6 Tz 23/2024-12473
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. 7. 2024 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch i neprospěch obviněného P. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti výroku o trestu pravomocného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2023, č. j. 5 To 7/2023-12085, a rozhodl takto:
Podle § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2019, č. j. 34 T 7/2017-10529, byli obvinění J. T. J., M. R., P. P., M. K., R. S. a P. O. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, a obviněný P. V. byl uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, jichž se dopustili způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Za shora uvedenou trestnou činnost byl obviněný P. P. (dále jen „obviněný“) odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. O odvoláních všech obviněných a státního zástupce proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, č. j. 5 To 54/2020-11023, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce v celém rozsahu zrušil a za splnění podmínek podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné J. T. J., M. R., P. P., M. K., R. S. a P. O. uznal vinnými jednak zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, jednak zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku.
4. Obviněného P. P. soud odsoudil podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 10 let a 6 měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a dále k trestu propadnutí náhradní hodnoty, a to pozemků blíže specifikovaných v předmětném rozsudku.
5. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podali obvinění J. T. J., P. O., P. P. a M. R. dovolání, o nichž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 6. 2022, č. j. 6 Tdo 203/2022-11793, tak, že podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výrocích o trestech uložených obviněným M. R. a P. O., a za přiměřeného použití § 261 tr. ř. též ve výrocích o trestech uložených obviněnému P. P. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněných P. P. a J. T. J. odmítl.
6. Trestní řízení vedené vůči obviněnému P. P. bylo Vrchním soudem v Olomouci vyloučeno ze společného řízení k samostatnému projednání. Rozsudkem ze dne 29. 3. 2023, č. j. 5 To 7/2023-12085, uvedený soud za splnění podmínek § 259 odst. 3, 4 tr. ř. rozhodl z podnětu odvolání státního zástupce tak, že při nezměněném výroku o vině z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2021, č. j. 5 To 54/2020-11023, odsoudil obviněného P. P. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 10 let a 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, a dále mu podle § 66 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil trest propadnutí části majetku v plné výši jeho majetkového podílu, a to ve vztahu k: · pozemku parc. č. XY – orná půda, obec XY, katastrální území XY u XY, okres XY, zapsaný na LV XY u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY; · pozemku parc. č. XY – trvalý travnatý porost; pozemku parc. č. XY – trvalý travnatý porost; pozemku parc. č. XY – trvalý travnatý porost; pozemku parc. č. XY – zahrada; pozemku parc. č. XY – zahrada; pozemku parc. č. XY – zastavěná plocha na nádvoří, včetně jeho součástí tj. stavby č. p. XY, rodinný dům, přičemž stavba stojí právě na pozemku parc. č. XY; pozemku parc. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, včetně jeho součástí tj. stavby č. l. XY, rodinný dům, přičemž stavba stojí právě na pozemku parc. č. XY; pozemku parc. č. XY – zahrada; pozemku parc. č. XY – zahrada; pozemku parc. č. XY – orná půda, obec XY, katastrální území XY u XY, okres XY, to vše zapsáno na LV XY u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY; · pozemku parc. č. XY – orná půda; pozemku parc. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, včetně jeho součástí, tj. stavby č. p. XY, rodinný dům, přičemž stavba stojí právě na pozemku parc. č. XY; pozemku parc. č. XY – zahrada; pozemku parc. č. XY – orná půda, obec XY, katastrální území XY u XY, okres XY, to vše zapsáno na LV XY u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY; zajištěných usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ostrava, ze dne 1. 7. 2014, č. j. OKFK-2689-270/TČ-2014-252501. Současně podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného směřující do výroku o uložených trestech.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
7. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2023, č. j. 5 To 7/2023-12085, podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“) podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona (dále též jen „stížnost“) ve prospěch i v neprospěch obviněného.
8. Ve svém mimořádném opravném prostředku zaujal názor, že při uložení trestu propadnutí majetku, postihuje-li pouze část majetku obviněného (§ 66 odst. 3 tr. zákoníku), je nezbytné tuto přesně specifikovat. V opačném případě hrozí, že se z důvodu nedostatečné formulace výroku stane rozsudek v části týkající se trestu propadnutí části majetku nevykonatelným. K tomuto došlo i v projednávané věci, jak plyne z dalších (body 9. až 20.) ve stížnosti pro porušení zákona uvedených skutečností.
