6 Tz 11/2024- 278
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 5. 2024 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Götha a soudců JUDr. Vladimíra Veselého a Mgr. Martina Lýska o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, č. j. 7 To 226/2023-210, takto:
I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, č. j. 7 To 226/2023-210, a v řízení mu předcházejícím byl v neprospěch obviněného R. T. porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 13 tr. ř., § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 263 odst. 3, 4 tr. ř.
II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 24 T 12/2023, byl obviněný R. T. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto přečiny soud obviněnému uložil podle § 205 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku se zařazením do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Hlavní líčení bylo konáno bez přítomnosti obviněného za podmínek § 202 odst. 2 tr. ř.
2. Proti výše uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání svým přípisem ze dne 9. 5. 2023, přičemž následně bylo v této věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 To 226/2023 nařízeno veřejné zasedání na 20. 9. 2023. Vyrozumění o jeho konání převzal obviněný do vlastních rukou dne 10. 7. 2023.
3. Městský soudu v Praze zamítl podané odvolání podle § 256 tr. ř. ve veřejném zasedání v nepřítomnosti obviněného svým usnesením ze dne 20. 9. 2023, č. j. 7 To 226/2023-210.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, č. j. 7 To 226/2023-210, podal ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Podle jeho názoru byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 13 tr. ř., § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 263 odst. 3, 4 tr. ř.
5. Konkrétně stěžovatel vytkl, že ačkoliv Městský soud v Praze neměl informace o důvodu nedostavení se obviněného k veřejnému zasedání dne 20. 9. 2023, rozhodl v jeho nepřítomnosti, byť se tento nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody (jak následně vyplynulo z lustrace vyhledávání osob) a ani mu nezajistil obhájce, přestože byly dány důvody nutné obhajoby. Tímto soud také porušil zákon v ustanovení § 2 odst. 13 tr. ř., neboť nepoučil obviněného o jeho právech na uplatnění obhajoby.
6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, č. j. 7 To 226/2023-210, byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 13 tr. ř., 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 263 odst. 3, 4 tr. ř., - podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil, a - podle § 270 odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se s mimořádným opravným prostředkem stěžovatele ztotožnil co do důvodů i co do návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Doplnil, že s ohledem na trestní minulost obviněného měl odvolací soud provést lustraci, zda není jeho svoboda omezena v jiné trestní věci, před veřejným zasedáním.
8. Obviněný prostřednictvím svého ustanoveného obhájce využil svého práva a ke stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil tak, že s podanou stížností pro porušení zákona bez výhrad souhlasí jak po věcné, tak po právní stránce.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
9. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost usnesení, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a dospěl k závěru, že zákon v neprospěch obviněného byl porušen.
10. Podle § 2 odst. 13 tr. ř. ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení vhodným způsobem a srozumitelně poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.
11. Podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování v zdravotním ústavu.
12. Podle § 263 odst. 3 tr. ř. při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení.
13. Podle § 263 odst. 4 tr. ř. v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
14. Konstatovaná ustanovení trestního řádu směřují k důsledné ochraně práva na obhajobu, přičemž je povinností soudu zajistit průběh řízení v souladu se zákonem, zvláště jsou-li dotčena základní práva zúčastněných stran. Procesní podmínky uvedené v těchto zákonných ustanoveních nejsou odvislé od toho, zda a kdy se vůbec příslušný soud dověděl o skutečnosti, že se obviněný nachází ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody, nýbrž od objektivní skutečnosti, že obviněný vazbu či trest odnětí svobody skutečně vykonává. Je tedy věcí příslušného orgánu činného v trestním řízení včetně soudu, aby si tyto skutečnosti včas ověřil.
15. Jak ovšem vyplývá z protokolu o veřejném zasedání ze dne 20. 9. 2023, odvolací soud se omezil pouze na vyhodnocení, zda vyrozumění o konání veřejného zasedání bylo řádně doručeno do vlastních rukou obviněného (10. 7. 2023) při zachování zákonné lhůty k přípravě, načež projednal podané odvolání a rozhodl v nepřítomnosti obviněného. Odvolací soud tímto pochybil (byť lze částečně toto pochybení pochopit při absenci jakýchkoli poznatků stran změny poměrů obviněného za relativně krátké období mezi doručením vyrozumění o veřejném zasedání a jeho konáním), neboť pro uvedený postup nebyly zachovány procesní podmínky. Z trestního spisu vyplývá, že odvolací soud si sice dne 28. 6. 2023 vyžádal opis rejstříku trestů (viz č. l. 202), který však v uvedené době ještě neobsahoval záznam o odsouzení obviněného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v jiné trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 62/2023. K jeho výkonu nastoupil obviněný dne 24. 8. 2023 do věznice Kynšperk nad Ohří (tedy po doručení vyrozumění o veřejném zasedání, ale téměř měsíc před jeho konáním). Odvolací soud tedy neměl před konáním veřejného zasedání, příp. v jeho průběhu, k dispozici zcela zásadní informaci, že obviněný se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, ačkoli riziko nástupu výkonu trestu odnětí svobody či vzetí do vazby bylo s ohledem na mnohonásobnou recidivu obviněného poměrně vysoké. Nutno proto konstatovat, že z uvedených skutečností je zjevné, že soud postupoval v rozporu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními, neboť zejména bylo konáno veřejné zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného a bez toho, aby mu byl ze zákonných důvodů ustanoven obhájce, popř. aby si jej obviněný sám zvolil.
16. Za tohoto stavu věci se Nejvyšší soud shoduje se stěžovatelem (jehož tvrzení plně korespondují s obsahem spisového materiálu), obviněným i státním zástupcem, že Městský soud v Praze porušil zákon zejména v ustanoveních § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 263 odst. 3, 4 tr. ř., neboť v rozporu s těmito ustanoveními nezkoumal splnění všech nezbytných podmínek pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, včetně otázky nutné obhajoby. S uvedeným zásahem do práva na obhajobu obviněného se pak dále pojí i jeho nedostatečné poučení ve smyslu § 2 odst. 13 tr. ř.
IV. Způsob rozhodnutí
17. Nejvyšší soud tedy po přezkoumání obsahu trestního spisu na podkladě stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného zjistil, že v posuzované trestní věci došlo z výše popsaných důvodů k porušení zákona. Proto v souladu s návrhem stěžovatele podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, č. j. 7 To 226/2023-210, a v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl v neprospěch obviněného R. T. porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 13 tr. ř., 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 263 odst. 3, 4 tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil uvedené usnesení i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém řízení odvolací soud opakovaně projedná odvolání obviněného při plném respektu k ustanovením trestního řádu, která byla v předchozím řízení i napadeným usnesením porušena, přičemž podle § 270 odst. 4 tr. ř. je vázán právním názorem, který ve věci Nejvyšší soud vyslovil.
18. Zbývá dodat, že za podmínek § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud uvedeným způsobem o stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 15. 5. 2024
Mgr. Pavel Göth předseda senátu
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 6 Tz 11/2024
Datum rozhodnutí: 15.05.2024
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Nepřítomnost u veřejného zasedání, Nutná obhajoba, Poučení obviněného, Poučovací povinnost, Přítomnost při soudních jednáních
Dotčené předpisy: § 2 odst. 13 tr. ř., § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., § 263 odst. 3, 4 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: D
6 Tz 11/2024-280
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 5. 2024 v řízení o stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, č. j. 7 To 226/2023-210, o vazbě obviněného takto: Podle § 275 odst. 3 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř. se obviněný R. T. bere do vazby. Podle § 73 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. a contrario se záruka důvěryhodné osoby – matky obviněného P. T. a písemný slib obviněného nepřijímají.
Odůvodnění:
1. Obviněný v současné době vykonává trest odnětí svobody v trvání 1 roku, který mu byl uložen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 24 T 12/2023, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 7 To 226/2023.
2. Na podkladě stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného, zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 6 Tz 11/2024, pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu – usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 7 To 226/2023, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 24 T 12/2023, a to pro porušení ustanovení § 2 odst. 13 tr. ř., § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 263 odst. 3, 4 tr. ř.
3. Podle § 275 odst. 3 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
4. V rámci výslechu obviněného konaného dne 15. 5. 2024 pro účely poskytnutí možnosti obviněnému se před rozhodnutím Nejvyššího soudu o vazbě vyjádřit (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. II. ÚS 1415/22) obviněný uvedl, že má možnost bydlení stejně jako před nástupem výkonu trestu (jemuž se nijak nevyhýbal, ani kontaktu s odvolacím soudem) u matky na adrese XY XY, Praha 6, může i nastoupit do původního zaměstnání na pozici pracovníka security služby. Je si vědom nepříznivé bilance předchozích odsouzení, nicméně se mu v lednu 2024 narodilo první dítě s družkou, která by s ním sdílela společnou domácnost, tedy má rodinné zázemí, nikdy se nedopustil žádného závažného trestného činu a je připraven pracovat. Není tak obava z vyhýbání se trestnímu stíhání. Proto měl za to, že pozitivní rozhodnutí o vazbě není namístě.
5. V souvislosti s otázkou vazby využil obviněný svého práva a ve smyslu § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. předložil písemný slib vedení řádného života, v rámci kterého se zavázal zdržovat jako doposud na adrese bydliště u své matky P. T. XY XY, Praha 6 s tím, že přislíbil plnou spolupráci se soudy a orgány činnými v trestním řízení, před kterými se nikdy neskrýval, a hodlá v případně obnoveném odvolacím řízení využít plného práva na svou obhajobu. Matka obviněného P. T. rovněž před rozhodnutím Nejvyššího soudu zaslala písemně záruku důvěryhodné osoby podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. ř., podle níž se obviněný bude zdržovat v jejím bydlišti, nebude páchat trestnou činnost a bude se dostavovat k soudu.
6. Vzhledem k tomu, že obviněný t. č. vykonává trest odnětí svobody, který mu byl stížností pro porušení zákona napadeným a nyní zrušeným pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu uložen, byl Nejvyšší soud současně povinen podle § 275 odst. 3 tr. ř. rozhodnout o jeho případné vazbě. K tomu zjistil, že obviněný vykonal předchozí trest odnětí svobody dne 22. 1. 2024 a v současné době mu není uloženo jiné omezení svobody kromě již uvedeného, na které by mohl výkonem navázat. Nejvyšší soud dospěl při posouzení existence vazebních důvodů k závěru, že u obviněného je dán v nynějším stadiu řízení důvod vazby podle § 67 písm. c) tr.
ř., neboť hrozí důvodná obava, že by na svobodě opakoval trestnou činnost, pro niž je jeho trestní stíhání vedeno, a to navzdory skutečnosti, že předchozí řízení vazebně vedeno nebylo. V daných souvislostech je třeba akcentovat předchozí bohatou trestní minulost obviněného (32 záznamů v rejstříku trestů v průběhu období 1999 – 2023) a jeho speciální recidivu na úseku páchání přečinů krádeže a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, přičemž podle § 205 a § 337 tr. zákoníku byl v posledních 3 letech (vyjma projednávané věci) třikrát odsouzen, vždy k nepodmíněnému trestu odnětí svobody (věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 107/2022 a 3 T 15/2021, a u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 62/2023).
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 12. 2023, sp. zn. 58 T 59/2023, bylo pravomocně podle § 231 odst. 1 a § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. tzv. pro bezúčelnost zastaveno další trestní stíhání obviněného pro skutek spáchaný dne 8. 6. 2023 kvalifikovaný též podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl obviněný dopustit rovněž řízením motorového vozidla přes uložený zákaz. Z přehledu historie věznění obviněného vyplývá, že se ve výkonu trestu odnětí svobody nachází již potřinácté od r.
1999, přičemž bezprostředně po propuštění navazuje pácháním další trestné činnosti. Pobyt obviněného na svobodě tak pouze v jediném případě dosáhl doby 1 roku, jinak se v horizontu několika měsíců vždy opět ocitá ve výkonu dalšího trestu odnětí svobody. Nelze tedy hovořit o jakémkoli výchovném vlivu těchto postupně ukládaných a vykonávaných nepodmíněných trestů. Jak již bylo výše uvedeno, obviněný recidivuje zejména v trestné činnosti majetkového charakteru a při maření výkonu úředního rozhodnutí (řízení motorových vozidel přes uložený zákaz).
Za dané situace tedy do popředí spíše vystupuje potřeba ochrany společnosti před obviněným jako pachatelem trestné činnosti, který při ponechání na svobodě vykazuje velmi zvýšené riziko opakování trestné činnosti, pro kterou je stíhán. Tím je dán i důvod vazby předstižné podle § 67 písm. c) tr. ř. Vazbu pak v současné době nelze nahradit jiným opatřením (obviněného nelze aktuálně převést např.
do výkonu jiného trestu odnětí svobody uloženého v jiné trestní věci), přičemž se zřetelem k povaze trestné činnosti, pro kterou je obviněný stíhán ve spojitosti s jeho rozsáhlou trestní minulostí a s přihlédnutím k jeho negativnímu osobnostnímu profilu je dán důvod vazby s takovou intenzitou, že účelu vazby nelze dosáhnout ani nabídnutým písemným slibem vedení řádného života podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř., zárukou důvěryhodné osoby – matky obviněného podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. ř., ani kombinací těchto alternativ vazbu nahrazujících. Nutno konstatovat, že i v předchozím období žil obviněný ve stejném rodinném prostředí, na stejné adrese, aniž by byl jakkoli motivován po mnoha výkonech trestů odnětí svobody ke změně životního stylu založeného na četné recidivě. Pakliže obviněný garantoval řádný pobyt na adrese matky a spolupráci se soudy, důvod vazby útěkové podle § 67 písm. a) tr. ř., tedy zejména že by uprchl nebo se skrýval před trestním stíháním či trestem, shledán nebyl.
7. Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud rozhodl podle § 275 odst. 3 tr. ř., že se obviněný bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř., přičemž nepřijal záruku důvěryhodné osoby podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. ř. ani nabídku písemného slibu obviněného ve smyslu § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř., jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 5. 2024
Mgr. Pavel Göth předseda senátu