6 Tz 15/2024-642
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2024 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Ivo Kouřila a Mgr. Martina Lýska o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného T. T., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Odolov, proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 10. 2020, č. j. 6 To 333/2020-295, a proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 192/2019-229, takto:
I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 10. 2020, č. j. 6 To 333/2020-295, byl porušen zákon v ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř. a v řízení jemu předcházejícím výrokem II./6 pravomocného rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 192/2019-229, v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného T. T. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušují: - rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 10. 2020, č. j. 6 To 333/2020-295, a to v té části, kterou byl ponechán nedotčený rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 192/2019-229, ve výroku o vině obviněného T. T. zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (bod II./6), - rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 192/2019-229, ve výroku o vině obviněného T. T. zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (bod II./6), - také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 7. 2023, č. j. 2 T 192/2019-567, v celém výroku o trestu. III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Teplicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle § 275 odst. 3 tr. ř. se obviněný T. T. nebere do vazby.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 2 T 192/2019, byl obviněný T. T. (dále jen „obviněný“) uznán vinným mimo jiné zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku [pod bodem II./6], jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že:
dne 9. 4. 2020, v době od 21:20 do 21:30 hod., na benzínové čerpací stanici společnosti UNIPETROL RPA, s. r. o. – BENZINA, odštěpný závod, v XY-XY, u silnice č. XY ve směru na Prahu, okres XY, provozované J. M., IČ XY, z regálu vzal Ice Latte o objemu 230 ml v hodnotě 35 Kč, nápoj Kofola s příchutí meruňky o objemu 0,5 l v hodnotě 30 Kč, karton cigaret Camel Filters v hodnotě 1 030 Kč, toto zboží položil na prodejní pult, následně požádal prodavačku o další zboží, pro které musela odejít mimo prodejní pult, sám u pokladny simuloval pohybem ruky nad platebním terminálem zaplacení zboží platební kartou, kterou držel v ruce, a s uvedeným zbožím z prodejny bez zaplacení odešel, nasedl do vozidla, aby z benzínové stanice jako spolujezdec odjel, před vůz se však postavila prodavačka prodejny, vyzvala obviněného, aby vystoupil a zboží zaplatil, obviněný z vozidla vystoupil, šel ke vstupním dveřím prodejny čerpací stanice, ale pak utekl na neznámé místo, čímž poškozenému J. M., IČ XY, způsobil škodu ve výši 1 095 Kč,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. 1. 2020, č. j. 1 T 3/2020-88, který nabyl právní moci dne 7. března 2020, uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, a
ačkoliv vláda České republiky v souvislosti s prokázaným výskytem koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2 vyhlásila usnesením č. 194 ze dne 12. 3. 2020 na území České republiky nouzový stav na dobu 30 dnů, který následně prodloužila usnesením č. 396 ze dne 9. 4. 2020 do 30. 4. 2020.
2. Za to, a za další činy uvedené pod body II./1, 2, 3, 4, 5, byl obviněný T. T. odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody jednotlivým poškozeným jmenovaným v rozhodnutí finanční částky tam specifikované. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli v rozhodnutí jmenovaní poškození odkázáni se zbytkem jejich nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, a to do výroků o vině pod body I./2 a II./5 a také proti výrokům o trestech, které považoval za nepřiměřeně přísné. Do výroků o trestech podal odvolání také státní zástupce, který tresty považoval za nepřiměřeně mírné. O odvoláních Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl rozsudkem ze dne 5. 10. 2020, č. j. 6 To 333/2020-295, tak, že z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b) a c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o vině pod bodem I./2 a ve výroku o trestu za skutky pod bodem I./1, 2 a podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině pod bodem I./1 znovu rozhodl tak, že podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému uložil souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 20 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, přičemž spolu s tím podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu uloženém obviněnému rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. 1. 2020, č. j. 1 T 3/2020-88, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. dále rozhodl, že se věc v rozsahu zrušení ohledně výroku o vině pod bodem I./2 vrací soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Podle § 256 tr. ř. odvolání státního zástupce zamítl.
