6 Tz 35/2024-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2024 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v trestní věci obviněného F. K. vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 74/2020, o návrhu ministra spravedlnosti České republiky na přerušení výkonu trestu odnětí svobody, t a k t o :
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. se obviněnému F. K. přerušuje do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona výkon trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, který mu byl jako trest souhrnný uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 2 T 74/2020.
1. Ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“) podal dne 23. 5. 2024 u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného F. K. (dále jen „obviněný“) proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 2 T 74/2020. Zrekapituloval v ní, že obviněný byl uvedeným rozsudkem uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Poukázal však na způsob provedení skutku (běžná krádež drobných věcí v prodejně), byť spáchaného za tzv. nouzového stavu vyhlášeného příslušným usnesením vlády České republiky v souvislosti s pandemií onemocnění COVID-19, který stran právní kvalifikace podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odporuje kvalifikačnímu pojetí obsaženému v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Ten totiž pro možnost použití uvedené právní kvalifikace vyžaduje mj. i tzv. věcnou souvislost spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, kterou v dané věci shledat nelze.
2. S ohledem na výkon trestu odnětí svobody obviněným ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 275 odst. 4 tr. ř. rozhodl o přerušení výkonu stížností napadeného rozsudku. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozsudkem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal, popř. aby Nejvyšší soud postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. Ze shora uvedeného je zjevné, že ministr spravedlnosti spolu se stížností pro porušení zákona podal návrh podle § 266 odst. 7 tr. ř. na přerušení výkonu napadeného rozhodnutí.
3. Podle § 275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může Nejvyšší soud odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.
4. Aniž by Nejvyšší soud předjímal budoucí rozhodnutí o podané stížnosti pro porušení zákona, nemohl již v tomto stadiu řízení se zřetelem k argumentaci uplatněné ministrem spravedlnosti vyloučit, že stížnost pro porušení zákona bude shledána důvodnou a věc bude posouzena a rozhodnuta způsobem, který ministr spravedlnosti navrhl. V takovém případě by se stal výkon uloženého trestu odnětí svobody nepřípustným.
5. Z těchto důvodů Nejvyšší soud k návrhu ministra spravedlnosti rozhodl, že podle § 275 odst. 4 tr. ř. se obviněnému přerušuje do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona výkon trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, který mu byl uložen rozhodnutím citovaným ve výroku tohoto usnesení a který v současné době již fakticky vykonává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost přípustná.
V Brně dne 30. 5. 2024
Mgr. Pavel Göth předseda senátu
9. Ze skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 2 T 74/2020, Nejvyšší soud v souladu s podanou stížností pro porušení zákona zjistil, že obviněný se měl dopustit jednání zakládajícího právní kvalifikaci zločinu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tím, že (stručně vyjádřeno):
dne 6. 5. 2020 kolem 15:40 hod. v Brně v prodejně XY odcizil Newtonovu houpačku v prodejní ceně 120 Kč a kalkulačku v prodejní ceně 60 Kč tak, že zboží ukryl v zadní kapse kočárku a následně projel spolu s další osobou a tímto kočárkem pokladní zónou, kde uvedené věci nezaplatil, uhradil zboží jiné, následně byl u vchodových dveří zadržen, odcizené zboží mu bylo odebráno a vráceno nepoškozené zpět do prodeje,
přičemž uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv byl usnesením vlády ze dne 12. 3. 2020 č. 194, vyhlášeným ve Sbírce zákonů pod č. 69/2020 Sb., v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. vyhlášen nouzový stav pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru na území České republiky na dobu od 14:00 hod. dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, který byl následně usnesením vlády ze dne 9. 4. 2020 č. 396 prodloužen do 30. 4. 2020 a poté opět usnesením vlády ze dne 30. 4. 2020 č. 485 prodloužen do 17. 5. 2020,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 88 T 36/2020, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.
10. Městský soud v Brně vzhledem k tomu, že se po vyhlášení rozsudku obviněný i státní zástupkyně vzdali odvolání a oba prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obviněný současně prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, vyhotovil zjednodušený rozsudek, který neobsahuje odůvodnění (§ 129 odst. 2 tr. ř.).
11. Citovaný výrok rozsudku okresního soudu beze zbytku odpovídal tehdy převládajícímu právnímu názoru, podle něhož veškeré trestné činy krádeže spáchané v době trvání nouzového stavu byly automaticky kvalifikovány též podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s tím, že samotný výskyt epidemie koronaviru (kvůli kterému byl daný nouzový stav vyhlášen) bez dalšího zakládal naplnění znaku „spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“. Nejvyšší soud však v kontextu stížnosti pro porušení zákona nastolené problematiky předesílá, že obecně nelze souhlasit s úvahou, že nouzový stav je třeba považovat za událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
„Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření, včetně vyhlášení nouzového stavu usneseními uvedenými ve výroku napadeného rozsudku.
Jestliže tedy k předmětné krádeži došlo dne 6. 5. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V souladu s rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“), publikovaným pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr., však nutno dodat, že nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí.
Velký senát trestního kolegia v této souvislosti zdůraznil, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen.
Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací.
Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), byť – jak již bylo shora uvedeno – existence takové události, a tím ani naplnění citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, nejsou podmíněny vyhlášením nouzového stavu.
Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Nicméně ani zde se nelze omezit jen na vědomost pachatele o samotném vyhlášeném nouzovém stavu, ale jeho zavinění je třeba zjišťovat právě ve vztahu k té události, která vedla k jeho vyhlášení a která odpovídá jejímu charakteru podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku (body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
12. Ze zevrubného odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu také zřetelně vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nestačí, že byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát vyjádřil přesvědčení, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od dvou do osmi let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Nejvyšší soud v označeném rozsudku dospěl k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34. rozsudku Nejvyššího soudu). K právnímu názoru vyslovenému v rozsudku Nejvyššího soudu se přiklonil také Ústavní soud nálezem ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21.
13. V trestní věci obviněného F. K. ovšem žádnou ze zmíněných věcných souvislostí obviněným spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu nelze shledat. Nutno souhlasit se stěžovatelem, že naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno z pouhé časové souvislosti činu s vyhlášeným nouzovým stavem, poněvadž podle tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku Městského soudu v Brně se obviněný skutku dopustil „ačkoliv usnesením vlády … byl na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru … vyhlášen nouzový stav, který byl usnesením vlády … prodloužen do …“.
14. Obviněný se jednání popsaného v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 2 T 74/2020, dopustil tak, že v prodejně odcizil dvě věci zanedbatelné hodnoty, které provezl bez zaplacení v kočárku přes pokladnu, byl však zadržen a věci byly vráceny do prodeje. Okolnosti činu, předmět útoku a pohnutka jednání obviněného nesvědčí o tom, že by s nemocí COVID-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření měly jakkoliv souviset. Stěžovatel správně poznamenal, že způsob a okolnosti spáchané trestné činnosti nesvědčí o tom, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Takovou argumentaci nelze než označit za správnou a přesvědčivou a pouze pro úplnost lze doplnit, že obviněný své protiprávní jednání nerealizoval ani na místě, které by bylo v důsledku nastalé krizové situace uzavřeno. Jeho jednání tak nebylo nouzovým stavem nikterak ovlivněno. Lze proto uzavřít, že mezi posuzovaným trestným činem krádeže na straně jedné a „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ na straně druhé nebyla doložena žádná věcná souvislost, což znamená, že předmětný skutek byl nalézacím soudem nesprávně právně hodnocen jako zločin krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
IV. Způsob rozhodnutí
15. Nejvyšší soud tedy shledal, že ministrem spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, a s ohledem na shora uvedené podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 2 T 74/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného F. K. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek v celém rozsahu zrušil, zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V souladu s ustanovením § 270 odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně, o jehož rozhodnutí jde, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž podle § 270 odst. 4 tr. ř. je uvedený soud vázán právním názorem, který ve věci Nejvyšší soud vyslovil. Nad rámec lze konstatovat, že pokud stěžovatel, obviněný i státní zástupce navrhli podle § 275 odst. 4 tr. ř. též přerušení výkonu rozsudku napadeného stížností pro porušení zákona do rozhodnutí o této stížnosti, stalo se tak již usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 6 Tz 35/2024.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 6. 2024
Mgr. Pavel Göth předseda senátu