9. Napadený rozsudek byl dne 3. 5. 2023 doručen Katastrálnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálnímu pracovišti XY (dále jen „katastrální úřad“) k zápisu do katastru nemovitostí, přičemž uvedený orgán téhož dne zahájil řízení o vkladu vlastnického práva a dne 10. 7. 2023 vydal rozhodnutí, jímž povolil vklad vzniku vlastnictví do katastru nemovitostí k spoluvlastnickému podílu o velikosti 1/2 na pozemcích parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY u XY. Vklad vzniku vlastnictví do katastru nemovitostí k pozemkům parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, v témže katastrálním území, byl zamítnut.
10. Katastrální úřad uvedený postup odůvodnil tím, že uložení trestu má vliv na existenci společného jmění manželů, avšak ve vkladové listině (předmětném rozsudku) není uvedena konkrétní výše spoluvlastnického podílu, který má propadnout státu, ani to, zda byl trest propadnutí části majetku uložen ve vztahu k celým nemovitým věcem. Dále uvedl, že společné jmění manželů nemůže zaniknout vícekrát a uzavřel, že není oprávněn dovozovat jakou výši spoluvlastnického podílu soud postihl, a to zejména za situace, kdy skutečný stav neodpovídá stavu evidovanému ve veřejném seznamu a odůvodnění soudu neodpovídá zjištěným skutečnostem.
11. Následně obdržel katastrální úřad vyjádření R. P., bývalé manželky obviněného, ve kterém uvedla, že manželství s P. P. trvalo od 17. 6. 1989 do 29. 9. 2015, přičemž během manželství uzavřel P. kupní smlouvu, na jejímž základě nabyl pozemky parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY (vše v katastrálním území XY u XY). Kupní cena za tyto nemovité věci byla uhrazena ze společných prostředků obou manželů. Dále uvedla, že má za to, že výše uvedené nemovitosti náležely do společného jmění manželů a vzhledem k tomu, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne 29. 9. 2015, a do 3 let od nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství nedošlo k soudnímu či smluvnímu vypořádání společného jmění manželů, má za to, že podíly obou bývalých manželů jsou stejné. Proto je přesvědčena, že vlastní podíl o velikosti jedné poloviny na těchto nemovitostech.
12. Dále dne 6. 9. 2021 R. P. společně s obviněným P. P. katastrálnímu úřadu zaslali prohlášení o zániku společného jmění manželů a vzniku podílového spoluvlastnictví ze dne 30. 6. 2021 spolu s rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 14. 9. 2015, č. j. 22 C 2/2015-25, který nabyl právní moci dne 29. 9. 2015. Uvedeným rozsudkem došlo k rozvodu jejich manželství. Současně přiložili návrh na vklad vlastnického práva, kterým se domáhali zápisu vkladu podílového spoluvlastnictví k pozemkům parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY (vše v katastrálním území XY u XY), s podíly o stejné velikosti. Řízení o vkladu nebylo katastrálním úřadem provedeno.
13. S ohledem na vzniklou situaci Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových požádal Vrchní soud v Olomouci o opravu rozsudku ze dne 29. 3. 2023, č. j. 5 To 7/2023-12085, v části týkající se uložení trestu propadnutí majetku P. P., přičemž k žádosti přiložil výše zmiňované rozhodnutí katastrálního úřadu. Vrchní soud v Olomouci dne 20. 7. 2023 k žádosti sdělil, že nemůže přistoupit k opravě výroku pravomocného rozhodnutí, neboť pro takový postup nejsou splněny podmínky podle § 131 tr. ř. a případná změna rozhodnutí je možná pouze na základě mimořádných opravných prostředků.
14. Z předloženého spisového materiálu a listin poskytnutých ze strany Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a katastrálního úřadu se podává, že pozemek parc. č. XY, katastrální území XY u XY, je v katastru nemovitostí evidován na listu vlastnictví č. XY ve společném jmění manželů P. P. a R. P., přičemž nabývací listinou je kupní smlouva ze dne 2. 12. 1996. S ohledem na to, že je evidován jako pozemek ve společném jmění manželů, není v podílovém spoluvlastnictví a velikost podílů u něj není vymezena.
15. Dále pozemky parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, v totožném katastrálním území, jsou v katastru nemovitostí evidovány na listu vlastnictví č. XY ve výlučném vlastnictví obviněného P.
16. Současně z výpisu z katastru nemovitostí (i z předmětných nabývacích titulů) vyplývá, že pozemky parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, vše v témže katastrálním území, nabyl obviněný na základě kupní smlouvy ze dne 2. 8. 2005. Pozemky parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, katastrální území XY u XY, nabyl obviněný na základě kupní smlouvy ze dne 25. 10. 1984.
17. Konečně pokud jde o pozemek parc. č. XY v témže katastrálním území, tento obviněný nabyl na základě darovací smlouvy ze dne 7. 5. 2003, uzavřené mezi ním a jeho tehdejší manželkou R. P.
18. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že pozemky, u nichž katastrální úřad zamítl vklad vzniku vlastnictví do katastru nemovitostí (parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v katastrálním území XY u XY), jsou ve výlučném vlastnictví obviněného, neboť obviněný je nabyl v době před vznikem manželství, příp. darem od své tehdejší manželky. Podle výroku napadeného rozsudku se tedy má na uvedené pozemky vztáhnout trest propadnutí majetku „v plné výši majetkového podílu“ obviněného, ačkoli tyto pozemky jsou v jeho výlučném vlastnictví.
19. V případě pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY, v témže katastrálním území, lze však dovodit, že tyto jsou v podílovém spoluvlastnictví obviněného a R. P., neboť k jejich nabytí došlo za trvání manželství a byly tedy součástí společného jmění manželů. S ohledem na to, že manželství obviněného a R. P. bylo rozvedeno a nedošlo k vypořádání společného jmění, stali se jmenovaní podílovými spoluvlastníky ve smyslu § 741 písm. b) o. z., a tedy jejich podíly ve vztahu k předmětným nemovitostem jsou stejné.
20. Je tedy zřejmé, že část rozsudkem dotčených nemovitostí je ve výlučném vlastnictví obviněného a část dotčených nemovitostí je v podílovém spoluvlastnictví obviněného a jeho bývalé manželky, přičemž stav evidovaný v katastru nemovitostí neodpovídá reálnému stavu.
21. Za této situace rozsudek (resp. výrok o trestu), kterým Vrchní soud v Olomouci obviněnému uložil podle § 66 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest propadnutí části majetku, není dostatečně určitý a rozsudek se v části týkající se uložení tohoto trestu stává nevykonatelným, neboť na jeho podkladě nemohl příslušný katastrální úřad přistoupit ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Zmiňovaný výrok rozsudku totiž lze vykládat rozdílnými způsoby.
22. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé (k tomu viz s. 8 a 9, odstavec 19. a 20.), že soud si za účelem objasnění základních skutkových otázek neopatřil všechny podklady nezbytné pro rozhodnutí o uvedeném druhu trestu, když zamítl návrh obviněného na doplnění dokazování opatřením listin k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví číslo XY a spokojil se pouze s aktuálními výpisy z listů vlastnictví, neboť z nich nemohl zjistit skutečný stav věci, pokud došlo k rozvodu manželství obviněného a R. P., a současně nebylo vypořádáno společné jmění manželů k dotčeným nemovitostem. Přitom nevzal v úvahu § 741 písm. b) o. z., který má v posuzované věci význam z hlediska určení konkrétní části majetku, kterou lze postihnout trestem propadnutí majetku (viz § 66 odst. 3 tr. zákoníku). Uvedený postup není v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu.
23. Ministr spravedlnosti uzavřel, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci v části, v níž bylo rozhodnuto o uložení trestu propadnutí majetku podle § 66 odst. 1, 3 tr. zákoníku, byl porušen zákon ve prospěch i neprospěch obviněného, a to v ustanovení § 66 odst. 3 tr. zákoníku.
24. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud: · podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2023, č. j. 5 To 7/2023-12085, byl ve prospěch i neprospěch P. P., nar. XY, ve výroku o trestu propadnutí části majetku porušen zákon v ustanovení § 66 odst. 3 tr. zákoníku, · podle § 269 odst. 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2023, č. j. 5 To 7/2023-12085, a to ve výroku o trestu, jakož i další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, · podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
25. Obviněný ve svém – vlastnoručně sepsaném i zvoleným obhájcem vyhotoveném – vyjádření projevil nesouhlas s podanou stížností pro porušení zákona.
26. Obviněný namítá, že stížnost vyznívá výrazně v jeho neprospěch. Má mu být zabaveno 11 pozemků a dva domy. Veřejná moc propásla lhůty k nápravě řádnými prostředky, což se snaží stížností napravit. Výrok v jeho neprospěch (tedy nikoli pouze akademický) by byl v rozporu s plenárním nálezem Ústavního soudu. Připojil též související argumentaci z komentářové literatury vyznívající ve stejném duchu. Za přepjatý formalismus by považoval výklad, že se jeho postavení nezhorší, neboť již k zabavení došlo. Je nezbytně nutné vycházet z aktuálního stavu, kdy je část výroku o zabavení majetku nevykonatelná. Jeho změnu na vykonatelný výrok by sotva mohl vnímat jinak než jako zhoršení svého postavení. Závěrem navrhl, aby byla stížnost odmítnuta jako věcně neprojednatelná. Domnívá se, že všechny další procesní kroky by byly zbytečné. V případě projednání stížnosti prosí o zajištění jeho účasti prostřednictvím videokonference.
27. Ve vyjádření vyhotoveném zvoleným obhájcem obviněný upozorňuje, že stížnost byla ministrem podána fakticky výhradně v jeho neprospěch. Rozsudek vrchního soudu není ohledně předmětných nemovitostí způsobilým právním titulem pro jejich nabytí státem a nevykonatelnost jeho výroku je tak v nejlepším zájmu obviněného. Zrušujícího výroku se stížnost domáhá proto, že marně uplynula lhůta pro podání dovolání proti zmíněnému rozsudku i pro podání žaloby proti rozhodnutí katastrálního úřadu. Obviněný dodává, že k vadám ve výroku o trestu došlo opakovaně, pročež byl již jednou propuštěn z výkonu trestu a nejenže se mu oddaluje jeho ukončení, ale přichází tím také možnost přestupu do první (mírnější) skupiny diferenciace věznice. Vznáší taktéž otázku přípustnosti stížnosti, neboť podle jeho mínění nelze stížnost projednat pro nedostatečnou závažnost vytýkaných vad. Navrhl proto, aby byla stížnost zamítnuta.
28. Intervenující státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že k podání stížnosti pro porušení zákona přistoupil ministr spravedlnosti po vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství a zcela v souladu s jeho návrhem. Nemá proto k podanému mimořádnému opravnému prostředku žádné výhrady a souhlasí s návrhem ministra spravedlnosti. Podle jeho názoru v této konkrétní věci převažuje zájem na zákonnosti rozhodnutí nad zájmem na zachování stability a nezměnitelnosti pravomocného rozhodnutí. Vyjádřil také souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání (§ 274 odst. 4 tr. ř.).
III. Přípustnost stížnosti pro porušení zákona
29. Předtím, než Nejvyšší soud přistoupil k posouzení vlastní důvodnosti podané stížnosti pro porušení zákona, musel se zaobírat její přípustností. Označený mimořádný opravný prostředek je v případě, že směřuje proti výroku o trestu, přípustný jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu (§ 266 odst. 2 tr. ř.).
30. Jak plyne z části II. odůvodnění tohoto rozhodnutí, stížnost pro porušení zákona je podána proti výroku o trestu a ve své argumentaci neuvádí nic, co by mělo svědčit pro závěr, že trest obviněnému napadeným rozsudkem odvolacího soudu uložený, resp. konkrétně trest propadnutí části majetku, je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo poměrům pachatele. Stejně tak se v argumentaci ministra spravedlnosti neobjevuje ani myšlenka, že by označený druh trestu měl být v rozporu s účelem trestu. Z celkového vyznění námitek vznesených vůči napadenému rozsudku a zejména i s přihlédnutím k tomu, čeho se domáhá, lze naopak dovodit, že žádnou takovou vadu ministr spravedlnosti napadenému výroku nevytýká. Nejvyšší soud pak neshledává jakoukoli okolnost, která by měla svědčit pro závěr, že by uvedený výrok trpěl nějakou vadou ve smyslu jejího vymezení obsaženého v citovaném ustanovení zákona (§ 266 odst. 2 tr. ř.).
31. Toto zjištění ústí do závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je nepřípustná. IV. Způsob rozhodnutí
32. Nejvyšší soud proto stížnost pro porušení zákona podle § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř. zamítl, neboť není přípustná. Za splněni § 274 odst. 2 tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 7. 2024
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu