6 Tdo 973/2012 - 20
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném
dne 11. září 2012 o dovolání, které podala obviněná H. K.,
proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 12 To
447/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Kolíně pod sp. zn. 2 T 59/2011, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 21. 6. 2011, č. j. 2 T 59/2011-162,
byla obviněná H. K. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou přečinem nebezpečného
pronásledování podle § 354 odst. 1, písm. b), d) tr. zákoníku, kterého se dle
skutkových zjištění tohoto soudu dopustila tím, že
v období od 1. 1. 2010 nejméně do 20. 10. 2010 v místě trvalého bydliště v K.,
ul. B., dlouhodobě pronásledovala B. D., která s ní bydlí ve stejném domě, na
kterou čekala, vyhledávala její přítomnost a při osobním kontaktu i několikrát
do týdne a dále i prostřednictvím telefonátů ji slovně napadala vulgárními
výrazy, obviňovala ji z krádeží věcí ze svého bytu, z udržování intimního
poměru s manželem, což u poškozené vzbudilo takové obavy a psychické problémy,
že se bála vycházet z bytu a pohybovat se ve společných prostorách domu, aby se
nepotkala s obžalovanou.
Za tento přečin byla odsouzena podle § 354 odst. 1 odst. 2 tr. zákoníku k
trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1
a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněn odložen na zkušební dobu patnácti měsíců.
Podle § 99 odst. 2 tr, zákoníku jí bylo uloženo ochranné ambulantní
psychiatrické léčení, Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla zavázána zaplatit
poškozené B. D. škodu ve výši 2.200,- Kč,
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém
stupni Krajský soud v Praze. Usnesením ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 12 To
447/2011, podle § 258 odst. 1 písm. f) odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek
částečně zrušil ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu
rozhodl tak, že poškozená B. D. se s uplatněným nárokem na náhradu škody
odkazuje podle § 265 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podala obviněná
prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vladislava Košnara dovolání, přičemž
uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), písm. d) tr. ř.,
jejichž naplnění spatřuje v níže popsaném postupu Okresního soudu v Kolíně.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku poukázala obviněná na to,
že po zahájení jejího trestního stíhání dne 2. 12. 2010 požádaly orgány policie
dne 10. 12. 2010 Okresní soud v Kolíně o ustanovení obhájce z důvodu § 36 odst.
2 tr. ř. vzhledem k pochybnostem o její způsobilosti se náležitě hájit. Tato
žádost byla jako nepodložená odmítnuta. Podle § 36 odst. 2 tr. ř. musí mít
obviněný obhájce již v přípravném řízení také tehdy, jsou-li vzhledem k
duševním vadám obviněného pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.
Tím že soudce shora uvedené žádosti nevyhověl a k ustanovení obhájce došlo z
týchž důvodů až po podání obžaloby, došlo k porušení jejího práva na obhajobu.
I když byly uvedené pochyby sporné, vyvstaly nejpozději v době jejího výslechu,
v krajním případě pak po zpracování znaleckého posudku k vyšetření jejího
duševního stavu. Ač nesouhlasí se závěry tohoto posudku, jeho existence měla
být důvodem pro takový postup policie a soudu, aby bylo dodrženo její právo na
obhajobu včetně účasti u hlavního líčení a splnění podmínek pro přečtení její
výpovědi jako obviněné z doby, kdy obhájce neměla.
Provedení hlavního líčení v její nepřítomnosti považuje za účelový postup
soudu, neboť již ve své stížnosti žádala o posunutí hodiny jednání na pozdější
dobu, nejdříve na 10.00 hodin, jak vyžaduje její vážné onemocnění cukrovkou,
což soud buď přehlédl, nebo úmyslně využil a hlavní líčení ponechal na 8.00
hodinu ranní. Pokud z pochopitelných, tj. zdravotních důvodů nemohla svou účast
u hlavního líčení zajistit, rozhodl soud podle § 202 odst. 2 tr. ř. o konání
hlavního líčení v její nepřítomnosti a následně potom podle § 207 odst. 2 tr.
ř. o přečtení její výpovědi. Tím však porušil přinejmenším shora uvedená
ustanovení trestního řádu, neboť nebyly splněny podmínky pro přečtení její
výpovědi, neboť výslech byl sice proveden po sdělení obvinění, nikoli však
způsobem odpovídajícím trestnímu řádu s poukazem na právo na obhajobu podle §
36 odst. 2 tr. ř.
Odvolací soud, který odročil jednání na dobu, která jí umožňovala účast u
veřejného zasedání, jí nedal možnost se k věci podrobně vyjádřit, neboť jí bylo
umožněno říci tři – čtyři věty. Ani krajský soud nepostupoval tak, aby mohl
zjistit skutečnosti, které by mu umožnily objektivně posoudit průběh
předchozího trestního řízení vůči ní vedeného.
Uvedeným pochybení obou soudů, tedy tím, že neměla v přípravném řízení po
sdělení obvinění obhájce, že hlavní líčení u okresního soudu bylo konáno v její
nepřítomnosti a došlo k přečtení její výpovědi z přípravného řízení, aniž byly
splněny podmínky pro takový postup, došlo k naplnění dovolacích důvodů podle §
265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. Tato pochybení měla za následek nezákonnost
soudního řízení a zřejmě i přípravného řízení a i když výslechy svědků
provedené v přípravném řízení byly zopakovány u hlavního líčení, kde byla
přítomna její obhájkyně, nemělo dojít k jednání soudu v její nepřítomnosti,
neboť při znemožnění její účasti na hlavním líčení nebyly naplněny podmínky §
202 odst. 2, 3 tr. ř., k jednání a už vůbec k přečtení její výpovědi nemělo
dojít. Uvedené pochybení soudu se mohlo odrazit v rozhodnutí o vině, neboť
výpovědi svědků učiněné v její přítomnosti by vyzněly zcela jinak a navíc by
mohla využít svého práva k připomínkám, k výpovědím svědků. Trvá totiž na tom,
že se jednání, kladeného jí za vinu, nedopustila.
Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1
tr. ř. a § 265l tr. ř. rozhodl o zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Praze č.
j. 12 To 44/2011-195 a současně i rozsudku Okresního soudu v Kolíně č. j. 2 T
59/2011-162 a tomuto soudu věc vrátil, aby ji v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k
obviněné uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
uvedla, že na rozdíl od ustanovení § 36 odst. 1, 3 tr. ř., dle nichž musí mít
obviněný obhájce i v přípravném řízení, podle § 36 odst. 2 tr. ř. tato
povinnost stanovena není, platí však, že obviněný musí mít obhájce od doby, kdy
vznikl důvod nutné obhajoby. Je-li tento důvod dán již v době zahájení
trestního stíhání, musí mít obviněný obhájce od zahájení trestního stíhání
(rozh. č. 1/1979 Sb. rozh. tr.). Pochybnosti o schopnosti obviněné se řádně
hájit patrně založil znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie, který vypracovala znalkyně MUDr. Ivana Horáčková, v němž
doporučila obviněné ochrannou psychiatrickou ambulantní léčbu. Tento posudek
byl jedním z posledních vyšetřovacích úkonů. Státní zástupce k ustanovení
obhájce obviněné podle § 36 odst. 2 tr. ř. neshledal důvod, k ustanovení
obhájce obviněné došlo až soudem po podání obžaloby. Námitka obviněné o
porušení jejího práva na obhajobu se s ohledem ke shora uvedenému jeví
neopodstatněná.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. státní
zástupkyně připomněla, že z obsahu protokolu o hlavním líčení Okresního soudu v
Kolíně ze dne 21. 6. 2011 se podává, že obhájkyně obviněné Mgr. Jana Truhlářová
uvedla, že se jí klientka včerejšího dne omlouvala, že jí není dobře, žádné
odborné vyjádření lékaře, že by nebyla schopna zúčastnit se jednání u soudu k
dispozici neměla. Soud konstatoval zachování lhůty k přípravě na hlavní líčení
u obviněné a rozhodl o konání hlavního líčení podle § 202 odst. 2 tr. ř. v
nepřítomnosti obviněné. V odůvodnění rozsudku poukázal na lékařské zprávy
obviněnou přeložené, jejichž obsah není způsobilý k tomu, aby soud považoval
omluvu obviněné za způsobilou k rozhodnutí o odročení hlavního líčení, což
ostatně obviněná ani nežádala. Na skutečnost, že hlavní líčení bude provedeno
bez přítomnosti obviněné, byla tato nalézacím soudem i upozorněna. Dodržením
zákonných podmínek pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněné se ve
svém rozhodnutí zabýval i odvolací soud s konstatováním, že podmínky pro postup
podle § 202 odst. 2 tr. ř. byly jednoznačně splněny, když obviněná se ač řádně
a včas předvolána k hlavnímu líčení nedostavila a omluvila se zdravotními
důvody, avšak lékařská potvrzení, která předložila, žádné problémy, které by jí
v účasti před soudem bránily, nedoložila. Z uvedeného je zřejmé, že soud
obviněnou nezkrátil na jejím právu účastnit se hlavního líčení.
Na závěr svého vyjádření státní zástupkyně sdělila, že podané dovolání je dle
ní neopodstatněné, a navrhla je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil své rozhodnuté v
neveřejném zasedání za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a)
tr. ř. a pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu udělila podle §
265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno
v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše
uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má
všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné
přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí
dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 12
To 447/2011, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr.
ř. Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání
dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně
dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst.
1 tr. ř., obviněná podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s
ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a
na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp.
konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod
uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže
obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Citované
ustanovení dopadá především na případy, kdy v příslušné trestní věci byly dány
důvody nutné obhajoby ve smyslu § 36 tr. ř., tedy obviněný musel být v řízení
zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§ 37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§ 38 tr.
ř.), a přitom žádného obhájce neměl. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu
je tak poskytována možnost zjednání nápravy, jestliže došlo k porušení práva na
obhajobu jako jednoho ze základních práv garantovaných v čl. 6 odst. 3 písm. c)
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a také čl. 40 odst. 3
Listiny základních práv a svobod.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy
byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo ve
veřejném zasedání. K jeho naplnění dochází v situaci, kdy v rozporu se zákonem
se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač
měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, a kdy tímto zákonu
odporujícím postupem soudu dochází ke zkrácení práva obviněného, aby jeho věc
byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit je všem prováděným
důkazům ve smyslu garance poskytované čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a
svobod. Dovolací důvod je zaměřen především na formální aspekt požadované
přítomnosti, tedy rozhodující je skutečnost, zda obviněný je fyzicky přítomen
hlavnímu líčeno nebo veřejnému zasedání či nikoli, jiný aspekt uvedený dovolací
důvod nezohledňuje.
Ke skutečnostem uplatňovaným obviněnou v jejím dovolání učinil Nejvyšší soud z
obsahu trestního spisu následující skutková zjištění:
Trestní stíhání obviněné pro označený přečin bylo zahájeno usnesením
policejního orgánu ze dne 2. 12. 20010 (č. l. 19-20), jehož opis převzala dne
3. 12. 2010. V rámci tohoto opatření byla obviněná poučena o tom, že v jejím
případě vyvstal důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 2 tr. ř. s tím, že pokud
si obhájce ve lhůtě dvou dnů nezvolí sama, nebo tak neučiní osoba k tomu
oprávněná, bude jí obhájce ustanoven. Protože obviněná si obhájce nezvolila a k
jeho zvolení nedošlo ani osobami oprávněnými, obrátil se policejní orgán dne
10. 12. 2010 se žádostí o ustanovení obhájce na soud (č. l. 25), který jí však
pro nekonkrétnost údajů nevyhověl (č. l. 26). Celé přípravné řízení, tj.
výslech obviněné dne 15. 2. 2011 (č. l. 21-24), jakož i výslechy svědků D. (č.
l. 27), M. (č. l. 32), M. (č. l. 37), T. (č. l. 42), K. (č. l. 47), S. (č. l.
55), a D. (č. l. 66) realizované v období od 1. 3. do 17. 3. 2011, včetně
seznámení obviněné se spisem (úkon dne 30. 3. 2011, k němuž se nedostavila)
bylo realizováno bez obhájce, ačkoli z posudku na obviněnou vyhotoveným znalci
z oboru psychiatrie psychologie (zpracován ke dni 27. 2. 2011) vyplynulo, že
„Posuzovaná je schopna chápat smysl a význam trestního řízení, ale vzhledem k
nekritičnosti, snížené odolnosti vůči zátěži, řadě tělesných potíží s dopadem
na prožívání a dispozicím k afektivně labilním reakcím je její schopnost
plnohodnotně se účastnit tr. řízení oslabená“ a že „Z psychiatrického hlediska
je patrné, že u posuzované paní H. K. dochází k hlubším dekompenzacím
osobnosti, a proto je vhodné doporučit ochrannou psychiatrickou léčbu a to
ambulantní formou“. Ke změně tohoto stavu došlo v řízení soudní tím, že poté,
co obviněná projevila právně neúčinným způsobem (č. l. 129) svou volbu obhájce,
byl jí obhájce z důvodů § 36 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. ř. ustanoven
opatřením soudu ze dne 19. 5. 2011. Ustanovená obhájkyně Mgr. Jasna Truhlářová
vykonávala obhajobu obviněné až do 1. 3. 2012, kdy byla na svou žádost
povinnosti ji obhajovat zproštěna a kdy týmž opatřením soudce byl obviněné na
dobu do uplynutí lhůty k podání dovolání ustanoven obhájcem JUDr. Vladislav
Košnar.
V otázce osobní účasti obviněné na soudním řízení bylo zjištěno, že původně
bylo hlavní líčení soudem nařízeno na den 31. 5. 2011 v 8. 00 hodin (č. l.
122). V reakci na toto opatření předložila obviněná soudu žádost (č. l. 130) o
posunutí doby začátku hlavního líčení na 10.00 hod. ze zdravotních důvodů, k
níž přiložila lékařskou zprávu, v níž je uvedeno též: „Subj. Ráno i přes CPAP
se cítí unavena a není schopna fungovat dříve než v 10 hod.“ Obdobná žádost o
posunutí hodiny jednání na pozdější dobu ze zdravotních důvodů je obsažena i ve
stížnosti (č. l. 125), kterou podala obviněná proti usnesení soudu ze dne 29.
4. 2011, jímž nevyhověl její žádosti o bezplatnou obhajobu. Hlavní líčení dne
31. 5. 2011 se však neuskutečnilo, když soud přihlédl k žádosti o odročení
hlavního líčení, kterou podala obhájkyně obviněné (č. l. 135). Nový termín
jednání stanovil soud na den 21. 6. 2011 v 8:00 hodin (č. l. 135v). Obviněná
zaslala soudu omluvu ze zdravotních důvodů a přiložila dalších pět lékařských
zpráv. Soud obratem obviněné sdělil, že z předložených listin nevyplynulo, že
by nebyla schopna se jednání zúčastnit, a informoval ji o tom, že pokud se
nedostaví, bude jednání provedeno v její nepřítomnosti. K hlavnímu líčení se
obviněná nedostavila, přítomná obhájkyně soudu sdělila, že se její klientka
včerejšího dne omlouvala, že jí není dobře, žádné odborné vyjádření lékaře, že
by nebyla schopna se zúčastnit jednání u soudu, neměla. Soud poté jednal v
nepřítomnosti obviněné a rozhodl rozsudkem, který posléze obviněná napadla
odvoláním. Veřejného zasedání o odvolání, které se uskutečnilo dne 24. 11. 2011
(č. l. 192-193), se obviněná osobně zúčastnila a před závěrečnou poradou senátu
se jako odvolatelka k věci vyjádřila způsobem, který zachycuje protokol o
jednání.
Obviněná naplněnost uplatněných dovolacích důvodů spatřuje v porušení jí
citovaných ustanovení trestního řádu, která řešenou problematiku vymezovala v
době konání příslušných procesních úkonů tímto způsobem:
„Obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném
řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo
duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se
hájit.“ (§ 36 odst. 2 tr. ř.)
V nepřítomnosti obžalovaného může se hlavní líčení provést, jen když soud má za
to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez
přítomnosti obžalovaného, a přitom
a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení
včas a řádně předvolán,
b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem
činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanoven o zahájení
trestního stíhání (§ 160) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis
a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1).
(§ 202 odst. 2 tr. ř .)
Nedostaví-li se obžalovaný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o
tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obžalovaného, lze v hlavním
líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za
podmínek § 211. (§ 202 odst. 3 tr. ř.)
K namítanému porušení ustanovení o nedodržení podmínek vedení trestního stíhání
obviněné vyplývajících z důvodu nutné obhajoby z důvodu upraveného ustanovením
§ 36 odst. 2 tr. ř. je nezbytné uvést následující:
Z formulace, kterou zákon užívá v ustanovení pojednávajícím o nutné obhajobě (§
36 tr. ř.), že „obviněný musí mít obhájce již v přípravném řízení“, nelze
vyvozovat, že ve všech případech tímto ustanovením upraveným by obviněný
obhájce musel mít od samotného okamžiku, jímž toto stadium trestního řízení
počíná, tj. „od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo
provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů ..“ (§ 12 odst. 10 tr. ř.),
případně od okamžiku, kdy začíná jeho část označovaná trestním stíháním („úsek
řízení od zahájení trestního stíhání ..“ – tamtéž), neboť rozhodné je až to,
kdy nastane okolnost, s níž zákon v jednotlivých alternativách jako s důvodem
nutné obhajoby [např. nástup výkonu trestu odnětí svobody obviněným v případě
upraveném v § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. ] počítá. V případě upraveném v
ustanovení § 36 odst. 2 tr. ř., je takovým okamžikem zjištění, na jehož základě
soud a v přípravném řízení státní zástupce dospěje k poznatku, že „vzhledem k
tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti
náležitě se hájit“. Důvod nutné obhajoby zde upravený ve stadiu přípravného
řízení nastává tehdy, „považuje-li to .. státní zástupce za nutné“. Posouzení
této skutečnosti svěřuje zákon státnímu zástupci, a proto jej nemůže samostatně
řešit policejní orgán. V tomto směru musí být hodnocena otázka poučení obsažená
v usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné i žádost policejního orgánu o
ustanovení obhájce. Ustanovení obhájce soudem pak nemůže být svévolné, neboť se
musí opírat o konkrétními skutečnostmi podložený závěr, že zákonné podmínky
ustanovením § 36 odst. 2 tr. ř. stanovené, tj. že pochybnosti o způsobilosti
obviněného se náležitě hájit jsou dány „vzhledem k tělesným nebo duševním vadám
obviněného“. S ohledem na poznatky ze spisu plynoucí je možno konstatovat, že
podmínky k aplikaci § 36 odst. 2 tr. ř. nastaly až okamžikem vyhotovení
znaleckého posudku, jehož odborné závěry o snížené schopnosti obviněné („… řadě
tělesných potíží s dopadem na prožívání a dispozicím k afektivně labilním
reakcím je její schopnost plnohodnotně se účastnit tr. řízení oslabená“)
hovoří, resp. okamžikem, kdy s tímto poznatkem byly seznámeny orgány činné v
trestním řízení. Lze proto akceptovat námitku obviněné, že pochybením těchto
orgánů činných v trestním řízení bylo, že na vzniklou situaci nereagovaly a
neučinily novou žádost vůči soudu o ustanovení obhájce obviněné (pokud by si
obviněná po opětovném poučení sama obhájce nezvolila), neboť provádění
veškerých procesních úkonů přípravného řízení po zjištění daného odborného
závěru mělo být realizováno při trestním stíhání obviněné vedeném za podmínek
nutné obhajoby.
Z této skutečnosti však nelze vyvozovat fakt, že veškeré úkony, které byly od
okamžiku zahájení trestního stíhání obviněné, až do doby, než jí v řízení
soudním byla obhájkyně ustanovena, jsou zatíženy závažnou procesní vadou, která
by se projevila v jejich procesní neúčinnosti v řízení soudním. Zejména tak
nejde přistupovat k výpovědi, kterou obviněná učinila dne 15. 2. 2011, v níž
veškeré jí vytýkané jednání popřela a vyjádřila své stanovisko (které nadále
zastává), že se trestné činnosti nedopustila.
Stadium řízení před soudem není zatíženo vadou, která by se projevila ve
zkrácení obhajovacích práv obviněné, ať již v podobě znemožnění výkonu obhajoby
její obhájkyní (obhájkyně se účastnila jak hlavního líčení, které se v prvém
případě nekonalo k její žádosti, tak veřejného zasedání u odvolacího soudu, a
realizovala v těchto řízeních svá oprávnění vyplývající z ustanovení § 41 tr.
ř.), či co se týče výkonu práv realizovaných samotnou obviněnou. Již odvolací
soud ve svém usnesení vyjádřil názor, že podmínky pro provedení hlavního líčení
v nepřítomnosti obviněné upravené ustanovením § 202 odst. 2 tr. ř. byly
splněny. Konkrétně (str. 2) uvedl, že soud prvního stupně měl k dispozici
výpověď obviněné z přípravného řízení, provedenou procesně správným způsobem, z
níž vycházel, když nepovažoval osobní výslech obviněné za nutný, řízení konal v
její nepřítomnosti, když správně zjistil, že lékařskými zprávami, které
předložila, neosvědčila žádné zdravotní problémy, které by jí v nepřítomnosti
bránily.
Toto hodnocení věci odvolacím soudem není obsahem spisového materiálu
vyvráceno. Již výše bylo uvedeno, že v lékařské zprávě uvedený údaj, na jehož
základě požadovala obviněná posunutí doby hlavního líčení na pozdější dobu, je
výrazem subjektivního prožívání obviněné, který nebyl – přes výzvu soudu –
objektivizován žádnou z lékařských zpráv, které obviněná předložila. Navíc její
omluva z jednání nařízeného na den 21. 6. 2011 neobsahuje žádost o přeložení
hlavního líčení, ať již na dobu pozdější, či na jiný den a ani z vyjádření
obhájkyně obviněné při hlavním líčení, z něhož vyplynula, že s obviněnou byla v
kontaktu, nevyplynulo, že by se obviněná domáhala změny data či hodiny jednání
a požadovala svoji účast u jednání. Nelze přehlédnout, že obviněná byla soudem
přípisem ze dne 17. 6. 2011, který obdržela dne 23. 6. 2011 (č. l. 140)
informována o tom, že jí předložené zprávy neprokazují, že by nebyla schopna se
jednání účastnit, a že v důsledku této skutečnosti, pokud se k soudu nedostaví,
bude jednání provedeno v její nepřítomnosti. Byť tuto informaci obdržela
obviněná až po jednání soudu, obhajobě tento postoj soudu musel být znám, o
čemž svědčí záznam o studiu spisu obhájkyní obviněné dne 20. 6. 2011. Bylo
proto možno v daném směru požadavky obviněné stran realizace jejích
obhajovacích práv uplatnit, a to případně i na počátku hlavního líčení.
Za situace, že obhajoba nedoložila skutečnosti, které by osvědčily, že obviněná
není z objektivních důvodů schopna se dne 21. 6. 2011 v době soudem určené
jednání zúčastnit, nevystala zákonná překážka bránící tomu, aby se hlavní
líčení uskutečnilo v nepřítomnosti obviněné. Prokazatelně totiž byla obviněné
řádně doručena obžaloba (dne 11. 5. 2011 – č. l. 124), řádně a včas byla i
předvolána k hlavnímu líčení (dne 7. 6. 2011 – č. l. 135), o skutku, který je
předmětem obžaloby, byla orgánem činným v trestním řízení - policejním orgánem
vyslechnuta (dne 15. 2. 2011 – č. l. 21-24), bylo dodrženo ustanovení o
zahájení trestního stíhání (usnesení ze dne 2. 12. 2010 – č. l. 19-20) a
obviněná byla upozorněna na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na
doplnění dokazování (dne 14. 3. 2011 – č. l. 115). K otázce využitelnosti
výpovědi obviněné z přípravného řízení se dovolací soud vyjádřil výše. Z těchto
důvodu nesdílí Nejvyšší soud hodnocení obsažené v dovolání obviněné, že
postupem okresního soudu došlo k porušení ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř.
Z protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 6. 2011 (č. l. 152-159) plyne, že
okresní soud dokazování provedl
a) přečtením výpovědi obviněné z č. l. 21-24 spisu za podmínek § 207
odst. 2 tr. ř.,
b) osobním výslechem svědků B. D. (č. l. 153-154), H. M. (č. l.
154-155), L. M. (č. l. 155), M. T. (č. l. 156) a J. D. (č. l. 156)
c) výslechem znalkyně MUDr. Ivany Horáčkové (č. l. 157) a
d) listinnými důkazy provedenými k důkazu podle § 213 odst. 1 tr. ř.
Jiné důkazy podle protokolu provedeny nebyly, důkazní návrh uplatněný obhájkyní
na výslech svědků M. K. a p. N. (shodně písemný návrh obviněné na č. l. 150) a
výslech obviněné, byl soudem zamítnut.
Tyto poznatky vedou dovolací soud k závěru, že k porušení ustanovení § 202
odst. 3 tr. ř. nedošlo již proto, že k přečtení žádných svědeckých výpovědí ze
stadia přípravného řízení podle protokolu o hlavním líčení nalézacím soudem
nedošlo. Svědci, o které soud prvního stupně opřel své rozhodnutí, byli v
hlavním líčení konaném za přítomnosti obhájkyně obviněné, tzn. za podmínek
kontradiktorního řízení, řádně vyslechnuti.
Otázku namítaného porušení obhajovacích práv, které by se projevilo v
nesprávnosti vydaného rozhodnutí, je třeba řešit s přihlédnutím k následujícím
východiskům a poznatkům:
Současná právní úprava trestního řízení vychází z toho, že stěžejním stadiem
trestního řízení je řízení soudní, v němž je důsledně třeba dbát na dodržení
základních zásad trestního řízení a práv obviněného. Proto i namítané porušení
obhajovacích práv obviněné je třeba hodnotit zejména z toho pohledu, jaký byl
jejich případný dopad na řízení jako celek a do jaké míry jimi bylo ovlivněno
zejména řízení před tím orgánem trestního řízení, které vydal meritorní
rozhodnutí.
Bylo již konstatováno, že celé řízení soudní, tj. jak řízení před soudem
prvního stupně, tak řízení před soudem odvolacím bylo realizováno za
přítomnosti obhájkyně obviněné, které bylo umožněno realizovat její práva při
obhajobě obviněné, což je patrné i z protokolů o jednání obou soudů, což vede
dovolací soud k poznatku, že soudní řízení proběhlo za podmínek
kontradiktorního řízení. K otázce obviněnou namítaného zkrácení jejího
obhajovacího práva v důsledku znemožnění její účasti i soudu prvního stupně je
nutno uvést, že podmínky pro provedení hlavního líčení v její nepřítomnosti
byly dány a že zjištěné skutečnosti týkající se osoby obviněné (znalecký
posudek na ni zpracovaný) umožňují učinit poznatek, že si musela být vědoma
toho, že při své neúčasti na hlavním líčení se zbavuje jednak možnosti opětovně
se k věci vyjádřit v procesním postavení obviněné (obžalované) a i možnosti
bezprostředně reagovat na prováděné důkazy včetně možnosti zaujímat k nim
vlastní hodnotící stanovisko (§ 214 tr. ř.). Tvrzení, že v její přítomnosti by
svědecké výpovědi vyzněly odlišně, je rázu spekulativního, zejména přihlédne-li
se k tomu, co odvolací soud zmínil ve svém rozhodnutí, tj. že poškozená B. D.
vyjma vlastní výpovědi měla k dispozici i písemný přehled o svém napadání ze
strany obviněné. Vyšel-li nalézací soud při svém rozhodování z důkazů, které
byly provedeny v řízení soudním (a nikoli snad z důkazů, jejichž provedení ve
stadiu přípravného řízení – v případě svědků – by bylo zatíženo vadou
spočívající v nerespektování podmínek nutné obhajoby), pak namítaná vada
přípravného řízení nemůže vést k závěru, že je namístě zrušení dovoláním
napadených rozhodnutí z důvodu § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tj. proto že
„obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít“.
Nepřípadné jsou i výhrady vůči soudu druhého stupně, neboť bylo v možnostech
obhajoby, aby případně navrhla doplnění dokazování v řízení před tímto soudem o
výslech obviněné, která se tak mohla k věci vyjádřit nejen v procesním
postavení odvolatelky. Z hlediska zpětného hodnocení podmínek pro rozhodnutí
věci soudem prvního stupně v nepřítomnosti obviněné je podstatné to, že
stanovisko obviněné je konzistentní, odpovídající tomu, co odeznělo v její
výpovědi ze dne 15. 2. 2012.
Je možné dodat, že námitky obviněné stran postupu odvolacího soudu nejsou
podřaditelné pod žádný z dovolacích důvodů.
I s přihlédnutím k tomuto poznatku (avšak zejména vzhledem k již výše
uvedenému) je třeba uzavřít, že v posuzovaní věci nelze učinit závěr, že je
obviněnou důvodně uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. d) tr. ř., tj. že
„byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve
veřejném zasedání“.
Byť obviněná ve svém dovolání uplatnila argumenty, které lze formálně
relevantně podřadit pod jí deklarované dovolací důvody, učinila tak zjevně
neopodstatněně.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne,
jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i
odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením
zákona dovolání obviněné odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 11. září 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Ivo Kouřil