6 Tz 3/2025-201
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2025 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivo Kouřila a soudců JUDr. Vladimíra Veselého a Mgr. Pavla Götha stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného D. G. proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2020, č. j. 62 T 72/2020-144, a rozhodl takto:
I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2020, č. j. 62 T 72/2020-144, byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. G. v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2020, č. j. 62 T 72/2020-144, zrušuje. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2020, č. j. 62 T 72/2020-144, byl D. G., nar. XY (dále též jen jako „obviněný“) uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (ad 1. až 5.) a zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (ad 6.). Za tyto zločiny a sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznám vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 6. 2020, č. j. 4 T 133/2019-59, byl odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 6. 2020, č. j. 3 T 133/2019-59, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl právní moci ve vztahu k vině a trestu dne 14. 7. 2020. Ve vztahu k výroku ke škodě nabyl právní moci dne 25. 7. 2020.
2. Uvedených zločinů se obviněný podle zjištění soudu dopustil (zkráceně vyjádřeno) tím, že (citovány jen body 4. až 6. výroku):
… dne 2. 4. 2020 v 11,45 hodin v Ústí nad Labem, ul. XY č. XY, v prodejním centru provozovaném obchodní společností Kaufland Česká republika, v. o. s., Bělohorská č. 2423/203, Praha 6, IČ: 25110161, pod bundu uschoval 17 ks čokolád Merci v celkové hodnotě 2 038,30 Kč, a tyto následně ke škodě jmenované poškozené vynesl bez placení mimo pokladní prostor, a tohoto jednání se dopustil v době probíhající pandemie koronaviru, způsobujícího onemocnění COVID-19, tedy pandemie nemoci vážně ohrožující zdraví a život lidí, kdy na toto Vláda České republiky reagovala vyhlášením nouzového stavu, který byl konkrétně vyhlášen usnesením Vlády České republiky č. 194, ze dne 12. 3. 2020, na dobu od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, kdy tento byl následně usnesením Vlády ČR č. 396 ze dne 9. 4. 2020 prodloužen do 30. 4. 2020,
dne 4. 4. 2020 v 19,10 hodin v Ústí nad Labem, ul. XY č. XY, v prodejním centru provozovaném obchodní společností Kaufland Česká republika, v. o. s., Bělohorská č. 2423/203, Praha 6, IČ: 25110161, pod bundu uschoval 14 ks čokolád Merci v celkové hodnotě 1 678,60 Kč, a tyto následně ke škodě jmenované poškozené vynesl bez placení mimo pokladní prostor, a tohoto jednání se dopustil v době probíhající pandemie koronaviru, způsobujícího onemocnění COVID-19, tedy pandemie nemoci vážně ohrožující zdraví a život lidí, kdy na toto Vláda České republiky reagovala vyhlášením nouzového stavu, který byl konkrétně vyhlášen usnesením Vlády České republiky č. 194, ze dne 12. 3. 2020, na dobu od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, kdy tento byl následně usnesením Vlády ČR č. 396 ze dne 9. 4. 2020 prodloužen do 30. 4. 2020,
dne 17. 5. 2020 v 13,08 hodin v Ústí nad Labem, ul. XY č. XY v prodejním centru Albert-Hypermarket provozovaném obchodní společností Albert Česká republika, s. r. o., Radlická č. 520, Praha 5, IČ:44012373, pod bundu uschoval láhev alkoholického nápoje Fernet Original 0,7 litru v hodnotě 190 Kč a zboží následně ke škodě jmenované poškozené vynesl bez zaplacení mimo pokladní prostor, a tohoto jednání se dopustil v době probíhající pandemie koronaviru, způsobujícího onemocnění COVID-19, tedy pandemie nemoci vážně ohrožující zdraví a život lidí, kdy na toto Vláda České republiky reagovala vyhlášením nouzového stavu, který byl konkrétně vyhlášen usnesením Vlády České republiky č. 194, ze dne 12. 3. 2020, na dobu od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, kdy tento byl následně usnesením Vlády ČR č. 396 ze dne 9. 4. 2020 prodloužen do 30. 4. 2020,
přičemž jednání pod body 1. až 6. se dopustil přes skutečnost, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Ústí nad Labem č. j. 6 T 102/2018-54 ze dne 31. 7. 2018, jenž nabyl právní moci téhož dne, pro spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 24. 1. 2019.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
3. Proti citovanému rozsudku podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona (dále též jen „stížnost“), jelikož podle něj byl napadeným rozsudkem porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného. Stěžovatel poukázal na relevantní právní úpravu § 205 odst. 2 tr zákoníku a § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a upozornil na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle něhož platí, že „k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1, 2, 3 tr.
zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“. Dále odkázal na shodný nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. Problematika kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku v uvedených rozhodnutích byla řešena tak, že musí být pro takovou právní kvalifikaci mj. dána tzv. věcná souvislost spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Taková podmínka však v dané věci absentuje, jelikož obviněný se sice jednání dopustil v době výskytu koronaviru SARS CoV-2, avšak s ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti (odcizení potravin a lahve alkoholu) nelze dospět k závěru, že by pandemické situace jakkoli využil či zneužil, nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu umožnila nebo usnadnila, a trestná činnost ani nesměřovala vůči předmětům zasluhujícím z důvodu pandemické situace zvýšené ochrany.
V případě napadeného rozsudku tak došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti těchto činů s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného tak měla být kvalifikována pouze jako přečiny krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je i uložený trest zjevně excesivním.
4. Ministr spravedlnosti proto za současného vyslovení souhlasu s konáním neveřejného zasedání závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud · podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2020, č. j. 62 T 72/2020-144, byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. G. v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku; · podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2020, č. j. 62 T 72/2020-144, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; · podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona ze dne 15. 1. 2025 uvedl, že se s touto stížností ztotožňuje a učinil návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu shodný se stěžovatelem. Zároveň vyjádřil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání.
6. Obviněný si obhájce zvolil na plnou moc, avšak ke stížnosti pro porušení zákona se ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřil.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
7. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl ve vytýkaném směru napadeným rozsudkem soudu skutečně v neprospěch obviněného porušen.
8. Přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou. Přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Spáchá-li takové činy za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, dopustí se zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, resp. podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
9. Ze skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2020, č. j. 62 T 72/2020-144, Nejvyšší soud ve shodě s podanou stížností pro porušení zákona zjistil, že obviněný měl právní kvalifikaci zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku naplnit jednáním výše popsaným, kdy v prodejnách odcizoval potraviny a alkohol, přestože byl odsouzen pro typově stejné jednání rozsudkem Okresního soudu Ústí nad Labem ze dne 31. 7. 2018, č. j. 6 T 102/2018-54, a dále (jednáním popsaným pod body 4. a 5. a dále pod bodem 6.) přesto, že v té době probíhala pandemie koronaviru, způsobujícího onemocnění COVID-19, tedy pandemie nemoci vážně ohrožující zdraví a život lidí, na kterou Vláda České republiky reagovala vyhlášením nouzového stavu, konkrétně svým usnesením č. 194, ze dne 12. 3. 2020, na dobu 30 dnů od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020, a tento nouzový stav následně dalším usnesením č. 396 ze dne 9. 4. 2020 prodloužila do 30. 4. 2020.
10. V rozsudku okresního soudu popsané skutky a jejich právní kvalifikace odpovídaly tehdy převládajícímu právnímu názoru, podle něhož veškeré trestné činy krádeže spáchané v době trvání nouzového stavu byly automaticky kvalifikovány též podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s tím, že samotný výskyt epidemie koronaviru (kvůli kterému byl daný nouzový stav vyhlášen a byla přijímána řada regulačních a omezujících opatření) bez dalšího zakládal naplnění znaku „spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“.
11. Jak bylo zmíněno výše, Nejvyšší soud se formou rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaného pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr., závazně vyjádřil k interpretaci zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Ten sice může být naplněn spácháním krádeže v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího epidemii onemocnění covid-19 (neboť jej, vedle řady různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v citovaném ustanovení, lze podřadit pod zákonný znak „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“), avšak jen za splnění dalších předpokladů.
Další nezbytnou podmínkou, vedle časové a místní souvislosti, je věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a má jen podpůrný význam.
Nouzový stav totiž nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Ačkoli projednávané skutky byly (v bodech 4. až 6.) obviněným spáchány v období od 2. 4. do 17. 5. 2020, tedy v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího epidemii onemocnění covid-19 a vyhlášeného nouzového stavu, nelze shledat, že se tato událost konkrétně projevila na spáchání trestného činu.
Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. krádeže většího množství respirátorů, dezinfekčních prostředků, zdravotnických potřeb apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním).
Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34. rozsudku Nejvyššího soudu). K právnímu názoru vyslovenému v rozsudku Nejvyššího soudu se přiklonil také Ústavní soud nálezem ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21.
12. Při aplikaci shora uvedených východisek na posuzovanou věc je nutno souhlasit se stěžovatelem, že naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno z pouhé časové souvislosti činu s vyhlášeným nouzovým stavem. Okolnosti činu, předměty útoků a pohnutka jednání obviněného nesvědčí o tom, že by s nemocí covid-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření měly jakkoliv souviset. Ani ze způsobu a okolností spáchané trestné činnosti nelze dovodit, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Závěr stěžovatele o nedůvodnosti aplikace kvalifikované skutkové podstaty a užitého znaku spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, je proto opodstatněný a stížností napadené rozhodnutí nemůže obstát.
IV. Způsob rozhodnutí
13. Nejvyšší soud tedy shledal, že ministrem spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, a s ohledem na shora uvedené podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2020, č. j. 62 T 72/2020-144, v části výroku o vině, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného D. G. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. proto uvedený rozsudek v části týkající se výroku o vině a v souvisejících výrocích o trestu a o náhradě škody (tedy v celém rozsahu) zrušil. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V souladu s ustanovením § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je uvedený soud vázán právním názorem, který ve věci Nejvyšší soud vyslovil.
14. O podané stížnosti rozhodl Nejvyšší soud za splnění podmínek § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 2. 2025
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu