6 Tz 56/2014

6 Tz 56/2014-II.-111

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl ve veřejném zasedání dne 3. června 2015 v trestní věci obviněného Z. H., podle § 275 odst. 3 tr. řádu per analogiam t a k t o :

Obviněný Z. H. se n e b e r e d o v a z b y .

Na podkladě stížnosti pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného Z. H., proti výroku o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008, o které podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud tak, že vyslovil porušení zákona v rozsahu podané stížnosti pro porušení zákona a zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008, ohledně obviněného Z. H. ve výroku o trestu, dále zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný v současné době vykonává souhrnný trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008.

Ustanovení § 275 odst. 3 tr. řádu uvádí, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.

Nejvyšší soud ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 1 T 10/2006, zjistil, že v předmětné trestní věci byl obviněný stíhán a následně odsouzen, a to v souvislosti se stížností pro porušení zákona napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, jehož konec připadá na 26. 9. 2015, avšak na tento trest bezprostředně navazuje již nařízený výkon trestu odnětí svobody uložený obviněnému Městským soudem v Brně sp. zn. 2 T 252/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010, č. j. 4 To 354/2010-330, v trvání osmi roků, jehož předpokládaný konec připadá na 26. 9. 2023. S ohledem na tyto skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nejsou dány důvody, aby byl obviněný Nejvyšším soudem brán do vazby v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 10/2006.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. června 2015

Předseda senátu: JUDr. Jan Engelmann

Soud: Nejvyšší soud

Spisová značka: 6 Tz 56/2014

Datum rozhodnutí: 03.06.2015

Typ rozhodnutí: ROZSUDEK

Dotčené předpisy: § 209 tr. zák., § 211 odst. 1, 6 tr. zákoníku, § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku

Kategorie rozhodnutí: D

6 Tz 56/2014-I.-111

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 3. června 2015 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Vladimíra Veselého a JUDr. Michaela Vrtka, Ph.D., stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Z. H., proti výroku o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným výrokem o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného Z. H.

Napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008, se zrušuje ohledně obviněného Z. H. ve výroku o trestu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Vrchnímu soudu v Olomouci se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, č. j. 1 To 60/2008-9.462, byl k odvolání obviněného Z. H. a státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen ohledně obviněného Z. H. ve všech výrocích týkajících se tohoto obviněného, obsažených v odsuzující části rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2008, č. j. 1 T 10/2006-8495, kterým byl ve skupinové trestní věci obviněný Z. H. (dále jen obviněný) uznán vinným jednak pokračujícím trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 5 tr.

zák., dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. (v bodech 1-6, 9, 12-14, 18, 21-22, 25, 27, 30, 32, 36-37, 42-43, 45, 51, 53, 56-57, 63-65), jednak pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. (v bodech 7, 10-11, 16-17, 19, 23-24, 29, 39, 49, 52, 55, 58, 60) a byl odsouzen podle § 250b odst. 5 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.

zák. zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem – zprostředkovatelská činnost v trvání čtyř roků, týmž rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný zproštěn podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby Krajského státního zástupce v Brně ze dne 28. 7. 2006, sp. zn. 2 KZv 16/2005, pro skutek uvedený pod bodem 19 obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2.

12. 2010, č. j. 1 To 60/2008-9.462, byl obviněný uznán vinným pokusem zločinu úvěrového podvodu podle § 21 odst. 1, § 211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, zčásti jako pachatel podle § 22 odst. 1 tr. zákoníku (ad 7, 10, 11, 16, 17, 23, 24, 29, 39, 52, 55, 58, 60), zčásti jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku (ad 1-6, 12-14, 18, 19, 21, 25-27, 30, 32, 36, 37, 42, 43, 45, 49, 51, 53, 56, 57, 63-65) a byl odsouzen podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, když pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.

zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, dále mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání s předmětem zprostředkovatelská činnost (§ 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku) v trvání čtyř let; současně byl zrušen výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu z rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, č. j. 1 T 295/2005-704, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 29. 4. 2010, č. j. 6 To 568/2008-866.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, č. j. 1 To 60/2008-9.462, podala ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona, ve které napadá nikoli výrok o vině, ale pouze výrok o trestu. Na podporu důvodnosti podané stížnosti pro porušení zákona poukazuje na to, že v případě obviněného existuje celá řada rozhodnutí vydaná Vrchním soudem v Olomouci, avšak v případě jeho rozsudku ze dne 2. 12. 2010, č. j. 1 To 60/2008-9.462, nebylo důsledně respektováno ustanovení § 43 odst. 1, 2 tr.

zákoníku při ukládání souhrnného trestu, neboť byla přehlédnuta vedle sbíhající se trestné činnosti obviněného, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. 1 T 295/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 6 To 568/2008, také trestná činnost, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. 2 T 208/2004 (později vedené pod sp. zn. 2 T 252/2008) ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31.

8. 2010, sp. zn. 4 To 354/2010. Poukazuje na to, že rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, č. j. 1 To 60/2008-9.462, byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let jako trest souhrnný podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku a rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. 2 T 208/2004 (ve věci později vedené pod sp. zn. 2 T

252/2008) ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 4 To 354/2010, za trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a za sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 5 tr. zák. z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2008, sp. zn. 1 T 10/2006, a dále za sbíhající se přečin lichvy podle § 218 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1.

9. 2008, sp. zn. 1 T 295/2005 trest odnětí svobody v trvání osmi let. Ministryně spravedlnosti je toho názoru, že trestní sazba nejpřísněji trestného sbíhajícího se zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku umožňuje uložení trestu odnětí svobody v rozpětí od pěti do deseti let, přičemž v případě stejnorodosti posuzované trestné činnosti bylo možno obviněnému uložit trest odnětí svobody v trvání maximálně třinácti let a čtyř měsíců, obviněnému však byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtrnácti let.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008, byl porušen zákon v ustanovení § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného Z. H., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008, a aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 270 odst. 1 tr.

ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

I.

V souvislosti s podanou stížností pro porušení zákona je nutno uvést, že trestné činnosti, pro kterou byl obviněný ve skupinové trestní věci odsouzen Krajským soudem v Brně ze dne 7. 3. 2008, pod č. j. 1 T 10/2006-8.495, se měl tento dopustit v době od 25. 10. 2002 do 4. 10. 2004. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným jednak pokračujícím trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 5 tr. zák., dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. (v bodech 1-6, 9, 12-14, 18, 21-22, 25, 27, 30, 32, 36-37, 42-43, 45, 51, 53, 56-57, 63-65), jednak pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. (v bodech 7, 10-11, 16-17, 19, 23-24, 29, 39, 49, 52, 55, 58, 60) a byl odsouzen podle § 250b odst. 5 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem – zprostředkovatelská činnost v trvání čtyř roků, týmž rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný zproštěn podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby Krajského státního zástupce v Brně ze dne 28. 7. 2006, sp. zn. 2 KZv 16/2005, pro skutek uvedený pod bodem 19 obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.

Proti tomuto rozsudku bylo podáno obviněným (i dalšími spoluobviněnými a státním zástupcem) odvolání. Vrchní soud v Olomouci nařídil veřejné zasedání k rozhodnutí o opravných prostředcích na 18.-19. 6. 2009. Vzhledem k tomu, že u obviněného Z. H., který se k veřejnému zasedání dostavil a prohlásil, že trvá na zachování zákonné lhůty, která v jeho případě nebyla dodržena, byla jeho věc vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí a byla vedena u Vrchního soudu v Olomouci dále pod sp. zn. 1 To 29/2009 – viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 2009, č. j.

1. To 60/2008-9016. Věc zbylých obviněných byla u Vrchního soudu v Olomouci dále vedena pod sp. zn. 1 To 60/2008. O odvolání obviněného rozhodl Vrchní soud v Olomouci dne 8. 7. 2009, č. j. 1 To 29/2009-9128. Zmíněným rozsudkem byl podle § 258 odst. 1 písm. b), d) odst. 2 tr. ř. částečně zrušen odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně (Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2008, pod č. j. 1 T 10/2006-8.495), a to z podnětu odvolání obviněného a státního zástupce ve výrocích týkajících se tohoto obviněného, obsažených v odsuzující části rozsudku a za podmínek § 261 tr.

ř. ve výrocích týkajících se obviněných M. F. (ad 12/,13), P. F. (ad 14), A. O. (ad 43), P. S. (ad 51) a M. Š. (ad 53). Podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl nově Vrchní soud v Olomouci tak, že obviněného uznal vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 5 tr. zák. ve stadiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák., z části ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. (body 1-6, 9, 12-14, 18-19, 21-22, 25, 27, 30, 32, 36-37, 42-43, 45, 49, 51, 53, 56-57, 63-65) a uložil obviněnému za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin lichvy podle § 253 odst. 1, 2 tr.

zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. 1 T 295/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 6 To 568/2008, podle § 250b odst. 5 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák., souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců. Pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle § 39a odst. 2 tr. zák. zařazen od věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání s předmětem zprostředkovatelská činnost (§ 49 odst. 1, tr.

zák., § 50 odst. 1 tr. zák.) v trvání čtyř let; současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, č. j. 1 T 295/2005-704, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 6 To 568/2008.

V předmětné trestní věci obviněného podala dne 1. 10. 2009 v neprospěch obviněného dovolání nejvyšší státní zástupkyně a Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 4. 8. 2010, sp. zn. 6 Tdo 186/2010, rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. 1 To 29/2009, a to v části týkající se obviněného Z. H., současně byla zrušena všechna další rozhodnutí, na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.

Na základě shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu rozhodl Vrchní soud v Olomouci dne 2. 12. 2010, pod č. j. 1 To 60/2008-9.462, rozsudkem tak, že uznal obviněného vinným pokusem zločinu úvěrového podvodu podle § 21 odst. 1, § 211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, zčásti jako pachatele podle § 22 odst. 1 tr. zákoníku (ad 7, 10, 11, 16, 17, 23, 24, 29, 39, 52, 55, 58, 60), zčásti jako spolupachatele podle § 23 tr. zákoníku (ad 1-6, 12-14, 18, 19, 21, 25-27, 30, 32, 36, 37, 42, 43, 45, 49, 51, 53, 56, 57, 63-65) a odsoudil obviněného za uvedený trestný čin a sbíhající se přečin lichvy podle § 218 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, č. j. 1 T 295/2005-704, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 29. 4. 2010, č. j. 6 To 568/2008-866, podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, když pro výkon trestu odnětí svobody zařadil obviněného podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, dále mu uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání s předmětem zprostředkovatelská činnost (§ 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku) v trvání čtyř let; současně zrušil výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu z rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, č. j. 1 T 295/2005-704, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 29. 4. 2010, č. j. 6 To 568/2008-866. Nejvyšší soud považuje dále za vhodné uvést, že pokud bylo obviněným následně podáno dovolání, bylo toto Nejvyšším soudem odmítnuto (rozhodnutí sp. zn. 6 Tdo 341/2012, viz č. l. 9800), stejně jako ústavní stížnost (rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 3760/12).

II.

V souvislosti s podanou stížností pro porušení zákona je nezbytné dále zmínit rozhodnutí Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, č. j. 1 T 295/2005-704. Tímto rozhodnutím – rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem lichvy podle § 253 odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2007 pod sp. zn. 2 T 208/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2008 pod sp. zn. 7 To 91/2008, za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, přičemž pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou (další výroky z hlediska podané stížnosti pro porušení zákona nejsou již podstatné). Nutno je však zmínit, že obviněný byl odsouzen pro trestnou činnost, které se měl dopustit v době od počátku srpna do listopadu (včetně) roku 2003. K odvolání obviněného Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 8. 1. 2009, č. j. 6 To 568/2008-750, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o trestu a za splnění podmínek § 253 odst. 2 tr. zák. uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon obviněného podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Shora zmíněné rozhodnutí soudu druhého stupně bylo k dovolání obviněného zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1041/2009, a věc byla po zrušení přikázána Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Po tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu proběhlo řízení před soudem druhého stupně, který rozsudkem ze dne 29. 4. 2010, č. j. 6 To 568/2008-866, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně (Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, č. j. 1 T 295/2005-704) v jeho odsuzující části a podle § 259 odst. 3 tr. ř. uznal obviněného vinným přečinem lichvy podle § 218 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a podle § 44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestu, který byl uložen obviněnému rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2008, č. j. 1 T 10/2006-8495, ve pojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 7. 2009, č. j. 1 To 29/2009-9128, a rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 1 To 29/2009 (o náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř.). Proti posledně uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 29. 4. 2010, č. j. 6 To 568/2008-866, podal obviněný dovolání, které bylo Nejvyšším soudem dne 14. 3. 2012, č. j. 11 Tdo 552/2011-38, podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítnuto.

III.

V souvislosti s možnou aplikací ustanovení o souhrnném trestu je nutno dále zmínit rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. 2 T 208/2004. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tři roků, když pro výkon trestu odnětí svobody byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2008, č. j. 7 To 91/2008-534, bylo odvolání obviněného proti rozsudku soudu

prvního stupně podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání a Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1400/2008, zrušil nejen dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně, ale také jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. 2 T 208/2004, a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Následně již byla věc vedena u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 250/2008.

Po vrácení věci Městský soud v Brně dne 27. 8. 2009 podle § 231 odst. 1, § 223 odst. 2, § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. trestní stíhání pro skutek, kterého se měl obviněný dopustit dne 9. 12. 2003, který byl předmětem trestné činnosti posuzované soudy již pod sp. zn. 2 T 208/2004 zastaveno. Ke stížnosti státního zástupce bylo toto usnesení zrušeno Krajským soudem v Brně dne 9. 2. 2010, sp. zn. 4 To 49/2010, a věc byla přikázána Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. Následně 24. 6.

2010 rozsudkem Městský soud v Brně pod č. j. 2 T 252/2008-288 uznal obviněného vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a odsoudil obviněného za tyto trestné činy a sbíhající se trestnou činnost, pro kterou byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu Brně ze dne 7. 3. 2008, sp. zn. 1 T 10/2006, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 7. 2009, č. j. 1 To 29/2009-9128, ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 22.

2. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1041/2009, a ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2010, č. j. 1 To 29/2009-9392, k souhrnnému trestu podle § 250b odst. 5 tr. zák. v trvání osmi let, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu Brně ze dne 7. 3. 2008, sp. zn. 1 T 10/2006, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 7. 2009, č. j. 1 To 29/2009-9128, ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1041/2009, a ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22.

4. 2010, č. j. 1 To 29/2009-9392, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem zprostředkovatelská činnost (§ 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák.) na dobu čtyř roků a o nároku na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr.

ř.

O odvolání obviněného proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem dne 31. 8. 2010 pod č. j. 4 To 354/2010-330, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o uložených trestech a za trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterými byl uznán vinným napadeným rozsudkem a sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 5 tr. zák. ve stadiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu Brně ze dne 7. 3. 2008, sp. zn. 1 T 10/2006, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 7. 2009, č. j. 1 To 29/2009, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1041/2009, a ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2010, č. j. 1 To 29/2009, a za sbíhající se přečin lichvy podle § 218 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. 1 T 295/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 6 To 568/2008, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1041/2009, a ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 6 To 568/2008, mu podle § 250b odst. 5 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 roků. Pro výkon uloženého trestu zařadil obviněného do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 21010, sp. zn. 1 To 29/2009, a výrok, kterým bylo upouštěno od uložení souhrnného trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 6 To 568/2008. Obviněnému byl podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání s předmětem zprostředkovatelské činnosti v trvání 4 roků. Dovolání, které podal obviněný proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010, pod č. j. 4 To 354/2010-330, bylo Nejvyšším soudem dne 11. 1. 2012, č. j. 8 Tdo 1598/2011-30, odmítnuto.

IV.

Z chronologie shora uvedené vyplývá, že trestné činnosti, pro kterou byl obviněný odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2008, č. j. 1 T 10/2006-8495, se dopustil v době od 25. 10. 2002 do 4. 10. 2004. Trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, č. j. 1 T 295/2005-704, se obviněný dopustil od počátku srpna 2003. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. 2 T 208/2004 (následně 2 T 250/2008) byl obviněný odsouzen pro trestnou činnost spáchanou dne 9.

12. 2003. Z pohledu uplatněné stížnosti pro porušení zákona je podle názoru Nejvyššího soudu nutno zmínit také tu skutečnost, že ve vztahu k období páchané trestné činnosti byl prvním, ve věci vydaným rozsudkem, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. 2 T 208/2004, který nabyl právní moci dne 20. 3. 2008, sp. zn. 7 To 91/2008. Ve věci obviněného druhým rozsudkem byl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2008, sp. zn. 1 T 10/2006, kterým byl uložen také samostatný trest. Třetím v pořadí byl rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1.

9. 2008, sp. zn. 1 T 295/2005, kterým již byl ukládán souhrnný trest ve vztahu k již shora zmíněnému rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. 2 T 208/2004, který nabyl právní moci dne 20. 3. 2008, sp. zn. 7 To 91/2008. Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti bylo podáno odvolání a zmíněný rozsudek byl ve výroku o trestu zrušen rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 6 To 568/2008, a byl ukládán samostatný trest (viz výklad II), neboť v mezidobí Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 19.

11. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1400/2008, zrušil nejen usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 7 To 91/2008, ale také jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. 2 T 208/2007. V uvedeném období, tj. 8. 1. 2009 bylo tedy nutno rozhodnout o trestné činnosti obviněného původně vedené pod sp. zn. 2 T 208/2004, která byla nově vedena u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 252/2008 a dále o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2008, sp. zn. 1 T 10/2006.

O opravných prostředcích proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2008, sp. zn. 1 T 10/2006, bylo rozhodnuto Vrchním soudem v Olomouci dne 8. 7. 2009, sp. zn. 1 To 29/2009 (viz podrobná chronologie bod I) a obviněnému byl uložen souhrnný trest ve vztahu k pravomocnému rozhodnutí Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. 1 T 295/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 6 To 568/2008. Po dni 8. 7. 2009 tedy zbývalo rozhodnout pouze o trestné činnosti obviněného, která po rozhodnutí Nejvyšším soudem sp. zn. 8 Tdo 1400/2008 byla vedena u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 252/2008.

Dále je nutno uvést, že obviněným bylo podáno dovolání proti rozsudku Krajského soudu – pobočka ve Zlíně ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 6 To 568/2008, a Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1041/2009, zmíněné rozhodnutí zrušil a věc přikázal soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Vzhledem ke shora popsané situaci, kdy byl rušen rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 6 To 568/2008, jehož výrok o trestu byl součástí souhrnného trestu rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. 1 To 29/2009, rozhodl ve věci obviněného Vrchní soud v Olomouci dne 22. 4. 2010, sp. zn. 1 To 29/2009, a obviněnému uložil samostatný trest za trestnou činnost vedenou u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 10/2006, neboť pro uložení souhrnného trestu nebyly dány podmínky (neexistovalo v té době pravomocné rozhodnutí ve věci vedené v té době u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně dne 8. 1. 2009, sp. zn. 6 To 568/2008, ani ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 252/2008). Dovolání však bylo podáno obviněným také do rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. 1 To 29/2009, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 8. 2010, sp. zn. 6 Tdo 186/2010, zrušeno a věc přikázána soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Lze tedy konstatovat, že po tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu v předmětných třech trestních věcech obviněného existovalo po 4. 8. 2010 jediné pravomocné rozhodnutí, a to Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. 1 T 295/2005, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 6 To 568/2008. Následně pak Městský soud v Brně dne 24. 6. 2010 pod sp. zn. 2 T 252/2008 rozhodl o trestné činnosti obviněného, která byla původně vedena u tohoto soudu pod sp. zn. 2 T 208/2004 (viz podrobná chronologie bod III), a to ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010, č. j. 4 To 354/2010-330, a rozhodl o uložení souhrnného trestu za trestné činy, pro které byl v předmětné trestní věci obviněný stíhán i za sbíhající se trestnou činnost vedenou pod sp. zn. 1 T 295/2005 u Okresního soudu v Uherském Hradišti (podrobný popis shora) a za trestnou činnost vedenou pod sp. zn. 1 T 10/2006 u Krajského soudu v Brně (podrobný popis shora). Následně pak rozhodl Vrchní soud v Olomouci dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008, v trestní věci obviněného (i spoluobviněného Z.). S ohledem na podanou stížnost pro porušení zákona je nutno uvést, že Vrchní soud v Olomouci obviněnému uložil souhrnný trest i za sbíhající se trestnou činnost, pro kterou byl odsouzen Okresním soudem v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. 1 T 295/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 6 To 568/2008.

Nejvyšší soud je toho názoru (na základě shora uvedené chronologie), že v daném případě nebyla Vrchním soudem v Olomouci při jeho rozhodování dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008, respektována ustanovení § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku.

„Podle 43 odst. 2 tr. zákoníku uloží soud souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 (§ 43 odst. 1 – odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu;…), když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. …“

Z provedené chronologie vyplývá, že obviněný se měl dopustit jednání, které bylo kvalifikováno jako trestný čin lichvy podle § 218 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (věc vedená u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 1 T 295/2005) v srpnu až listopadu roku 2003. Jednání, které bylo posouzeno jako trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 208/2004, následně 2 T 252/2008) se měl dopustit dne 9.

12. 2003 a jednání, které bylo kvalifikováno jako pokus trestného činu úvěrového podvodu podle § 21 odst. 1 k § 211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku (věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 10/2006) se měl dopouštět v době od 25. 10. 2002 do 4. 10. 2004. Z vyžádaného opisu z rejstříku trestů vyplynulo, že obviněný byl odsouzen Okresním soudem v Uherském Hradišti ve věci vedené pod sp. zn. 13 T 747/2002. V souvislosti s tímto rozhodnutím Nejvyšší soud zjistil, že šlo o trestní příkaz, který byl vydán dne 27.

12. 2002 a právní moci nabyl dne 23. 1. 2003, přičemž obviněný byl odsouzen pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., za jednání, kterého se dopustil dne 12. 12. 1999. Ve vztahu k uvedenému odsouzení a uloženému trestu bylo následně použito ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. o ukládání souhrnného trestu, a to rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 16. 6. 2008, sp. zn. 10 T 809/2008. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že v souvislosti s protiprávním jednáním obviněného, které bylo vedeno u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 1 T 295/2005, u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 208/2004, následně 2 T 252/2008 a Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 10/2006, byl první odsuzující rozsudek vyhlášen dne 22.

11. 2007. Bylo tedy povinností Vrchního soudu v Olomouci při svém rozhodování dne 2. 12. 2010, ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 60/2008 posoudit existenci kritérií pro aplikaci ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku nejen ve vztahu k věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 1 T 295/2005, ale také věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 208/2004, následně 2 T 252/2008, případně další, pokud by shledal podmínky pro uložení souhrnného trestu.

V souvislosti s výše uvedeným nedostatkem ze strany Vrchního soudu v Olomouci (ujasnění si podmínek pro uložení souhrnného trestu z hledisek vymezených § 43 odst. 2 tr. zákoníku), přisvědčil Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona, neboť shledal existenci vedle sebe stojících uložených souhrnných trestů jednak rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008, a jednak rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 4 To 354/2010 (v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 208/2004, následně 2 T 252/2008), přičemž oba soudy ukládaly souhrnné tresty za jednání, pro které se proti obviněnému vedlo trestní stíhání u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 1 T 295/2005, přitom z časové osy spáchání veškeré výše označené trestné činností obviněného není zřejmé, že by byla přerušena pravomocným odsouzením (aby se jednalo o recidivu), což by vylučovalo uložení pouze jednoho souhrnného trestu, a to Vrchním soudem v Olomouci dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti, kdy vedle sebe dvěma rozhodnutími byly ukládány souhrnné tresty, a z hlediska časové osy páchání veškeré výše označené trestné činnosti obviněným existují pochybnosti o správnosti postupu Vrchního soudu v Olomouci při aplikaci § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pochybnosti i z pohledu součtu výše trestů samostatně uloženými souhrnnými tresty ve smyslu § 43 odst. 1 tr. zákoníku, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jsou v případě podané stížnosti pro porušení zákona pouze do výroku o trestu dány podmínky uvedené v § 266 odst. 2 tr. ř. a Nejvyšší soud rozhodl tak, že vyslovil, že podle § 268 odst. 2 tr. ř. byl pravomocným výrokem o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008, porušen zákon v ustanovení § 43 odst. 1, 2 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. H. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008, ohledně obviněného Z. H. zrušil ve výroku o trestu a současně zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Po zrušení se věc vrací do stadia řízení před soudem druhého stupně, který rozhodne o rozsahu splnění podmínek pro uložení souhrnného trestu obviněnému, a to z hlediska časové osy spáchané veškeré trestné činnosti obviněným, která se stala podnětem k podání stížnosti pro porušení zákona a nebyla přerušena pravomocným odsouzením, čímž by uložení souhrnného trestu bylo vyloučeno. Dále je nutno upozornit také na skutečnosti vyplývající z ustanovení § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku, pro ukládání souhrnného trestu v rozsahu zvýšené horní hranice trestu odnětí svobody a respektování tohoto ustanovení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. června 2015

Předseda senátu: JUDr. Jan Engelmann