5. Ve výroku o vině ohledně skutku a trestného činu uvedeného pod bodem II./6 a výroku o trestu, mimo jiné za tento trestný čin, tak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
6. Proti citovaným rozhodnutím podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. S odkazem na závěry učiněné v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. (dále také jen „rozsudek velkého senátu trestního kolegia“), jež byly potvrzeny i Ústavním soudem v nálezu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, uvedl, že v předmětné věci se obviněný sice trestné činnosti dopustil dne 9. 4. 2020, tedy „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nicméně věcná souvislost mezi touto trestnou činností a pandemickou situací okolo výskytu koronaviru SARS CoV-2 absentovala. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení potravin a tabákových výrobků z obchodního pultu prodejny – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
7. Vzhledem k tomu došlo v dané trestní věci k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být právně posouzeno toliko jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je pak uložený úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků trestem zjevně excesivním, a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno i podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a trest tak byl ukládán podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku.
8. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 192/2020-229, tedy byl v důsledku nesprávného právního posouzení skutku porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného. Zákon pak porušil v neprospěch obviněného i Krajský soud v Ústí nad Labem svým rozsudkem ze dne 5. 10. 2020, č. j. 6 To 333/2020-295, když se otázkou právního posouzení skutku pod bodem II./6 vůbec nezabýval, pochybení soudu prvního stupně nenapravil, tedy potvrdil nesprávnou právní kvalifikaci daného činu a také zjevně excesivní trest uložený podle uvedené nedůvodně aplikované kvalifikované skutkové podstaty, čímž postupoval v rozporu i s ustanovením § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř.
9. Ministr spravedlnosti proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 10. 2020, č. j. 6 To 333/2020-295, byl porušen zákon v ustanovení § 256 a § 254 odst. 1 tr. ř. a výrokem II./6 rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 192/2020-229, byl porušen zákon v neprospěch obviněného T. T., v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, - podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 10. 2020, č. j. 6 To 333/2020-295, a rovněž rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 192/2020-229, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, - podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Teplicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podal k této stížnosti pro porušení zákona vyjádření, v němž se ztotožnil s argumentací v ní obsaženou, a uvedl, že ji považuje za důvodnou. Dodal, že z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, na kterou ministr spravedlnosti odkázal, k tomu, aby mohly být případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny ve smyslu § 205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem, musí zde být naplněna podmínka určité věcné souvislosti spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Je tedy zřejmé, že existenci zmiňované okolnosti podmiňující použití přísnější trestní sazby soudy dovodily pouze z důvodu časové souvislosti posuzovaného skutku s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, aniž by byla dána jeho věcná souvislost ve smyslu závěrů citované judikatury. Zmiňované pochybení se promítlo i do úvahy soudů o ukládání trestu odnětí svobody, který měl být obviněnému uložen v rámci trestní sazby stanovené za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. I v tomto směru se tak ztotožnil s ministrem spravedlnosti, který namítl pochybení spočívající v uložení excesivního trestu. Třebaže trest odnětí svobody uložil soud prvního stupně obviněnému v rámci trestní sazby za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, vycházely úvahy okresního soudu, s jehož názory se ztotožnil i odvolací soud, z trestní sazby stanovené za zločin krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Pokud by totiž byl uložený trest vyměřován správně, musel by soud také korigovat své závěry o celkové výměře trestu odnětí svobody. Státní zástupce proto navrhl, aby stížnosti pro porušení zákona bylo vyhověno. Souhlasil přitom, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání i ve smyslu ustanovení § 274 odst. 4 tr. ř.
11. Ke stížnosti pro porušení zákona se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil též obviněný. Sdělil, že se závěry ministra spravedlnosti plně souhlasí a vzhledem k tomu, že namítané porušení zákona se zakládá na nesprávném právním posouzení má za to, že není třeba provádět další dokazování za přítomnosti stran řízení. Shodně proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu se závěrečným návrhem ministra spravedlnosti a aby rozhodnutí učinil s ohledem na povahu věci v neveřejném zasedání podle ustanovení § 274 odst. 4 tr. ř.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
12. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení těmto rozhodnutím předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
13. Ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dopadá na případy, kdy pachatel trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku spáchá za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
14. K výkladu uvedeného zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se ve své podstatě závazným způsobem vyjádřil Nejvyšší soud v již shora zmíněném rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. Zabýval se nejen tímto zákonným znakem samotným, nýbrž i významem tzv. nouzového stavu a stěžejní otázkou nutné věcné souvislosti spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
15. Okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§ 14 odst. 2, 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech.
První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Přitom platí, že Parlament České republiky vyhlašuje jednak na návrh vlády stav ohrožení státu, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické zásady (čl.
7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), a jednak válečný stav, je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení (čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Žádný jiný stav tedy sám o sobě neodůvodňuje naplnění citované kvalifikované skutkové podstaty, tedy ani nouzový stav, stav pandemické pohotovosti, stav nebezpečí nebo jinak nazvaný stav, protože ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku je vázáno jen na uvedené dva stavy, které jsou přesně právně vymezeny. To ostatně vyplývá i ze srovnání s některými jinými skutkovými podstatami trestných činů, u nichž je jejich spáchání za nouzového stavu výslovně uvedeno jako znak (základní) skutkové podstaty (viz např. § 247, § 372, § 384 tr. zákoníku). Další dva případy, které odůvodňují naplnění posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, pak spočívají ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
Na rozdíl od předchozích dvou okolností není jejich výčet uzavřený (taxativní), ale formulace „za … jiné události vážně ohrožující …“ umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020.
Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č.
194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
16. Pokud jde o nouzový stav, spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav, což vyplývá i z ustanovení čl. 2 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., které rozlišuje mezi stavem ohrožení státu, válečným stavem a nouzovým stavem a umožňuje jejich vyhlášení podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace tam předpokládané.
Bližší podmínky pro vyhlášení nouzového stavu jsou pak vymezeny v ustanoveních čl. 5 a 6 citovaného ústavního zákona. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Je třeba zdůraznit, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací.
Nouzový stav může mít jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (srov. opětovně rozsudek velkého senátu trestního kolegia).
17. Naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podle citovaného rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání jeho pachatelem. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden.
Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže bude trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, bude-li jím mařeno či ztěžováno její zvládnutí nebo odvrácení, anebo pokud se spáchaný čin bude týkat konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním).
Není přitom nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
18. Nejvyšší soud s ohledem na uvedené konstatuje, že spáchal-li obviněný trestný čin krádeže dne 9. 4. 2020, stalo se tak formálně (z hlediska časového a místního) skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Z pravomocného rozsudku soudu prvního stupně je ovšem patrné, že důvodnost právní kvalifikace podle tohoto přísnějšího ustanovení § 205 tr. zákoníku byla shledána pouze na základě toho, že byl vyhlášen nouzový stav, když soud vycházel právě jen z časové, resp. i místní souvislosti spáchaného činu s vyhlášeným nouzovým stavem. Soud prvního stupně uzavřel, že obviněný si vyhlášeného nouzového stavu musel být vědom, neboť při krádeži měl na obličeji roušku, a to nejenom pro zakrytí obličeje, ale i z důvodu opatření plošného vládního nařízení na území České republiky spočívajícího v používání těchto ochranných prostředků. Jakkoliv soudy ani neargumentují tím, že by obviněný těžil z nouzového stavu zakrytím části obličeje rouškou v době spáchání trestné činnosti, je třeba uvést, že taková skutečnost by navíc nepostačovala k naplnění skutkové podstaty krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je tedy patrné, že souvislost mezi danou trestnou činností a pandemickou situací okolo výskytu koronaviru SARS CoV-2 dovozuje čistě jenom z období, ve kterém byla spáchána a ze skutečnosti, že si obviněný musel být vědom vyhlášeného nouzového stavu. Odvolací soud se pak posouzením jednání pod bodem II./6 výroku napadeného rozsudku soudu prvního stupně blíže nezabýval, a to ačkoliv tak učinit měl již z hlediska ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř. Obviněný totiž ve svém odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně sice nenapadl výrok o vině zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (bod II./6), nicméně napadl mimo jiné i výrok o trestu uložený též za uvedený trestný čin, přičemž uplatnil výhrady, které svojí podstatou de facto směřovaly proti právní kvalifikaci daného skutku.
19. Viděno optikou shora popsaného závazného právního názoru v nyní posuzované trestní věci je potřeba uzavřít, že učiněná skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině pravomocného rozsudku soudu prvního stupně pod bodem II./6 neskýtají podklad pro závěr, že by jednání obviněného neslo jakékoli znaky výše uvedené významné věcné souvislosti s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, která by odůvodnila právní kvalifikaci podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jak na to důvodně upozornil ministr spravedlnosti. Nalézací soud tedy zjištěný skutek nesprávně právně kvalifikoval, pokud naplnění uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty krádeže dovodil. Pochybení se pak dopustil i soud odvolací, pokud tento právní závěr soudu prvního stupně bez dalšího akceptoval a právní kvalifikací uvedeného skutku se nezabýval.
20. Nejvyšší soud proto uzavírá, že svým rozhodnutím Krajský soud v Ústí nad Labem porušil zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř. a Okresní soud v Teplicích svým rozhodnutím, konkrétně ve výroku pod bodem II./6, pak v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Nejvyšší soud však již neshledal, že by rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení ustanovení § 256 tr. ř., jelikož toto ustanovení dotyčný soud ve vztahu k odvolání obviněného, z jehož podnětu měl přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně co do správnosti právní kvalifikace skutku uvedeného pod bodem II./6, nepoužil.
V. Způsob rozhodnutí
21. Jelikož Nejvyšší soud shledal stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti důvodnou, vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 10. 2020, č. j. 6 To 333/2020-295, byl porušen zákon v ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř. a v řízení jemu předcházejícím výrokem II./6 pravomocného rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 192/2019-229, též v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného T.
T. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. proto zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 10. 2020, č. j. 6 To 333/2020-295, a to v té části, kterou byl ponechán nedotčený rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 192/2019-229, ve výroku o vině obviněného T. T. zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (bod II./6), rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 6. 2020, č. j. 2 T 192/2019-229, ve výroku o vině obviněného T. T. zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku (bod II./6) a také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 7. 2023, č. j. 2 T 192/2019-567, v celém výroku o trestu. V daných souvislostech je třeba na vysvětlenou uvést, že zmíněným výrokem Okresní soud v Teplicích uložil obviněnému T. T. mimo jiné za zločin krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl jmenovaný uznán vinným právě rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 23.
6. 2020, č. j. 2 T 192/2019-229, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 10. 2020, č. j. 6 To 333/2020-295, souhrnný trest odnětí svobody na 3 roky a 5 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Vzhledem k tomu, že se jednalo o rozhodnutí obsahově navazující na ty části shora citovaných rozsudků, jež Nejvyšší soud z důvodu jejich vadnosti zrušil, bylo třeba, jak ostatně přiměřeně plyne i z usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018-I, publikovaného pod č. 12/19 Sb. rozh.
tr., zmíněný výrok o trestu zrušit. Nejvyšší soud pak podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Teplicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ten tak bude povinen znovu rozhodnout o vině obviněného a trestu. Přitom bude vázán právním názorem, který v tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 270 odst. 4 tr. ř.).
22. Za popsaného stavu byl Nejvyšší soud dále povinen rozhodnout, se zřetelem k ustanovení § 275 odst. 3 tr. ř. v kontextu s již odkazovaným usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu publikovaným pod č. 12/19 Sb. rozh. tr., o vazbě obviněného. Zde postačí uvést, že okolnosti zjišťované o jeho osobě a dosavadním způsobu života, zvláště fakt, že má výrazné sklony k páchání trestné činnosti především majetkového charakteru, zřetelně svědčí o tom, že je zde dána důvodná obava, že v případě propuštění na svobodu bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán. Tím byl založen důvod předstižné vazby ve smyslu § 67 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud však ze sdělení Věznice Ostrov nad Ohří zjistil, že obviněný má nařízen výkon zbytku trestu odnětí svobody v délce 178 dnů ve věci Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 7 T 61/2013. Výkonem tohoto trestu bude u obviněného zcela nahrazen zjištěný vazební důvod, respektive účel vazby. Nejvyšší soud tedy rozhodl tak, že se obviněný do vazby nebere.
23. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 4. 2024
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu