6 Tz 13/2025-239
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Ivo Kouřila a Mgr. Pavla Götha o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. M. proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 16. 11. 2020, č. j. 2 T 105/2020-105, takto:
I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 16. 11. 2020, č. j. 2 T 105/2020-105, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného K. M.
II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 16. 11. 2020, č. j. 2 T 105/2020-105, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 14. 6. 2023, č. j. 2 T 105/2020-174.
III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Domažlicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 16. 11. 2020, č. j. 2 T 105/2020-105, jímž byla schválena dohoda o vině a trestu sjednaná v Domažlicích dne 16. 11. 2020 mezi obviněným a státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Domažlicích za přítomnosti poškozené – obce XY, byl obviněný K. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že:
v přesně nezjištěné době od 1. 3. 2020 do 6. 4. 2020 v katastru obce XY, okres XY, v okolí rybníku XY, na parcelách č. XY a XY, porazil nejméně v 10 případech 9 ks stromů břízy bělokoré o průměru od 17 do 37 cm v hodnotě 10 800 Kč, 2 ks olše lepkavé o průměru 30 a 32 cm v hodnotě 1 480 Kč, 19 ks borovice lesní o průměru od 18 do 42 cm v hodnotě 35 000 Kč, 1 ks lesního dubu o průměru 14 cm v hodnotě 500 Kč, to vše v celkové hodnotě 47 770 Kč, když takto vytěžené dřevo částečně prodal další osobě a částečně použil pro svoji potřebu a způsobil tak škodu ve výši 47 780 Kč obci XY,
když tohoto jednání se dopustil v době, kdy byl na území České republiky usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. března 2020 (publikováno ve Sbírce zákonů č. 69/2020 Sb.) v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen pro celé území České republiky nouzový stav na dobu od 14:00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů z důvodu prokázání výskytu vysoce nakažlivého koronaviru SARS-CoV-2 způsobující nemoc COVID-19.
2. Za to byl obviněný K. M. odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let.
3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit poškozené obci XY škodu ve výši 47 770 Kč.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
4. Proti citovanému rozhodnutí podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. S odkazem na závěry učiněné v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. (dále také jen „rozsudek velkého senátu trestního kolegia“), jež byly potvrzeny i Ústavním soudem v nálezu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, uvedl, že v předmětné věci se obviněný sice trestné činnosti dopustil v nezjištěné době od 1. 3. 2020 do 6. 4. 2020, tedy „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí absentovala. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – poražení a následný prodej či užitek lesního porostu – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
5. Vzhledem k tomu došlo v dané trestní věci k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být kvalifikováno toliko jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je pak uložený úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let, trestem zjevně excesivním, a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno jako zločin krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a trest tak byl ukládán podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku.
6. Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 16. 11. 2020, č. j. 2 T 105/2020-105, tedy byl v důsledku nesprávného právního posouzení skutku porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, kterému byl v důsledku tohoto pochybení uložen excesivní trest.
7. Ministr spravedlnosti souhlasil s projednáním stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání a Nejvyššímu soudu navrhl, aby - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 16. 11. 2020, č. j. 2 T 105/2020-105, byl porušen zákon v neprospěch obviněného K. M. v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, - podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 16. 11. 2020, č. j. 2 T 105/2020-105, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, - podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Domažlicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podal k této stížnosti pro porušení zákona vyjádření, v němž se ztotožnil s argumentací v ní obsaženou. Uvedl, že ji považuje za důvodnou a odkázal na ni. Dodal, že též podle jeho názoru byl napadeným rozsudkem okresního soudu porušen § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho aplikaci, když v předkládané věci absentuje nezbytná věcná souvislost deliktu s inkriminovanou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Takto se napadený rozsudek ocitá v rozporu s panující judikaturou, zejména s rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Závěrem státní zástupce uvedl, že navrhuje podané stížnosti pro porušení zákona vyhovět, a to v souladu s návrhem formulovaným ministrem spravedlnosti. Současně ve smyslu § 274 odst. 4 tr. ř. souhlasil s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
9. Ke stížnosti pro porušení zákona se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil též obviněný. Sdělil, že se závěry ministra spravedlnosti plně souhlasí, stížnost pro porušení zákona považuje za důvodnou, ztotožňuje se s ní a plně na ni odkazuje. Shodně proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu se závěrečným návrhem ministra spravedlnosti a současně aby rozhodl v neveřejném zasedání podle ustanovení § 274 odst. 4 tr. ř.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
10. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozsudku, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení tomuto rozsudku předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
11. Ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dopadá na případy, kdy pachatel trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku spáchá za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
12. K výkladu uvedeného zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se ve své podstatě závazným způsobem vyjádřil Nejvyšší soud v již shora zmíněném rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. Zabýval se nejen tímto zákonným znakem samotným, nýbrž i významem tzv. nouzového stavu a stěžejní otázkou nutné věcné souvislosti spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
13. Okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§ 14 odst. 2, 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech.
První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Přitom platí, že Parlament České republiky vyhlašuje jednak na návrh vlády stav ohrožení státu, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické zásady (čl.
