6 Tdo 982/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9.
10. 2003 dovolání obviněného J. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve
Věznici V., které podal proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
5. 3. 2003, sp. zn. 12 To 22/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené
u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 151/2002, a rozhodl
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněného J.
S. o d m í t á .
Obviněný J. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 9.
12. 2002, sp. zn. 10 T 151/2002, uznán vinným:
1/ trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, kterého
se měl dopustit tím, že dne 19. 1. 2002 kolem 00,30 hodin v K. n. O., okres R.
n. K., v části zvané „N. M.“ u stezky pro pěší odhodil na zem mladistvou D. D.,
přikázal jí, aby si sundala kalhoty a kalhotky, nalehl na ni, držel jí ruce za
hlavou a přinutil ji k pohlavnímu styku,
2/ trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona, kterého se
měl dopustit tím, že dne 19. 1. 2002 kolem 01,00 hodin v K. n. O., okres R. n.
K., v části zvané „N. M.“ u stezky pro pěší vyzval poškozenou mladistvou D. D.,
aby mu dala mobilní telefon zn. Alcatel 502, stříbrné barvy, v hodnotě 2.500,-
Kč, jinak že si ho vezme sám a rozšlape jej, načež poškozená mladistvá D. D. mu
mobilní telefon vydala,
3/ trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona, kterého
se měl dopustit tím, že v noční době z 31. 1. 2002 na 1. 2. 2002 v H. B., okres
H. B., po rozpletení části drátěného pletiva vešel na zahradní pozemek a do
neuzamčené zahradní chatky majitele J. F., zde odcizil radiopřijímač zn. VEF
206, spací pytel a zkonzumoval tři vejce, vše v hodnotě nejméně 400,- Kč, dále
po rozbití skleněné výplně okna tímto vnikl do další zahradní chatky majitelky
J. O., zde nic neodcizil, pouze způsobil škodu rozbitím okna ve výši 45,- Kč,
přičemž uvedeného jednání pod body 2/ a 3/ se dopustil přesto, že byl rozsudkem
Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 2 T 257/99 ze dne 25. 4. 2000, který nabyl
právní moci dne 28. 8. 2000, uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247
odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zákona a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí
svobody na 15 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, přičemž tento trest
byl zrušen rozhodnutím Obvodního soudu Praha 9 ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 2 T
82/2000, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2000, sp.
zn. 9 To 519/2000, kterým byl uznán vinným mimo jiné trestným činem krádeže
podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona a byl mu uložen souhrnný
nepodmíněný trest odnětí svobody na 21 měsíců se zařazením do věznice s
ostrahou a trest zákazu pobytu na území h. m. P. na tři roky, a trest odnětí
svobody vykonal dne 7. 10. 2001.
Za uvedené trestné činy byl obviněný J. S. podle § 241 odst. 2 tr. zákona za
použití § 35 odst. 2 tr. zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v
trvání pěti let se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou podle § 39a
odst. 2 písm. c) tr. zákona. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku
Okresního soudu v Táboře, číslo jednací 13 T 46/2002-110 ze dne 29. 5. 2002,
kterým byl obviněnému uložen za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr.
zákona nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 roků se zařazením do věznice
s ostrahou, vedle trestu propadnutí věci a trestu zákazu pobytu v obvodu
Okresního soudu Tábor na dobu 3 let, když rozsudek nabyl právní moci dne 31. 7.
2002. Současně byla zrušena všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu. Podle § 57a odst. 1 tr. zákona byl obviněnému navíc uložen trest
zákazu pobytu v obvodu Okresního soudu v Táboře na dobu tří let.
Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na
náhradě škody poškozené D. D. částku 2.500,- Kč.
Z podnětu odvolání J. S. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 3.
2003, sp. zn. 12 To 22/2003, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b),
c), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o vině trestným činem znásilnění podle §
241 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, uvedeném pod bodem 1/ výroku rozsudku a v
celém výroku o trestu a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil okresnímu soudu
k novému projednání a rozhodnutí. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek
okresního soudu nezměněn.
Podle tzv. dodejek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu
doručeno dne 1. 4. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství v Rychnově nad
Kněžnou a dne 2. 4. 2003 obviněnému J. S. i jeho obhájci, Mgr. Z. Š.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem
nalézacího soudu podal obviněný J. S. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Z. Š.
dne 30. 5. 2003 u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dovolání. Dovolání
bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 25.
8. 2003.
Obviněný J. S. zaměřil svůj mimořádný opravný prostředek proti usnesení
odvolacího soudu (konkrétně do části výroku usnesení, že v ostatních výrocích
zůstává napadený rozsudek nezměněn) a opřel jej o dovolací důvody uvedené v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. řádu.
V úvodu svého podání dovolatel zrekapituloval odvolací námitky stran výroku o
vině trestnými činy krádeže. V souvislosti s namítanými dovolacími důvody
předeslal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutků
kvalifikovaných jako trestné činy krádeže, v napadeném usnesení odvolacího
soudu chybí výrok o zamítnutí jeho odvolání do výroku o vině skutků pod bodem
2/ a 3/ rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu § 256 tr. řádu, přičemž bylo
rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému
v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu a v řízení jemu předcházejícím
byl dán důvod dovolání uvedený v písm. g) tr. řádu. Vedle toho obviněný namítl,
že ačkoliv se jedná o rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, absentuje v
něm poučení o dovolání ve smyslu § 125 odst. 3 tr. řádu.
Dovolatel pak upřesnil své výhrady v tom ohledu, že se odvolací soud dostatečně
a důsledně nezabýval jeho odvolacími námitkami a vyjádřil přesvědčení, že
chybný výrok usnesení odvolacího soudu je důsledkem vad řízení vedeného před
odvolacím soudem. Opětovně poukázal na námitky uplatněné v rámci odvolacího
řízení (mobilní telefon dostal od svědkyně D. dobrovolně do zástavy k zajištění
schůzky následující den, nepřesvědčivá a rozporná výpověď jmenované svědkyně
atd.), přičemž pečlivější zjištění skutkového stavu mohlo přinést změnu ve
vyhodnocení celého případu. Odvolací soud však námitkám obviněného nevěnoval
náležitou pozornost, návrh obhajoby na doplnění dokazování výslechem svědkyně
B. a dalších dvou osob procházejících v inkriminovaném místě a čase zamítl a
dopustil se stejných pochybení jako soud prvního stupně. Dovolatel rovněž
poukázal na hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem, zejména výpovědi
jmenované svědkyně a svědka M., neboť závěry soudu nemají oporu v provedeném
dokazování. Obviněný se domnívá, že soudy obou stupňů při posuzování otázky
viny podlehly faktu, že dovolatel byl v minulosti vícekrát soudně trestán. V
souvislosti s bodem 3/ výroku o vině rozsudku nalézacího soudu uvedl, že neměl
v úmyslu přisvojit si cizí movité věci a odvolací soud skutek s ohledem na
obviněným tvrzenou absenci subjektivní stránky nesprávně právně posoudil; navíc
se soud nevypořádal s otázkou ceny odcizených věcí, které byly podle odborného
vyjádření prakticky nezpeněžitelné. Obviněný měl u sebe dostatek osobních věcí,
které mu bránily cizí movité věci odnést a nadto tyto věci neodnesl daleko,
neboť chatky spolu bezprostředně sousedily.
Neúplné zjištění skutkového stavu a nesprávné hodnocení provedených důkazů se
pak podle názoru dovolatele promítlo do nesprávného právního posouzení obou
skutků, a tudíž v petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České
republiky napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové v části napadené
dovoláním podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. řádu zrušil a současně zrušil
všechna rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí odvolacího soudu i rozsudku
soudu prvního stupně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, navozeným
zrušením těchto rozhodnutí, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud
podle § 265m odst. 1 tr. řádu rozhodl tak, že obviněného podle § 226 písm. a)
tr. řádu zprošťuje obžaloby pro skutek popsaný v obžalobě státní zástupkyně
Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou ze dne 24. 9. 2002,
sp. zn. Zt 72/2002, pod bodem 2/, v němž byl spatřován trestný čin krádeže
podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona, a poškozenou D. D., aby podle § 229
odst. 3 tr. řádu odkázal s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve
věcech občanskoprávních a dále že obviněného podle § 226 písm. a) tr. řádu
zprošťuje obžaloby pro skutek popsaný v obžalobě státní zástupkyně Okresního
státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou pod bodem 3/, v němž byl
spatřován trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona.
Konečně pokud by Nejvyšší soud neshledal podmínky pro zmíněný postup, obviněný
navrhl, aby bylo eventuelně rozhodnuto podle § 265l odst. 1, odst. 3 tr. řádu
tak, že se věc přikazuje Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou k novému
projednání a rozhodnutí.
Předseda senátu soudu prvního stupně doručil podle § 265h odst. 2 tr. řádu dne
14. 8. 2003 opis dovolání Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že
se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v
neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. V písemném
vyjádření ze dne 19. 9. 2003, sp. zn. 1 NZo 748/2003, jenž bylo doručeno
Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou dne 25. 9. 2003, státní zástupce činný u
Nejvyššího státního zastupitelství vyslovil názor, že pokud jde o dovolací
důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dovolatel namítá toliko neúplnost
dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá
soudem učiněná skutková zjištění; nesprávná skutková zjištění však důvodem
dovolání být nemohou. V kontextu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm.
l) tr. řádu, který je spatřován toliko ve skutečnosti, že odvolání dovolatele
bylo zamítnuto podle § 256 tr. řádu, ačkoliv v řízení jemu předcházejícím byl
naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tato úvaha
mylná, neboť zmíněný dovolací důvod pod písm. g) tr. řádu naplněn nebyl. V
souvislosti s dovolacím důvodem pod písm. k) tr. řádu pak státní zástupce
uvedl, že uvedená námitka dovolatele je zjevně neopodstatněná, neboť odvolání
obviněného tvoří jeden celek bez ohledu na to, co a v jakém rozsahu odvolání
napadá, a tudíž není možné, aby soud o jediném odvolání rozhodl současně tak,
že mu vyhovuje a současně že ho (byť pouze v určité části) zamítá; výrok soudu
je proto bezvadný. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst.
1 písm. b), e) tr. řádu dovolání obviněného J. S. odmítl jako zčásti podané z
jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu, a zčásti jako zjevně
neopodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při
posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky
přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení
lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud
rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Dovolání jako mimořádný opravný
prostředek nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí a z
jakýchkoliv důvodů, neboť není univerzálním prostředkem k nápravě všech vad a
všech rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat
současně kumulativně stanovené podmínky - musí jít o rozhodnutí soudu, které je
již pravomocné a stalo se tak konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky
nezměnitelným, přičemž právní moci musí nabýt rozhodnutí v celém obsahu v
řízení před soudem druhého stupně a současně zákon dovolání připouští. Zároveň
se musí jednat o rozhodnutí ve věci samé, jež zákonodárce taxativně vymezil v §
265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu, přičemž podle tohoto ustanovení se
rozhodnutím ve věci samé rozumí výhradně:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest,
b) popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
c) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
d) usnesení o zastavení trestního stíhání,
e) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
f) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný
prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písm. a) až g).
Žádné jiné rozhodnutí, které nepatří do tohoto okruhu, nelze považovat za
rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání. Dovoláním lze totiž napadat pouze
rozhodnutí, jimiž se trestní stíhání meritorně končí a po nabytí právní moci
zpravidla představují překážku věci rozhodnuté /§ 11 odst. 1 písm. f), g), h)
tr. řádu, nejde-li o výjimky podle § 11 odst. 2, odst. 3 tr. řádu/.
Při posuzování přípustnosti dovolání obviněného J. S. Nejvyšší soud vycházel
tedy v prvé řadě z toho, že dovolání představuje s účinností novely provedené
zákonem č. 265/2001 Sb., vedle stížnosti pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr.
řádu) a obnovy řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) další mimořádný opravný
prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, a proto zpravidla
narušuje stabilitu konečného a vykonatelného (v některých případech dokonce již
vykonaného) rozhodnutí soudu. Předpokladem samotné přípustnosti dovolání je
skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud
druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením § 265a
odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu.
Z pohledu přípustnosti dovolání tak zákonná dikce vytváří procesní situaci, kdy
ve věci rozhodl soud prvního i druhého stupně, přičemž pokud odvolací soud sám
nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí, předpokládaných ustanovením § 265a
odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí,
kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti
obdobným rozhodnutím, vydaným soudem prvního stupně /§ 265a odst. 1 písm. h)
tr. řádu/.
Obviněný J. S. napadl mimořádným opravným prostředkem usnesení odvolacího soudu
ve spojení s částečně pravomocným rozsudkem nalézacího soudu, kdy přípustnost
dovolání dovodil z ustanovení § 265a odst. 1 písm. h) tr. řádu. Podle názoru
dovolatele tak dovolání směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný
opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl dovolatel uznán vinným a byl mu
uložen trest. S tímto názorem však nemůže dovolací soud souhlasit, neboť
dovolatelem napadené rozhodnutí nesplňuje shora uvedené zákonem stanovené
podmínky.
Ze shora uvedeného taxativního výčtu je patrno, že usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 5. 3. 2003, sp. zn. 12 To 22/2003, kterým došlo ve smyslu
§ 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. řádu ke zrušení výroku o vině trestným
činem znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, uvedeným pod bodem 1/
výroku odvoláním napadeného rozsudku soudu prvního stupně, a celého výroku o
trestu a podle § 259 odst. 1 tr. řádu byla věc vrácena okresnímu soudu k novému
projednání a rozhodnutí, přičemž v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek
nedotčen, nelze podřadit pod žádné rozhodnutí ve věci samé, proti kterým zákon
připouští podání mimořádného opravného prostředku – dovolání.
Ve vztahu k posuzovanému usnesení odvolacího soudu nelze přípustnost dovolání
dovodit z ustanovení § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť v daném případě se
nejedná o rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek – odvolání
obviněného, proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen
trest.
Prostřednictvím rozhodnutí obsaženém v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu je
totiž napadáno meritorní rozhodnutí ve věci samé, které učinil soud prvního
stupně a rozhodnutí soudu druhého stupně na něm již nic nezměnilo, popřípadě
ani změnit nemohlo a došlo tak k zamítnutí odvolání, a to bud‘ z formálních
důvodů podle § 253 odst. 1 tr. řádu nebo z důvodů věcných ve smyslu § 256 tr.
řádu. Postup podle § 256 tr. řádu, představující zamítnutí odvolání oprávněné
osoby odvolacím soudem pro nedůvodnost, lze přitom použít po splnění přezkumné
povinnosti odvolacího soudu podle § 254 odst. 1 tr. řádu teprve tehdy,
neshledal-li odvolací soud důvody mimo jiné ke zrušení napadeného rozhodnutí a
postoupení věci. V případě, že odvolací soud částečně zruší napadený rozsudek
ve výroku o vině a v celém výroku o trestu a v tomto rozsahu věc vrátí soudu
prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, a proto právní moci nabude jen
odvolacím soudem nezměněná část výroku o vině, nelze jen proti již pravomocné
části výroku o vině podat dovolání, ale je třeba vždy vyčkat i uložení trestu,
popř. ochranného opatření nebo upuštění od potrestání. Tento postup lze vyvodit
z dikce ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, podle něhož se musí jednat
o odsuzující rozsudek ve smyslu § 122 odst. 1 tr. řádu, jehož nezbytnou
obsahovou náležitostí je mimo jiné i výrok o trestu. Lhůta k podání dovolání
pak běží i ohledně již dříve pravomocného výroku o vině, popř. jeho části až od
doručení rozsudku, kterým byl uložen i trest, ochranné opatření nebo bylo
upuštěno od potrestání.
Zmíněným rozhodnutím odvolacího soudu došlo pouze k částečnému nabytí právní
moci rozsudku okresního soudu, a to ve výroku o vině trestným činem krádeže
podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona pod bodem 2/ a trestným činem krádeže
podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona pod bodem 3/ rozsudku, avšak s
ohledem na shora uvedenou zásadu stability rozhodnutí soudu je pro účely
dovolacího řízení nezbytné, aby napadené pravomocné rozhodnutí ve věci samé,
učiněné soudem druhého stupně, bylo pravomocné v celém svém rozsahu a obsahu.
Nejvyšší soud navíc připomíná, že odvolání obviněného nelze zamítnout podle §
256 tr. řádu za situace, kdy mu bylo částečně vyhověno. Odvolání jako řádný
opravný prostředek oprávněné osoby proti rozsudku soudu prvního stupně tvoří
jeden celek a v případě, že soud shledá, byť částečně, odvolání důvodným, není
již nadále možno postupovat podle § 256 tr. řádu a odvolání ve zbytku jako
nedůvodné zamítnout.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že shora naznačený postup vyplývá mimo jiné i
z toho, že podle § 12 odst. 10 tr. řádu se trestním stíháním rozumí úsek řízení
od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, přičemž součástí
trestního stíhání je i řízení a rozhodnutí o trestu. Trestní stíhání nemůže
skončit dříve, než je pravomocně rozhodnuto o vině i trestu, popř. upuštění od
potrestání. V důsledku toho, jestliže odvolací soud částečně zruší v
odsuzujícím rozsudku výrok o vině a celý výrok o trestu a výrok o vině ponechá,
byť částečně, v právní moci a vrátí věc soudu prvního stupně k novému
projednání a rozhodnutí jen v otázce části viny a trestu, neskončilo tím ještě
trestní stíhání. S ohledem na stabilitu řízení, včetně předpokladu konečného a
vykonatelného rozhodnutí, je pak nutno vyčkat pro účely dovolacího řízení na
rozhodnutí soudu prvního stupně, učiněné po zrušení rozsudku a vrácení věci k
novému projednání a rozhodnutí, popřípadě rozhodnutí soudu odvolacího na
základě řádného opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí, a teprve po
nabytí právní moci rozhodnutí v celém obsahu je možno podat proti tomuto
rozhodnutí dovolání.
Konečně je nutno zmínit, že v průběhu doby, jež uplynula od podání dovolání,
byl obviněný J. S. rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 14.
4. 2003, sp. zn. 10 T 151/2002, uznán vinným trestným činem znásilnění podle §
241 odst. 1 tr. zákona, přičemž za tento trestný čin, trestné činy krádeže
podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona a podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr.
zákona, stran nichž zůstal původní rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad
Kněžnou, č. j. 10 T 151/2002-211, ze dne 9. 12. 2002 ve výroku o vině nedotčen
zrušovacím usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. 12 To 22/2003-229,
ze dne 5. 3. 2003, a dále za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr.
zákona, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 29.
5. 2002, č. j. 13 T 46/2002-119, podle § 234 odst. 1 tr. zákona za použití § 35
odst. 2 tr. zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř
roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Táboře, sp. zn.
13 T 46/2002, ze dne 29. 5. 2002, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený
výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 57a odst. 1 tr. zákona byl obviněnému
uložen trest zákazu pobytu v obvodu Okresního soudu v Táboře na dobu tří let.
Odvolání obviněného pak Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 6.
2003, sp. zn. 12 To 207/2003, podle § 256 tr. řádu zamítl.
Tato skutečnost však nemá žádný vliv na posouzení přípustnosti dovolání
obviněného, neboť obviněný naznačenou situaci nikterak v zákonné dovolací lhůtě
v mimořádném opravném prostředku nezohlednil.
Nejvyšší soud České republiky za tohoto stavu věci musel v předmětné trestní
věci postupovat podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu a dovolání obviněného J.
S., podané z důvodů § 265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. řádu jako nepřípustné
odmítnout, neboť napadá jiné rozhodnutí, než je uvedeno v § 265a odst. 1, odst.
2 tr. řádu, přičemž své rozhodnutí dovolací soud učinil v neveřejném zasedání
konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn
postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu však obviněnému J. S. nijak nebrání v tom, aby
se případné nápravy v trestním řízení vytýkaných nedostatků nedomáhal jinými
zákonnými prostředky.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 9. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k