6 Tz 26/2023-
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2023 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Götha a soudců JUDr. Vladimíra Veselého a Mgr. Zuzany Ursové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. M., nar. XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 6 T 89/2020, a rozhodl takto:
I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 6 T 89/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. M.
II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 6 T 89/2020, zrušuje. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Jeseníku přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 6 T 89/2020, byl obviněný J. M. (dále také „obviněný“) uznán vinným pokračujícím zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (v bodech 1. – 3.), dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, zločinem krádeže ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (v bodě 4.) a účastenstvím na zločinu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (v bodě 5.). Za to byl podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Lidl Česká republika, v. o. s., Jednota, spotřební družstvo Zábřeh, a Albert Česká republika, s. r. o., odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Označený rozsudek nabyl právní moci dne 11. 8. 2020.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
2. Proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 6 T 89/2020, podal ministr spravedlnosti České republiky (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněného J. M. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozsudkem porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného.
3. Stěžovatel po rekapitulaci obsahu napadeného rozhodnutí a obsahu ustanovení § 205 odst. 1 až 6 tr. zákoníku poukázal na podstatné závěry rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, i navazující nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, jimiž byla řešena problematika kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tak, že musí být mj. dána tzv. věcná souvislost spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Taková podmínka však v dané věci nebyla splněna, neboť obviněný se sice jednání dopustil v době výskytu koronaviru SARS CoV-2, avšak s ohledem na způsob a okolnosti spáchání skutku – krádeže potravin a alkoholu ze supermarketů – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil nebo že by mu tehdy existující omezení či opatření spáchání trestného činu umožnila nebo usnadnila a trestná činnost ani nesměřovala vůči předmětům zasluhujícím z důvodu pandemické situace zvýšené ochrany. V případě napadeného rozsudku tak došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti těchto činů s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být správně posouzeno podle základních skutkových podstat, konkrétně podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, tj. v trestní sazbě určené v § 205 odst. 2 tr. zákoníku (šest měsíců až tři léta odnětí svobody). Trest odnětí svobody v trvání tří roků uložený obviněnému napadeným rozsudkem podle § 204 odst. 4 tr. zákoníku v trestní sazbě na dvě léta až osm let se tak ve světle zmíněných okolností jeví jako nepřiměřeně přísný.
4. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 6 T 89/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. M. v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek v celém rozsahu zrušil, aby zrušil i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a následně postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř., případně podle § 270 odst. 1 tr. ř., a přikázal Okresnímu soudu v Jeseníku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 275 odst. 4 tr. ř. rozhodl o přerušení výkonu tohoto trestu, poněvadž ze zprávy o nastoupení trestu založené ve spisu Okresního soudu v Jeseníku vyplývá, že obviněný nastoupil výkon trestu uložený napadeným rozsudkem dne 13. 10. 2020 s tím, že konec trestu připadá na den 13. 10. 2023.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona uvedl, že se s touto stížností ztotožňuje, a učinil návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu shodný se stěžovatelem, vyjma toho, že navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Jeseníku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce zastával názor, že je to právě uvedený soud, který by měl při vázanosti právním názorem Nejvyššího soudu opětovně rozhodnout o vině obviněného a rovněž o nově ukládaném trestu, a to s přihlédnutím k právnímu stavu, který bude panovat v době jeho rozhodování.
6. Obviněný se ke stížnosti pro porušení zákona vyjádřil prostřednictvím ve věci ustanoveného obhájce. S mimořádným opravným prostředkem vyjádřil souhlas a ztotožnil se s použitou právní argumentací založenou zejména na rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. I obviněný tak považuje za chybnou právní kvalifikaci jednání obviněného podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, čímž byl porušen zákon v jeho neprospěch a došlo v souvislosti s tím k uložení nepřiměřeně vysokého trestu odnětí svobody. Učinil návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu shodný se státním zástupcem (viz bod 5. výše).
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
7. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným rozhodnutím soudu ve vytýkaném směru v neprospěch obviněného porušen.
8. Přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, dopustí se zločinu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
9. Ze skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 6 T 89/2020, Nejvyšší soud v souladu s podanou stížností pro porušení zákona zjistil, že obviněný se měl dopustit jednání zakládajícího právní kvalifikaci pokračujícího zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (v bodech 1.–3.), dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, zločinu krádeže ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (v bodě 4.) a účastenství na zločinu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (v bodě 5.), tím, že (stručně vyjádřeno):
1. dne 6. 4. 2020 odcizil v prodejně Penny Market 2 ks konzerv Pražské šunky zn. Hamé v hodnotě 279,80, 2. dne 23. 4. 2020 po předchozí dohodě s D. L. o odcizení zboží odcizil v prodejně Lidl nejméně 10 ks výběrových čokolád v celkové hodnotě nejméně 449 Kč a D. L. odcizil 20 ks těchto čokolád v hodnotě 898 Kč, 3. dne 30. 4. 2020 po předchozí dohodě s D. L. o odcizení zboží odcizil v prodejně Coop Jednota nejméně 2 ks lahve alkoholu v hodnotě 489 Kč a 319 Kč a D. L. odcizil 2 ks kávy, cukrovinky a 5 lahví alkoholu v celkové hodnotě 2 787,30 Kč, 4. dne 3. 5. 2020 v supermarketu Albert v úmyslu odcizit zboží a toto nezaplatit vzal z mrazicího boxu 3 ks balení mraženého masa v hodnotě 422,10 Kč, která si uschoval do svého batohu, a při tom byl přímo u mrazicího boxu přistižen vedoucí prodejny, které nepoškozené zboží vydal,
přičemž těchto jednání se dopustil přesto, že dne 9. 6. 2019, dne 8. 2. 2020 a dne 10. 12. 2017 vykonal tresty odnětí svobody uložené mu za přečiny krádeže v jiných předchozích třech trestních věcech, a tyto činy spáchal, ačkoliv usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 byl na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru od 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů vyhlášen nouzový stav, který byl usnesením vlády České republiky č. 396 ze dne 9. 4. 2020 prodloužen do 30. 4. 2020, a obviněný dále
5. dne 10. 4. 2020 po předchozí dohodě s D. L. o tom, že D. L. provede krádež zboží v prodejně Albert a obviněný mu pomůže tím, že zabaví prodavačky, a zboží po krádeži prodají a peníze si rozdělí, vešli do prodejny Albert, kde obviněný odváděl pozornost prodavačky a D. L. odcizil z prodejního regálu v prodejně čokolády a jiné cukrovinky v celkové hodnotě 4 657,90 Kč, přičemž odcizené cukrovinky zčásti zkonzumovali, zčásti prodali a peníze takto získané si rozdělili, přitom obviněný si byl vědom, že D. L. byl za krádeže již odsouzen a poslední trest odnětí svobody za tento trestný čin vykonal v prosinci 2019, a dále si byl vědom, že usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 byl na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru od 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů vyhlášen nouzový stav.
10. Okresní soud v Jeseníku vzhledem k tomu, že se po vyhlášení rozsudku obviněný i státní zástupkyně vzdali odvolání a oba prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obviněný současně prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, vyhotovil zjednodušený rozsudek, který neobsahuje odůvodnění (§ 129 odst. 2 tr. ř.).
11. Citovaný výrok rozsudku okresního soudu bezezbytku odpovídal tehdy převládajícímu právnímu názoru, podle něhož veškeré trestné činy krádeže spáchané v době trvání nouzového stavu byly automaticky kvalifikovány též podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s tím, že samotný výskyt epidemie koronaviru (kvůli kterému byl daný nouzový stav vyhlášen) bez dalšího zakládal naplnění znaku „spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“. Nejvyšší soud však v kontextu stížnosti pro porušení zákona nastolené problematiky předesílá, že obecně nelze souhlasit s úvahou, že nouzový stav je třeba považovat za událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
„Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření, včetně vyhlášení nouzového stavu usnesením uvedeným ve výroku napadeného rozsudku též s účinností od 5.
10. 2020. Jestliže tedy k předmětným krádežím došlo ve dnech 6. 4. 2020, 10. 4. 2020, 23. 4. 2020, 30. 4. 2020 a 3. 5. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V souladu s rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“), však nutno dodat, že nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí.
Velký senát trestního kolegia v této souvislosti zdůraznil, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen.
Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací.
Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), byť – jak již bylo shora uvedeno – existence takové události, a tím ani naplnění citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, nejsou podmíněny vyhlášením nouzového stavu.
Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Nicméně ani zde se nelze omezit jen na vědomost pachatele o samotném vyhlášeném nouzovém stavu, ale jeho zavinění je třeba zjišťovat právě ve vztahu k té události, která vedla k jeho vyhlášení a která odpovídá jejímu charakteru podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku (body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
12. Ze zevrubného odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu také zřetelně vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nestačí, že byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát vyjádřil přesvědčení, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1, 2 a 3 tr.
zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Nejvyšší soud v označeném rozsudku dospěl k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem.
Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním).
Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34. rozsudku Nejvyššího soudu). K právnímu názoru vyslovenému v rozsudku Nejvyššího soudu se přiklonil také Ústavní soud nálezem ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21.
13. V trestní věci obviněného J. M. ovšem žádnou ze zmíněných věcných souvislostí obviněným spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu nelze shledat. Nutno souhlasit se stěžovatelem, že naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno z pouhé časové souvislosti činu s vyhlášeným nouzovým stavem, poněvadž podle tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Jeseníku se obviněný skutku dopustil „ačkoliv usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12.
3. 2020 byl na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru od 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů vyhlášen nouzový stav, který byl usnesením vlády České republiky č. 396 ze dne 9. 4. 2020 prodloužen do 30. 4. 2020“ a „byl si vědom, že usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 byl na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru od 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů vyhlášen nouzový stav“.
14. Obviněný se jednání popsaného v rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 6 T 89/2020, dopustil tak, že v prodejnách Penny Market, Lidl, Coop Jednota a Albert odcizil, pokusil se odcizit či pomohl odcizit potraviny a alkohol. Okolnosti činů, předměty útoků a pohnutky jednání obviněného nesvědčí o tom, že by s nemocí COVID-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření měly jakkoliv souviset. Stěžovatel správně poznamenal, že způsob a okolnosti spáchané trestné činnosti nesvědčí o tom, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Takovou argumentaci nelze než označit za správnou a přesvědčivou a pouze pro úplnost lze doplnit, že obviněný své protiprávní jednání nerealizoval ani na místě, které by bylo v důsledku nastalé krizové situace uzavřeno. Jeho jednání tak nebylo nouzovým stavem nikterak ovlivněno. Lze proto uzavřít, že mezi posuzovanými trestnými činy krádeže na straně jedné a „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ na straně druhé nebyla doložena žádná věcná souvislost, což znamená, že předmětné skutky byly nalézacím soudem nesprávně právně hodnoceny jako zločiny krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
IV. Způsob rozhodnutí
15. Nejvyšší soud tedy shledal, že ministrem spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, a s ohledem na shora uvedené podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 6 T 89/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. M. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek v celém rozsahu zrušil, zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V souladu s ustanovením § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Jeseníku, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž podle § 270 odst. 4 tr. ř. je uvedený soud vázán právním názorem, který ve věci Nejvyšší soud vyslovil. Nad rámec lze konstatovat, že pokud stěžovatel, státní zástupce i obviněný navrhli podle § 275 odst. 4 tr. ř. též přerušení výkonu rozsudku napadeného stížností pro porušení zákona do rozhodnutí o této stížnosti, stalo se tak usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 6 Tz 26/2023.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 4. 2023
Mgr. Pavel Göth předseda senátu