Nejvyšší soud Usnesení trestní

6 Tdo 982/2008

ze dne 2008-07-31
ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.982.2008.1

6 Tdo 982/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31.

července 2008 v řízení o dovolání, které podal obviněný J. M., proti rozsudku

Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 7 To 44/2008, jako soudu

odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod

sp. zn. 16 T 31/2006, o návrhu na odklad výkonu rozhodnutí podaném podle § 265h

odst. 3 tr. ř. t a k t o :

Podle § 265h odst. 3 tr. ř. s e o d k l á d á až do rozhodnutí o dovolání

výkon rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2008, č. j. 7 To

44/2008-523.

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 2008, č. j. 16 T

31/2006-469, byl obviněný J. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným

činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., neboť

podle skutkových zjištění jmenovaného soudu „dne 11. 7. 2006 v době kolem 21.00

hodin v prostoru před chatou číslo s označením „R.“ v kempu T. H. V., okres

P., po předchozí slovní rozepři, vyvolané D. H., a jeho nepatrném strčení do

obžalovaného, šel D. H. již v zastřešeném prostoru chaty proti obžalovanému s

napřaženou pěstí v úmyslu udeřit obžalovaného, na což zareagoval tak, že z

pouzdra u pasu vytáhl zavírací vyhazovací nůž s digitálními hodinami, baterkou

a integrovanou pojistkou, rozměru 140 mm x 35 mm, střenkou hnědé barvy a ostřím

vybroušeným na jedné straně, čepele dlouhé 100 mm, otevřel jej, a při pevném

držení v levé ruce tečně k hrudníku D. H., v úmyslu zbránit napadení své osoby,

prudce vystrčil obě ruce proti hrudníku D. H., stále držíc nůž v ruce stejným

způsobem, čímž v důsledku pohybu napřažené pěsti D. H. směrem k obžalovanému

tomuto způsobil bodné poranění srdce spojené se závažným vnitrohrudním

krvácením s obvyklou dobou léčení přesahující 6 týdnů a trvalými následky v

podobě epilepsie a organického psychosyndromu“.

Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 221 odst. 2 tr. zák. k

trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58

odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v

trvání dva roky a šest měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému

uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným

činem způsobil. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen trest

propadnutí věci, a to 1 ks zavíracího vyhazovacího nože s digitálními hodinami,

baterkou a integrovanou pojistkou, rozměru 140 mm x 35 mm, střenkou hnědé barvy

a ostřím vybroušeným na jedné straně, čepele dlouhé 100 mm.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit

poškozeným D. H. částku ve výši 229.200,- Kč s 9,5 % úrokem z prodlení jdoucím

od 14. 2. 2007 a dále v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení

obžalovaného, v závislosti na výši repo sazby stanovené Č. n. b. platné pro

první den následujícího kalendářního pololetí zvýšené o 7 % bodů, a V. z. p. Č.

r., Ú. p. P., částku ve výši 337.860,45 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli

poškození D. H. a V. z. p. Č. r., Ú. pracoviště P., odkázáni se zbytky nároků

na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný, krajský státní

zástupce v Českých Budějovicích a poškození D. H. a V. z. p. Č. r., rozhodl ve

druhém stupni Vrchní soud v Praze. Rozsudkem ze dne 29. 4. 2008, č. j. 7 To

44/2008-523, podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. z podnětu odvolání

krajského státního zástupce v Českých Budějovicích a poškozených D. H. a V. z.

p. Č. r. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil. Podle § 259 odst. 3 tr. ř.

nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví

podle § 222 odst. 1 tr. zák., neboť „dne 11. 7. 2006 v době kolem 21.00 hodin v

prostoru před chatou číslo s označením „R.“ v kempu T. H. V., okres P., po

předchozí slovní rozepři, vyvolané D. H., a jeho nepatrném strčení do

obžalovaného, šel D. H. již v zastřešeném prostoru chaty proti obžalovanému s

napřaženou pěstí v úmyslu udeřit obžalovaného, na což zareagoval tak, že z

pouzdra u pasu vytáhl zavírací vyhazovací nůž s digitálními hodinami, baterkou

a integrovanou pojistkou, rozměru 140 mm x 35 mm, střenkou hnědé barvy a ostřím

vybroušeným na jedné straně, čepele dlouhé 100 mm, otevřel jej, a při pevném

držení v levé ruce tečně k hrudníku D. H., v úmyslu zbránit napadení své osoby,

prudce vystrčil obě ruce proti hrudníku D. H., stále držíc nůž v ruce stejným

způsobem, čímž v důsledku pohybu napřažené pěsti D. H. směrem k obžalovanému

tomuto způsobil bodné poranění srdce spojené se závažným vnitrohrudním

krvácením s obvyklou dobou léčení přesahující 6 týdnů a trvalými následky v

podobě epilepsie a organického psychosyndromu“. Za to jej odsoudil podle § 222

odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož

výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle § 55

odst. 1 písm. a) tr. zák. mu uložil trest propadnutí věci, a to 1 ks zavíracího

vyhazovacího nože s digitálními hodinami, baterkou a integrovanou pojistkou,

rozměru 140 mm x 35 mm, střenkou hnědé barvy a ostřím vybroušeným na jedné

straně, čepele dlouhé 100 mm. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil

povinnost zaplatit poškozeným D. H., částku ve výši 458.400,- Kč s 9,5 % úrokem

z prodlení jdoucím od 14. 2. 2007 a dále v každém kalendářním pololetí, v němž

trvá prodlení obžalovaného, v závislosti na výši repo sazby stanovené Č. n. b.

platné pro první den následujícího kalendářního pololetí zvýšené o 7 % bodů, a

V. z. p. Č. r., Ú. p. P., částku ve výši 675.721,- Kč. Odvolání obviněného

podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný dovolání,

přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V

odůvodnění tohoto mimořádného prostředku namítl (stručně shrnuto), že jednání,

které je mu kladeno za vinu, bylo nutnou obranou ve smyslu § 13 tr. zák. a

navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudek

Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 7 To 44/2008, jakož i

rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 16

T 31/2006, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a s ohledem na řádně zjištěný

skutkový stav věci pak podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci nově rozhodl tak, že

jej podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby zprošťuje. Současně Nejvyšší soud

požádal, aby ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. odložil vykonatelnost napadeného

rozsudku do doby, než bude o podaném dovolání rozhodnuto.

Dne 25. 7. 2008 byl spis předložen Nejvyššímu soudu s návrhem předsedy senátu

Krajského soudu v Českých Budějovicích na odklad výkonu předmětného rozhodnutí

Vrchního soudu v Praze ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. Předseda senátu

Krajského soudu v Českých Budějovicích totiž po prostudování dovolání

obviněného, s jehož argumentací se ztotožnil, a obsahu předložených spisů,

dospěl k závěru, že otázku přiměřenosti zvoleného způsobu obrany vůči

útočníkovi nelze posuzovat pouze z hlediska emočního vztahu osoby odvracející

útok vůči útočníkovi, ale i z hlediska posouzení, jaké následky hrozily osobě

odvracející útok. Podle jeho přesvědčení navíc nebylo v průběhu dokazování se

stoprocentní jistotou zjištěno, že to byl právě obviněný, kdo zapříčinil

příchod poškozeného do kempu a už vůbec nebylo prokázáno, že by obviněný

zavinil, zapříčinil či vyprovokoval roztržku mezi jeho osobou a poškozeným.

Přitom zdůraznil, že s tím samozřejmě souvisí i otázka, zda způsob obrany,

který v daném případě obviněný zvolil, byl s ohledem na takovou hrozbu a

podmínky, za jakých musel jako napadený celou situaci vyhodnotit, v zákonných

mezích § 13 tr. zák. V souvislosti s tím odkázal též na právní závěry obsažené

ve zrušeném rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 8. 2007,

č. j. 16 T 31/2006–321, jímž byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn

obžaloby, neboť podle názoru dotyčného soudu jednání obviněného vykazovalo

parametry nutné obrany ve smyslu § 13 tr. zák.

Nutno konstatovat, že posuzovaná věc je především z hlediska právního posouzení

velmi složitá. O tom ostatně svědčí i průběh samotného trestního řízení, kdy

původně byla obžaloba obviněného podána pro trestný čin ublížení na zdraví

podle § 222 odst. 1 tr. ř. u Okresního soudu v Prachaticích, posléze bylo

usnesením Vrchního soudu v Praze rozhodnuto o věcné příslušnosti Krajského

soudu v Českých Budějovicích (neboť za tehdejšího stadia řízení nebylo možno

vyloučit kvalifikaci jednání obviněného jako pokusu trestného činu vraždy podle

§ 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1 tr. zák.), který nejprve, jak již shora

uvedeno, obviněného obžaloby zprostil (předmětný rozsudek byl ovšem z podnětu

odvolání státního zástupce zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému

projednání a rozhodnutí) a teprve následně bylo rozhodnuto shora citovanými

odsuzujícími rozsudky. Jakkoliv nelze předjímat rozhodnutí Nejvyššího soudu o

podaném dovolání, nelze vyloučit, že dovolání může být shledáno důvodným a věc

by mohla být posouzena a rozhodnuta způsobem, který bude pro obviněného

příznivější, než se stalo napadeným rozhodnutím. V takovém případě by se stal

výkon napadeného rozhodnutí (mj. výroku o trestu) nepřípustným.

Nejvyšší soud proto podle § 265h odst. 3 tr. ř. až do rozhodnutí o dovolání

odložil výkon rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2008, č. j. 7 To

44/2008-523.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek

přípustný.

V Brně dne 31. července 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Veselý