6 Tz 21/2024

6 Tz 21/2024-206

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 5. 2024 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivo Kouřila a soudců Mgr. Pavla Götha a Mgr. Martina Lýska o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. L., v současnosti ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 2. 2021, č. j. 1 T 166/2020-102, takto:

I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 2. 2021, č. j. 1 T 166/2020-102, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného P. L.

II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušují: - rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 2. 2021, č. j. 1 T 166/2020-102, v celém rozsahu, - vadné řízení tomuto rozsudku předcházející včetně usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 2. 2021, kterým soud přijal prohlášení viny obviněného a - další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

IV. Podle § 275 odst. 3 tr. ř. se obviněný P. L. nebere do vazby.

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 2. 2021, č. j. 1 T 166/2020-102, byl obviněný P. L. uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že:

dne 14. 10. 2020 v Praze 4 v supermarketu XY odcizil z volného prodeje sluchátka v prodejní ceně 199 Kč, přestože byl pro trestný čin krádeže v posledních třech letech odsouzen, a tohoto jednání se dopustil v době nouzového stavu, který byl vyhlášen usnesením vlády České republiky č. 957 ze dne 30. 9. 2020 na dobu 30 dnů s účinností od 5. 10. 2020 z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu onemocnění Covid-19 na území České republiky.

2. Za tento zločin byl obviněný P. L. odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let za současného stanovení dohledu. Je třeba zdůraznit, že napadený rozsudek byl vydán na podkladě soudem přijatého prohlášení viny obviněným ve smyslu § 206c tr. ř.

3. Následně usnesením ze dne 5. 6. 2023, č. j. 1 T 166/2020-162, soud rozhodl, že obviněný původně podmíněně odložený trest v trvání dvou let vykoná a pro výkon trestu jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.

II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní

4. Proti citovaným rozhodnutím podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. S odkazem na závěry učiněné v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. (dále také jen „rozsudek velkého senátu trestního kolegia“), jež byly potvrzeny i Ústavním soudem v nálezu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, uvedl, že v předmětné věci se obviněný sice trestné činnosti dopustil dne 14. 10. 2020, tedy „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nicméně věcná souvislost mezi touto trestnou činností a pandemickou situací okolo výskytu koronaviru SARS CoV-2 absentovala. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení sluchátek z volného prodeje – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.

5. Vzhledem k tomu došlo (dle navrhovatele) v dané trestní věci k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být právně posouzeno toliko jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je pak uložený trest odnětí svobody v trvání dvou let (byť s podmíněným odkladem jeho výkonu) zjevně excesivním, a to právě proto, že jednání obviněného bylo nesprávně posouzeno i podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a trest tak byl ukládán podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku.

6. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 2. 2021, č. j. 1 T 166/2020-102, tedy byl v důsledku nesprávného právního posouzení skutku porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného.

7. Ministr spravedlnosti proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby a) podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 2. 2021, č. j. 1 T 166/2020-102, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. L. v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku; b) podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 2. 2021, č. j. 1 T 166/2020-102, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; c) podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.

8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podala k této stížnosti pro porušení zákona vyjádření, v němž uvedla, že se se stížností pro porušení zákona ztotožňuje a navrhuje, aby Nejvyšší soud této stížnosti pro porušení zákona vyhověl, podle § 268 odst. 2 tr. ř. konstatoval, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 1 T 166/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. L. v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil, jakož i další na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Státní zástupkyně dále navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. ř. věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k novému projednání a rozhodnutí.

9. Ke stížnosti pro porušení zákona se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil též obviněný. Sdělil, že se ztotožňuje se závěry uvedenými ve stížnosti pro porušení zákona a rovněž poukazuje na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Obviněný konstatoval, že zde nebyla naplněna věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí váženě ohrožující život nebo zdraví lidí. Obviněný rovněž obšírně poukázal na polehčující okolnosti a měl za to, že jsou rovněž splněny podmínky § 58 odst. 6 tr. zákoníku pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Poukazoval rovněž na nutnost započíst v současné době vykonaný trest odnětí svobody do nově ukládaného trestu.

10. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud konstatoval, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a napadený rozsudek zrušil. Zároveň obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud uložil obviněnému trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby a rozhodl o započtení již vykonaného trestu odnětí svobody do ukládaného trestu. Alternativně navrhoval, pro případ, že Nejvyšší soud sám nerozhodne o uložení trestu, aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc znovu projednal a rozhodl. Zároveň obviněný souhlasil, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.

III. Přípustnost stížnosti pro porušení zákona

11. Z hlediska posuzování otázky přípustnosti stížnosti pro porušení zákona za již popsaného stavu, tj. v případě přijetí prohlášení o vině obviněného soudem prvního stupně (§ 206c tr. ř.), Nejvyšší soud plně odkazuje na svou již ustálenou rozhodovací praxi (viz např. rozsudky ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 4 Tz 63/2021, ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. 4 Tz 79/2021, či ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 7 Tz 81/2021), podle níž je stížnost pro porušení zákona přípustná i v této procesní situaci.

12. Jen ve stručnosti lze v posuzované věci shrnout argumenty svědčící ve prospěch tohoto závěru. Podle § 266 odst. 1 věta první tr. ř. proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Rozhodnutí, vůči kterým je možné stížnost pro porušení zákona podat, jsou tedy vymezena poměrně široce. Specifická je i role stížnosti pro porušení zákona jako mimořádného opravného prostředku. Tímto mimořádným opravným prostředkem disponuje pouze ministr spravedlnosti a zakládá možnost dosáhnout zrušení pravomocného rozhodnutí v případě zásadních a podstatných vad, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát a kde není spravedlivé na jeho právní moci trvat. V projednávané věci pak není jiná možnost jak napravit zjevně nesprávné rozhodnutí soudu, než cestou tohoto mimořádného opravného prostředku.

13. S názorem o nepřípustnosti opravného prostředku se lze ztotožnit ohledně dovolání. Obviněný by totiž v předmětné věci nemohl napadnout odvoláním rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině v rozsahu, v jakém prohlásil vinu, což přímo vyplývá z § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř. Odvolání by mohl podat pouze do výroků ostatních, na které se nevztahovalo jeho prohlášení viny. Proto by nemohl být výrok o vině v rozsahu prohlášení viny odvolacím soudem přezkoumán. Z toho důvodu by proti rozhodnutí odvolacího soudu nebylo v tomto rozsahu možné ani podat dovolání, jelikož tím lze napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém odvolací soud přezkoumal (nebo byl povinen přezkoumat) rozsudek soudu prvního stupně. Vyplývá to ze znění § 265a odst. 1 tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni.

14. Naproti tomu u stížnosti pro porušení zákona je nutné zdůraznit, že právní úprava v ustanoveních § 266 až § 276 tr. ř. nijak (na rozdíl od odvolání a z něj vycházejícího dovolání) na prohlášení viny nereaguje a možnost podání stížnosti pro porušení zákona výslovně vylučuje pouze proti rozhodnutím Nejvyššího soudu. To souvisí se shora naznačenou specifickou, výlučnou povahou stížnosti pro porušení zákona jako mimořádného opravného prostředku svěřeného pouze ministru spravedlnosti a uplatňujícího se tam, kde náprava jinými opravnými prostředky není možná, ačkoli je nutná.

15. Smyslem novely trestního řádu provedené zákonem č. 333/2020 Sb. upravující (mimo jiné) institut přiznání viny bylo zrychlit soudní řízení a snížit rozsah dokazování. Tím spíše je ale třeba zdůraznit, že nelze připustit zásadně nerovné postavení obviněného, který by v rámci soudního řízení prohlásil vinu podle § 206c odst. 1 tr. ř., oproti tomu obviněnému, který prohlášení viny neučinil. Pokud obviněný prohlášení viny učiní, výrazně zjednoduší a urychlí průběh řízení před soudem. Prohlášení viny ve smyslu § 206c odst. 1 tr. ř. představuje kvalifikovanější formu pozitivní a aktivní účasti obviněného na konečném objasnění jeho trestné činnosti a rozhodnutí o ní (dokazování v rozsahu, v jakém prohlásil vinu, se neprovádí). Právě tento přístup je pak nutné zohlednit i ve výši ukládaného trestu. Nelze tedy takového obviněného znevýhodnit vůči obviněnému, který prohlášení viny neučinil, v tom směru, že bude a zůstane bez možnosti nápravy mimořádným opravným prostředkem odsouzen na základě nesprávné, podstatně přísnější právní kvalifikace k podstatně přísnějšímu trestu.

16. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že stížnost pro porušení zákona je přípustná, i v situaci, kdy podkladem napadeného rozsudku je soudem přijaté prohlášení viny obviněného.

IV. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona

17. Nejvyšší soud dále podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozsudku, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení tomuto rozsudku předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.

18. Ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dopadá na případy, kdy pachatel trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku spáchá za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.

19. K výkladu uvedeného zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se ve své podstatě závazným způsobem vyjádřil Nejvyšší soud v již shora zmíněném rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. Zabýval se nejen tímto zákonným znakem samotným, nýbrž i významem tzv. nouzového stavu a stěžejní otázkou nutné věcné souvislosti spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.

20. Okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§ 14 odst. 2, 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech.

První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Přitom platí, že Parlament České republiky vyhlašuje jednak na návrh vlády stav ohrožení státu, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické zásady (čl.

7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), a jednak válečný stav, je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení (čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Žádný jiný stav tedy sám o sobě neodůvodňuje naplnění citované kvalifikované skutkové podstaty, tedy ani nouzový stav, stav pandemické pohotovosti, stav nebezpečí nebo jinak nazvaný stav, protože ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr.

zákoníku je vázáno jen na uvedené dva stavy, které jsou přesně právně vymezeny. To ostatně vyplývá i ze srovnání s některými jinými skutkovými podstatami trestných činů, u nichž je jejich spáchání za nouzového stavu výslovně uvedeno jako znak (základní) skutkové podstaty (viz např. § 247, § 372, § 384 tr. zákoníku). Další dva případy, které odůvodňují naplnění posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, pak spočívají ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.

Na rozdíl od předchozích dvou okolností není jejich výčet uzavřený (taxativní), ale formulace „za … jiné události vážně ohrožující …“ umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020.

Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č.

194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.

21. Pokud jde o nouzový stav, spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav, což vyplývá i z ustanovení čl. 2 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., které rozlišuje mezi stavem ohrožení státu, válečným stavem a nouzovým stavem a umožňuje jejich vyhlášení podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace tam předpokládané.

Bližší podmínky pro vyhlášení nouzového stavu jsou pak vymezeny v ustanoveních čl. 5 a 6 citovaného ústavního zákona. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Je třeba zdůraznit, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.

zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací.

Nouzový stav může mít jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (srov. opětovně rozsudek velkého senátu trestního kolegia).

22. Naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podle citovaného rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání jeho pachatelem. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže bude trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, bude-li jím mařeno či ztěžováno její zvládnutí nebo odvrácení, anebo pokud se spáchaný čin bude týkat konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není přitom nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.

23. Nejvyšší soud s ohledem na uvedené konstatuje, že spáchal-li obvinění trestný čin krádeže dne 9. 4. 2020, stalo se tak formálně (z hlediska časového a místního) skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci byl (mimo jiné i z důvodu přijatého prohlášení viny) vyhotoven zjednodušený rozsudek neobsahující odůvodnění (§ 129 odst. 2 tr. ř.), není možné přezkoumat z jakých konkrétních okolností soud prvního stupně dovodil, že byl shora popsaný znak kvalifikované skutkové podstaty naplněn. Z popisu skutku uvedeného v rozsudku je ovšem patrné, že důvodnost právní kvalifikace podle tohoto přísnějšího ustanovení § 205 tr. zákoníku byla nejspíš shledána pouze na základě toho, že byl vyhlášen nouzový stav, resp. že ke skutku došlo v době, kdy vrcholila pandemie koronaviru SARS-CoV-2, která vážně ohrožovala životy a zdraví lidí.

24. Viděno optikou shora popsaného závazného právního názoru v nyní posuzované trestní věci je potřeba učinit závěr, že učiněná skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině pravomocného rozsudku soudu prvního stupně neskýtají podklad pro závěr, že by jednání obviněného neslo jakékoli znaky výše uvedené významné věcné souvislosti s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, která by odůvodnila právní kvalifikaci podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jak na to důvodně upozornil ministr spravedlnosti. Soud prvního stupně tedy zjištěný skutek nesprávně právně kvalifikoval, pokud naplnění uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty krádeže dovodil.

25. Nejvyšší soud proto uzavírá, že svým rozhodnutím Obvodní soud pro Prahu 4 porušil zákon v neprospěch obviněného v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.

V. Způsob rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona

26. Jelikož Nejvyšší soud shledal stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti důvodnou, vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 2. 2021, č. j. 1 T 166/2020-102, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného P. L. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. proto zrušil citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 2. 2021, č. j. 1 T 166/2020-102, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, tedy i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 6. 2023, č. j. 1 T 166/2020-162, jímž bylo rozhodnuto o přeměně původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody na trest nepodmíněný a o způsobu jeho výkonu. Nejvyšší soud rovněž zrušil vadné řízení tomuto rozsudku předcházející včetně usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 2. 2021, kterým soud přijal prohlášení viny obviněného. Je tomu tak proto, že zrušovaný rozsudek byl založen na přijatém prohlášení viny obviněného, které však odpovídalo nesprávné právní kvalifikaci obsažené v obžalobě. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud Obvodnímu osudu pro Prahu 4 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc se tak vrací do procesního stadia po podaní obžaloby, tedy před okamžik prohlášení viny obviněným. Obvodní soud pro Prahu 4 bude povinen znovu rozhodnout o vině obviněného a odpovídajících trestech. Přitom bude vázán právním názorem, který v tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

VI. Rozhodnutí o vazbě

27. Podle § 275 odst. 3 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.

28. Protože se na obviněném vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen shora citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 2. 2021, č. j. 1 T 166/2020-102, a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona, která byla podána ve prospěch obviněného, tento rozsudek zrušil v celém rozsahu, stal se další výkon tohoto trestu nepřípustným. Nejvyšší soud proto rozhodl ve smyslu citovaného ustanovení § 275 odst. 3 tr. ř. zároveň o vazbě.

29. V rámci tohoto rozhodování zhodnotil relevantní okolnosti. Ze spisu zjistil, že v této trestní věci byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon však byl podle § 84 tr. zákoníku za podmínek § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a nad obviněným byl vysloven dohled. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 6. 2023, č.j. 1 T 166/2020-162, bylo rozhodnuto, že obviněný podle § 86 odst. 1 tr. zákoníku vykoná trest odnětí svobody v trvání dvou roků, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 2. 2021, č. j. 1 T 166/2020-102, a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Ze spisu bylo rovněž zjištěno, že v předchozích fázích tohoto řízení nebyl obviněný vzat do vazby.

30. Obviněný začal trest odnětí svobody vykonávat dne 21. 12. 2023 po vykonání předchozího trestu odnětí svobody. Dotazem na věznici bylo zjištěno, že v současné době vykonává právě trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 2. 2021, č. j. 1 T 166/2020-102, přičemž žádný další trest odnětí svobody obviněnému nařízen nebyl. Výpisem z Centrální evidence stíhaných osob bylo zjištěno, že proti obviněnému není v současné době vedeno další trestní stíhání.

31. Nelze přehlédnout, jaký druh trestu byl obviněnému předchozím rozsudkem uložen (podmíněně odložený trest odnětí svobody), a že obviněný do současné doby vykonal přibližně šestinu mu uloženého a následně přeměněného trestu. Charakter skutku, pro který se řízení vede (nutnost jeho posouzení jako typově méně závažného trestného činu – přečinu), zjištění, že v přechozích fázích bylo řízení realizováno, aniž by byl obviněný vzat do vazby, a poznatek, že vůči obviněnému není vedeno další trestní stíhání, vedou k závěru, že v současné době nejsou na jeho straně dány důvody vazby.

32. Nejvyšší soud proto po zvážení rozhodných skutečností dospěl k závěru, že ve stávajícím stadiu řízení nebyly zjištěny konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývala důvodná obava, která by odůvodňovala aplikaci některého z důvodů vazby uvedených v ustanovení § 67 písm. a) až c) tr. ř.

33. Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle § 275 odst. 3 tr. ř. rozhodl, že se obviněný nebere do vazby.

34. Shora uvedená rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 5. 2024

JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu

Vypracoval: Mgr. Martin Lýsek