6 Tz 32/2025

6 Tz 32/2025-141

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2025 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného D. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Litoměřice, proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64, takto:

Podle § 275 odst. 3 tr. ř. per analogiam se obviněný D. S. nebere do vazby ve věci Okresního soudu v Mostě sp. zn. 3 T 16/2025.

1. Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64, byl obviněný D. S. (dále „obviněný“), uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se podle zjištění tohoto soudu dopustil způsobem specifikovaným ve výroku trestního příkazu.

2. Obviněný byl odsouzen za tento přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 62 odst. 1, 3 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. ř. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla dále uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému M. S. částku ve výši 4 500 Kč.

3. Citovaný trestní příkaz napadla ministryně spravedlnosti stížností pro porušení zákona, o níž rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10. 12. 2025, sp. zn. 6 Tz 32/2025, tak, že - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku a v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř., a to v neprospěch obviněného D. S., - podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil trestní příkaz Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64, jakož i další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 7. 2025, č. j. 3 T 16/2025-141, a to v celé části týkající se obviněného D. S., - podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Mostě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

4. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 7. 2025, č. j. 3 T 16/2025-141, který byl v celé části týkající se obviněného D. S. Nejvyšším soudem zrušen jako rozhodnutí obsahově navazující na výše uvedený trestní příkaz, byl obviněný odsouzen mimo jiné za zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku. Kvalifikační znak v podobě recidivy podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku byl přitom založen právě trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64, což Okresní soud v Mostě vyjádřil i ve skutkové větě svého rozsudku sp. zn. 3 T 16/2025 (to ostatně bylo i důvodem, proč Nejvyšší soud posoudil rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 7. 2025, č. j. 3 T 16/2025-141, jako rozhodnutí obsahově navazující).

5. Jak dále Nejvyšší soud zjistil, obviněný D. S. v současné době vykonává trest odnětí svobody uložený mu výše zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 7. 2025, č. j. 3 T 16/2025-141.

6. Nejvyššímu soudu tak vyvstala povinnost aplikovat § 275 odst. 3 tr. ř. per analogiam, podle něhož [v]ykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne současně o vazbě. Nezbytnost analogického užití citovaného zákonného ustanovení vyvstala proto, že zrušeno bylo nikoliv pouze rozhodnutí přímo napadené stížností pro porušení zákona, nýbrž i rozsudek přímo na zmíněné rozhodnutí obsahově navazující, na jehož podkladě vykonává v současnosti obviněný mu uložený trest odnětí svobody.

7. Vazba je významným zásahem do osobní svobody, zaručené čl. 8 odst. 1 Listiny. Proto podle čl. 8 odst. 5 Listiny nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Zákonné důvody vazby je třeba vždy vykládat restriktivně a zkoumat, zda vazba je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak.

8. Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že obviněný D. S. nebyl v průběhu trestního stíhání ve věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 3 T 16/2025 vzat do vazby. Nejvyšší soud přitom rovněž (stejně jako meritorně rozhodující soud) neshledal naplnění žádného ze zákonných důvodů vazby podle § 67 tr. ř.

9. Nejvyšší soud tudíž rozhodl podle § 275 odst. 3 tr. ř. per analogiam tak, že se obviněný D. S. nebere do vazby. Toto konstatování ovšem neznamená, že by obviněný, pokud by svým jednáním zavdal některý z důvodů vazby, nemohl být tímto procesním instrumentem pro potřeby dalšího řízení, zajištěn.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 12. 2025

JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu

Soud: Nejvyšší soud

Spisová značka: 6 Tz 32/2025

Datum rozhodnutí: 10.12.2025

Typ rozhodnutí: ROZSUDEK

Heslo: Stížnost pro porušení zákona, Krádež, Recidiva, Náhrada škody

Dotčené předpisy: § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 270 odst. 1 tr. ř.

Kategorie rozhodnutí: C

6 Tz 32/2025-131

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2025 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Ivo Kouřila a Mgr. Daniela Plška o stížnosti pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného D. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Litoměřice, proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64, takto:

I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku a v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř., a to v neprospěch obviněného D. S.

II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje trestní příkaz Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64, jakož i další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 7. 2025, č. j. 3 T 16/2025-141, a to v celé části týkající se obviněného D. S.

III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Mostě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64, byl obviněný D. S. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že:

v době od 05.00 hod. do 09.00 hod. dne 28. 3. 2024 v XY, v ulici XY XY, z bytu ve 4. patře domu za výtahem, kde byl na návštěvě, odcizil notebook zn. Lenovo IDEPAD S 130, čímž způsobil poškozenému M. S., nar. XY, škodu odcizením ve výši 4 500 Kč,

a to za situace, kdy byl rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 3 T 15/2019, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 3 let, se zkušební dobou stanovenou do 29. 5. 2025, a to s dohledem.

2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 62 odst. 1, 3 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. ř. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.

3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla dále uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému M. S. částku ve výši 4 500 Kč.

II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní

4. Proti citovanému rozhodnutí podala ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. K trestní věci, na kterou odkazuje skutková věta napadeného trestního příkazu (její druhý odstavec), doplnila, že obviněný byl rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 9. 2020, č. j. 3 T 15/2019-248, uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Za to (a za sbíhající se zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 5. 2020, č. j. 4 T 14/2020-215, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku) byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let za současného vyslovení dohledu. Zároveň byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 5. 2020, č. j. 4 T 14/2020-215, který nabyl právní moci dne 29. 5. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 9. 2020. Konec zkušební doby stanovené v rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 9. 2020, č. j. 3 T 15/2019-248, byl stanoven na den 29. 5. 2025, a to po zápočtu zkušební doby z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 5. 2020, č. j. 4 T 14/2020-215 (usnesením téhož soudu ze dne 14. 9. 2020, č. j. 3 T 15/2019-252, v právní moci dne 6. 10. 2020).

5. K samotné předkládané věci ministryně spravedlnosti uvedla, že podle komentářové literatury [konkrétně odkázala na Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022.] se trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku dopustí pachatel, který si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a to přesto, že byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, přičemž nemusí naplnit žádný z alternativních znaků vymezených v § 205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku. Skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku obsahuje kvalifikační znak v podobě zpětnosti (recidivy) a dovoluje tak postihnout pachatele, který se v zákonem určené době dopustil recidivy trestného činu krádeže nebo obdobného trestného činu, bez ohledu na způsobenou výši škody na cizím majetku.

6. Odsouzením nebo potrestáním za takový čin ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku se rozumí odsouzení nebo potrestání za trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku, ale může jít i o odsouzení nebo potrestání za trestný čin loupeže podle § 173 tr. zákoníku, jímž si pachatel taktéž přisvojil či snažil se přisvojit si cizí věc (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 9. 1996, sp. zn. 3 To 595/96, publikované pod č. 22/1997 Sb. rozh. tr.) a stejně tak i odsouzení nebo potrestání za některou z forem účastenství na trestném činu krádeže nebo loupeže (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1311/2012, publikované pod č. 63/2013 Sb. rozh. tr.). Uvedený znak skutkové podstaty vyjadřuje skutečnost, že se jedná o speciální, a tudíž nejzávažnější druh recidivy.

7. V daném smyslu se jedná o tzv. omezenou recidivu, neboť k odsouzení nebo potrestání pachatele musí dojít v době tří let před spácháním trestného činu podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. V případě naplnění zákonného znaku „odsouzení“ je rozhodující okamžik právní moci rozsudku, jímž byl pachatel uznán vinným trestným činem krádeže nebo loupeže, kdežto u znaku „potrestání“ je rozhodný okamžik výkonu (byť i jen částečného) trestu, upuštění od výkonu trestu, okamžik podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, prominutí trestu nebo jeho zbytku na základě milosti či amnestie vyslovené rozhodnutím prezidenta republiky. V rámci spáchání předchozího trestného činu krádeže či loupeže tak může docházet k několika okamžikům potrestání.

