6 Tdo 969/2025-519
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 11. 2025 dovolání Ž. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 6 To 70/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 Nt 17005/2024, a rozhodl takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání Ž. H. odmítá.
1. Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 2. 2025, č. j. 13 Nt 17005/2024-117, bylo podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku Ž. H. uloženo ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě. O podané její stížnosti proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně tak, že usnesením ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 6 To 70/2025 (dále také jen „napadené usnesení“), podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. tuto stížnost zamítl.
2. Proti tomuto usnesení podala Ž. H. (dále také jen „dovolatelka“) prostřednictvím ustanoveného obhájce Mgr. Jana Maráška dovolání. Důvody dovolání spatřuje v ustanovení § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť napadeným usnesením byla zamítnuta její stížnost i přesto, že v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., kdy rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a dále v ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., kdy bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádí, že je obětí podvodu a pokusu o její likvidaci ze strany úřadů, starostou a vesnicí XY, rodiči, nezjištěnými kriminálníky a nebezpečnými psychopaty. Nikoho nenapadla, nikomu neublížila, jednala v sebeobraně, bránila svůj majetek. Naopak ona je napadená oběť s důkazy o ignorování útoků na její osobu, jak byly průběžně zakládány do spisu. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřuje v tom, že skutkové závěry naznačují sebeobraně. Její chování je sebeobranou před vlastní likvidací či smrtí, která nezpůsobila škody. Svými emaily se bránila jako žena. Pokud z těchto byly učiněny právní závěry a posouzení směřující k nařízení ochranné léčby, je toto nesprávným právním posouzením. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spatřuje v tom, že není nepříčetná a její pobyt na svobodě není nebezpečný. Její léčba není nezbytná, nechce se podrobovat léčbě, kterou její tělo ani hlava nepotřebuje a bylo by to na poškození jejího zdraví. Závěrem odkázala na veškerá svá podání učiněná vůči soudu prvního stupně, která nejlépe odpovídají na otázku dovolacích důvodů, a navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 6 To 70/2025, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 2. 2025, č. j. 13 Nt 17005/2024-117, a přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak, že toto považuje za zjevně neopodstatněné, byť lze námitky posuzované formálně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě ve spojení s § 265b odst. 1 písm. h), k) tr. ř. Většina dovolacích námitek pouze opakuje argumentaci z předchozích fází řízení. Oba ve věci činné soudy dostatečným způsobem v odůvodnění svých rozhodnutí vyložily, proč mají za to, že všechny podmínky pro obligatorní uložení ochranného léčení podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku byly splněny. Poukázal na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného znalcem MUDr. Jakubem Šimkem, podle nichž u posuzované v důsledku těžké duševní poruchy v pravém slova smyslu s bludy, byly v okamžiku páchání předmětného skutku vymizelé její rozpoznávací a ovládací schopnosti. Dopustila se proto činu jinak trestného, pro nějž nemohla být trestně odpovědná a policejní orgán podle § 159a odst. 1 tr. ř. odložil trestní věc posuzované podezřelé ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Znalec dospěl k závěru, že pobyt posuzované na svobodě je s ohledem na její duševní poruchu nebezpečný. Je však možné její stav částečně ovlivnit pravidelnou a trvalou medikací. Navrhl v tomto směru uložení ochranného léčení psychiatrického v ambulantní formě. Pokud byly splněny všechny podmínky pro uložení ochranného léčení psychiatrického v ambulantní formě, pak je třeba všechny námitky posuzované obsahově podřaditelné pod § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s § 265b odst. 1 písm. h), k) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
6. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 6 To 70/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. ř. Ž. H. je osobou oprávněnou k podání dovolání ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť přestože nevystupovala ve věci formálně jako obviněná, je třeba na ni pohlížet jako na osobu, proti které byly vedeny úkony trestního řízení jako proti podezřelé, a ochranné opatření jí bylo uloženo poté, co byla věc ohledně podezření ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měla dopustit, usnesením policejního orgánu podle § 159a odst. 1 tr. ř. odložena. Předložené dovolání splňuje náležitosti jeho obsahu stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. a bylo podáno prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě uvedeném v § 265e odst. 1 tr. ř.
7. Dovolání může být podle § 265d odst. 2 tr. ř. podáno pouze prostřednictvím obhájce, což má zajistit právně odbornou argumentaci, neboť dovolání je možné podat jen ze striktně vymezených důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Přestože formálně dovolání podal ustanovený obhájce Mgr. Jan Marášek, text odůvodnění nasvědčuje tomu, že kurzívou psané pasáže v odstavcích týkajících se jednotlivých důvodů dovolání formulovala sama Ž. H. Uvedené je možné dovodit i z toho, že dovolání bylo Okresnímu soudu v Uherském Hradišti zasláno jak z datové schránky obhájce (č. l. 407), tak i z emailové adresy XY@gmail.com (č. l. 415).
8. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda námitky vznesené dovolatelkou svým obsahem vyhovují uplatněným důvodům dovolání nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
9. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dovolatelka tento dovolací důvod uplatnila v jeho první alternativě a odůvodnila ho tak, že je obětí podvodu a pokusu o její likvidaci ze strany úřadu starosty a vesnicí XY i rodiči. Nikdy nikoho nenapadla, ani nepoškodila cizí majetek. Z takto formulovaného odůvodnění však vůbec nevyplývá, proč by skutková zjištění učiněná v napadeném usnesení krajským soudem měla být ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
10. Tento dovolací důvod je dán, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovolatelka uplatnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v tom, že skutkové závěry nasvědčují její sebeobraně a posouzení směřující k nařízení ochranné léčby je nesprávným právním posouzením. Dovolacímu soudu není zcela zřejmé, co má rozumět pod pojmem sebeobrana posuzované. Pokud by tím snad mělo být myšleno, že jednání, pro které byla Ž. H. prověřována, vykazovalo znaky nutné obrany ve smyslu § 29 odst. 1 tr. zákoníku, nelze k tomu než uvést, že opakované rozesílání výhružných zpráv prostřednictvím emailových schránek v době od 1. 1. do 20. 1. 2024 rozhodně nemůže být považováno za čin, kterým by odvracela přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem. Jen v tomto případě by její jednání mohlo být posouzeno jako v nutné obraně ve smyslu § 29 odst. 1 tr. zákoníku.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
11. Tento dovolací důvod je dán, pokud bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Dovolatelka jeho uplatnění spatřuje v tom, že není nepříčetná a její pobyt na svobodě není nebezpečný. S velkou dávkou tolerance lze takto formulované námitky považovat za odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu, jsou však zjevně neopodstatněné. Odůvodnění napadeného usnesení rozvinulo úvahy obsažené v odůvodnění usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 2. 2025, č. j. 13 Nt 17005/2024-117, tak, že shledalo naplnění všech tří podmínek stanovených v § 99 odst. 1 tr. zákoníku, které spočívají v tom, že soud uloží ochranné léčení v případě, jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Krajský soud na podkladě listin obsažených ve spisovém materiále Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Uherské Hradiště, pod č. j. KRPZ-14855-106/TČ-2024-151171, správně dovodil, že Ž. H. z různých emailových adres rozesílala starostovi obce XY M. K. emaily, ve kterých mu vyhrožovala smrtí a jimiž ho každodenně obtěžovala v období od poloviny roku 2023 do ledna 2024. V odůvodnění napadeného usnesení srozumitelně vysvětlil, jak dospěl k závěru o tom, že Ž. H. spáchala čin, který by mohl být považován za přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, případně za přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 tr. zákoníku. Zároveň pak ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace psychiatrie, vypracovaného znalcem MUDr. Jakubem Šimkem vyplynulo, že Ž. H. trpí závažnou duševní poruchou v pravém slova smyslu, a to poruchou s bludy a má narušený kontakt s realitou. Jedná se o závažnou duševní poruchu, jejímž vlivem měla vymizelé rozpoznávací a ovládací schopnosti ve vztahu k posuzovanému činu. Rovněž tak krajský soud správně zjistil, že pod vlivem tohoto duševního onemocnění je pobyt Ž. H. na svobodě nebezpečný, neboť tato jedná pod vlivem bludné symptomatiky. Správně tedy dovodil, že je namístě podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku uložit jí ochranné léčení psychiatrické, přičemž toto bylo na základě doporučení znalce uloženo v ambulantní formě. Bylo proto vhodné, aby soud prvního stupně, případně soud stížnostní, ve výroku svého rozhodnutí citoval i ustanovení § 99 odst. 4 tr. zákoníku, které stanoví příslušnou formu léčení. Přestože k tomuto nedošlo, je z výroku usnesení soudu prvního stupně zřejmé, že ochranné léčení psychiatrické bylo Ž. H. uloženo v ambulantní formě.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
12. Tento dovolací důvod je dán v případě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tohoto ustanovení.
13. Stížnost Ž. H. podaná proti usnesení soudu prvního stupně byla Krajským soudem v Brně – pobočkou ve Zlíně řádně projednána v neveřejném zasedání. Tento dovolací důvod ve své první alternativě proto nemůže být naplněn. Jelikož dovolací soud zároveň neshledal, že by byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g), h), k) tr. ř., nemůže být dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. naplněn ani v jeho druhé alternativě.
14. Závěrem Nejvyšší soud shrnuje, že Ž. H. své dovolání zdůvodnila výhradami, které, pokud byly podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. k), m) tr. ř., materiálně je nenaplnily, což je činí neopodstatněnými. Dovolací námitky podřazené pod důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. se s jeho obsahovým vymezením rozešly.
15. Nejvyšší soud proto její dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 11. 2025
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Daniel Plšek