7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), a jednak válečný stav, je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení (čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Žádný jiný stav tedy sám o sobě neodůvodňuje naplnění citované kvalifikované skutkové podstaty, tedy ani nouzový stav, stav pandemické pohotovosti, stav nebezpečí nebo jinak nazvaný stav, protože ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku je vázáno jen na uvedené dva stavy, které jsou přesně právně vymezeny. To ostatně vyplývá i ze srovnání s některými jinými skutkovými podstatami trestných činů, u nichž je jejich spáchání za nouzového stavu výslovně uvedeno jako znak (základní) skutkové podstaty (viz např. § 247, § 372, § 384 tr. zákoníku). Další dva případy, které odůvodňují naplnění posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, pak spočívají ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
Na rozdíl od předchozích dvou okolností není jejich výčet uzavřený (taxativní), ale formulace „za … jiné události vážně ohrožující …“ umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění Covid-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020.
Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č.
194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
14. Pokud jde o nouzový stav, spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav, což vyplývá i z ustanovení čl. 2 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., které rozlišuje mezi stavem ohrožení státu, válečným stavem a nouzovým stavem a umožňuje jejich vyhlášení podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace tam předpokládané.
Bližší podmínky pro vyhlášení nouzového stavu jsou pak vymezeny v ustanoveních čl. 5 a 6 citovaného ústavního zákona. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Je třeba zdůraznit, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění Covid-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací.
Nouzový stav může mít jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (srov. opětovně rozsudek velkého senátu trestního kolegia).
15. Naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podle citovaného rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání jeho pachatelem. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže bude trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, bude-li jím mařeno či ztěžováno její zvládnutí nebo odvrácení, anebo pokud se spáchaný čin bude týkat konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není přitom nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
16. Nejvyšší soud s ohledem na uvedené konstatuje, že spáchal-li obviněný trestný čin krádeže v přesně nezjištěné době od 1. 3. 2020 do 6. 4. 2020, stalo se tak formálně (z hlediska časového a místního) skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Z pravomocného rozsudku soudu prvního stupně je ovšem patrné, že důvodnost právní kvalifikace podle tohoto přísnějšího ustanovení § 205 tr. zákoníku byla shledána pouze na základě toho, že byl vyhlášen nouzový stav, když soud vycházel právě jen z časové, resp. i místní souvislosti spáchaného činu s vyhlášeným nouzovým stavem.
17. Soud prvního stupně přitom v předkládané věci neprováděl žádné dokazování, neboť daným rozsudkem schválil dohodu o vině a trestu, která byla uzavřena mezi obviněným a státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Domažlicích, a na základě které státní zástupce navrhl, aby Okresní soud v Domažlicích vydal rozsudek, na jehož základě bude obviněný uznán vinným tím, že v přesně nezjištěné době od 1. 3. 2020 do 6. 4. 2020 porazil stromy v celkové hodnotě 47 770 Kč, takto vytěžené dřevo částečně prodal a částečně použil pro vlastní potřebu, čímž způsobil poškozené škodu ve výši 47 780 Kč, s tím, že uvedeného jednání se dopustil v době, kdy byl na území České republiky vyhlášen pro celé území České republiky nouzový stav z důvodu prokázání výskytu vysoce nakažlivého koronaviru SARS-CoV-2 způsobující nemoc COVID-19. Je tedy patrné, že souvislost mezi danou trestnou činností a pandemickou situací okolo výskytu koronaviru SARS CoV-2 soud prvního stupně, potažmo státní zástupce, dovozuje čistě jenom z období, ve kterém byla trestná činnost spáchána a ze skutečnosti, že si obviněný musel být vědom vyhlášeného nouzového stavu.
18. Viděno optikou shora popsaného závazného právního názoru je třeba v nyní posuzované trestní věci uzavřít, že učiněná skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině pravomocného rozsudku soudu prvního stupně neskýtají podklad pro závěr, že by jednání obviněného neslo jakékoli znaky výše uvedené významné věcné souvislosti s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, která by odůvodnila právní kvalifikaci podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jak na to důvodně upozornil ministr spravedlnosti.
19. Nejvyšší soud proto uzavírá, že svým rozhodnutím Okresní soud v Domažlicích porušil zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
V. Způsob rozhodnutí
20. Jelikož Nejvyšší soud shledal stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti důvodnou, vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozhodnutím Okresního soudu v Domažlicích ze dne 16. 11. 2020, č. j. 2 T 105/2020-105, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného K. M. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. proto zrušil rozsudek Okresní soudu v Domažlicích ze dne 16. 11. 2020, č. j. 2 T 105/2020-105, jakož i další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 14. 6. 2023, č. j. 2 T 105/2020-174. V daných souvislostech je třeba na vysvětlenou uvést, že zmíněným usnesením Okresního soud v Domažlicích podle § 83 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku rozhodl, že přestože obviněný zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu (byl opětovně odsouzen), podmíněné odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 16. 11. 2020, sp. zn. 2 T 105/2020, se ponechává v platnosti, a zkušební doba se zároveň prodlužuje o jeden rok za současného stanovení dohledu nad obviněným. Jedná se proto o rozhodnutí obsahově navazující na rozsudek, jenž Nejvyšší soud z důvodu jeho vadnosti zrušil. Nejvyšší soud pak podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Domažlicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ten tak bude povinen znovu rozhodnout o vině obviněného a trestu. Přitom bude vázán právním názorem, který v tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 270 odst. 4 tr. ř.). Jeví se proto jako vhodné upozornit také na to, že opětovné schválení dohody o vině a trestu ve znění, ve kterém byla schválena rozhodnutím Okresního soudu v Domažlicích ze dne 16. 11. 2020, č. j. 2 T 105/2020-105, za takové situace nepřichází v úvahu.
21. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 4. 2025
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu