U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. prosince 2011 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného L. N., nar., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 2 T 99/2007, t a k t o :
Podle § 275 odst. 4 věta druhá tr. ř. se obviněnému L. N. p ř e r u š u j e až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona výkon trestu odnětí svobody, který mu byl na dobu dvaceti šesti měsíců uložen rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 2 T 99/2007.
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 2 T 99/2007, byl obviněný L. N. uznán vinným trestnými činy úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným podle § 8 odst. 1 k § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným podle § 8 odst. 1 k § 238 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 238 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1, § 35 odst. 2 a § 37a tr. zák. k nepodmíněnému úhrnnému a současně souhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen ve výroku o vině a trestu rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 2 T 147/2007, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. bylo rozhodnuto o propadnutí věci, a to červených pákových kleští, a podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 1, 2 tr. ř. o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 2. 2011.
Proti konstatovanému rozsudku ministr spravedlnosti podal stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. N.. Uvedl, že Okresním soudem v Děčíně bylo v předmětné trestní věci opakovaně konáno hlavní líčení. Předvolání k hlavnímu líčení na den 11. 11. 2010 obviněný převzal dne 28. 6. 2010. Z doručenky plyne, že toto předvolání mu bylo doručeno na adresu B., D.. Převzetí písemnosti obviněným na této adrese je však vyloučeno, protože, jak vyplývá ze zprávy Vězeňské služby ČR, obviněný se nacházel od 27. 6. 2010 ve výkonu trestu. I přes tyto skutečnosti konal Okresní soud v Děčíně dne 11. 11. 2010 hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, přičemž došlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku, který byl obviněnému doručen do Vazební věznice v L. dne 7. 1. 2011. Teprve dne 24. 1. 2011 okresní soud ustanovil obviněnému obhájce, kterému dne 16. 2. 2011 doručil rozsudek.
Na základě těchto skutečností ministr spravedlnosti shledal, že nesprávný postup Okresního soudu v Děčíně vedl k porušení zákona v ustanoveních § 33 odst. 1, § 36 odst. 1 písm. a), § 38 odst. 1, § 202 odst. 4 tr. ř. a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a to v neprospěch obviněného L. N.. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl: - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 2 T 99/2007, byl v neprospěch obviněného L. N. porušen zákon v ustanoveních § 33 odst. 1, § 36 odst. 1 písm. a), § 38 odst. 1, § 202 odst. 4 tr. ř. a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, - podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, - podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Děčíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Jakkoliv nelze předjímat rozhodnutí Nejvyššího soudu o podané stížnosti pro porušení zákona, nelze vyloučit, že shora citovaný rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 2 T 99/2007, bude (z důvodů ve stížnosti pro porušení zákona uvedených) zrušen. V takovém případě by se stal výkon trestu na podkladě tohoto rozhodnutí nepřípustným.
Nejvyšší soud proto podle § 275 odst. 4 věta druhá tr. ř. až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona obviněnému přerušil výkon trestu odnětí svobody, který mu byl na dobu dvaceti šesti měsíců uložen rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 2 T 99/2007.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. prosince 2011 Předseda senátu: JUDr. Jiří H o r á k
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti ministr spravedlnosti namítl, že v řízení, které vyhlášení odsuzujícího rozsudku předcházelo, byl porušen zákon v § 33 odst. 1, § 36 odst. 1 písm. a), § 38 odst. 1, § 202 odst. 4 tr. ř. a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a to v neprospěch obviněného L. N.. Současně připomněl znění těchto právních norem. Zdůraznil, že soudní řízení trpí závažnými procesními vadami. Vytkl, že Okresní soud v Děčíně konal poslední hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, ačkoliv k tomu nebyly splněny zákonné podmínky, neboť obviněný se prokazatelně nacházel ve Vazební věznici v L., kam mu bylo také doručeno předvolání k hlavnímu líčení. Podle ministra spravedlnosti mohl tuto informaci soud zjistit dotazem u Vězeňské služby ČR, a to ještě před jeho konáním. Poznamenal, že v ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. se jednoznačně podává, že obviněný musí mít obhájce, je-li ve vazbě či výkonu trestu. Pokud okresní soud neustanovil obviněnému obhájce z důvodu nutné obhajoby, a to v případě, že si jej sám před konáním hlavního líčení nezvolil, ale učinil to až poté, co byl obviněnému doručen odsuzující rozsudek, tak pochybil a zkrátil právo obviněného na řádnou obhajobu.
Ministr spravedlnosti poukázal i na to, že k ustanovení obhájce obviněnému došlo dne 24. 1. 2011, přičemž obviněný se o této skutečnosti dozvěděl až dne 22. 2. 2011. Obviněnému tudíž nebylo zajištěno reálné právo na obhajobu a obhájce se fakticky nemohl hlavního líčení zúčastnit. Konání hlavního líčení za shora zmíněných podmínek však trestní řád nepřipouští, když v § 202 odst. 4 tr. ř. stanoví, že hlavní líčení nelze konat v nepřítomnosti obviněného, jestliže je tento ve vazbě nebo ve výkonu trestu, a to s výjimkou situace popsané v § 202 odst. 5 tr. ř., kdy obviněný o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti požádá, což není tento případ; dále v případech nutné obhajoby nelze hlavní líčení konat bez přítomnosti obhájce. Vzhledem k tomu, že obviněný nebyl u hlavního líčení přítomen, nemohl ani uplatnit práva vyplývající z ustanovení § 33 odst. 1 tr. ř.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl: - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 11. 2010, č. j. 2 T 99/2007-358, byl v neprospěch obviněného L. N. porušen zákon v ustanoveních § 33 odst. 1, § 36 odst. 1 písm. a), § 38 odst. 1, § 202 odst. 4 tr. ř. a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, - podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil, stejně i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, - podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Děčíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Se stížností pro porušení zákona se u veřejného zasedání, které Nejvyšší soud o podaném mimořádném opravném prostředku dne 16. 5. 2012 konal, ztotožnil jednak státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jednak obhájce obviněného L. N., který byl předsedou senátu Nejvyššího soudu obviněnému ustanoven z důvodu § 275 odst. 2 tr. ř., neboť jeho osobě nebylo možno vyrozumění o konání tohoto veřejného zasedání doručit.
Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, přičemž shledal, že zákon porušen byl.
Podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod platí, že každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
Ustanovení § 33 odst. 1 tr. ř. zakotvuje, že obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení (§ 165 tr. ř.). Je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby. Uvedená práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena. Z ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2011) plyne, že obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu (§ 116 odst. 2 tr. ř.).
Podle § 38 odst. 1 tr. ř. platí, že jestliže obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§ 36 a 36a tr. ř.), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven.
Ustanovení § 202 odst. 4 tr. ř. zakotvuje, že hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby (§ 36 tr. ř.) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce. Podle § 202 odst. 5 věta první tr. ř. platí, že ustanovení první věty odstavce 4 se neužije, pokud obžalovaný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti.
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Okresní soud v Děčíně v přezkoumávané trestní věci důsledně podle výše citovaných ustanovení Listiny základních práv a svobod a trestního řádu, jak důvodně vytýká i ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona.
Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co mu obžaloba klade za vinu, a k důkazům, na nichž je založena včetně těch, které byly provedeny na jeho návrh. Trestní řád, který uvedené ústavní právo blíže rozvádí, upravuje požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování. Proto bude přítomnost obviněného u hlavního líčení pravidlem, takže je lze v jeho nepřítomnosti provést jen výjimečně, případně je vůbec nelze konat (srov. ustanovení § 202 odst. 2 až odst. 5 tr. ř.).
Z obsahu předmětného trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že samosoudkyně Okresního soudu v Děčíně nařídila ve věci první hlavní líčení na den 26. 2. 2008. Obviněný L. N. převzal dne 30. 1. 2008 předvolání k hlavnímu líčení s obžalobou ve věci sp. zn. 2 T 99/2007 a sp. zn. 2 T 124/2007 a s usnesením o spojení uvedených dvou trestních věcí (vše na č. l. 213 spisu). Dále ze spisu vyplývá, že v průběhu roku 2008, 2009 a 2010 bylo ve věci konáno několik hlavních líčení.
Pro posouzení podané stížnosti pro porušení zákona lze odkázat na protokol o hlavním líčení ze dne 25. 5. 2010 (č. l. 347 spisu), z něhož vyplývá, že se obviněný k soudu nedostavil, doručení nebylo vykázáno a řízení bylo za účelem urgence příkazu k zatčení obviněného ze dne 28. 12. 2009 (č. l. 340 spisu) odročeno na 11. 11. 2010. Na č. l. 354 spisu se nachází kopie doručenky o vyrozumění o konání hlavního líčení dne 11. 11. 2010, kterou obviněný měl převzít dne 28. 6. 2010 na adrese B., D., a to prostřednictvím orgánu Policie ČR, Č. L., který dne 28. 6. 2010 zaslal Okresnímu soudu v Děčíně obviněným podepsanou doručenku. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 11. 11. 2010 (č. l. 356 spisu) plyne, že se obviněný k soudu nedostavil s tím, že doručení vyrozumění bylo vykázáno. Následně samosoudkyně vyhlásila usnesení, že hlavní líčení bude konáno v nepřítomnosti obviněného. V tomto hlavním líčení byl vyhlášen odsuzující rozsudek, který nabyl právní moci dne 25. 2. 2011. Obviněný rozsudek převzal ve Vazební věznici L. dne 7. 1. 2011 (č. l. 364 spisu). Opatřením Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 2 T 99/2007, byl obviněnému ustanoven obhájce JUDr. Zdeněk Broum, který ustanovení i rozsudek obdržel dne 16. 2. 2011. Obviněnému bylo opatření ohledně ustanovení obhájce doručeno až dne 22. 2. 2011 (vše na č. l. 367 spisu).
Převzetí písemnosti obviněným, a to vyrozumění o konání hlavního líčení dne 11. 11. 2010, je na shora uvedené adrese jeho trvalého bydliště dne 28. 6. 2010 vyloučeno. Dne 27. 6. 2010 v 03.40 hod. totiž obviněný byl podle § 76 odst. 1 tr. ř. zadržen Policií ČR v P., ze zadržení nebyl propuštěn na svobodu, ale následně byl usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 0 Ntn 1627/2010, podle § 68 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. vzat do vazby, v níž se ve věci Okresního soudu v České Lípě, sp. zn. 38 T 191/2010, nacházel až do 3. 3. 2011, kdy věc byla pravomocně skončena a obviněnému byl nařízen výkon trestu odnětí svobody, do kterého byla tato vykonaná vazba započtena (vše na č. l. 33, č. l. 40 a č. l. 292 spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 38 T 191/2010).
Nutno zdůraznit, že výše citovaná ustanovení trestního řádu směřují k důsledné ochraně práva obviněného na obhajobu. Procesní podmínky v nich uvedené nejsou odvislé od toho, zda a kdy se vůbec příslušný soud dověděl o skutečnosti, že se obviněný nachází ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody, nýbrž od objektivní skutečnosti, že obviněný vazbu či výkon trestu skutečně vykonává. Je tedy věcí příslušného orgánu činného v trestním řízení včetně soudu, aby si tyto skutečnosti včas ověřil. Nebylo tudíž možné, aby Okresní soud v Děčíně dne 11. 11. 2010 konal ve věci hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, který byl ve vazbě, čímž došlo k porušení ustanovení § 202 odst. 4 tr. ř., neboť obviněný ve smyslu znění § 202 odst. 5 tr. ř. nepožádal, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Navíc, ačkoli byl u jeho osoby dán důvod nutné obhajoby, tak v řízení neměl obhájce. V důsledku vadného postupu soudu obviněný nemohl uplatnit práva vyplývající z čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a z ustanoveních § 33 odst. 1, § 36 odst. 1 písm. a) a § 38 odst. 1 tr. ř., jak byly tyto právní normy výše připomenuty. Ostatně na všechny tyto procesní nedostatky oprávněně upozorňuje i ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona.
Proto Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 11. 2010, č. j. 2 T 99/2007-358, byl v neprospěch obviněného L. N. porušen zákon v ustanoveních § 33 odst. 1, § 36 odst. 1 písm. a), § 38 odst. 1, § 202 odst. 4 tr. ř. a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dále podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a také zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Děčíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Jelikož Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného L. N., nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 273 tr. ř.). Současně lze ve smyslu znění § 270 odst. 4 tr. ř. odkázat na právní názor, který v tomto rozsudku ohledně předmětného soudního řízení Nejvyšší soud vyslovil.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. května 2012 Předseda senátu: JUDr. Jiří H o r á k