejné zasedání pak bylo dne 21. 12. 2016 nařízeno na den 24. 1. 2017 (č. l.
424). Tohoto dne pak odvolání obviněného projednal a o něm rozhodl senát ve
složení Mgr. Alexandra Erbanová (jako předsedkyně), JUDr. Marie Slaná a Mgr.
Tomasz Kafka. Z veřejně dostupného rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě
(zejména z jeho tabulkové části) vyplývá, že po jeho změně č. 9 z roku 2016,
účinné od 1. 11. 2016, stejně jako po změně č. 10, účinné od 1. 12. 2016, byla
JUDr. Renata Gilová členkou odvolacího senátu (v pozici předsedkyně) 4 To, a to
„bez nápadu“. I pro rok 2017 byla nadále v tomto senátě JUDr. Renata Gilová
zařazena. Teprve po změně č. 1 účinné od 1. 2. 2017 již v tomto senátě
nefiguruje. Pro úplnost lze uvést, že pro rok 2017 bylo soudní oddělení 4 To
rozvrhem práce určeno ve složení soudců JUDr. Marie Slaná (jako řídící
předsedkyně senátu), Mgr. Alexandra Erbanová, JUDr. Renata Gilová, Mgr. Tomasz
Kafka a JUDr. Šárka Zacharová.
15. Z uvedeného vyplývá, že v průběhu řízení před odvolacím soudem došlo
k neodůvodněné změně složení odvolacího senátu, aniž by nutnost této změny byla
dána jednoznačnými, důležitými a ověřitelnými důvody. Nejvyšší soud vyžádal od
Krajského soudu v Ostravě vyjádření k této otázce.
16. Krajský soud v Ostravě přípisem ze dne 15. 8. 2017 sdělil, že podle
jeho rozvrhu práce na rok 2016 byli v senátě 4 To (a 4 Tmo) zařazeni soudci
JUDr. Marie Slaná, Mgr. Alexandra Erbanová a Mgr. Tomasz Kafka. Podle změny č.
7 rozvrhu práce byla s účinností od 1. 9. 2016 do tohoto senátu zařazena
předsedkyně senátu JUDr. Renata Gilová, kdy důvodem byla plánovaná déletrvající
pracovní neschopnost předsedkyně senátu Mgr. Alexandry Erbanové (od 29. 9.
2016). Rozvrh práce Krajského soudu v Ostravě nestanoví ve čtyřčlenných
senátech jednotlivé soudce, kteří věc rozhodnou. Takové rozdělení je úlohou
řídícího předsedy senátu, kterým byla (a dosud je) JUDr. Marie Slaná. Veřejné
zasedání k projednání odvolání obviněného R. J. bylo nařízeno předsedkyní
senátu JUDr. Renatou Gilovou v době nepřítomnosti Mgr. Alexandry Erbanové
(nástup do zaměstnání po ukončení pracovní neschopnosti dne 7. 12. 2016) na 12.
12. 2016, kdy ve věci nebylo jednáno z důvodu nepřítomnosti obviněného a
veřejné jednání bylo odročeno na neurčito. Ke změně přidělení věci v senátu
došlo v rámci plánovaného zařazení předsedkyně senátu JUDr. Renaty Gilové do
jiného senátu a s přihlédnutím k rovnoměrnosti rozdělení nápadu mezi jednotlivé
členy senátu. Krajský soud vyjádřil názor, že popsaným postupem respektoval
zákonnou zásadu, že věc musí být projednána ve stejném složení senátu.
17. Nejvyšší soud však shledal zjištěný postup Krajského soudu v Ostravě
odporujícím ústavní zásadě zákonného soudce. Z výše uvedeného vyplývá, že věc
byla v době jejího nápadu přidělena předsedkyni senátu JUDr. Renatě Gilové,
která nařídila veřejné zasedání o odvolání, a odvolací senát pak zasedl k
veřejnému zasedání dne 12. 12. 2016 v určitém složení, které nemohlo být
posléze z důvodu odročení veřejného zasedání změněno, aniž by k tomu byly
závažné důvody, které by vylučovaly, aby odvolací senát zůstal nezměněn. V
posuzovaném případě žádný takový závažný důvod nebyl dán, neboť v soudním
oddělení 4 To i nadále fakticky i podle rozvrhu práce působili všichni tři
členové původně určeného senátu, tj. JUDr. Renata Gilová, JUDr. Marie Slaná a
Mgr. Alexandra Erbanová. Přesto došlo ke změně složení senátu tak, že JUDr.
Renatu Gilovou nahradil Mgr. Tomasz Kafka (a zároveň došlo i ke změně osoby
předsedy senátu). JUDr. Renata Gilová přitom i v době konání odročeného
veřejného zasedání dne 24. 1. 2017 nejen že dále vykonávala funkci soudkyně
Krajského soudu v Ostravě, ale dokonce byla stále zařazena v senátě 4 To.
18. Soudce, jemuž byla věc přidělena k vyřízení, respektive soudce,
který byl na základě rozvrhu práce určen v okamžiku nápadu věci jako člen
senátu, který bude ve věci rozhodovat, nepřestává být zákonným soudcem jen v
důsledku opatření tzv. řídícího předsedy senátu či jiného soudního funkcionáře,
jímž tohoto soudce „vyřadil z rozhodovací činnosti“ v daném senátě.
19. S tím souvisí otázka konkrétního složení senátu z členů příslušného
soudního oddělení, kterou se zabýval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 15. 6.
2016, sp. zn. I. ÚS 2769/15, v němž zdůraznil, že zatímco senát krajského soudu
je tříčlenné těleso tvořené předsedou senátu a dvěma soudci nebo přísedícími (§
31 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb.), soudní oddělení se vytváří podle senátů nebo
samosoudců (§ 40 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb.), nicméně zahrnuje i další osoby
[asistenty soudců, vyšší soudní úředníky, soudní tajemníky a soudní
vykonavatele - viz § 42 odst. 1 písm. a) zák. č. 6/2002 Sb.]. Zákon přitom
nevylučuje, aby v soudním oddělení působilo i více soudců, než kolik jich tvoří
senát, případně více samosoudců. Při výkladu čl. 38 odst. 1 Listiny je třeba
pamatovat na to, že smyslem tohoto ustanovení je především garantovat, že
soudce bude vybrán podle předem stanovených transparentních pravidel,
dostupných a srozumitelných účastníkům řízení i veřejnosti. Rozvrh práce tedy
musí obsahovat pravidla pro určení, který konkrétní soudce nebo kteří soudci (v
jakém konkrétním složení senátu) budou ve věci rozhodovat. Právo na zákonného
soudce garantuje nejen počáteční složení, ale i určitou stabilitu obsazení
soudu. Příliš široká diskrece soudních funkcionářů při prvotním přidělování
věci i následném přerozdělování věcí je v rozporu s právem na nezávislý a
nestranný soud chráněným čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod. K porušení práva na nestranný a nezávislý soud dojde nejen
tehdy, když nejsou stanovena žádná pravidla pro přidělování věcí nebo pokud se
soudní funkcionář odchýlí od pravidel stanovených v rozvrhu práce, ale i tehdy,
pokud samotný rozvrh práce ponechává soudním funkcionářům značnou diskreci při
přidělování anebo přerozdělování věcí.
20. Ústavní soud v uvedeném nálezu zkritizoval praxi některých obecných
soudů, u nichž rozvrh práce nechává soudnímu funkcionáři prostor pro určení
konkrétních soudců, kteří budou ve věci rozhodovat, a pouze vymezuje množinu
soudců, z nichž si tento soudní funkcionář může vybírat. Tento přístup tudíž
soudnímu funkcionáři umožňuje ovlivňovat, kdo bude ve sporu rozhodovat, a tak
mu dává možnost nepřímo ovlivňovat i výsledek soudního řízení. Tím je ohrožena
tzv. interní nezávislost soudců. Tento přístup dále ohrožuje důvěru veřejnosti
v soudní moc a snižuje možnost účastníků řízení účinně se bránit proti případné
účelové (svévolné) manipulaci při přidělování věcí konkrétním soudcům.
21. Ústavní soud shrnul, že rozvrh práce musí obsahovat transparentní
předem stanovená obecná pravidla pro určení konkrétního soudce nebo soudců v
senátu, kteří ve věci budou rozhodovat, pravidla pro jejich zastupování v
případě jejich důvodné krátkodobé absence či podjatosti i pravidla pro
přerozdělování věcí pro případ dlouhodobé absence soudce. Tato pravidla se tedy
vztahují na prvotní přidělení věci i na případné následné přerozdělení téže
věci. Rozvrh práce tudíž nemůže rozhodnutí o přidělení či přerozdělení věci
přenechat na soudním funkcionáři. Přitom z hlediska posouzení ústavnosti zásahů
do práva na zákonného soudce a do interní nezávislosti soudců není podstatné
formální označení osoby, která rozhoduje o přidělování či přerozdělování věcí,
nýbrž to, zda způsob přidělování a přerozdělování věcí je stanovený dopředu a
není zneužitelný. Ústavní soud zdůraznil, že důvěra veřejnosti v soudní moc
jakožto klíčové východisko pro úpravu přidělování a přerozdělování věcí bude
narušena stejně u diskrečního přidělování (přerozdělování) věcí ze strany
„řídícího předsedy senátu“ jako u diskrečního přidělování (přerozdělování) věcí
ze strany předsedy soudu. S poukazem na konkrétní rozhodnutí připomněl, že
takový závěr má oporu i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (ESLP).
Dodal, že zákon o soudech a soudcích navíc neobsahuje žádné omezení počtu
soudců v soudním oddělení, a tudíž nelze na velkých soudech vyloučit vytváření
soudních oddělení, které budou mít více soudců než některé malé okresní soudy -
v takovém případě by diskreční přidělování věcí ze strany „řídícího předsedy“
velkého soudního oddělení představovalo ještě větší hrozbu pro právo na
zákonného soudce a právo na nezávislý soud než diskreční přidělování věcí ze
strany předsedy malého soudu. Zároveň však Ústavní soud zdůraznil, že každý
případ je nutné vykládat individuálně, a tudíž ne každý zásah do složení senátu
ze strany předsedy senátu nutně dosahuje intenzity protiústavnosti. Ústavní
soud dále v citovaném nálezu nezpochybnil omezenou aplikovatelnost těchto zásad
na laické přísedící soudů (k čemuž se vyjádřil ve svých dřívějších
rozhodnutích).
22. V posuzovaném případě nemohl Nejvyšší soud přehlédnout, že složení
senátu rozhodujícího ve věci se změnilo bez změny rozvrhu práce, a to zásadním
způsobem. Takto zásadní a v zásadě zbytečná změna ve složení senátu sama o sobě
dosahuje intenzity, která představuje porušení práva na zákonného soudce ve
smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny. Skutečnost, že tento zásah zřejmě nebyl účelový
a podle slov krajského soudu byl motivován plánovaným zařazením JUDr. Renaty
Gilové do jiného senátu a zájmem na rovnoměrném rozdělování věcí mezi členy
senátu, na tom nic nemění. Lze tedy shrnout, že v projednávané věci se složení
senátu na základě libovůle "řídícího předsedy senátu" krajského soudu zásadním
způsobem změnilo, čímž došlo k porušení čl. 38 odst. 1 Listiny, čl. 36 odst. 1
Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Skutečnost, že nebyla zjištěna žádná účelová
(svévolná) manipulace se složením senátu, není pro posouzení věci významná.
23. Kromě toho považuje Nejvyšší soud za potřebné dodat, že změnu ve
složení senátu, který byl v době nápadu věci určen rozvrhem práce k projednání
věci, by neodůvodňovalo ani přeřazení soudce do jiného senátu (soudního
oddělení) rozvrhem práce, zejména pokud již ve věci začal příslušný soudce nebo
senát v určeném složení vykonávat úkony směřující k vyřízení věci.
24. Obdobnou otázkou se zabýval například Vrchní soud v Praze ve svém
usnesení ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 3 To 36/2016, a Nejvyšší soud ve shodě s
ním připomíná, že podle § 42 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb. je změna rozvrhu
práce účinná ode dne jejího vydání, nebyla-li stanovena její pozdější účinnost.
Z toho je zřejmé, že změny rozvrhu práce nemohou působit zpětně, tedy na věci
již přidělené jednotlivým soudcům, s výjimkou případů, kdy zákon takovouto
změnu připouští, přičemž v tomto směru lze odkázat na ustanovení § 42 odst. 4
zákona č. 6/2002 Sb., které stanoví, že rozvrhem práce pro příští kalendářní
rok nebo změnou rozvrhu práce nesmí být dotčeno rozdělení věcí, a pokud je to
možné, ani zařazení soudců a přísedících do jednotlivých soudních oddělení,
provedené před jejich účinností. To neplatí, nebyl-li ve věci učiněn žádný úkon
nebo došlo-li ke zřízení nového soudního oddělení nebo jeho zrušení. Dále lze
poukázat i na ustanovení § 44 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., podle kterého
nemůže-li věc v určeném soudním oddělení projednat a rozhodnout soudce nebo
senát stanovený rozvrhem práce (§ 42 odst. 1 písm. a/ a d/), předseda soudu
stanoví, který jiný soudce nebo senát věc projedná a rozhodne. Důvodem odnětí
věci dosavadnímu soudci nemůže být sama o sobě skutečnost, že v rámci určitého
soudu mu bylo přiděleno vyřizování jiné agendy, a to od účinnosti nového
rozvrhu práce, jestliže nedošlo k zániku funkce soudce ve smyslu § 94 písm. a/
až h/ zákona č. 6/2002 Sb., ani k vzdání se funkce soudce ve smyslu § 95 tohoto
zákona, ani k dočasnému zproštění výkonu funkce soudce, jak je předpokládáno v
ustanovení § 99 a násl. tohoto zákona, případně k uložení kárného opatření
odvolání z funkce předsedy senátu či k odvolání z funkce soudce, jak je
předpokládá ustanovení § 88 odst. 1 písm. c/ či d/ zákona č. 6/2002 Sb., a
nedošlo ani k přeložení tohoto soudce ve smyslu § 71 a násl. tohoto zákona,
přičemž nelze dovodit ani jinou zákonnou překážku, která by soudci bránila
dokončit jemu dříve přidělené a jím rozpracované trestní věci. Z hlediska
aplikace § 42 odst. 4 zákona č. 6/2002 Sb., nelze přijmout argumentaci, že by
pouhý vznik nového soudního oddělení či zrušení soudního oddělení, mohl
ospravedlnit odnětí rozpracovaných věcí soudci, který je dosud vyřizoval, a
jejich přidělení soudci novému, za situace, kdy soudce, který věci dosud
vyřizoval, nadále působí u tohoto soudu. Tímto způsobem by totiž předsedové a
místopředsedové soudů, případně další soudní funkcionáři, mohli v rámci výkonu
funkce státní správy soudů, různými opatřeními a změnami rozvrhu práce
zasáhnout do ústavní zásady zákonného soudce, jak vyplývá z čl. 38 odst. 1
Listiny.
25. Nejvyšší soud tedy shrnuje, že soudce, jemuž byla věc přidělena k
vyřízení, respektive soudce, který byl na základě rozvrhu práce určen v
okamžiku nápadu věci jako člen senátu, který bude ve věci rozhodovat,
nepřestává být zákonným soudcem jen v důsledku změny rozvrhu práce vedoucí k
jeho přeřazení do jiného soudního oddělení, tím méně jen v důsledku opatření
tzv. řídícího předsedy senátu či jiného soudního funkcionáře, jímž tohoto
soudce „vyřadil z rozhodovací činnosti“ v daném senátě, resp. v daném soudním
oddělení, popřípadě nějakého obdobného organizačního opatření.
26. Za shora popsané situace nemohlo napadené usnesení obstát. Byl
naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. v tom směru, že ve
věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen. Proto bylo napadené usnesení
Krajského soudu v Ostravě zrušeno. Bude třeba, aby krajský soud odvolání
obviněného znovu projednal v náležitém složení senátu odpovídajícím rozvrhu
práce Krajského soudu v Ostravě a zásadě, že složení rozhodujícího senátu nelze
v průběhu řízení měnit, pokud pro to nejsou dány akceptovatelné závažné důvody.
27. Za této situace se Nejvyšší soud nezabýval dalšími výhradami
obviněného vůči napadenému rozhodnutí. Případný obsahový přezkum rozhodnutí
odvolacího soudu bude totiž namístě, až když toto rozhodnutí bude respektovat
právo na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny. Rozhodnutí
odvolacího soudu přitom nelze v dané fázi nijak předjímat.
28. Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl tak, jak výše uvedeno. Toto
rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v
neveřejném zasedání, neboť bylo zřejmé, že vadu nelze odstranit ve veřejném
zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr.
ř.).
V Brně dne 23. 8. 2017
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák
XX *) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.