6 Tz 26/2018 - 45
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivo Kouřila a soudců JUDr.
Jana Engelmanna a JUDr. Aleše Holíka projednal ve veřejném zasedání konaném dne
4. 9. 2018 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve
prospěch obviněného R. Ď. proti výroku o trestu z pravomocného rozsudku
Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4. 12. 2017, č. j. 4 T 79/2017 - 295,
a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4. 12. 2017, č.
j. 4 T 79/2017 - 295 byl ve výroku o trestu
p o r u š e n z á k o n
v ustanovení § 81 odst. 1 a § 84 tr. zákoníku, a to ve prospěch obviněného R. Ď.
I.
Řízení předcházející podání stížnosti pro porušení zákona
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4. 12. 2017, č. j.
4 T 79/2017 - 295, byl R. Ď. (dále rovněž „obviněný“) uznán vinným zločinem
týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d)
tr. zákoníku, zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku a zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c),
d) tr. zákoníku. Za tyto zločiny a za sbíhající se přečin zanedbání povinné
výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl pravomocně odsouzen
trestním příkazem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 29. 5. 2017, č. j. 1
T 71/2017 – 138, byl obviněnému podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití §
43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let.
Podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu
podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let a zároveň byl nad obviněným
vysloven dohled v rozsahu stanoveném trestním zákoníkem. Podle § 43 odst. 2 tr.
zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu
v Českém Krumlově ze dne 29. 5. 2017, č. j. 1 T 71/2017 – 138, jakož i všechna
další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k
níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený
nezletilý „AAAAA“*) odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
2. Uvedený rozsudek byl vyhlášen u hlavního líčení dne 4. 12. 2017 a
téhož dne nabyl ve výrocích o vině a trestu právní moci, neboť se obviněný i
státní zástupce vzdali práva odvolání a obviněný vyloučil z možnosti podat
odvolání v jeho prospěch i další oprávněné osoby. Protože obviněný a státní
zástupce současně prohlásili, že netrvají na odůvodnění rozhodnutí, byl
vyhotoven jen zjednodušený rozsudek neobsahující odůvodnění (s výjimkou výroku
o nároku poškozeného na náhradu škody).
II.
Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
3. Proti výroku o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v
Českém Krumlově ze dne 4. 12. 2017, č. j. 4 T 79/2017 - 295, podal ministr
spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“) podle § 266
odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného.
4. Ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal na ustanovení § 81
odst. 1 a § 84 odst. 1 tr. zákoníku, podle nichž lze podmíněně odložit pouze
výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta. Těmito ustanoveními se
nalézací soud neřídil, když podmíněně odložil výkon trestu odnětí svobody ve
výměře čtyř let. Pokud tedy zamýšlel uložit obviněnému trest odnětí svobody,
jehož výkon měl být podmíněně odložen, pak mohl obviněnému v souladu s
citovanými ustanoveními trestního zákoníku uložit trest nejvýše ve výměře tří
let.
5. Dále ministr spravedlnosti uvedl, že restriktivní podmínky pro podání
stížnosti pro porušení zákona ve vztahu k výroku o trestu ve smyslu § 266 odst.
2 tr. ř. se v tomto případě neuplatní, neboť uložený trest je evidentně v
rozporu se zákonem.
6. S ohledem na uvedené má za to, že došlo k porušení zákona v
neprospěch obviněného. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr.
ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne
4. 12. 2017, č. j. 4 T 79/2017 - 295 byl ve výroku o trestu porušen zákon v
ustanovení § 81 odst. 1 a § 84 tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného R. Ď.
a podle § 269 odst. 2 tr ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a dále
zrušil i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a dále postupoval
podle § 270 odst. 1 tr. ř.
7. Při veřejném zasedání přítomný státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství vyjádřil stanovisko shodné s argumentací obsaženou ve stížnosti
pro porušení zákona a navrhl, aby Nejvyšší soud zcela vyhověl jejímu petitu.
Obhájce obviněného rovněž učinil shodný návrh.
III.
Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
8. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a
odůvodněnost toho výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení
zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, přezkoumal i řízení
napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným
rozhodnutím soudu porušen, nikoli však v neprospěch, ale ve prospěch
obviněného.
9. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku může soud podmíněně odložit výkon
trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta, jestliže vzhledem k osobě a
poměrům pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a
prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má důvodně za to,
že k působení na pachatele, aby vedl řádný život, není třeba jeho výkonu. Podle
§ 84 odst. 1 tr. zákoníku může soud, je-li třeba zvýšeně sledovat a kontrolovat
chování pachatele a poskytnout mu potřebnou péči a pomoc ve zkušební době, za
podmínek uvedených v § 81 odst. 1 podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody
nepřevyšujícího tři léta za současného vyslovení dohledu nad pachatelem.
10. V posuzované věci nalézací soud rozhodl o uložení trestu v rozporu s
citovanými ustanoveními tr. zákoníku, když obviněnému uložil trest odnětí
svobody na čtyři roky, tedy v délce přesahující maximální výměru tří let
umožňující výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložit, a přesto rozhodl o
podmíněném odkladu výkonu takového trestu.
11. Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu podat stížnost
pro porušení zákona jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a
závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh
trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu. Ve zřejmém rozporu s účelem trestu
je např. druh trestu, který vůbec nelze uložit, dále trest, který vůbec nelze
uložit vedle jiného trestu, anebo trest, pro jehož uložení nebyly splněny
podmínky stanovené konkrétním ustanovením obecné části tr. zákoníku. Taková
situace nastala i v posuzovaném případě, kdy bylo rozhodnuto o uložení trestu
jednoznačně v rozporu se zákonnými limity stanovenými v citovaných ustanoveních.
12. Samotný trest odnětí svobody ve výměře čtyř let je však trestem
uloženým v hranicích trestní sazby uvedené v § 185 odst. 2 tr. zákoníku a to v
jedné třetině zákonného rozpětí. S ohledem na povahu a závažnost trestné
činnosti, za kterou byl trest ukládán, když šlo současně o trest souhrnný
ukládaný za několik zločinů a za přečin, nejde o trest uložený v rozporu s
ustanovením § 39 odst. 1 tr. zákoníku, nehledě na to, že pouhá nepřiměřená
přísnost nebo naopak místnost trestu uloženého v mezích daného rozpětí trestní
sazby by nenaplňovala důvody pro podání stížnosti pro porušení zákona podle §
266 odst. 2 tr. ř. Nelze proto ani dovozovat, že by k porušení zákona došlo
právě v souvislosti s vyměřením trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, když k
pochybení došlo až při rozhodování o způsobu výkonu tohoto trestu, jmenovitě
při povolení podmíněného odkladu výkonu uvedeného trestu v rozporu s
ustanovením § 81 odst. 1 a § 84 tr. ř. Jinak řečeno, vytýkaná vada se
nevztahuje na výrok, jímž byl obviněnému uložen trest odnětí svobody na čtyři
roky, ale zatěžuje další výrok, jímž bylo rozhodnuto o podmíněném odkladu
výkonu takto uloženého trestu odnětí svobody. Pokud byl tedy výkon trestu
odnětí svobody ve výměře čtyř let podmíněně odložen, došlo k porušení
citovaných ustanovení tr. zákoníku, ale výlučně ve prospěch obviněného.
13. Na základě výše uvedených skutečností proto Nejvyšší soud podle §
268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Českém
Krumlově ze dne 4. 12. 2017, č. j. 4 T 79/2017 - 295 byl ve výroku o trestu
porušen zákon v ustanovení § 81 odst. 1 a § 84 tr. zákoníku a to ve prospěch
obviněného R. Ď.
14. Protože k porušení zákona došlo ve prospěch obviněného, nemohl se
výrok, jímž bylo rozhodnuto o porušení zákona, ve smyslu § 269 odst. 1 tr. ř.
dotknout právní moci rozhodnutí napadeného stížností pro porušení zákona a
Nejvyšší soud se musel omezit na tzv. akademický výrok.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek
přípustný.
V Brně dne 4. 9. 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.