6 Tz 28/2015-I.-117
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 28. června 2016 v trestní věci obviněných W. S., a obviněné E. S., roz. P., o návrhu ustanovené obhájkyně na odměnu a náhradu hotových výdajů
Podle § 151 odst. 3 tr. ř. se p ř i z n á v á obhájkyni JUDr. Lucii Němečkové, advokátní kancelář se sídlem Pod Hybšmankou19/2339, Praha 5, ev. č. 13860 odměna za zastupování E. S., roz. P., posledně bytem T., Š. ..., ve výši 15.090,56 Kč, a to za tyto úkony provedené v trestním řízení:
1. převzetí a příprava obhajoby (§ 10/3c), § 11/1a) AT) 1.840 Kč 2. studium spisu dne 13. 4. 2016 (§ 10/3c), § 11/1f, 2) AT) 1.840 Kč 3. cestovné P.-B. a zpět 2.365,28 Kč 4. náhrada za promeškaný čas P.-B. a zpět (§ 14/1a, 3 – 9x0.30 hod.) 900 Kč 5. vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona (§ 11/1k AT) 1.840 Kč 6. účast u veřejného zasedání (§ 11/1g AT) 1.840 Kč 7. cestovné P.-B. a zpět 2.365,28 Kč 8. náhrada za promeškaný čas P.-B. a zpět (§ 14/1a, 3 – 9x0.30 hod.) 900 Kč 9. režijní paušál (§ 13/1, 3 4x300 AT) 1.200 Kč celkem 15.090,56
V řízení o stížnosti pro porušení zákona vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tz 28/2015, byla opatřením předsedy senátu ustanovena obviněné E. S., roz. P., obhájkyně JUDr. Lucie Němečková, advokátní kancelář se sídlem Pod Hybšmankou 19/2339, Praha 5, ev. č. 13860. Obviněná byla odsouzena rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 1959, sp. zn. T 07/59 pro trestný čin podle § 6, § 83 odst. 1, 2 zák. č. 86/1950 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, když trest bylo možno ukládat v rámci zákonné trestní sazby od pěti do deseti let.
V souladu s ustanovením § 151 odst. 2 tr. ř. podala obhájkyně návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za úkony provedené v trestním řízení (řízení o stížnosti pro porušení zákona ve výši 15.090,56 Kč.
Výše odměny za jeden úkon právní služby podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif) byla podle § 10 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 7 bodem 5 a po snížení podle § 12a advokátního tarifu stanovena částkou 1.840 Kč. Pokud jde o náhradu hotových výdajů, tyto byly stanoveny s ohledem na ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu částkou 300 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž ze spisového materiálu je zřejmé, že obhájkyní byly provedeny celkem čtyři úkony, což odpovídá celkové částce 1.200 Kč. Cestovní výdaje byly přiznány podle vyhlášky č. 435/2013 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad při 29,70 Kč/1 litr, průměrné spotřeby 5,9 pro kombinovaný provoz dle doloženého technického průkazu, sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel při celkovém ujetí 426 km z P. do B. a zpět (jedna cesta), byla přiznána náhrada ve výši 4.730,56 Kč. Náhrada za ztrátu času shora uvedenými cestami byla přiznána podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 citované vyhlášky v celkové částce 1.800 Kč.
Přiznaná částka ve výši 15.090,56 Kč bude obhájkyni proplacena ze státních prostředků na účet č. ..., vedený u UniCredit Bank, a. s.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 28. června 2016
JUDr. Jan Engelmann předseda senátu
Trestného činu podpory a propagace fašismu a podobných hnutí podle § 83 odst. 1 tr. zákona se dopustil ten, kdo podporoval nebo propagoval fašismus, nacismus nebo podobné hnutí, které směřovalo nebo vedlo k potlačení práv a svobod pracujícího lidu nebo které hlásalo národnostní, náboženskou nebo rasovou zášť. Podle kvalifikované skutkové podstaty se uvedeného trestného činu (§ 83 odst. 2 tr. zákona) dopustil pachatel činu uvedeného v odstavci 1, pokud takový čin spáchal tiskem, filmem, rozhlasem nebo jiným podobně účinným způsobem.
V souvislosti s předmětným rozsudkem je nezbytné uvést, že obžaloba na oba obviněné byla podána u Krajského soudu v Hradci Králové dne 1. 4. 1959, hlavní líčení bylo nařízeno den 22. 4. 1959, a to na 30. 4. 1959 a toto hlavní líčení proběhlo za účasti obviněných a jejich obhájců ve stanovený den v době od 9.00 do 14.00 hodin, kdy byl vyhlášen rozsudek. Oba obvinění se ke skutku, který jim byl obžalobou kladen za vinu, vyjádřili. Vyslechnuta byla dále svědkyně E. a svědci D. a P., čtena byla výpověď svědka K.
a dále byly čteny listinné důkazy. Z odůvodnění rozsudku vyplynulo, že „obvinění zasílali E. S. mladšímu, který od roku 1950 po jeho propuštění z Ruského zajetí usídlil se v G. v SRN, různé zprávy o poměrech v naší republice a že tyto zprávy byly značně zkresleny a to nepříznivě proti našemu zřízení a že mu kromě toho zasílali pohlednice a fotografie z T. a okolí a doznali, že jim bylo známo, že E. S. použije těchto zpráv a fotografií k uveřenění ve shora uvedeném časopise Aus Rubezahls Heimat, jehož účel a obsah byl jim dobře znám“.
Oba obvinění doznali, že si byli vědomi, že zasíláním zpráv a materiálů podporují revanšistickou činnost shora uvedených organizací. Oba doznali, že neměli kladný poměr k dnešnímu zřízení, že v tomto zřízení spokojeni nebyli a obžalovaný W. S. také doznal, že hodlal opustiti území republiky pod záminkou návštěvy svého otce a více se sem nevrátit, nýbrž zůstat v SRN“. Z předmětného rozsudku však také vyplynul závěr soudu, že „obžalovaní zřejmě úmyslně zasílali shora uvedené zprávy a materiály, aby byly použity k uveřejnění v revanšistických časopisech a podporovali tak hnutí, které hlásá národnostní zášť“.
S ohledem na charakter trestné činnosti, pro kterou byli obvinění postaveni před soud a následně odsouzeni, poukazuje Nejvyšší soud na skutečnost charakterizující jednání obviněných, kterou Krajský soud v Hradci Králové vyjádřil jako „zřejmě úmyslně“. Z uvedeného obratu není tedy jednoznačný závěr soudu, jakou formou zavinění v případě uvedeného trestného činu měli obvinění naplnit znaky trestného činu, jímž byli uznáni vinnými. Obdobně vyznívá i další část odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kde zmíněný soud konstatoval, že obvinění se „doznali, že si byli vědomi, že tohoto návratu vysídlených osob bylo by možno docíliti pouze při změně dosavadního našeho zřízení a že tedy tyto organizace o tento zvrat našeho zřízení zřejmě se pokoušejí“.
Zde je nutno zmínit, že v případě trestného činu podpory a propagace fašismu a podobných hnutí jde o úmyslný trestný čin, úmysl pachatele musí zahrnovat i skutečnost, že svým jednáním podporuje nebo propaguje fašismus nebo podobné hnutí, když shora uvedené slovní spojení o jednoznačném závěru soudu o úmyslné formě zavinění nesvědčí, přičemž musí být rovněž prokázáno, že jde o hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod pracujícího lidu nebo hlásá národnostní, náboženskou nebo rasovou zášť.
Z rozhodnutí, které je napadeno stížností pro porušení zákona a jeho skutkového zjištění vyplývá pouze to, že obvinění udržovali toliko písemný styk s bývalým manželem a tchánem obviněné (nutno podotknout, že z odůvodnění rozsudku vyplývá, že s bývalým manželem se obviněná měla rozvést a v roce 1951 se znovu provdat). Pocházela z dělnické rodiny a jako dělnice také pracovala. Obviněný pak měl shora uvedeným způsobem komunikovat s otcem a dědem obviněného. Oba obvinění se přitom trestné činnosti měli dopouštět v letech 1955 až 1958. V rámci tohoto písemného styku měli těmto zasílat pohlednice a fotografie z T. a okolí a měli jim sdělovat nepřátelsky zkreslené zprávy o poměrech v naší republice, přičemž si měli být vědomi toho, že těchto zpráv a vyobrazení bude zneužito ke zveřejnění v revanšistických časopisech a kalendářích.
Z výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové již nevyplývá o jaký „revanšistický časopis a kalendář“ se má jednat, rovněž není ani blíže specifikováno „revanšistické hnutí“, které mělo hlásat národnostní zášť, a přestože obvinění byli uznáni vinnými kvalifikovanou skutkovou podstatou trestného činu, nejen výrok o vině, ale také odůvodnění rozhodnutí postrádá, v jaké konkrétní podobě se projevil „účinný způsob podpory“, který mj. zmiňuje krajský prokurátor v podané obžalobě. Z rozsudku (stejně jako podané obžaloby) pouze vyplývá, že „v minulém roce se revanšistické organizace sjednotily v jednu celoněmeckou organizaci, konají časté sjezdy a vydávají celou síť časopisů určených pro Němce..“.
Vzhledem k tomu, že z výpovědi žádného z obviněných nevyplývá konkrétní určení tzv. „revanšistického hnutí“ a z rozhodnutí soudu není patrno, na základě jakých důkazů dospěly orgány činné v trestním řízení k závěru, že obvinění podporovali revanšistické hnutí hlásající národnostní zášť, nelze v tomto stadiu řízení dovodit, že tak, jak je skutek popsán v rozsudku ve spojení s jeho odůvodněním, byly naplněny zákonné znaky trestného činu, kterým byli obvinění uznáni vinnými v kvalifikované skutkové podstatě.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutková zjištění, ze kterých vycházel soud při svém rozhodování, jsou neúplná a nebyly objasněny všechny okolnosti rozhodné pro objektivní posouzení věci. Soud vycházel zejména z doznání obviněných, aniž by při svém rozhodování postupoval důsledně podle § 2 odst. 7, 8 tr. ř. a v odůvodnění svého rozhodnutí rozvedl úvahy, na základě kterých důkazů dospěl k závěru, že obvinění svým jednáním naplnili zákonné znaky trestného činu, kterým byli uznáni vinnými. Ze spisového materiálu, který měl Nejvyšší soud k dispozici, vyplývá, že podaná obžaloba spíš než na věcnou a objektivní argumentaci se zaměřila na geopolitickou situaci v mezinárodním hledisku a do tohoto kontextu vsadila jednání obviněných. Z těchto důvodů rozhodl Nejvyšší soud v souladu s návrhem ministra spravedlnosti a podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 1959, sp. zn. T 07/59 a v řízení, které mu předcházelo, byl v neprospěch obviněných porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 7, 8 zák. č. 64/1956 Sb., o trestním řízení soudním a § 6, § 83 odst. 1, 2 zák. č. 86/1950 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů. Poté podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil nejen stížností pro porušení zákona napadený rozsudek, ale též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem k neúplným a nedostatečným skutkovým zjištěním, která byla důvodem ke zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 1959, sp. zn. T 07/59 shledal Nejvyšší soud, že ve věci nemůže sám rozhodnout, neboť tak může podle § 271 odst. 1 tr. ř. učinit jen na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci připadá v úvahu provedení dalších důkazů (např. výslech obviněného k charakteru a obsahu písemností, k otázce publikací, ve kterých měly být zasílané materiály publikovány a jejich zaměření, ev. znaleckému posouzení textů zpráv a fotografií, časopisů a kalendářů, ve kterých byly publikovány apod.) ke správnému zjištění skutkového stavu, nemohl Nejvyšší soud sám ve smyslu § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodnout. Nejvyšší soud s ohledem na uvedený rozsah dokazování, kdy nelze vyloučit, že při plném respektování objektivního hodnocení důkazů ve smyslu zákona, nebude nová obžaloba již podána, postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a věc přikázal krajskému státnímu zástupci v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. května 2016
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu