6 Tz 11/2023-
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Ivo Kouřila a Mgr. Zuzany Ursové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2019, sp. zn. 6 T 70/2017, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2019, sp. zn. 6 T 70/2017, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. K. ve výroku o trestu propadnutí náhradní hodnoty v ustanovení § 71 odst. 1 tr. zákoníku. II. Rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2019, sp. zn. 6 T 70/2017, se zrušuje ve výroku o trestu. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Okresnímu soudu v Ostravě se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2019, sp. zn. 6 T 70/2017, byl obviněný J. K. (dále též jen „obviněný“) uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil dílčími skutky popsanými ve skutkové větě výroku o vině daného rozsudku.
2. Za tento zločin a sbíhající se přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 3 T 3/2018, mu byl podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody na 3 roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let, podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu všech právnických osob na 5 let a podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a to družstevního podílu ve S. b. d. H., IČO XY, se sídlem XY, XY, jehož vlastníky jsou obviněný a L. K., nar. XY. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 3 T 3/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Předmětným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o nárocích poškozených na náhradu škody.
3. Tento rozsudek nabyl ve výroku o vině a trestu právní moci dne 3. 7. 2019.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
4. Proti citovanému rozsudku podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Uvedl, že tímto rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení § 71 odst. 1 tr. zákoníku.
5. Okresní soud v Ostravě podle jeho slov pochybil tím, že napadeným rozsudkem obviněnému uložil podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty družstevního podílu spadajícího do společného jmění obviněného a jeho tehdejší manželky L. K. vystupující v předmětném řízení jako zúčastněná osoba. Přitom uložit trest propadnutí náhradní hodnoty podle uvedeného zákonného ustanovení lze jen ohledně věci, která náleží výlučně pachateli trestného činu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 Tdo 335/2015, publikované pod č. 11/2016 Sb. rozh. tr.).
6. K uvedenému ministr spravedlnosti doplnil, že popsané porušení zákona zjevně naplňuje omezující kritéria pro podání stížnosti pro porušení zákona proti výroku o trestu podle § 266 odst. 2 tr. ř., jelikož napadeným rozsudkem uložený trest propadnutí náhradní hodnoty je očividně ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu a k poměrům pachatele a současně je evidentně v rozporu s účelem tohoto trestu. Poznamenal pak ještě, že vyslovení porušení zákona v neprospěch obviněného ve výroku o trestu propadnutí náhradní hodnoty a zrušení napadeného rozsudku Nejvyšším soudem nebude v navazujícím řízení překážkou uložení ochranného opatření zabrání náhradní hodnoty podle § 102 tr. zákoníku, neboť ochranné opatření obecně představuje mírnější trestní sankci než trest.
7. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že v prvním stupni pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2019, sp. zn. 6 T 70/2017, byl v neprospěch obviněného J. K. porušen zákon ve výroku o trestu propadnutí náhradní hodnoty v ustanovení § 71 odst. 1 tr. zákoníku, - s odkazem na § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu propadnutí náhradní hodnoty obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu, zrušil a - v souladu s ustanovením § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání, souhlasil s takovým postupem.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se s podanou stížností pro porušení zákona ztotožnil. S poukazem na rozhodnutí č. 11/2016 Sb. rozh. tr. a č. 46/ 1967 Sb. rozh. tr., zdůraznil, že trest propadnutí náhradní hodnoty lze uložit pouze ohledně věci, která náleží výlučně pachateli trestného činu. V návaznosti na to uvedl, že družstevní podíl ve společném jmění manželů nepředstavuje věc náležející výlučně manželovi (pachateli trestného činu), ohledně které by soud mohl uložit trest propadnutí náhradní hodnoty. Postup Okresního soudu v Ostravě proto považoval za nezákonný. Dodal, že jím dotyčný soud zbavil zúčastněnou osobu aktivní legitimace k podání odvolání proti výroku o trestu propadnutí náhradní hodnoty a tím ji zbavil práva na soudní ochranu ústavně garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uložený trest se nachází ve zjevném rozporu s účelem trestu ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř. Vzhledem k rozvedeným skutečnostem státní zástupce souhlasil s návrhem ministra spravedlnosti učiněným v závěru stížnosti pro porušení zákona. Pokud by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v § 274 odst. 2 a 3 tr. ř., vyslovil pro tento případ souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání (§ 274 odst. 4 tr. ř. ve znění účinném od 8. 12. 2021).
9. Obviněný se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil tak, že podaná stížnost je důvodná a ztotožňuje se s ní, a to z důvodů v ní uvedených. Poznamenal ještě, že byť byla podána formálně v jeho prospěch a jeví se opodstatněnou, „fakticky její vyhovění svědčí především ve prospěch zúčastněné osoby“, jeho bývalé manželky, a proto ponechá rozhodnutí ve věci na úvaze Nejvyššího soudu.
III. Přípustnost stížnosti pro porušení zákona
10. Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2019, sp. zn. 6 T 70/2017, uložený trest propadnutí náhradní hodnoty je, jak je níže odůvodněno, z hlediska uplatněné stížnostní argumentace ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu a k poměrům pachatele a zejména v rozporu s účelem trestu. Podaná stížnost je tak přípustná.
11. Nejvyšší soud proto podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených.
IV. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
12. Stížnost pro porušení je důvodná, neboť správně identifikuje pochybení, kterého se soud v souvislosti s ukládáním trestu, konkrétně trestu propadnutí náhradní hodnoty, obviněnému dopustil.
13. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku [j]estliže pachatel věc, kterou soud mohl prohlásit za propadlou podle § 70 (tr. zákoníku), před uložením trestu propadnutí věci zničí, poškodí nebo jinak znehodnotí, zcizí, učiní neupotřebitelnou, odstraní nebo zužitkuje, zejména spotřebuje, nebo jinak její propadnutí zmaří, může mu soud uložit propadnutí náhradní hodnoty až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci. Hodnotu věci, kterou soud mohl prohlásit za propadlou, může soud stanovit na základě odborného vyjádření nebo znaleckého posudku.
14. V usnesení ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 Tdo 335/2015, publikovaném pod č. 11/2016 Sb. rozh. tr., Nejvyšší soud vyslovil, že uložit propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku lze jen ohledně věci, která náleží výlučně pachateli trestného činu (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 46/1967-II. a č. 12/1969–II. Sb. rozh. tr.).
15. Jak plyne již z výroku napadeného rozsudku, Okresní soud v Ostravě učinil závěr, že družstevní podíl, ohledně něhož uložil obviněnému trest propadnutí náhradní hodnoty, byl ve společném jmění manželů – obviněného a L. K. Tento závěr ostatně vyložil i v odůvodnění daného rozsudku a současně (velmi podrobně) též v usnesení ze dne 3. 7. 2019, č. j. 6 T 70/2017-1998, jímž zamítl žádost L. K. o zrušení zajištění zmíněného družstevního podílu.
16. Je-li toto zjištění konfrontováno s výše rozvedenými judikaturními východisky, pak nutno ve shodě s ministrem spravedlnosti dospět k závěru, že došlo k porušení zákona v ustanovení § 71 odst. 1 tr. zákoníku, neboť trest propadnutí náhradní hodnoty podle uvedeného ustanovení zákona lze jen ohledně věci, která náleží výlučně pachateli trestného činu. Toto pochybení se stalo v neprospěch obviněného, jelikož uvedený druh trestu je zcela zjevně v zřejmém rozporu s účelem trestu a současně i příkrém rozporu s poměry obviněného. Okresní soud v Ostravě proto pochybil, pokud obviněnému trest propadnutí náhradní hodnoty k uvedenému družstevnímu podílu uložil.
V. Způsob rozhodnutí
17. Jelikož Nejvyšší soud shledal stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti důvodnou, vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2019, sp. zn. 6 T 70/2017, byl porušen zákon v neprospěch obviněného ve výroku o trestu propadnutí náhradní hodnoty v ustanovení § 71 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2019, sp. zn. 6 T 70/2017, v celém výroku o trestu [k tomu viz rozhodnutí č. 40/2011 Sb. rozh. tr., podle něhož je-li mimořádný opravný prostředek důvodný jen ve vztahu k jednomu z více druhů uložených trestů, musí příslušný soud rozhodující o něm při nedotčeném výroku o vině zrušit v napadeném rozhodnutí celý výrok o trestu týkající se všech uložených druhů trestů; zrušením oddělitelného výroku pouze ohledně jednoho druhu trestu, proti kterému byl důvodně podán mimořádný opravný prostředek, a ponecháním nedotčeného výroku o uložení jiného druhu trestu by totiž zůstala věc pravomocně skončená a následnému trestnímu řízení vedenému jen o dalším druhu trestu by bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř.], jakož i další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ten tak bude povinen znovu rozhodnout o trestu obviněného. Přitom bude vázán právním názorem, který v tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 270 odst. 4 tr. ř.).
18. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 6. 2023
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu