6 Tz 39/2024-
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2024 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Ivo Kouřila a Mgr. Martina Lýska o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 11. 2023, č. j. 21 PP 282/2020-112, takto:
I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 11. 2023, č. j. 21 PP 282/2020-112, byl porušen zákon v ustanovení § 91 odst. 1 tr. zákoníku a v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a to v neprospěch obviněného L. K.
II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 11. 2023, č. j. 21 PP 282/2020-112, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2020, č. j. 2 T 39/2020-48, byl obviněný L. K. (dále též jen „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Daný rozsudek nabyl právní moci dne 31. 3. 2020.
2. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2020, č. j. 4 T 50/2020-66, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 2020, č. j. 8 To 190/2020-83, byl obviněný uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Uvedeného skutku se přitom obviněný dopustil ve zkušební době předchozího odsouzení (viz bod 1. tohoto rozhodnutí), a proto Městský soud v Brně usnesením ze dne 15. 9. 2020, č. j. 2 T 39/2020-82, rozhodl, že obviněný podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku vykoná trest odnětí svobody z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2020, č. j. 2 T 39/2020-48, v trvání 8 měsíců. Pro výkon daného trestu byl obviněný podle § 83 odst. 5 a § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. V návaznosti na žádost obviněného Okresní soud v Břeclavi rozhodl usnesením ze dne 16. 2. 2021, č. j. 21 PP 282/2020-35, že se obviněný podle § 88 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku podmíněně propouští z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 4 T 50/2020, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 8 To 190/2020, a z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 2 T 39/2020. Podle § 89 odst. 1 tr. zákoníku mu stanovil zkušební dobu podmíněného propuštění v trvání 2 let.
4. Následně Nejvyšší soud (na podkladě stížnosti pro porušení zákona ze dne 10. 2. 2021, č. j. MSP-603/2020-ODKA-SPZ/4) rozhodl rozsudkem ze dne 16. 6. 2021, č. j. 3 Tz 6/2021-157, o tom, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 8 To 190/2020, a rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 4 T 50/2020 (viz bod 2. tohoto rozhodnutí), byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Nejvyšší soud dále rozhodl, že napadené rozsudky se zrušují v celém rozsahu a současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Městskému soudu v Brně dále přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Z výše uvedeného důvodu Městský soud v Brně znovu rozhodl rozsudkem ze dne 8. 12. 2021, č. j. 4 T 50/2020-217, a to tak, že obviněného uznal vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za což ho odsoudil podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců a 14 dní, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 9. 2022. Následně Městský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 14.
9. 2022, č. j. 4 T 50/2020-274, mimo jiné tak, že se obviněnému podle § 92 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 334 odst. 1 tr. ř., do trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2021, č. j. 4 T 50/2020-217, započítává vazba od 2. 4. 2020 od 15:50 hodin do 7. 7. 2020 do 24:00 hodin. Usnesením ze dne 14. 9. 2020, č. j. 4 T 50/2020-271, dále rozhodl tak, že se obviněnému podle § 92 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za použití § 334 odst. 1 tr. ř., do trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců a 14 dnů, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8.
12. 2021, č. j. 4 T 50/2020-217, započítává vykonaný trest v době od 00:00 hodin dne 8. 7. 2020 do 15:25 hodin dne 16. 2. 2021. Uvedenými zápočty tak byl trest, který byl obviněnému uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2021, č. j. 4 T 50/2020-217, zcela vykonán.
6. V následující době byl obviněný uznán vinným ze spáchání několika dalších trestných činů. Trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 22. 6. 2022, č. j. 1 T 56/2022-78, byl uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za což mu byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. a § 75 odst. 1, 7 tr. zákoníku, uložen trest zákazu pobytu na území města Havlíčkův Brod na dobu 2 let. Trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 10. 2022, č. j. 1 T 98/2022-41, byl obviněný uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř., odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2023, č. j. 4 T 48/2023-62, byl uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za což byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Protože obviněný v průběhu zkušební doby, která mu byla stanovena v souvislosti s podmíněným odložením trestu odnětí svobody trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 10. 2022, č. j. 1 T 98/2022-41, spáchal další trestnou činnost, Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl usnesením ze dne 27. 7. 2023, č. j. 1 T 98/2022-55, podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku tak, že obviněný vykoná trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců uložený trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 10. 2022, č. j. 1 T 98/2022-41, a pro výkon uvedeného trestu jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
7. Okresní soud v Břeclavi pak usnesením ze dne 21. 11. 2023, č. j. 21 PP 282/2020-112, pravomocným téhož dne, rozhodl, že obviněný podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku vykoná zbytek trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 4 T 50/2020, a zbytek trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 2 T 39/2020, z jejichž výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16. 2. 2021, č. j. 21 PP 282/2020-35, při stanovení zkušební doby v trvání 2 let, neboť se v této zkušební době neosvědčil.
8. Na místě je ještě dodat, že Městský soud v Brně usnesením ze dne 23. 1. 2024, č. j. 2 T 39/2020-117, znovu rozhodl podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku, že obviněný vykoná trest odnětí svobody z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2020, č. j. 2 T 39/2020-48, v trvání 8 měsíců, a pro jeho výkon jej podle § 83 odst. 5 a § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
9. Proti usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 11. 2023, č. j. 21 PP 282/2020-112, podal ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Podle jeho názoru byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 91 odst. 1 tr. zákoníku a dále v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř.
10. Konkrétně stěžovatel vytkl, že usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 11. 2023, č. j. 21 PP 282/2020-112, došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného proto, že rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 3 Tz 6/2021-157, byl zrušen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2020, č. j. 4 T 50/2020-66, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 2020, č. j. 8 To 190/2020-83, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V tomto směru tak byla zrušena i rozhodnutí týkající se podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Okresní soud v Břeclavi však i přesto výše uvedeným usnesením ze dne 21. 11. 2023 rozhodl, že obviněný vykoná nevykonaný zbytek trestu odnětí svobody, z něhož byl podmíněně propuštěn. Navíc tak učinil, byť z obsahu spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2021, č. j. 4 T 50/2020-217, byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců a 14 dnů a celý tento trest byl vykonán zápočtem vazby.
11. Pro úplnost stěžovatel uvedl, že ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 2 T 39/2020, rovněž vyplynulo, že rozsudkem ze dne 17. 3. 2020, č. j. 2 T 39/2020-48, byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2020, č. j. 2 T 39/2020-82, bylo rozhodnuto, že obviněný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2020, č. j. 2 T 39/2020-48, vykoná a pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. K tomuto rozhodnutí přistoupil Městský soud v Brně s ohledem na rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2020, č. j. 4 T 50/2020-66, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 2020, č. j. 8 To 190/2020-83. Vzhledem k tomu, že tato rozhodnutí byla zrušena rozhodnutím Nejvyššího soudu ke stížnosti pro porušení zákona ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 3 Tz 6/2021, Městský soud v Brně rozhodl opětovně dne 23. 1. 2024 usnesením č. j. 2 T 39/2020-117, že obviněný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2020, č. j. 2 T 39/2020-48, vykoná, a pro výkon trestu odnětí svobody jej zařadil do věznice s ostrahou.
12. Napadeným rozhodnutím tak Okresní soud v Břeclavi porušil ustanovení § 91 odst. 1 tr. zákoníku. Nad rámec výše uvedeného stěžovatel připomněl, že tento soud při rozhodování o vykonání nevykonaného zbytku trestu odnětí svobody, z něhož byl obviněný podmíněně propuštěn, nepostupoval v souladu se základní zásadou trestního řízení zakotvenou v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., tedy, že i přes skutečnost, že součástí jeho spisu sp. zn. 21 PP 282/2020 byl rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 3 Tz 6/2021-157, rozhodl tak, jak je uvedeno shora. Tímto postupem rozporným i s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. nezjistil skutečný stav věci tak, aby mohl v souladu se zákonem rozhodnout.
13. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 11. 2023, č. j. 21 PP 282/2020-112, byl v neprospěch obviněného L. K. porušen zákon v ustanovení § 91 odst. 1 tr. zákoníku a dále v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., - podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 11. 2023, č. j. 21 PP 282/2020-112, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a - podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Břeclavi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
14. Stěžovatel nakonec uvedl, že pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o jím podané stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání, s tímto postupem souhlasí.
15. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se s mimořádným opravným prostředkem ministra spravedlnosti ztotožnil a na jeho argumentaci plně odkázal. Dodal, že podle jeho názoru Okresní soud v Břeclavi zcela pominul důsledky rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 3 Tz 6/2021, ačkoli tento rozsudek měl v době svého rozhodování k dispozici. V důsledku tohoto pochybení pak mj. obviněnému uložil vykonat zbytek již právně neexistujícího trestu odnětí svobody uloženého původně ve věci Městského soudu v Brně vedené pod sp. zn. 4 T 50/2020.
16. Se zdůrazněním faktu, že podanou stížnost pro porušení zákona považuje za důvodnou, státní zástupce navrhl jí vyhovět, a to v souladu s návrhem formulovaným ministrem spravedlnosti. Dodal, že pokud by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v § 274 odst. 2 a odst. 3 tr. ř., souhlasí pro tento případ s rozhodnutím v neveřejném zasedání podle § 274 odst. 4 tr. ř.
17. Ke stížnosti pro porušení zákona se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil též obviněný. Sdělil, že se závěry ministra spravedlnosti plně souhlasí, přičemž argumentace stížnosti pro porušení zákona je zcela přiléhavá, a ztotožnil se také s jejím petitem, na který odkázal, a to „zejména nyní s důrazem na případné rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu ustanovení § 275 odst. 4 trestního řádu o přerušení výkonu napadeného rozhodnutí“. Souhlasil dále, aby Nejvyšší soud rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle ustanovení § 274 odst. 4 tr. ř.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
18. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost usnesení, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl v neprospěch obviněného L. K. porušen.
19. Podle § 91 odst. 1 věta první tr. ř., jestliže podmíněně propuštěný nebo odsouzený, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu držení a chovu zvířat, zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná.
20. Podle § 2 odst. 5 věta první tr. ř., orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
21. Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
22. Námitkám, které ministr spravedlnosti v předmětné stížnosti pro porušení zákona uplatnil, Nejvyšší soud přisvědčil. Předně je třeba znovu uvést, že rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 3 Tz 6/2021-157, byl zrušen nejen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2020, č. j. 4 T 50/2020-66, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 2020, č. j. 8 To 190/2020-83, ale i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Mezi tato další navazující rozhodnutí je nutno zařadit rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody, tedy usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16. 2. 2021, č. j. 21 PP 282/2020-35, neboť jím byl obviněný podmíněně propuštěn mimo jiné z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozhodnutími, která byla zrušena ke stížnosti pro porušení zákona shora citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu. Dalším obsahově navazujícím rozhodnutím je i usnesení Městského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2020, č. j. 2 T 39/2020-82, kterým bylo rozhodnuto, že obviněný vykoná trest odnětí svobody z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2020, č. j. 2 T 39/2020-48, v trvání 8 měsíců. K tomuto rozhodnutí totiž Městský soud v Brně přistoupil výlučně s ohledem na to, že obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení spáchal úmyslnou trestnou činnost, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2020, č. j. 4 T 50/2020-66, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 2020, č. j. 8 To 190/2020-83, přičemž tyto byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 3 Tz 6/2021-157.
23. Kromě té skutečnosti, že vzhledem k výše uvedenému právně neexistuje rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16. 2. 2021, č. j. 21 PP 282/2020-35), je nutno připomenout také to, že již neexistuje ani trest odnětí svobody ve výměře 18 měsíců, který byl obviněnému původně uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 4 T 50/2020, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 8 To 190/2020, neboť tyto rozsudky jsou právě těmi, které byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 3 Tz 6/2021-157. Je pak na místě připomenout, že Městský soud v Brně následně ve stejné věci rozhodoval znovu, a to tak, že obviněného uznal vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za což ho odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců a 14 dní, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Velmi zjednodušeně řečeno, trest odnětí svobody ve výměře 18 měsíců byl tedy nahrazen trestem odnětí svobody ve výměře 10 měsíců a 14 dní. Tento trest přitom již byl v důsledku zápočtu dosavadního výkonu trestu a výkonu vazby zcela vykonán.
24. Okresní soud v Břeclavi tedy postupoval nesprávně, pokud usnesením ze dne 21. 11. 2023, č. j. 21 PP 282/2020-112, rozhodl, že obviněný podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku vykoná zbytek trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 4 T 50/2020, a zbytek trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 2 T 39/2020, z jejichž výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16. 2. 2021, č. j. 21 PP 282/2020-35, při stanovení zkušební doby v trvání 2 let, neboť se v této zkušební době neosvědčil. Pro větší přehlednost a pro shrnutí skutečností výše uvedených Nejvyšší soud dále konkretizuje tři důvody vadnosti postupu Okresního soudu v Břeclavi.
25. Zaprvé, a to předně, Okresní soud v Břeclavi nemohl rozhodnout o tom, že se obviněný neosvědčil ve zkušební době stanovené při podmíněném propuštění, neboť rozhodnutí o podmíněném propuštění již právně neexistuje, tedy v době rozhodování Okresního soudu v Břeclavi nebyl obviněný ve zkušební době. Kromě toho, Okresní soud v Břeclavi nemohl rozhodnout ani o tom, že obviněný vykoná zbytek trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2020, č. j. 4 T 50/2020-66, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 2020, č. j. 8 To 190/2020-83, neboť uvedený trest v době rozhodování Okresního soudu v Břeclavi již právně neexistoval. Konečně, uvedený trest ve výměře 18 měsíců sice již neexistoval, byl však v rámci nového řízení ve stejné věci (po zrušení v důsledku stížnosti pro porušení zákona) Městským soudem v Brně nahrazen trestem ve výměře 10 měsíců a 14 dní, a tento „nový“ trest již obviněný vykonal (v důsledku zápočtů výkonu trestu odnětí svobody a výkonu vazby). Ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 50/2020, tedy již neexistoval žádný nevykonaný trest (ani jeho část).
26. Vzhledem k uvedenému došlo postupem okresního soudu k uložení povinnosti vykonat zbytek právně neexistujícího trestu, a to navíc z důvodu neosvědčení se v právně neexistující zkušební době právně neexistujícího podmíněného propuštění.
27. Přisvědčit lze nakonec stěžovateli také v tom, že v jádru předkládané věci je pochybení Okresního soud v Břeclavi spočívající v tom, že nedostatečně aplikoval zásady trestního řízení uvedené v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., když i přes skutečnost, že součástí jeho spisu sp. zn. 21 PP 282/2020 byl rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 3 Tz 6/2021-157 (č. l. 44), tento zcela opomenul, v důsledku čehož nezjistil skutkový stav věci tak, jak byl výše popsán (především tu skutečnost, že již právně neexistuje rozhodnutí o podmíněném propuštění obviněného), což vyústilo ve vydání nezákonného rozhodnutí o tom, že obviněný vykoná zbytek trestů, z jejichž výkonu byl podmíněně propuštěn.
28. Uvedené skutečnosti tak lze shrnout konstatováním, že usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 11. 2023, č. j. 21 PP 282/2020-112, tedy byl porušen zákon v ustanovení § 91 odst. 1 tr. zákoníku a v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a to v neprospěch obviněného. IV. Způsob rozhodnutí
29. Nejvyšší soud tedy po přezkoumání obsahu trestního spisu na podkladě stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného zjistil, že v posuzované trestní věci došlo z výše popsaných důvodů k porušení zákona. Proto v souladu s § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 11. 2023, č. j. 21 PP 282/2020-112, byl porušen zákon v ustanovení § 91 odst. 1 tr. zákoníku a v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a to v neprospěch obviněného L. K. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. proto zrušil uvedené usnesení, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem ke skutečnosti, že existující nezákonnost vůči obviněnému byla tímto rozhodnutím napravena, a dále vzhledem ke skutečnosti, že Městský soud v Brně svým usnesením ze dne 23. 1. 2024, č. j. 2 T 39/2020-117, podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku rozhodl mimo jiné, že obviněný vykoná trest odnětí svobody z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2020, č. j. 2 T 39/2020-48, v trvání 8 měsíců, tedy výkon druhého z trestů, jehož výkon byl původně nařízen napadeným usnesením, je zajištěn posledně konkrétně zmíněným usnesením Městského soudu v Brně, nebylo již přistoupeno k postupu podle § 270 odst. 1 tr. ř. či podle § 271 odst. 1 tr. ř., jelikož dalšího rozhodnutí v této otázce již není třeba.
30. Pro úplnost lze poznamenat, že Nejvyšší soud v tomto řízení nerozhodoval o vazbě obviněného, ale ani o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který obviněný aktuálně vykonává, neboť se nejedná o trest, který by mohl být nebo byl nyní vydaným rozhodnutím Nejvyššího soudu jakkoliv dotčen. Vykonává totiž trest odnětí svobody uložený mu Okresním soudem v Havlíčkově Brodě ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 98/2022.
31. Zbývá dodat, že za podmínek § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud uvedeným způsobem o stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. 7. 2024
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu