6 Tz 116/2021-
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. 2. 2022 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivo Kouřila a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněné L. B., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2020, č. j. 13 To 230/2020-102, a rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 15. 7. 2020, č. j. 3 T 51/2020-80, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o:
I. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2020, č. j. 13 To 230/2020-102, byl porušen zákon v ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř. a jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 15. 7. 2020, č. j. 3 T 51/2020 – 80, v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné L. B.
II. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2020, č. j. 13 To 230/2020-102, se zrušuje v celém rozsahu a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 15. 7. 2020, č. j. 3 T 51/2020 – 80, ve výroku o vině obviněné L. B. zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (ad 1.) a ve výroku o trestu. Současně se zrušují též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek odvolacího soudu a zrušenou část rozsudku nalézacího soudu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Okresnímu soudu v Mělníku se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku (dále též „nalézací soud“) ze dne 15. 7. 2020, č. j. 3 T 51/2020-80, byla obviněná L. B. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (ad 1.) a přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (ad 2.), jichž se podle zjištění tohoto soudu dopustila tím, že
„1. dne 6. 5. 2020 kolem 10:00 hodin v XY v ulici XY v prodejně Potraviny Ř. odcizila 2 balení cukrovinek JoJo – kyselé rybičky a 5 ks čokolád zn. Milka Bubbly v celkové hodnotě 207 Kč, které si uschovala do batohu, a následně prošla pokladní zónou bez zaplacení tohoto zboží, načež byla kontrolována a zadržena majitelem prodejny P. V., nar. XY, kterého vzápětí fyzicky napadla strkáním, kopáním, bitím pěstmi a pokusila se ho kousnout, neboť jí bránil v útěku z prodejny do doby příjezdu přivolané policejní hlídky, čímž P. V., IČ XY, se sídlem provozovny XY, XY, způsobila majetkovou škodu ve výši 207 Kč, načež odcizené zboží bylo vráceno zpět do prodeje, a tohoto skutku se dopustila v době trvání nouzového stavu na území České republiky, který byl vyhlášen vládou České republiky dne 12. 3. 2020 a prodloužen do 17. 5. 2020 z důvodu ohrožení zdraví obyvatelstva v souvislosti s prokázáním výskytu nakažlivé lidské nemoci označované Covid – 19,
2. dne 3. 6. 2020 kolem 15:23 hod. v prodejně Penny Market, na ulici XY, v XY, si při nákupu uschovala do své kabelky část zboží v hodnotě 73 Kč (1 Kuchárek v hodnotě 19,90 Kč, 3 ks čokoládového pudingu v celkové hodnotě 10,50 Kč, 1 slepičí bujón v hodnotě 9,90 Kč a 1 Kinder čokoládu v hodnotě 32,90 Kč) a bez zaplacení prošla prostorem pokladen, čímž způsobila společnosti Penny Market s.r.o., IČ 64945880, se sídlem Počernická č. p. 257, 250 73 Radonice, škodu ve výši 73 Kč, přičemž při východu byla zadržena ostrahou obchodního domu a na vyzvání zboží dobrovolně vydala ochrance,
a obou jednání se dopustila, ačkoliv byla trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 7. 2019, č. j. 2 T 120/2019-77, s právní mocí dne 31. 8. 2019 uznána na vinu ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odložením výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 24 měsíců, a trestním příkazem Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 3 T 16/2020 ze dne 28. 2. 2020 s právní mocí dne 5. 5. 2020 byla uznána na vinu ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odložením výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 24 měsíců s dohledem“.
2. Obviněná byla odsouzena podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
3. O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 10. 2020, č. j. 13 To 230/2020 – 102, jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu, přičemž podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou odsoudil podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
II. Stížnost pro porušení zákona
4. Proti oběma výše citovaným rozsudkům podala ministryně spravedlnosti (dále též „stěžovatelka“) stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v její neprospěch. Odkázala na závěry učiněné v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (dále též jen „rozsudek velkého senátu trestního kolegia“) s tím, že obviněná se trestné činnosti dne 6. 5. 2020 sice dopustila „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nicméně věcná souvislost mezi touto trestnou činností a pandemickou situací okolo výskytu koronaviru SARS CoV-2 absentovala.