8. Určujícím pro posouzení naplnění znaku potrestání v posledních třech letech je vždy poslední z nastíněných okamžiků. Tyto okamžiky se v době spáchání trestného činu podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku mohou navíc kumulovat, kdy pachatel může být ke dni spáchání činu v posledních třech letech jak odsouzen, tak i potrestán, a pak je v rámci právní kvalifikace takového jednání nutno vyjádřit oba tyto znaky. Předchozím potrestáním pachatele se přitom rozumí uložení kteréhokoli ze škály trestů. Dřívější odsouzení pachatele, které je formálním znakem tohoto činu naplňujícím kritéria zpětnosti, by současně nemělo být zahlazeno, ani by o něm z jiného důvodu neměla platit fikce neodsouzení.

9. Specifickým případem je pak odsouzení pachatele krádeže k podmíněnému trestu odnětí svobody se zkušební dobou v trvání delší tří let, kdy pachatel ještě nevykonal trest uložený za trestný čin krádeže, takže mu ještě nelze přičítat znak potrestání za takový čin v posledních třech letech, a zároveň mu již nelze přičítat znak odsouzení za takový čin v posledních třech letech. V tomto případě tak nelze dovozovat naplnění znaků odsouzení nebo potrestání pachatele v posledních třech letech. Přisvojení si cizí věci jejím zmocněním se, které současně nenaplňuje žádný ze znaků vymezených v § 205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, pak nelze posuzovat jako přečin podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Není však vyloučeno posuzovat takové jednání jako přestupek proti majetku.

10. V případě obviněného se jedná o poslední nastíněný případ. Samosoudkyně Okresního soudu v Mostě totiž vydala napadený trestní příkaz dne 20. 5. 2024. Tímto byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění soudu dopustil dne 28. 3. 2024.

11. Dřívějším odsouzením, které podle napadeného trestního příkazu zakládá formální znak speciální recidivy (zpětnosti) ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku, je rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 9. 2020, č. j. 3 T 15/2019-248, který nabyl právní moci téhož dne. Ministryně spravedlnosti znovu připomněla, že tímto rozsudkem byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let za současného vyslovení dohledu. Konec zkušební doby z předmětného odsouzení byl po zápočtu zkušební doby z předchozího zrušeného trestu stanoven na den 29. 5. 2025. V době spáchání nového skutku tedy zkušební doba neuplynula a nebylo rozhodnuto ani o osvědčení se obviněného ve zkušební době plynoucí ze zmíněného odsouzení, ani o nařízení výkonu trestu. V době spáchání nového skutku tedy na obviněného nebylo možno pohlížet ani jako na osobu, která se ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčila, ani jako na osobu potrestanou.

12. Ze zmíněných časových souvislostí dále vyplývá, že lhůta tří let od (právní moci) posledního odsouzení obviněného, rozhodná pro naplnění znaku zpětnosti, uplynula dne 9. 9. 2023. Ke spáchání posuzovaného skutku však došlo po uplynutí více než tři a půl roku od právní moci citovaného rozsudku. V době spáchání posuzovaného skutku tedy nebyly naplněny podmínky pro užití samostatné skutkové podstaty krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, protože nedošlo k naplnění kvalifikačního znaku v podobě zpětnosti (recidivy) ani ve formě odsouzení, ani ve formě potrestání. Z popisu skutku současně vyplývá, že nebyl naplněn ani žádný jiný z alternativních znaků vymezených v § 205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, neboť hodnota odcizeného notebooku nenaplnila zákonná kritéria škody nikoli nepatrné a současně se jednalo o tzv. prostou krádež věci. Posuzované jednání obviněného proto není možno právně kvalifikovat jako trestný čin. V úvahu přichází posouzení předmětného skutku toliko jako přestupku proti majetku ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) bod 1. zákona č. 251/2016 Sb. o některých přestupcích.

13. Je evidentní, že posuzované jednání obviněného bylo jednoznačně spácháno ve zkušební době podmíněně odloženého výkonu trestu odnětí svobody plynoucí z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 9. 2020, č. j. 3 T 15/2019-248, a uvedená skutečnost měla být v této trestní věci (společně s dalšími relevantními skutečnostmi vyplývajícími z průběžných zpráv Probační a mediační služby o výkonu dohledu) předmětem úvah soudu o možném nařízení výkonu trestu odnětí svobody ve smyslu § 83 odst. 1, věta za středníkem tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že k nařízení výkonu trestu nedošlo, nenastala podmínka „potrestání“ výkonem alespoň části nepodmíněného trestu odnětí svobody. Samotný fakt, že zkušební doba z předchozího zmíněného odsouzení v době spáchání „nového“ skutku zatím neuplynula, však z hlediska naplnění znaku zpětnosti ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku nehraje žádnou roli.

14. Nad rámec výše uvedeného ministryně spravedlnosti dodala, že ačkoli ze spisového materiálu bylo zjištěno, že notebook odcizený dne 28. 3. 2024 byl poškozenému ještě téhož dne vrácen ve stejném stavu, v jakém byl odcizen, soud obviněného podle § 228 tr. ř. zavázal k náhradě majetkové škody ve výši hodnoty odcizeného notebooku. Z relevantních důkazů obsažených k této skutečnosti ve spisovém materiálu přitom nelze ani jednoznačně usoudit, zda se poškozený vůbec řádně a včas připojil se svým nárokem na náhradu škody.

15. Ministryně spravedlnosti tak uzavřela, že odsouzením obviněného za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64, došlo k porušení ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného.

16. Za současného vyslovení souhlasu s projednáním stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání proto Nejvyššímu soudu navrhla, aby - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64, který nabyl právní moci dne 4. 7. 2024, byl porušen zákon v § 205 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného D. S., - podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil trestní příkaz Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64, a také všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a - podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

17. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podal k této stížnosti pro porušení zákona vyjádření, v němž se ztotožnil s argumentací v ní obsaženou. Dodal, že lze přisvědčit námitce týkající se problematičnosti právní kvalifikace skutku jako přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, a to z důvodu absence zákonného znaku omezené zpětnosti. Z dostupných podkladů vyplývá, že obviněný nebyl v rozhodném období posledních tří let pravomocně odsouzen. Jediné odsouzení, k němuž by se mohla zpětnost vztáhnout, je datováno dnem 9. 9. 2020, což znamená, že relevantní tříleté období skončilo dne 9. 9. 2023. V době spáchání projednávaného skutku, tj. dne 28. 3. 2024, již tedy nelze uvedené odsouzení zohlednit pro účely kvalifikace podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Současně zdůraznil, že obviněný nebyl ani potrestán, neboť trest odnětí svobody, který mu byl uložen, byl podmíněně odložen, aniž by došlo k jeho, byť jen částečnému, výkonu. Konec zkušební doby byl po předchozím zápočtu stanoven na den 29. 5. 2025. V době spáchání skutku tedy zkušební doba stále běžela, přičemž nebylo rozhodnuto ani o osvědčení se obviněného, resp. o nařízení výkonu trestu. Z uvedeného vyplývá, že aplikace právní kvalifikace podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku nebyla v daném případě dostatečně podložená, a tudíž došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného. V závěru svého vyjádření se tak státní zástupce ztotožnil s návrhem ministryně spravedlnosti.

18. Ke stížnosti pro porušení zákona se prostřednictvím své obhájkyně vyjádřil také obviněný s tím, že se s touto stížností plně ztotožňuje a považuje ji za důvodnou. V souladu s argumentací ministryně spravedlnosti

konkrétně uvedl, že se napadené rozhodnutí opírá o nesprávné právní posouzení věci, když nebyl naplněn kvalifikační znak zpětnosti podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž jeho jednání odpovídá nanejvýš přestupku. Postup soudu prvního stupně tak byl v rozporu se zákonem i ustálenou judikaturou.

19. Obviněný odkázal na komentářovou literaturu [Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025] a konstatoval, že § 205 odst. 2 tr. zákoníku je zvláštní skutkovou podstatou trestného činu krádeže, jehož podmínkou je kvalifikační znak v podobě zpětnosti (recidivy), jenž ve spojení s vyšší trestní sazbou vyjadřuje vyšší typovou společenskou škodlivost tohoto trestného činu oproti trestnému činu krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku. K odsouzení nebo potrestání pachatele musí dojít v době tří let před spácháním trestného činu podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, což značí, že se jedná o tzv. omezenou recidivu. Protože trestný čin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku nevyžaduje naplnění žádného z alternativních znaků vymezených v § 205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, je v takových případech nezbytné posoudit skutek pečlivě z hlediska zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku; soud měl v tomto směru zejména uvažovat o závažnosti údajně způsobené škody. Kromě toho obviněný upozornil, že samotný běh zkušební doby podle něj nelze považovat za výkon trestu ani za potrestání pro účely aplikace § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Komentářová literatura dokonce uvádí jako příklad, kdy nelze pachateli přičítat odsouzení ani potrestání v posledních třech letech, hypotetickou situaci, která je takřka shodná s případem nyní projednávaným.

20. O nároku poškozeného na náhradu škody pak podle obviněného nebylo na místě rozhodovat, pokud se poškozený se svým nárokem řádně nepřipojil k trestnímu řízení, a pokud v řízení nebylo prokázáno, že mu škoda v konkrétní výši vznikla.

21. Vzhledem k uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s návrhem ministryně spravedlnosti, tedy aby - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64, byl porušen zákon v § 205 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného D. S., - podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil trestní příkaz Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64, i všechna rozhodnutí na něj navazující, - podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Mostě věc, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona

22. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost trestního příkazu, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení tomuto rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.

23. Trestný čin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku spáchá ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a přitom byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.

24. Uvedená skutková podstata obsahuje tzv. kvalifikační znak v podobě zpětnosti (recidivy), jenž ve spojení s vyšší trestní sazbou vyjadřuje vyšší typovou společenskou škodlivost tohoto trestného činu oproti trestnému činu krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku. Její naplnění přitom není závislé na současném naplnění znaků základní skutkové podstaty upravené v § 205 odst. 1 tr. zákoníku. Trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku se tak dopustí pachatel, který si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, pokud byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, a to aniž by musel naplnit některý z alternativních znaků vymezených v § 205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku [Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025, marg. č. 54].

25. Pro posuzovanou věc je přitom stěžejní výklad pojmů „odsouzení“ či „potrestání“, od jejichž naplnění se poté odvíjí doba tří let, ve které si musí pachatel přisvojit cizí věc tím, že se jí zmocní, aby mohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Tyto okamžiky se v době spáchání trestného činu podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku mohou kumulovat, takže pachatel může být k okamžiku spáchání činu v posledních třech letech, jak odsouzen, tak i potrestán [Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025, marg. č. 62]. Vhodné se také jeví zmínit, že činem, za který byl pachatel v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku, se sice rozumí především trestný čin krádeže, může jím být ale i trestný čin loupeže (srov. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 9. 1996, sp. zn. 3 To 595/96, publikované pod č. 22/1997 Sb. rozh. tr.), kterým se pachatel rovněž zmocňuje věci, popřípadě k tomu směřuje.

26. Nyní již k výkladu uvedených pojmů. Znak odsouzení pachatele je podmíněn pravomocným odsuzujícím rozhodnutím soudu o vině trestným činem krádeže nebo loupeže. To v případě obviněného nastalo dne 9. 9. 2020, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 3 T 15/2019, kterým byl obviněný odsouzen za trestný čin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný ovšem skutek, za který byl odsouzen trestním příkazem ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64, spáchal dne 28. 3. 2024, tedy až po více jak třech letech od výše uvedeného pravomocného rozhodnutí soudu o vině obviněného trestným činem loupeže. Je tedy patrné, že kvalifikační znak zpětnosti (recidivy) ve formě odsouzení pachatele v posledních třech letech před spácháním činu, který by odůvodnil v posuzované věci kvalifikaci skutku podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, nemohl být naplněn.

27. Pokud jde o potrestání pachatele, tento znak může nastat vykonáním trestu, potažmo ke dni (podmíněného) upuštění od výkonu trestu, podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo prominutí (zbytku) trestu na základě rozhodnutí prezidenta republiky. V rámci spáchání předchozího trestného činu krádeže či loupeže přitom může docházet v intencích § 205 odst. 2 tr. zákoníku k několika okamžikům potrestání, a to například nejdříve v době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, kdy však následně v důsledku nedodržení podmínek podmíněného propuštění dojde k nařízení výkonu zbytku trestu odnětí svobody, takže dalším okamžikem potrestání bude vykonání trestu odnětí svobody. Určujícím pro posouzení naplnění znaku potrestání v posledních třech letech je vždy poslední z nastíněných okamžiků potrestání pachatele [Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025, marg. č. 62].

28. Vedle toho je nutno připomenout, že podle judikatury se potrestáním ve smyslu vykonání trestu rozumí, byť jen jeho částečné vykonání, přičemž mezi případy předchozího potrestání nelze zahrnout ty případy, ve kterých byl pachatel sice pravomocně odsouzen, avšak nedošlo ani k částečnému výkonu uložených trestů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR z dne 17. 4. 1964, sp. zn. 7 Tz 33/64, publikované pod č. 36/1964 Sb. rozh.).

29. V předkládané věci byl obviněný původním rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 9. 2020, č. j. 3 T 15/2019-248, který podle ministryní spravedlnosti napadeného trestního příkazu ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64, zakládá znak recidivy podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let za současného vyslovení dohledu. Uvedená zkušební doba trvala až do 29. 5. 2025. Skutek, za který byl uvedeným trestním příkazem uznán vinným trestným činem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, obviněný spáchal dne 28. 3. 2024, tedy ještě ve stanovené zkušební době.

30. Je tedy nutno vyřešit otázku, zda lze k podmíněnému odkladu výkonu trestu odnětí svobody za současného stanovení zkušební doby (s dohledem) vztahovat okamžik potrestání pachatele, případně zjistit, kdy tento okamžik, s ohledem na výše uvedený výklad daného pojmu, nastává. Určující přitom je, zda je vůbec možné hovořit o výkonu trestu. Již z jazykového vyjádření vyplývá, že u podmíněného odložení výkonu trestu odnětí svobody k výkonu trestu nedochází, neboť je, byť podmíněně, odložen. Taktéž ze systematiky trestního zákoníku lze vyvodit, že o výkonu trestu není na místě, v případě podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody, uvažovat, neboť hlava V, oddíl 5, jak název napovídá (Ukládání a výkon jednotlivých trestů), se sice věnuje jednotlivým druhům trestů a jejich výkonu, to však s výjimkou podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody, kterému se oproti tomu věnuje samostatný oddíl 6 této hlavy nazvaný (pouze) Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody.

Jinak řečeno, jedná se sice o trest, a to o trest odnětí svobody, avšak nespojený s jeho přímým výkonem, neboť samotný výkon je podmíněně odložen na stanovenou zkušební dobu. Jiná by byla situace, pokud by soud rozhodl, že se obviněný ve zkušební době neosvědčil, a nařídil výkon trestu odnětí svobody, který by obviněný následně, byť částečně, vykonal (viz bod 25. odůvodnění tohoto rozhodnutí). To se však v předkládané věci nestalo.

31. V souladu s uvedeným také komentářová literatura uvádí, že podstata podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody spočívá v tom, že soud vynese odsuzující rozsudek a uloží trest odnětí svobody, ale jeho výkon odloží (přesněji řečeno výkon trestu odnětí svobody promine) pod podmínkou, že obviněný ve stanovené zkušební době povede řádný život a vyhoví dalším uloženým podmínkám. … Právní povaha podmíněného odsouzení byla v teorii i praxi poněkud sporná. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody upravené v § 81 až 87 tr.

zákoníku lze považovat za zvláštní formu zproštění výkonu trestu, který byl uložen, za zvláštní způsob vyměření trestu, za odklad trestu, který byl uložen, za zvláštní způsob výkonu trestu anebo za zvláštní instituci, která je vedle trestů a ochranných opatření prostředkem k dosažení nápravy pachatele a ochrany společnosti jako kvalifikovaná pohrůžka trestem. Z § 52 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) a c) tr. zákoníku je zřejmé, že podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, popřípadě i s dohledem, je typem trestu odnětí svobody.

Název § 81 tr. zákoníku pak vyjadřuje, že jde o podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody. … Pachatel zde tedy není odsouzen podmíněně (tj. samotné odsouzení není vázáno na nějakou podmínku), protože soud pravomocně zjistil skutek, kvalifikoval jej jako trestný čin, uznal pachatele vinným z jeho spáchání a uložil mu za něj trest odnětí svobody, jehož výkon však zatím není realizován a podle pachatelova chování ve zkušební době vůbec ani nemusí dojít k výkonu trestu odnětí svobody ve věznici.

Tím uložený trest odnětí svobody sice působí na pachatele, ale nikoli vlastním výkonem, nýbrž jeho pohrůžkou, tj. motivací k řádnému životu, stanovenými podmínkami a popřípadě přiměřenými omezeními a přiměřenými povinnostmi (resp. výchovnými opatřeními) nebo i dohledem ve zkušební době (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1327–1328.).

32. Ve světle uvedeného a ve světle závěru, že v předkládané věci nemohlo dojít ani k potrestání obviněného, lze odkázat také na další komentářovou literaturu, která upozorňuje na specifický případ pachatele odsouzeného pro trestný čin krádeže, který ještě nevykonal trest uložený za jiný trestný čin krádeže, takže mu ještě nelze přičítat potrestání za takový čin v posledních třech letech, a zároveň mu již nelze přičítat odsouzení za takový čin v posledních třech letech, který nastává při odsouzení pachatele krádeže k podmíněnému trestu odnětí svobody se zkušební dobou v trvání delší tří let. Podle autorů této komentářové literatury by za situace, kdy by uběhly 4 roky od právní moci rozsudku, kterým byl pachatel trestného činu krádeže odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody se zkušební dobou v trvání 5 let, nebylo možno takovému pachateli přičítat odsouzení, ani potrestání v posledních třech letech, a jeho případné přisvojení si cizí věci jejím zmocněním se – které by nenaplňovalo žádný ze znaků vymezených v § 205 odst. 1 písm. a) až e) – by mělo být posouzeno jako přestupek proti majetku podle § 8 odst. 1 písm. a) bod 1 PřesNěkt [Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025, marg. č. 63].

33. Z výše uvedených skutečností tedy vyplývá, že v předkládané věci nemohlo dojít k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, respektive nemohlo dojít k naplnění znaku zpětnosti (recidivy), a to nejen v podobě odsouzení pachatele v předchozích třech letech, ale ani v podobě potrestání pachatele v přechozích třech letech před spácháním skutku, kterým si pachatel přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní.

34. Nad rámec otázky týkající se kvalifikačního znaku skutkové věty podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku Nejvyšší soud dodává, že v předkládané věci nemohlo dojít ani k naplnění druhé (v zákonném znění první) základní skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku, neboť škoda, kterou měl obviněný skutkem, který je mu kladen za vinu, způsobit, činila 4 500 Kč, tedy nedosahovala hranice škody nikoliv nepatrné ve smyslu § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [viz též § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. Ani ostatní ze znaků v § 205 odst. 1 písm. b) – e) tr. zákoníku v předkládané věci shledat nelze.

35. Nejvyšší soud proto uzavírá, že svým rozhodnutím Okresní soud v Mostě porušil zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku.

36. Ministryně spravedlnosti dále ve své stížnosti pro porušení zákona upozornila na to, že napadeným trestním příkazem byla obviněnému uložena podle § 228 odst. 1 tr. ř. také povinnost nahradit poškozenému škodu ve výši 4 500 Kč, a to přesto, že ze spisového materiálu vyplývá, že odcizený notebook byl poškozenému téhož dne vrácen. Namítla rovněž, že ze spisového materiálu nelze ani jednoznačně usoudit, zda se vůbec poškozený řádně a včas připojil se svým nárokem na náhradu škody. K tomu Nejvyšší soud dodává následující.

37. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení poškozeného ze dne 5. 4. 2024 (č. l. 7v) vyplývá, že notebook byl, jak uvedla i sama ministryně spravedlnosti, poškozenému ještě téhož dne navrácen, a to ve stavu, ve kterém mu byl odcizen. Obdobné skutečnosti jsou uvedeny také v úředním záznamu ze dne 28. 3. 2024 (č. l. 40). Nehledě na uvedené je pak z fotografické dokumentace zhotovené Policií České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Územního odboru Most, Obvodního oddělení Litvínov Hamr, ze dne 29. 3. 2024 patrné, že předmětný notebook byl policejním orgánem zajištěn, a tedy musel být poškozenému, jako vlastníku věci, následně vydán.

38. Pokud jde o uplatnění nároku ze strany poškozeného, z úředního záznamu ze dne 5. 4. 2024 (stejně jako z úředního záznamu o doplnění podaného vysvětlení ze dne 11. 4. 2024) je patrné, že tento se po poučení podle § 43 odst. 3 tr. ř. připojil k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši 4 500 Kč, a to ve zkráceném přípravném řízení, a navrhl, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obviněnému povinnost nahradit v penězích škodu. Je tudíž zřejmé, že se se svým nárokem připojil řádně a včas. To však nic nemění na té skutečnosti, že výrok, kterým byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozenému na náhradě škody částku ve výši 4 500 Kč, je v daném případě z důvodu výše uvedeného v rozporu se zákonem.

39. Nejvyšší soud proto uzavírá, že svým rozhodnutím Okresní soud v Mostě porušil zákon v neprospěch obviněného také v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř.

V. Způsob rozhodnutí

40. Jelikož Nejvyšší soud shledal stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti důvodnou, vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku a v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř., a to v neprospěch obviněného D. S. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. proto zrušil citovaný trestní příkaz, jakož i další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a to zejména rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 7. 2025, č. j. 3 T 16/2025-141, a to v celé části týkající se obviněného D. S. V daných souvislostech je třeba na vysvětlenou uvést, že Okresní soud v Mostě odsoudil uvedeným rozsudkem mimo jiné obviněného D. S. rovněž za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, přičemž kvalifikační znak v podobě recidivy podle odst. 2 § 205 tr. zákoníku měl být podle zjištění jmenovaného soudu založen právě odsouzením v nyní posuzované věci, tedy trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 5. 2024, č. j. 4 T 53/2024-64 (viz skutkovou větu daného rozsudku). Vzhledem k tomu, že se v tomto smyslu jedná o rozhodnutí obsahově navazující na citovaný trestní příkaz, jenž Nejvyšší soud z důvodu jeho vadnosti zrušil, bylo třeba, jak ostatně přiměřeně plyne i z usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018-I, publikovaného pod č. 12/19 Sb. rozh. tr., zmíněný rozsudek v části týkající se obviněného D. S. zrušit. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v Mostě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro úplnost se připomíná, že uvedený výrok se vztahuje i na věc vedenou u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 3 T 16/2025. Jinými slovy řečeno, jmenovaný soud bude pochopitelně povinen znovu rozhodnout ohledně obviněného D. S. i v této věci. Dotyčný soud bude při svém rozhodování vázán právním názorem, který v tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

41. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 12. 2025

JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu