6 Tz 111/2021- USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. 11. 2021 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného J. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 1. 2021, č. j. 1 T 139/2020-251, takto:
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. se obviněnému J. B. přerušuje výkon úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, který mu byl uložen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 1. 2021, č. j. 1 T 139/2020-251.
1. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 1. 2021, č. j. 1 T 139/2020-251, byli obvinění J. B. a T. S. uznáni vinnými zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 [obviněný J. B.], odst. 4 písm. b) tr. zákoníku [pod body 1) - 3)], přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku [pod body 1), 3)] a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku [pod bodem 3)].
2. Za to byl obviněný J. B. odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Spoluobviněná T. S. byla odsouzena podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků.
3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma spoluobviněným uložena povinnost rukou společnou a nerozdílnou zaplatit v rozhodnutí uvedeným poškozeným specifikované finanční částky. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla tam určená poškozená odkázána s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Mostě podala ministryně spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. ve prospěch obviněného J. B. (dále jen „obviněný“) stížnost pro porušení zákona. Uvedla, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti těchto činů s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného podle ní mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a z tohoto důvodu je uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 roků trestem zjevně excesivním.
5. Ministryně spravedlnosti proto Nejvyššímu soudu navrhla, aby - podle § 275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona přerušil výkon rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 1. 2021, č. j. 1 T 139/2020-251, - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 1. 2021, č. j. 1 T 139/2020-251, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, - podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 1. 2021, č. j. 1 T 139/2020-251, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, - podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.
6. Podle zjištění Nejvyššího soudu obviněný v současné době vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně.
7. Podle § 275 odst. 4 tr. ř. může před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.
8. Na základě předběžného posouzení podaného mimořádného opravného prostředku dospěl Nejvyšší soud k závěru, že argumentace v něm uplatněná vede k tomu, že předem nelze vyloučit jeho úspěšnost. V uvedeném směru musí být totiž zdůrazněno, že rozhodování stížnostního soudu se nemůže ocitnout mimo hranice, které garantují obviněnému právo na spravedlivý proces, resp. celkovou spravedlnost takového procesu („overal fairness of criminal proceedings“) ve smyslu čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Aniž by se tím současně předjímala otázka vlastního rozhodnutí o podané stížnosti pro porušení zákona senátem, jemuž věc byla podle rozvrhu práce přidělena k rozhodnutí, jeví se vhodným, aby výkon citovaného rozsudku soudu prvního stupně byl přerušen.
9. Stran vlastní odůvodněnosti postupu upraveného § 275 odst. 4 tr. ř. lze konstatovat, že vydání rozhodnutí o přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona není vázáno na takový stupeň posouzení její důvodnosti, který by již v době rozhodování o přerušení výkonu daného rozhodnutí vyjadřoval závěr, že napadené rozhodnutí obstát nemůže a musí být zrušeno. Účelem vydání rozhodnutí podle citovaného ustanovení je zabránit možnému vzniku újmy, která by u obviněného nastala v důsledku výkonu rozhodnutí, jež by později bylo kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu zrušeno. Protože takové důsledky nelze v případě obviněného vykonávajícího na podkladě shora uvedeného rozhodnutí trest odnětí svobody vyloučit, rozhodl Nejvyšší soud způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu
2. Za to byl obviněný J. B. odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
3. Spoluobviněná T. S. byla odsouzena podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků.
4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma spoluobviněným uložena povinnost zaplatit rukou společnou a nerozdílnou v rozhodnutí uvedeným poškozeným specifikované finanční částky. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla tam určená poškozená odkázána s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
5. Proti tomuto pravomocnému rozsudku podala ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. B.
6. Uvedla, že podle rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, platí, že „k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1,2,3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“.
7. O takový vztah se jedná zejména tehdy, usnadnila–li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Ke stejnému závěru dospěl i Ústavní soud v nálezu z 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21.
8. V předmětné věci se obviněný sice dopustil trestné činnosti (ve dnech 17. 9. 2020, 2. 10. 2020 a 8. 10. 2020) za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru SARS-CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentovala. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti nelze dospět k závěru, že by k ní obviněný pandemické situace využil či zneužil nebo že by mu existující omezení či opatření její spáchání umožnila nebo usnadnila. Stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
9. Vzhledem k tomu došlo v dané trestní věci k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být právně posouzeno toliko jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je pak uložený úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků trestem zjevně excesivním, a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno i podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a trest tak byl ukládán podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku.
10. Závěrem učinila ministryně spravedlnosti návrh, aby Nejvyšší soud
- podle § 275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona přerušil obviněnému J. B. výkon rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 1. 2021, č. j. 1 T 139/2020-251, - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 1. 2021, č. j. 1 T 139/2020-251, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. B. v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, - podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 1. 2021, č. j. 1 T 139/2020-251, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, - podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.
11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podal ke stížnosti pro porušení zákona vyjádření, v němž se ztotožnil s argumentací v ní obsaženou, a uvedl, že ji považuje za důvodnou. Navrhl proto, aby této stížnosti bylo vyhověno. Dodal, že skutečnosti svědčící ve prospěch obviněného J. B. prospívají též spoluobviněné T. S., takže by Nejvyšší soud měl ohledně této obviněné postupovat podle § 269 odst. 2 tr. ř. a § 261 tr. ř.
12. Ke stížnosti pro porušení zákona se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil též obviněný. Sdělil, že s ní souhlasí a shoduje se i s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Navrhl pak, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s návrhem ministryně spravedlnosti.
III.
13. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení tomuto rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
14. Ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dopadá na případy, kdy pachatel trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku spáchá za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
15. K výkladu uvedeného zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se ve své podstatě závazným způsobem vyjádřil Nejvyšší soud v již shora zmíněném rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zabýval se nejen tímto zákonným znakem samotným, nýbrž i významem tzv. nouzového stavu a stěžejní otázkou nutné věcné souvislosti spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
16. Okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§ 14 odst. 2, 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech.
První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Přitom platí, že Parlament České republiky vyhlašuje jednak na návrh vlády stav ohrožení státu, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické zásady (čl.
7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), a jednak válečný stav, je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení (čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Žádný jiný stav tedy sám o sobě neodůvodňuje naplnění citované kvalifikované skutkové podstaty, tedy ani nouzový stav, stav pandemické pohotovosti, stav nebezpečí nebo jinak nazvaný stav, protože ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku je vázáno jen na uvedené dva stavy, které jsou přesně právně vymezeny. To ostatně vyplývá i ze srovnání s některými jinými skutkovými podstatami trestných činů, u nichž je jejich spáchání za nouzového stavu výslovně uvedeno jako znak (základní) skutkové podstaty (viz např. § 247, § 372, § 384 tr. zákoníku). Další dva případy, které odůvodňují naplnění posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, pak spočívají ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
Na rozdíl od předchozích dvou okolností není jejich výčet uzavřený (taxativní), ale formulace „za … jiné události vážně ohrožující …“ umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění Covid-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020.
Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky nejprve svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č.
194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., posléze i usnesením č. 957 ze dne 30. 9. 2020, publikovaným pod č. 391/2020 Sb., jimiž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
17. Z rozsudku soudu prvního stupně, resp. ze skutkové věty výroku o vině, je patrné, že důvodnost právní kvalifikace podle zmíněného přísnějšího ustanovení § 205 tr. zákoníku byla shledána na základě toho, že se obviněný J. B. (spolu se spoluobviněnou T. S.) popsaného skutku dopustil v době, ve které byl vyhlášen nouzový stav pro území České republiky z důvodu ohrožení v souvislosti prokázáním výskytu vysoce nakažlivého koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 způsobujícího nemoc Covid-19. Takový závěr při posouzení toho, zda byla naplněna skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku však není správný.
18. Pokud jde o nouzový stav, spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav, což vyplývá i z ustanovení čl. 2 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., které rozlišuje mezi stavem ohrožení státu, válečným stavem a nouzovým stavem a umožňuje jejich vyhlášení podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace tam předpokládané. Bližší podmínky pro vyhlášení nouzového stavu jsou pak vymezeny v ustanoveních čl. 5 a 6 citovaného ústavního zákona. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Je třeba zdůraznit, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění Covid-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (srov. opětovně rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021).
19. Naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je přitom třeba podle citovaného rozsudku Nejvyššího soudu podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání jeho pachatelem. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže bude trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, bude-li jím mařeno či ztěžováno její zvládnutí nebo odvrácení, anebo pokud se spáchaný čin bude týkat konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není přitom nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
20. Viděno optikou shora popsaného závazného právního názoru je v nyní posuzované trestní věci potřeba vyvodit závěr, že učiněná skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině prvostupňového rozsudku neskýtají podklad pro závěr, že by jednání obviněného J. B. i spoluobviněné T. S. neslo jakékoli znaky výše uvedené významné věcné souvislosti s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, která by odůvodnila právní kvalifikaci podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jak na to důvodně upozornila ministryně spravedlnosti. S přihlédnutím ke způsobu a okolnostem provedení činu a k tomu, že obviněný spolu s uvedenou spoluobviněnou odcizil věci, které neměly zvláštní důležitost (význam) pro řešení dané události, je namístě učinit závěr, že žádná věcná souvislost mezi jejich jednáním a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, odvíjející se od výskytu koronaviru, označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, dána není. Okresní soud v Mostě tedy zjištěný skutek nesprávně právně kvalifikoval, pokud dovodil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
21. Nejvyšší soud proto uzavírá, že svým rozhodnutím jmenovaný soud porušil zákon v neprospěch obviněného J. B. v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
22. Podle § 261 tr. ř. prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obžalovaného, také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve prospěch obžalovaného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch zúčastněné osoby (beneficium cohaesionis). Podle § 269 odst. 2 poslední věty tr. ř. se uvedené ustanovení použije v řízení o stížnosti pro porušení zákona přiměřeně. V posuzované věci podala ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona toliko ve prospěch obviněného J. B., avšak vzhledem k již uvedeným skutečnostem je patrno, že napadené rozhodnutí trpí ve vztahu ke spoluobviněné T. S. stejnou vadou jako stran dotyčného obviněného, resp. že důvody svědčící v jeho prospěch prospívají i jí.
23. Z těchto důvodů Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 1 T 139/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. B. a obviněné T. S. v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. proto zrušil citovaný rozsudek v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Mostě pak podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ten tak bude povinen znovu rozhodnout o vině obviněného i jmenované spoluobviněné, trestech i náhradě škody. Přitom bude vázán právním názorem, který v tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 270 odst. 4 tr. ř.).
24. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř.
25. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona přerušil usnesením ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 6 Tz 111/2021, podle § 275 odst. 4 tr. ř. výkon trestu odnětí svobody, který byl obviněnému J. B. uložen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 1 T 139/2020.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 12. 2021
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu