6 Tdo 976/2024

6 Tdo 976/2024-106

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 12. 2024 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného R. Z., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 7 To 135/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 70/2024, takto:

I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 7 To 135/2024, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 6 T 70/2024.

II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Chebu přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 6 T 70/2024 (dále také jen „usnesení soudu prvního stupně“), podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití § 188 odst. 1 písm. b) tr. ř. a § 171 odst. 1 tr. ř. byla trestní věc obviněného R. Z. (dále jen „obviněný“) stíhaného pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se obviněný měl dopustit tím, že

dne 12. 4. 2024 v době kolem 3:53 hodin v XY v ulici XY řídil elektrický skútr zn. Racceway E-Fichtl, přestože před jízdou požil alkoholické nápoje v takové míře, že v krvi odebrané mu téhož dne v 5:40 hodin byla zjištěna koncentrace alkoholu 2,21 g/kg, v důsledku čehož nebyl schopen řídit elektrický skútr v silničním provozu bezpečně a s jistotou,

postoupena Městskému úřadu Mariánské Lázně, neboť skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek.

2. Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně podal státní zástupce stížnost, kterou Krajský soud v Plzni svým usnesením ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 7 To 135/2024, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce dovolání opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f), h) a m) tr. ř. Za nesprávný označil právní závěr soudů, že jízda na 74 kg vážícím jednostopém elektrickém dopravním prostředku v podnapilém stavu neodpovídá skutkové podstatě trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky ve smyslu § 274 tr. zákoníku. V tomto ohledu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2021 (správně 2022), sp. zn. 8 Tdo 904/2022, (detailně citované z jeho odůvodnění) založené na srovnatelném skutkovém základě, podle kterého předmětný typ vozidla svou hmotností a maximální konstrukční rychlostí vytváří dostatečnou kinetickou energii, aby byl naplněn znak uvedeného trestného činu možností ohrožení života nebo zdraví lidí nebo způsobení značné škody na majetku. K tomu státní zástupce dále podotkl, že pro posouzení ohrožení popsané zákonodárcem není ani tak rozhodné, do jaké kategorie lze vozidlo obviněného zařadit, nýbrž je významná věcná povaha plynoucí z jeho charakteristik. Jestli je nebo není třeba ve vztahu k vozidlu řidičského oprávnění, má tak význam až při úvahách o uložení trestu zákazu činnosti. S ohledem na technické parametry vozidla v projednávané věci plně srovnatelné s parametry řešenými ve výše uvedené věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tdo 904/2022, byl-li obviněný ovlivněn množstvím alkoholu v krvi přes 1 g/kg, nelze jeho jednání kvalifikovat jako pouhý přestupek, nýbrž jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku.

4. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, předcházející usnesení soudu prvního stupně, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na ně navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal prvostupňovému soudu věc znovu projednat a rozhodnout.

5. Obviněný, jemuž byl opis dovolání nejvyššího státního zástupce doručen dne 5. 9. 2024, se k podanému mimořádnému opravnému prostředku nevyjádřil.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.

7. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 7 To 135/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

8. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.

9. V této souvislosti Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Dovolací důvod zde spočívá v okolnosti, že nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby soud učinil některé z rozhodnutí uvedených v § 265a odst. 2 písm. c), d), f) a g) tr. ř., kterým soud přesto rozhodl.

10. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat

též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

11. Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) podle § 265b odst. 1 tr. ř.

IV. Důvodnost dovolání

12. Jelikož Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom zjistil, že dovolání je důvodné. Napadené usnesení odvolacího soudu a řízení mu předcházející je zatíženo vadami odpovídajícími důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f), h) a m) tr. ř.

13. Z obsahu dovolání je patrné, že nejvyšší státní zástupce vnímal intenzitu naplnění znaků skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku jako zcela obvyklou, a to s ohledem na technické parametry použitého elektrického skútru i s ohledem na stupeň ovlivnění obviněného alkoholem. Bylo tak dosaženo nutné hranice, při níž má být již uplatňována trestněprávní odpovědnost, nikoli pouze přestupková. Dospěl-li prvostupňový soud k závěru opačnému, zatížil tím své rozhodnutí vadou naplňující dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) a f) tr. ř. Pokud druhostupňový soud odvolání státního zástupce zamítl, založil tím dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. S touto argumentací se Nejvyšší soud ztotožnil.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

14. Namítl-li státní zástupce, že soudy obou stupňů se dopustily vadného právního posouzení charakteru vozidla obviněného jako věci, kterou se obviněný nemohl v tomto konkrétním případě dopustit ohrožení, uplatnil tím argumentaci spadající pod uvedený dovolací důvod, neboť napadá správnost hmotněprávního posouzení skutku.

15. Vzhledem k právní kvalifikaci uvedené v návrhu na potrestání, učiněným skutkovým zjištěním, ale také zaměření právních úvah soudů obou nižších stupňů, Nejvyšší soud v prvé řadě konstatuje následující. V obecné rovině lze odkázat na velmi podrobné a důkladné odůvodnění uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 8 Tdo 904/2022, o něž nejvyšší státní zástupce (stejně jako již předtím státní zástupce okresního státního zastupitelství ve stížnosti do usnesení soudu prvního stupně) opřel svou argumentaci.

Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Již z této formulace vyplývá, že daná skutková podstata může pojmout celou řadu lidských činností vykonaných pod vlivem alkoholu, omamných nebo psychotropních látek (drog) či jiných návykových látek (§ 130 tr.

zákoníku) s tím, že ani v případě tohoto deliktního jednání v dopravě se výslovně neomezuje pouze na řízení velkých, těžkých a rychlých dopravních prostředků, jako např. osobního automobilu, velkého motocyklu, autobusu či kamionu.

16. Ohrožení znamená, že porucha, k níž by mohlo dojít, ještě nenastala, ale s ohledem na zjištěné okolnosti její vznik lze předpokládat. Nemusí proto být bezprostřední a konkrétní, když nastává i v případě, že výkon zaměstnání nebo jiné činnosti byl zatím bez závad. Při řízení motorového vozidla nastává již při zahájení jízdy a podobně je tomu i při ostatních činnostech. Zaměstnáním nebo jinou činností se ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku rozumí takové zaměstnání nebo činnost, jejíž bezpečný výkon vyžaduje soustředěnou pozornost a schopnost správně vnímat a pohotově reagovat na vznikající situaci, přičemž i menší oslabení těchto schopností vlivem návykové látky vyvolává možnost ohrožení chráněných zájmů určitého rozsahu a intenzity (ohrožení života nebo zdraví lidí, tj. více osob, nebo možnost vzniku značné škody na majetku).

Za typickou činnost v tomto smyslu se považuje řízení motorového vozidla, které vyžaduje schopnost soustředění, správných a včasných vjemů a pohotových reakcí na situaci vznikající v dopravním provozu. Řízení motorového vozidla řidičem, který požil určité množství alkoholu, je nutno považovat za činnost ve smyslu § 274 tr. zákoníku, poněvadž možnost ohrožení chráněných zájmů je dána povahou vozidla, které svou hmotností a motorickou silou může způsobit závažné destrukční účinky; právě tato povaha motorových vozidel, zejména rychlost, způsobuje, že následky dopravních nehod v silničním provozu jsou zpravidla závažné, přičemž je jim úměrná i zákonem předpokládaná intenzita ohrožení.

Kromě řízení motorového vozidla se jedná i o jiné činnosti, které vyžadují pozornost, pohotovost, maximální soustředěnost, rychlé reakce k tomu, aby byl zajištěn řádný průběh realizace těchto činností a nedošlo k ohrožení lidí nebo majetku. Ohrožení naznačené intenzity naproti tomu obecně nevyplývá z jízdy podnapilého cyklisty, jehož vozidlo bez motorické síly a v důsledku své konstrukce i malé hmotnosti nemá značnější kinetickou energii. Toto ohrožení sice může za určitých okolností vzniknout, avšak v takovém případě vyplývá jen z dané konkrétní situace, nikoli ze samotné povahy vozidla a jízdy na něm v podnapilém stavu; nebezpečnou situaci v tomto smyslu může v konkrétním případě vytvořit podnapilá osoba i jinou činností, např. tažením vozíku, přenášením břemene i závadnou chůzí (§ 274 [Ohrožení pod vlivem návykové látky].

In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3628, marg. č. 5.).

17. Nejvyšší soud se dále ztotožňuje také se závěrem nejvyššího státního zástupce, že skutkové okolnosti projednávaného případu jsou téměř identické s událostmi podrobenými jeho dřívějšímu dovolacímu přezkumu v citovaném rozhodnutí – usnesení ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 8 Tdo 904/2022 (v tomto případě Nejvyšší soud posuzoval z hlediska § 274 odst. 1 tr. zákoníku jízdu na elektrickém skútru o výkonu 1 500 W, hmotnosti 80 kg a maximální rychlosti 22 km/h pod vlivem alkoholu v krvi cca 1,7 g/kg). Proto opět s odkazem na toto rozhodnutí jen ve stručnosti podotýká, že hodnocení charakteru dvoukolového motorového vozidla poháněného elektrickým motorem nemá z hlediska naplnění zákonných znaků přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr.

zákoníku až tak podstatný význam jako při ukládání trestu zákazu činnosti podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Bylo opakovaně konstatováno, že kategorizace vozidla podle vnitrostátních i evropských předpisů není stěžejní pro posouzení předmětné právní kvalifikace. V duchu výše uvedeného je pak nepodstatným i to, zda lze použité vozidlo kategorizovat jako „motorové“, když dřívější judikatura s ohledem na technickou realitu dříve mohla pracovat toliko s kategorií klasických motorových vozidel, aniž byla známa kategorie elektrovozidel, elektrokol, elektrokoloběžek apod. Právě proto již zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu akcentovalo při posuzování možnosti ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku pachatele řídícího pod výrazným vlivem alkoholu technické parametry použitého vozidla.

Zejména jde o hmotnost stroje (kdy i podle judikátu č. I/1966 Sb. rozh. tr. se zvyšující se hmotností úměrně stoupá také potencionální ohrožení osob i majetku), jeho maximální konstrukční rychlost, popřípadě kombinaci obou uvedených veličin, které mají přímý vliv na vyhodnocení kinetické energie stroje. To je pak relevantní pro komparaci např. s jízdou opilého prostého cyklisty, jehož jízda bez specifických okolností judikaturně není považována za naplňující znak přečinu podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku pro nedostatečnou intenzitu ohrožení.

Nejvyšší soud pak dospěl k závěru, že kombinace technických parametrů výše uvedených spolu se způsobem jízdy pod uvedeným vlivem alkoholu v noci bez zapnutých světel (což bylo důvodem policejní kontroly) představují ve vzájemné spojitosti takovou úroveň ohrožení zákonem chráněných zájmů, že tato s vysokou mírou pravděpodobnosti dosáhla intenzity znaku skutkové podstaty přečinu podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku (kategoričtější závěr Nejvyšší soud nečinil pouze s ohledem na to, že předchozí odsuzující rozhodnutí nižších soudů k dovolání obviněného rušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí mj. s ohledem na nutnost doplnění dokazování ověřením některých technických parametrů vozidla a jejich vyjádřením ve skutkové větě).

18. Každopádně zejména s ohledem na skutkově totožné parametry v předmětné věci (alkoholémie řidiče 2,21 g/kg, jízda ve 3:53 hod. nočním městem vyznačující se nekoordinovaností poutající pozornost policejní hlídky, použití elektrického skútru o hmotnosti 74 kg, výkonu 250 W a maximální konstrukční rychlosti 25 km/h) Nejvyšší soud navzdory argumentaci obsažené v odůvodnění obou soudů nižších stupňů neshledal důvodů, aby se odchýlil od podstatných závěrů učiněných již v usnesení ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 8 Tdo 904/2022.

Ačkoliv rozhodování Nejvyššího soudu nemá precedenční závaznost, je stále nezbytné ze strany obecných soudů do určité míry reflektovat jeho stanoviska. Jestliže pak panuje výrazná shoda ve skutkových i právních okolnostech mezi projednávaným případem a soudu známým rozhodnutím Nejvyššího soudu, zvláště jde-li o věc specifickou a do té doby nepříliš judikaturně řešenou, vzniká povinnost obecnému soudu zohlednit dříve vyjádřené právní závěry a příhodně se s nimi vypořádat. Slovy Ústavního soudu: „V obecné rovině ve vztahu k závaznosti soudní judikatury lze konstatovat, že již učiněný výklad by měl být, nedojde-li k následnému shledání dostatečných relevantních důvodů podložených racionálními a přesvědčivějšími argumenty, ve svém souhrnu více konformnějšími s právním řádem jako významovým celkem a svědčícími tak pro změnu judikatury, východiskem pro rozhodování následujících případů stejného druhu, a to z pohledu postulátů právní jistoty, předvídatelnosti práva, ochrany oprávněné důvěry v právo/oprávněného legitimního očekávání a principu formální spravedlnosti/rovnosti“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 25.

1. 2005, sp. zn. III. ÚS 252/04).

19. Nutno však uvést, že ani jeden ze soudů nižšího stupně v tomto ohledu nepřednesl relevantní argumentaci odůvodňující jejich závěr, že nebyly naplněny znaky základní skutkové podstaty stíhaného trestného činu. Při řízení vozidla o hmotnosti 74 kg a maximální konstrukční rychlosti 25 km/h v podnapilém stavu na silnici pro motorová vozidla vzniká ohrožení ve vícero směrech. Soudy se v tomto ohledu soustředily převážně na skutečnost, že případné škodlivé následky by byly srovnatelné s nehodou jízdního kola, které dokáže při jízdě z kopce vyvinout i rychlost vyšší než v tomto případě posuzovaný skútr.

Z výše uvedeného je však patrné, že po technické stránce elektrický skútr představuje potencionálně vyšší míru ohrožení nežli běžné kolo, neboť vyvíjí podstatně značnější kinetickou energii, která je jednou z významných okolností rozhodujících o naplnění skutkové podstaty podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku (jak uvedeno výše). Argumentoval-li odvolací soud v bodě 8. svého usnesení, že elektrický skútr má pedály a dá se tedy ještě považovat za elektrokolo, které podle jeho mínění je srovnatelné s běžným jízdním kolem, dopustil se tím arbitrárního kategorizování v rozporu se závěry již odkazovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.

11. 2022, sp. zn. 8 Tdo 904/2022. Podle tohoto rozhodnutí „naplnění skutkové podstaty § 274 odst. 1 tr. zákoníku bude podmíněno konkrétními vlastnostmi daného jízdního prostředku, jeho výkonem, rychlostí, hmotností apod.“. Souběžně lze dodat, že (věcně správný) výpočet kinetické energie v projednávané věci je poměrně nadstandardně obsažen v písemné stížnosti státního zástupce ze dne 20. 5. 2024 proti usnesení soudu prvního stupně (č. l. 73). Je pak přiléhavým srovnáním hmotnosti a dosažitelné rychlosti vozidla obviněného, běžného kola a elektrokoloběžky z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Přitom zároveň z výpočtu vyplynulo, že v nyní posuzované věci byla potenciální kinetická energie největší. Pakliže bylo ustáleno, že právě kinetická energie je jedním z rozhodujících parametrů ovlivňujících posouzení způsobilosti dopravního prostředku způsobit zákonem předvídané nebezpečí, je-li řízen pod závažným vlivem alkoholu, není důvodu, aby v dané věci byl činěn závěr přesně opačný, než ve věci vedené pod sp. zn. 8 Tdo 904/2022.

20. Dále je vhodné podotknout, že ohrožení ve smyslu § 274 tr. zákoníku je nutno posuzovat vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, neboť jak Nejvyšší soud již zdůraznil, trestněprávní odpovědnost může vzniknout i v případě jízdy na obyčejném kole či koloběžce i závadnou chůzí. Nelze pominout, jak již bylo zdůrazněno, že předmětné fyzikální veličiny jsou téměř identické v porovnání s případem, v němž Nejvyšší soud naplnění znaků předmětného trestného činu shledal. S tímto se odvolací soud (potažmo soud prvního stupně) nevypořádal a místo toho k posouzení závažnosti ohrožení zákonem chráněných zájmů přistoupil na základě zohlednění formálních kategorizačních kritérií vozidel, která nelze za relevantní pokládat, a na základě vadného vyhodnocení technických parametrů předmětného vozidla.

Pro uvedené důvody nelze ani přisvědčit obecnému a nepodloženému tvrzení soudu prvního stupně, že dopravní nehody způsobené skútrem a běžným jízdním kolem by byly co do škodlivého následku srovnatelné. Jak ostatně dotyčný soud i sám potvrdil (parafrázováno) „maximální hmotnost [skútru] s jezdcem se pohybuje pod 200 kg, to je mírně více než u jízdního kola“, tedy že rozdíl v hmotnosti je nepopiratelný. K tomu nutno připomenout, že předmětný skútr vážil 74 kg, což představuje násobek hmotnosti běžného kola (jak správně konstatoval okresní státní zástupce ve své stížnosti na č. l.

74, a ztotožnil se s tím i odvolací soud v bodě 7. svého rozhodnutí), i elektrokola, a nelze tak tento rozdíl popsat jako „mírný“. Je pak logické konstatovat, že intenzita ohrožení chráněných zájmů je přímo úměrná hmotnosti, jako jedné z veličin definující kinetickou energii vozidla (viz rozhodnutí č. I/1966 Sb. rozh. tr.). Je třeba k tomu zdůraznit závěr Nejvyššího soudu z několikrát zmíněného usnesení sp. zn. 8 Tdo 904/2022, že ohrožení, jež dovolatel vyvolal řízením jeho elektrického vozidla pod vlivem alkoholu, bylo již jen ze samotné povahy tohoto vozidla nepoměrně vyšší než „jízda podnapilého cyklisty“.

Je zřejmé z odůvodnění, že soudy nižších stupňů svá rozhodnutí opřely v podstatné míře o formální kategorizaci elektrického vozidla, jakož i o skutečnost, že k řízení vozidla nebylo třeba povinného ručení ani řidičského oprávnění, z čehož dovodily, že vozidlo obviněného je třeba vnímat jako jízdní kolo či elektrokolo, nikoli jako elektrický skútr či elektromotorku, u nichž jsou vyžadovány typové zkoušky, registrační značka, zákonné pojištění, specifická výbava jezdce apod. V rámci právních úvah o naplnění znaků přečinu podle § 274 odst. 1 tr.

zákoníku je však třeba upřednostnit opakovaně zmíněné faktické technické parametry mající přímý vliv pro posouzení způsobilosti vozidla způsobit řízením osobou pod vlivem alkoholu následky předvídané zákonem.

21. Uvedené nemůže zvrátit ani argument odvolacího soudu, že k řízení pod vlivem návykové látky došlo v brzkých ranních hodinách. Nelze bez dalšího říci, že by tyto skutkové okolnosti byly bez významu, naopak již bylo řečeno, že konkrétní způsob jízdy obviněného bude podstatný zejména při jízdě vozidlem, které nevykazuje rychlostní a hmotnostní parametry např. klasického motorového vozidla, jakým je automobil, apod. Nutno však opět poukázat na výše akcentované předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu, které právě jízdu v nočních hodinách (22:15 hod.) přes obec s nezapnutými světly vyhodnotilo v kombinaci s charakterem elektrického skútru, jeho hmotností a rychlostí jako jízdu nebezpečnou, přinášející ohrožení života a zdraví osob, jakož i majetku, a tudíž opravňující aplikaci § 274 odst. 1 tr. zákoníku. I v předmětné věci jde o řízení vozidla pod vlivem alkoholu v hodinách s menším provozem (ráno ve 3:53 hod.), které bylo natolik nekoordinované, že se rovněž stalo důvodem policejní kontroly. Bude tedy otázkou dalšího posouzení, zda za daných okolností může denní či spíše noční doba zvrátit výše naznačené závěry.

22. Nezbývá než uzavřít, že obecné soudy při posouzení, zda se jedná v případě skutku obviněného o trestný čin, vycházely sice ze správných a judikaturně uznávaných stanovisek, o čemž nakonec rovněž svědčí obsahy jejich odůvodnění, tato však nebyla důsledně respektována a přiléhavě aplikována na

projednávanou věc. Rozhodnuto dovolatelem napadenými rozhodnutími pak bylo toliko z vlastního přesvědčení soudů o podobnosti běžného jízdního kola a elektrického skútru obviněného. Tento závěr byl však již vyvrácen dřívější judikaturou Nejvyššího soudu, od které se (primárně) odvolací soud odchýlil na základě argumentu, že po právní stránce má vozidlo obviněného společné rysy s elektrokolem či běžným kolem (obojí je vybaveno pedály, není třeba povinné ručení a řidičského oprávnění), a to i přes výrazné rozdíly v hmotnosti, rychlosti a tím i kinetické energii. [Mimochodem k části podpůrné argumentace krajského soudu možno doplnit, že s účinností od 1. 4. 2024, tedy před projednávaným skutkem, byla za vozidla podléhající povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojata motorová vozidla určená k pohybu po zemi, s výjimkou kolejových vozidel, poháněná výhradně mechanickým pohonem, jejichž maximální konstrukční rychlost je vyšší než 25 km/h, nebo jejichž provozní hmotnost je vyšší než 25 kg a maximální konstrukční rychlost vyšší než 14 km/h – viz § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 30/2024 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Došlo tím k rozšíření rozsahu typů vozidel podléhajících povinnému pojištění odpovědnosti z jejich provozu, ačkoli část z nich není vybavena registrační značkou, technickým průkazem, ani k jejich řízení není zapotřebí řidičského průkazu. Takový trend však rovněž vypovídá, byť jde o právní úpravu nezasahující přímo projednávanou věc, o nutnosti počítat při provozu vozidel uvedených parametrů, které splňuje i elektroskútr obviněného, s ohledem na maximální konstrukční rychlost vozidla či s ohledem na kombinaci této rychlosti s hmotností vozidla s takovými možnými následky provozu, které již obligatorně vyžadují pojištění.] Takovémuto závěru proto nelze přisvědčit, a to nejen odkazem na citované usnesení Nejvyššího soudu, ale také pro logický rozpor v tvrzení, že obviněný nemohl ohrozit chráněný zájem, neboť řídil vozidlo určité kategorie. Ostatně i odvolací soud sám připustil v bodě 8. svého rozhodnutí, že „se zvyšující hmotností úměrně stoupá potenciální hrožení osob i majetku“. To jen podtrhuje, že právní kvalifikace dotyčného trestného činu se neodvíjí od kategorizace vozidla, a proto posouzení věci jako pouhého přestupku založené na komparaci s jízdním kolem či elektrokolem nemůže obstát, neboť nebyly náležitě posouzeny zákonné znaky žalovaného přečinu.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.

23. S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší soud na podkladě nejvyšším státním zástupcem podaného dovolání dospěl k jednoznačnému závěru, že daná trestní věc byla soudem prvního stupně podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. řádu za použití § 188 odst. 1 písm. b) tr. řádu z důvodu specifikovaného v § 171 odst. 1 tr. řádu postoupena příslušnému správnímu orgánu k projednání a rozhodnutí, neboť skutek není trestným činem, avšak mohl by být posouzen jako přestupek, přestože pro takovýto postup nebyly splněny zákonné podmínky. Toto pochybení nebylo napraveno ani soudem stížnostním. Tímto postupem tedy oba nižší soudy zatížily napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozhodnutí nalézacího soudu vážnou procesní vadou, která se stala oprávněným důvodem pro podání dovolání nejvyšším státním zástupcem podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu a tím i důvodem kasace obou napadených rozhodnutí.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

24. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., pak lze konstatovat, že byl naplněn v jeho druhé variantě, neboť byl zamítnut řádný opravný prostředek – stížnost státního zástupce okresního státního zastupitelství do usnesení soudu prvního stupně o postoupení věci, ač v předchozím řízení byly dány důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) a h) tr. ř.

V. Způsob rozhodnutí

25. V rámci dovolacího přezkumu je tedy možno uzavřít, že Nejvyšší soud shledal podané dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, naplňujícím uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f), h), m) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 7 To 135/2024, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 6 T 70/2024, jakož i všechna další rozhodnutí na obě zrušovaná rozhodnutí obsahově navazující, jež změnou vyvolanou tímto zrušením pozbyla svého podkladu, proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Chebu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

26. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, jehož úkolem bude, aby z pohledu výše definovaných vad podstatně zevrubněji a důsledněji posoudil otázku trestní odpovědnosti obviněného R. Z. projednávaným skutkem podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku ve světle judikatury Nejvyššího soudu a z toho plynoucích hmotněprávních důsledků. [Pro případ pozitivního závěru o vině obviněného lze pozornosti doporučit též pasáž bodů 40. a násl. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 8 Tdo 904/2022, stran (ne)možnosti ukládání případného trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel v závislosti na v tomto případě již relevantním zohledněním kategorie příslušného vozidla řízeného pod vlivem alkoholu.]

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. 12. 2024

Mgr. Pavel Göth předseda senátu