6 Tz 107/2023-208
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. 1. 2024 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Götha a soudců JUDr. Vladimíra Veselého a JUDr. Ondřeje Círka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné N. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 43 T 219/2021, a rozhodl takto:
I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 43 T 219/2021, byl porušen zákon v ustanovení § 53 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněné N. Š.
II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 43 T 219/2021, zrušuje. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 43 T 219/2021, byla obviněná N. Š. uznána vinou přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a za tyto přečiny a za sbíhající se přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, spáchaný v souběhu s přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pro které byla odsouzena trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 12. 2021, sp. zn. 8 T 106/2021, který jí byl doručen dne 13. 4. 2022, a téhož dne nabyl právní moci, byla podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání šestnácti měsíců. Podle § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 písm. c) tr. ř. jí byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 1 písm. i) tr. ř. jí byl uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy ve výměře dvanácti měsíců. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 12. 2021, sp. zn. 8 T 106/2021, který nabyl právní moci dne 13. 4. 2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla odkladu. Označený trestní příkaz nabyl právní moci dne 25. 8. 2022.
I. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
2. Proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 43 T 219/2021, podal ministr spravedlnosti České republiky (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněné N. Š. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným trestním příkazem porušen zákon v ustanovení § 53 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněné.
3. Stěžovatel po poukazu na ustanovení § 53 odst. 1 věty třetí tr. zákoníku konstatoval, že z výroku o trestu napadeného trestního příkazu je zřejmé, že došlo k nezákonnému uložení trestu obecně prospěšných prací vedle trestu odnětí svobody, neboť podle § 52 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se trestem odnětí svobody rozumí, nestanoví-li trestní zákon jinak, rovněž podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody. Tento nezákonný stav již nelze zhojit cestou řádných opravných prostředků. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o této stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání, s takovým postupem stěžovatel souhlasil.
4. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 43 T 219/2021, byl v neprospěch obviněné porušen zákon v ustanovení § 53 odst. 1 tr. zákoníku, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz, jakož i všechna další rozhodnutí na tento trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbyla podkladu, zrušil, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona uvedl, že se s touto stížností ztotožňuje. Doplnil, že trestním zákoníkem není stanoveno, že by se neslučitelnost trestu odnětí svobody a obecně prospěšných prací týkala jen nepodmíněného trestu odnětí svobody. Soud nalézací tedy porušil zákon, když v napadeném rozhodnutí zároveň uložil podmíněný trest odnětí svobody a trest obecně prospěšných prací. Vzhledem k tomu, že podanou stížnost pro porušení zákona považoval státní zástupce za důvodnou, navrhl jí vyhovět, a to v souladu s návrhem formulovaným ministrem, na který v dalším odkázal.
II. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
6. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným rozhodnutím soudu ve vytýkaném směru v neprospěch obviněné porušen.
7. Podle § 53 odst. 1 tr. zákoníku stanoví-li trestní zákon za některý trestný čin několik trestů, lze uložit každý tento trest samostatně nebo i více těchto trestů vedle sebe. Vedle trestu, který stanoví trestní zákon za některý trestný čin, lze uložit i jiné tresty uvedené v § 52. Nelze však uložit domácí vězení vedle odnětí svobody a obecně prospěšných prací, obecně prospěšné práce vedle odnětí svobody, peněžitý trest vedle propadnutí majetku a zákaz pobytu vedle vyhoštění.
8. V projednávané trestní věci byly obviněné N. Š. uloženy napadeným trestním příkazem mimo jiné podmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců a trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Je zjevné, že takový výrok o trestu je zcela v rozporu s ustanovením § 53 odst. 1 věty třetí tr. zákoníku, podle něhož nelze uložit obecně prospěšné práce vedle odnětí svobody, a jako takový je nezákonný. Vzhledem k tomu, že popsanou neslučitelnost trestů neváže trestní zákoník výlučně na trest odnětí svobody nepodmíněný, je třeba dovozovat, že trest obecně prospěšných prací nelze uložit ani vedle podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody. Proto nelze než souhlasit se stěžovatelem, že napadeným trestním příkazem byl v neprospěch obviněné porušen zákon v citovaném ustanovení trestního zákoníku.
III. Způsob rozhodnutí
9. Nejvyšší soud tedy shledal, že ministrem spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, a s ohledem na shora uvedené podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 43 T 219/2021, byl porušen zákon v ustanovení § 53 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněné N. Š. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. uvedený trestní příkaz v celém rozsahu zrušil, zrušil také všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V souladu s ustanovením § 270 odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž podle § 270 odst. 4 tr. ř. je uvedený soud vázán právním názorem, který ve věci Nejvyšší soud vyslovil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 1. 2024
Mgr. Pavel Göth předseda senátu