5. Vzhledem k tomu došlo v dané trestní věci k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti. Jednání obviněné proto mělo být podle stěžovatelky právně posouzeno toliko jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zákoníku, resp. podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Uložený trest odnětí svobody je podle ní trestem zjevně excesivním, když jednání obviněné bylo nesprávně posouzeno i podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a trest tak byl ukládán podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku.
6. Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud · podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2020, č. j. 13 To 230/2020-102, a rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 15. 7. 2020, č. j. 3 T 51/2020 – 80, byl porušen zákon v neprospěch obviněné L. B. v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku; · podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2020, č. j. 13 To 230/2020-102, a zároveň i rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 15. 7. 2020, č. j. 3 T 51/2020 – 80, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; · podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Mělníku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Vyjádření procesních stran
7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření sdělil, že podanou stížnost pro porušení zákona považuje za důvodnou, ztotožňuje se s ní a na její argumentaci plně odkazuje. I podle jeho názoru byl napadeným rozsudkem okresního soudu zákon porušen v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho aplikaci. V předmětné trestní věci vskutku absentuje jakákoli věcná souvislost spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí a spočívající ve výskytu koronaviru SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu.
Z aktuální judikatury, konkrétně z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, na které ministryně spravedlnosti přiléhavě odkazuje, přitom jednoznačně vyplývá, že takováto souvislost je nezbytnou podmínkou k aplikaci zvláště přitěžující okolnosti podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podanou stížnost pro porušení zákona proto považuje za důvodnou, navrhuje jí vyhovět, a to v souladu s návrhem formulovaným ministryní, na nějž odkázal.
Navíc podle jeho názoru byl rozhodnutím odvolacího soudu porušen zákon též v ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř., pokud nenapravil uvedenou vadu výroku o vině, byť odvolání obviněné směřovalo toliko proti výroku o trestu. Skutečnost, že jí byl nepodmíněný trest ukládán v sazbě uvedené v § 205 odst. 4 tr. zákoníku nepochybně měla původ ve výroku o vině. Na závěr svého vyjádření státní zástupce sdělil, že pokud by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v § 274 odst. 2 a 3 tr. ř., i pro tento případ souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání (§ 274 odst. 4 tr.
ř. ve znění účinném od 8. 12. 2021).
8. Rovněž soudem ustanovený obhájce obviněné ve svém písemném vyjádření navrhl stížnosti pro porušení zákona vyhovět. Poukázal na to, že skutek, pro nějž byla obviněná odsouzena, nespočíval v tom, že by přímo využila či zneužila existující událost nouzového stavu, nebo že by ji taková událost spáchání trestného činu umožnila či usnadnila. Obviněná ani nepočítala s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládnutí nebude odhalena její trestná činnost, resp. nebude zjištěna a dopadena. Neodcizila ani předměty mající zvláštní důležitost pro řešení dané události a zasluhující zvýšenou ochranu i trestním právem. Obviněná tudíž nezneužila existujících podmínek nouzového stavu ke spáchání trestného činu a není zde mezi nimi příčinná souvislost. Nemohla proto jednat ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Jako nejvhodnější postup by obviněná považovala rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž by při aplikaci § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl podle § 226 písm. b) tr. ř. o jejím zproštění obžaloby pro zločin krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jelikož v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Závěrem tohoto vyjádření nicméně obhájce obviněné navrhl, aby Nejvyšší soud o podané stížnosti pro porušení zákona rozhodl způsobem, který odpovídá návrhu ministryně spravedlnosti. IV. Relevantní právní úprava
9. Zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jímž byla obviněná uznána vinnou, se dopustí ten, [k]do si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí [odst. 1 písm. c)], byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán [odst. 2], spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek [odst. 4 písm. b)].
10. V řízení o odvolání: Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. [§ 254 odst. 1 tr. ř.] Mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání.[§ 254 odst. 2 tr. ř.] V návaznosti na provedený přezkum pak [o]dvolací soud zruší napadený rozsudek také, bylo-li v přezkoumávané části rozsudku porušeno ustanovení trestního zákona. [§ 258 odst. 1 písm. d) tr. ř.]
V. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
11. Nejvyšší soud na podkladě označeného mimořádného opravného prostředku ministryně spravedlnosti podle § 267 odst. 3 tr. ř. poté, co dospěl k závěru o přípustnosti jí podané stížnosti pro porušení zákona, přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadeným rozhodnutím předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl rozhodnutím nalézacího soudu porušen v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku z důvodu ve stížnosti pro porušení zákona vymezeného.
12. K zákonnému znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se závazným způsobem vyjádřil Nejvyšší soud v již shora citovaném rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zabýval se nejen tímto zákonným znakem samotným, nýbrž i významem tzv. nouzového stavu a stěžejní otázkou nutné věcné souvislosti spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
K alternativě spočívají ve spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek uvedl, že pod tento zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty lze podřadit celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020.
Pro naplnění označené kvalifikované skutkové podstaty však není dostačující samotné zjištění, že pachatel svůj čin spáchal v době, kdy na byl na území státu vyhlášen nouzový stav [k čemuž došlo na základě toho, že vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření].
Nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen.
Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (srov. opětovně rozsudek velkého senátu trestního kolegia).
13. Naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podle citovaného rozsudku Nejvyššího soudu podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání jeho pachatelem. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže bude trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, bude-li jím mařeno či ztěžováno její zvládnutí nebo odvrácení, anebo pokud se spáchaný čin bude týkat konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není přitom nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
14. Viděno optikou shora popsaného závazného právního názoru je v nyní posuzované trestní věci potřeba učinit závěr, že učiněná skutková zjištění uvedená ve skutkové větě výroku o vině obviněné skutkem pod bodem 1. rozsudku nalézacího soudu – byť s ohledem na datum spáchání tohoto skutku lze dovodit časovou a místní souvislost s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí – neskýtají podklad pro závěr, že by jednání obviněné neslo jakékoli znaky výše vyložené věcné souvislosti s takovou událostí, která by odůvodnila právní kvalifikaci tohoto skutku též podle kvalifikované skutkové podstaty vyjádřené znaky § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jak na to důvodně upozornila ministryně spravedlnosti. S přihlédnutím k tomu, že obviněná odcizila výše specifikované potraviny, tj. věci nemající žádný význam z lékařského hlediska pro potlačení pandemie, je namístě učinit závěr, že žádná věcná souvislost mezi jejím jednáním a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, odvíjející se od výskytu koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu, dána není ani vzhledem k předmětu útoku, tj. obviněnou odcizeným věcem.
15. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že nalézací soud učinil
nesprávné právní posouzení skutku ze dne 6. 5. 2020, popsaného pod bodem 1. odsuzujícího výroku jeho rozsudku, pokud dovodil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
16. Nejvyšší soud musel dále vyhodnotit, zda lze vytýkané porušení ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku přisoudit i odvolacímu soudu, který o odvolání obviněné rozhodl způsobem uvedeným v bodě 3. odůvodnění tohoto rozsudku. Usoudil, že způsobem navrženým stěžovatelkou, která porušení citovaného ustanovení shledala i v případě rozsudku odvolacího soudu, tj. k vyslovení porušení tohoto ustanovením zmíněným soudem, by mohl přistoupit jen tehdy, pokud by zjistil, že ten se s právním posouzením skutku ad 1. nalézacím soudem ztotožnil. To by bylo možno konstatovat jen tehdy, pokud by odvolací soud uvedený výrok věcně přezkoumal.
17. Z odůvodnění stížnosti pro porušení zákona napadeného rozsudku (bod 5.) však Nejvyšší soud zjistil (s výhradou dále rozvedenou) opak. Odvolací soud v něm totiž explicitně uvedl, že „[v]zhledem k tomu, že proti výroku o vině nebyly vzneseny žádné výhrady, tak tuto část krajský soud v intencích zásady tzv. omezeného revizního principu nepřezkoumával.“ Přesto se však i k výroku o vině skutkem popsaným pod bodem 1. vyjádřil (viz dále).
18. Protože podle § 267 odst. 3 tr. ř. je Nejvyšší soud povinen přezkoumat i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a z podané stížnosti pro porušení zákona fakticky plyne, že ve vztahu k rozsudku odvolacího soudu je podávána proto, že ponechal nedotčenu tu část rozsudku nalézacího soudu, v níž byl skutek popsaný pod bodem 1. právně kvalifikován v rozporu se zákonem, přezkoumal Nejvyšší soud i řízení, které vydání rozsudku odvolacího soudu, napadeného mimořádným opravným prostředkem ministryně spravedlnosti, předcházelo.
19. Z obsahu spisu plyne, že obviněná vůči rozsudku nalézacího soudu podala odvolání, které zmiňuje odvolací soud v bodě 3. odůvodnění svého rozsudku, v němž uvádí, že je podala „zejména proti výroku o trestu“, přičemž při rekapitulaci jejích odvolacích námitek mimo jiné konstatuje, že v něm obviněná „[p]řipomíná, že nouzového stavu nezneužila, její jednání nelze klást na roveň jednání pachatelů, kteří například rabují v době povodní.“ Nejvyšší soud usuzuje, že tímto vyjádřením obsaženým v odůvodnění odvolání podaného „pouze do výroku o trestu“ (č. l. 93) obviněná, brojící vůči jeho nepřiměřené přísnosti, fakticky namítla i nesprávnost právního posouzení skutku, neboť citovanou formulaci je třeba vyložit tak, že jí poukazuje na onu chybějící věcnou souvislost vyžadovanou zněním § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve smyslu jejího vyložení ve výše odkazovaném rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia. Jinými slovy vyjádřeno, odvolací argumentaci obviněné nebylo podle názoru Nejvyššího soudu možno vyložit tak, že se vztahuje toliko ve vztahu k explicitně napadenému výroku o trestu, tj. aniž by byl uvážen její přesah do výroku o vině. Odvolací soud měl podle názoru Nejvyššího soudu za toho stavu správně dospět k závěru, že obviněnou vytýkaná vada (tj. namítaná nepřiměřenost uloženého trestu) má svůj původ v jiném výroku (výroku o vině) než v tom, vůči němuž bylo podáno její odvolání (výrok o trestu), a že tudíž nastal důvod pro aplikaci § 254 odst. 2 tr. ř.
20. Důvodnost procesního postupu zvoleného odvolacím soudem, tj. přezkoumání napadeného rozsudku v režimu ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. by nastala jen v případě, že by bylo možno (a to po důsledném obsahovém vyhodnocení konkrétně vznesených odvolacích námitek) konstatovat, že obviněná své odvolání podala výlučně (a nikoli zejména) proti výroku o trestu. V případě odvolacího soudu proto Nejvyšší soud z důvodu výše vyloženého spatřuje porušení zákona projevující se v neprospěch obviněné v případě ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř. (z důvodu neprovedení přezkumu výroku o vině obviněné skutkem pod bodem 1. rozsudku nalézacího soudu).
21. Usuzovat by dále bylo možno též tak, že odvolací soud ve vztahu k obviněné porušil i ustanovení § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř., jehož aplikace přicházela v úvahu, pokud by k přezkoumání výroku o vině obviněné skutkem popsaným v bodě 1. (toliko ve vztahu k němu povinnost plynoucí z ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř. odvolacímu soudu vznikla) přistoupil a tento právně posoudil v souladu s výkladem provedeným v usnesení velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Důvodnou aplikací tohoto ustanovení by totiž reagoval na vadu napadeného rozsudku nalézacího soudu projevující se vadou hmotně právního posouzení skutku. Tím spíše lze i toto porušení zákona dovozovat z toho, co rovněž plyne z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, tj. že se k právní kvalifikaci skutku pod bodem 1. ve skutečnosti vyslovil. Odvolací soud totiž v rámci zdůvodnění obviněné ukládaného trestu (bod 6. odůvodnění) – ač předtím (bod 5.) zmínil, že výrok o vině nepřezkoumával – uvedl, že se ztotožnil i se závěrem prvního soudu, že je třeba v bodě 1) aplikovat kvalifikovanou skutkovou podstatu ve smyslu ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, která je vázána na existenci události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, jež trvá v době spáchání skutku, a to se všemi důsledky z toho vyplývajícími .. atd.“
22. Z hlediska rozhodnutí o podané stížnosti pro porušení zákona není nezbytné vyslovit porušení tohoto ustanovení [§ 258 odst. 1 písm. d) tr. ř.] majícího svůj původ v primárním porušení ustanovení upravujícího přezkumnou povinnost odvolacího soudu [§ 254 odst. 2 tr. ř.], citace jehož porušení ve výroku tohoto rozsudku je zcela dostačující.
VI. Způsob rozhodnutí
23. Nejvyšší soud na základě výše uvedených poznatků uzavírá, že nalézací soud při vyslovení viny obviněné a odvolací soud při rozhodování o jejím řádném opravném prostředku porušily v její neprospěch zákon ve výše vyloženém směru. Vyslovil proto podle § 268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2020, č. j. 13 To 230/2020-102, byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 2 tr. ř. a jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 15. 7. 2020, č. j. 3 T 51/2020–80, v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné L. B. V návaznosti na to rozhodl podle § 269 odst. 2 tr. ř. tak, že rozsudek odvolacího soudu zrušil v celém rozsahu, zatímco v případě rozsudku nalézacího soudu se omezil pouze na zrušení jeho vadné části, tj. výroku o vině obviněné trestným činem uvedeným pod bodem 1. výroku o vině a na něj navazujícího výroku o uložení úhrnného trestu. Výrok o vině trestným činem popsaným pod bodem 2., jenž je výrokem oddělitelným, žádná vada nezatěžuje. Proto nevyvstal důvod k jeho zrušení. Nejvyšší soud současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek odvolacího soudu a zrušenou část rozsudku nalézacího soudu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
24. Protože po zrušení napadeného rozsudku vyvstala potřeba ve věci znovu rozhodnout, postupoval Nejvyšší soud dále podle § 270 odst. 1 tr. ř., podle něhož v takové situaci přikáže zpravidla orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresnímu soudu v Mělníku proto věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Jeho úkolem je o vině obviněné skutkem ze dne 6. 5. 2020 (a o trestu ukládanému i za nezrušený přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku – ad 2.) znovu rozhodnout. Uvedený soud je při dalším rozhodování vázán právním názorem, který v tomto rozsudku Nejvyšší soud vyslovil (§ 270 odst. 5 tr. ř.).
25. Toliko ve stručnosti lze uvést, že Nejvyšší soud nemohl rozhodnout způsobem alternativně zmíněným obhájcem, tj. zprošťujícím výrokem, neboť podle § 226 písm. b) tr. ř. může soud rozhodnout jen tehdy, pokud skutek, o němž se řízení vede (jako v celek) není žádným trestným činem. V případě skutku popsaného pod bodem 1) výroku o vině však vadnost právní kvalifikace spočívá jen v nedůvodné aplikaci kvalifikované skutkové podstaty. To nic nemění na skutečnosti, že tento skutek je trestný činem, byť v podobě (pro obviněnou) příznivější kvalifikace.
26. Zbývá dodat, že způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku rozhodl Nejvyšší soud o podané stížnosti pro porušení zákona při splnění podmínek § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 2. 2022
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu