6 Tz 65/2024-134
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2025 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Ivo Kouřila a Mgr. Ondřeje Vítů stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné V. R. proti pravomocnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 9. 2024, sp. zn. 38 T 67/2024, a rozhodl? takto:
I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 9. 2024, sp. zn. 38 T 67/2024, byl porušen zákon v neprospěch obviněné V. R. v ustanovení § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. ve spojení s ustanovením § 307 odst. 4 tr. ř.
II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 9. 2024, sp. zn. 38 T 67/2024, v části týkající se akceptace závazku obviněné podle § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř., „že se během zkušební doby zdrží řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 48 (čtyřiceti osmi) měsíců počínaje právní mocí tohoto usnesení“. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 271 odst. 1 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že v rozsahu zrušené části usnesení se přijímá závazek obviněné V. R., „že se během zkušební doby zdrží řízení motorových vozidel všeho druhu po dobu 24 (dvaceti čtyř) měsíců počínaje právní mocí usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 9. 2024, sp. zn. 38 T 67/2024 (dnem 20. 9. 2024)“. Jinak zůstává usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 9. 2024, sp. zn. 38 T 67/2024, nezměněno.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 9. 2024, sp. zn. 38 T 67/2024, bylo podle § 223a odst. 1 tr. ř. a § 307 odst. 2 písm. a), b) tr. ř. za splnění podmínek podle § 307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněné V. R. (dále „obviněná“) a další osoby, obviněného P. A., pro skutek spočívající v tom, že „dne 24. 6. 2024 v 02:00 hodin, poté, co společně konzumovali alkoholické nápoje a s vědomím, že jsou oba pod vlivem těchto alkoholických nápojů, P. A. poskytl V. R., k řízení své osobní motorové vozidlo Škoda Superb, registrační značky: XY, přestože věděl, že V. R. není držitelem příslušného řidičského oprávnění, a následně V. R. řídila toto motorové vozidlo, v němž se nacházel i P. A. jako spolujezdec, v Praze 5 – XY, po ul. XY ve směru jízdy od ul. XY směrem k ulici XY, přičemž za křižovatkou s ul. XY nepřizpůsobila rychlost svým schopnostem, najela k pravému okraji vozovky a narazila vpravo do trubkového kovového zábradlí ve vlastnictví Technické správy komunikací hl. m. Prahy, přičemž při této dopravní nehodě vznikla hmotná škoda na osobním motorovém vozidle Škoda Superb, registrační značky XY, ve výši cca 215.000 Kč a trubkovém zábradlí ve výši cca 13.700 Kč, přičemž následně byla u V. R. provedena dechová zkouška na alkohol s pozitivním výsledkem, přičemž prvním měřením dne 24. 6. 2024 v 02:07:52 hodin jí byla naměřena hodnota 2,55 promile alkoholu v krvi a opakovaným měřením dne 24. 6. 2024 v 02:14:40 hodin jí byla naměřena hodnota 2,31 promile alkoholu v krvi“,
právně hodnocený jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť obviněná se zavázala, že se během zkušební doby zdrží řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 48 měsíců, počínaje právní mocí rozhodnutí a dále složila na účet soudu částku 20 000 Kč určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti. Podle § 307 odst. 4 tr. ř. byla obviněné jmenovaným soudem stanovena zkušební doba v trvání 24 měsíců.
2. Po projednání věci v hlavním líčení se obviněná (po poradě s obhájcem) i státní zástupkyně vzdaly práva stížnosti. Obviněná tak učinila i za osoby oprávněné. Usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání tak nabylo právní moci dne 20. 9. 2024.
II. Stížnost a vyjádření k ní
3. Proti citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné stížnost pro porušení zákona. Uvedl, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon v § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. ve spojení s § 307 odst. 4 tr. ř.
4. Obvodní soud pro Prahu 5 podle něj pochybil tím, že ve výrokové části usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání akceptoval závazek obviněné v celé jeho délce, tedy že se v posuzované věci během zkušební doby zdrží řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 48 měsíců, ačkoli jí dalším výrokem podle § 307 odst. 4 tr. ř. stanovil zkušební dobu podmíněného zastavení trestního stíhání v délce trvání jen 24 měsíců. Tato situace není podle něj v souladu se zákonem, neboť délka závazku obviněné významně překračuje délku stanovené zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání. Uvedl, že Nejvyšší soud se již k otázce délky závazku obviněné osoby zdržet se určité činnosti v průběhu zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání a stanovení délky zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání vyjádřil, a to v usnesení ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. 4 Tdo 6/2015, publikovaném pod č. 4/2016 Sb. rozh. tr. Ministr spravedlnosti zmínil, že podle § 102 odst. 1 písm. e) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, je vrácení řidičského oprávnění v případě podmíněného zastavení trestního stíhání vázáno na uplynutí doby závazku zdržet se řízení motorových vozidel, nikoli na osvědčení se obviněné osoby po uplynutí stanovené zkušební doby.
5. Z uvedeného plyne, že závazek obviněné podle § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. obsažený ve výrokové části napadeného rozhodnutí nekoresponduje s délkou stanovené zkušební doby, jelikož doba trvání závazku obviněné zdržet se během zkušební doby řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 48 měsíců významně překračuje délku stanovené zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání, která byla obviněné určena v trvání 24 měsíců.
6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 9. 2024, sp. zn. 38 T 67/2024, byl v neprospěch obviněné porušen zákon v ustanovení § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. ve spojení s ustanovením § 307 odst. 4 tr. ř., - podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení v části týkající se akceptace závazku obviněné podle § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a - v souladu s ustanovením § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání, souhlasil ministr spravedlnosti s takovým postupem.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se s podanou stížností pro porušení zákona ztotožnila. Uvedla, že z textu zákona vyplývá, že doba, po kterou se obviněný zavazuje zdržet se určité činnosti, může být nanejvýše stejně dlouhá, jako zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání. V případě obviněné však tento zákonný požadavek splněn nebyl, neboť doba, po kterou se obviněná zavázala zdržet se řízení motorových vozidel všeho druhu je v porovnání se zkušební dobou podmíněného zastavení trestního stíhání dvojnásobná, čímž došlo k porušení zákona v neprospěch obviněné. Ztotožnila se se stížností pro porušení zákona a souhlasila s návrhem ministra spravedlnosti učiněným v závěru stížnosti pro porušení zákona. Uvedla, že pokud by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v § 274 odst. 2 a 3 tr. ř., souhlasí pro tento případ s rozhodnutím v neveřejném zasedání (§ 274 odst. 4 tr. ř. ve znění účinném od 8. 12. 2021).
9. Obviněná se prostřednictvím svého obhájce vyjádřila tak, že s argumentací ministra spravedlnosti a Nejvyššího státního zastupitelství zcela souhlasí. Nesouhlasí jedině ve způsobu vyřízení tohoto mimořádného prostředku, resp. s návrhem ministra spravedlnosti a Nejvyššího státního zastupitelství. Věc byla ukončena prostřednictvím institutu podmíněného zastavení trestního stíhání, což mj. mělo pro obviněnou důsledky ve formě stanovení zkušební doby a nepokračování v trestním stíhání. Pokud by došlo k vyhovění uvedeného návrhu, celá věc by se musela vrátit k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 a usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání klientky by mohlo být v celém rozsahu zrušeno. V tomto případě by bylo sporné, zda soud a též státní zastupitelství budou vázány zásadou zákazu reformationis in peius, neboť neexistuje přímá procesní úprava, která by vázala státní orgány i v dalším řízení přistoupit na využití podmíněného zastavení trestního stíhání. Není vyloučen ani postup, že pokud by usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 9. 2024, sp. zn. 38 T 67/2024, bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení, že by obviněná byla následně odsouzena k tzv. klasickému trestu podle příslušných ustanovení trestního zákoníku. Takový postup by vyvolával obavy, zda se nebude jednat o výsledný neprospěch obviněné, která usilovala o to, aby došlo právě k zastavení trestního stíhání, nikoliv aby byl vynesen odsuzující rozsudek.
10. Pokračovala, že i kdyby Obvodní soud pro Prahu 5 znovu rozhodl tak, že „s výhradou moderace (resp. redukce) vzdání se řízení motorových vozidel všech druhů stvrdil v předmětné délce 2 let“, existuje mezera v zákoně, která by vedla k další otázce, a to od kdy je třeba počítat počátek závazku a od kdy počátek běhu zkušební lhůty. Vyvstala by varianta, že zkušební doba bude vyměřena ve stejné (nové délce), což by vedlo k tomu, že by se ta doba, po kterou obviněná již vede řádný život (tj. 4 měsíce) nezapočetla do znovu vyměřené doby. Dodala, že nelze pominout, že uvedeným rozhodnutím bylo podmíněně zastaveno též trestní stíhání spoluobviněného P. A., přičemž uvedené názory ohledně uplatnění zásady zákazu reformationis in peius platí též k jeho osobě.
11. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 9. 2024, sp. zn. 38 T 67/2024, byl v její neprospěch porušen zákon v ustanovení § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. ve spojení s ustanovením § 307 odst. 4 tr. ř., zrušil usnesení jmenovaného soudu v části týkající se akceptace jejího závazku zdržet se řízení motorových vozidel všech druhů na dobu 48 měsíců a sám podle ustanovení § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že v rozsahu zrušené části usnesení se tento závazek obviněné neřídit motorová vozidla všech druhů přijímá pouze do doby 24 měsíců ode dne 20. 9. 2024 (nebo, že „v rozsahu zrušené části usnesení se závazek obviněné neřídit motorová vozidla všech druhů přijímá na dobu 24 měsíců ode dne 20. 9. 2024“). Souhlasila s tím, aby o předmětné stížnosti bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení § 274 odst. 4 tr. ř.
III. Důvodnost stížnosti
12. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
13. V § 307 odst. 1 tr. ř. se uvádí: „V řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže a) obviněný se k činu doznal, b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě, c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání, a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující“.
14. Podle § 307 odst. 2 tr. ř. platí: „Je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného přečinu, okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného, soud a v přípravném řízení státní zástupce rozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v odstavci 1 a a) zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, která může spočívat i v držení a chovu zvířat a péči o ně, pokud se v souvislosti s ní dopustil přečinu, nebo b) složí na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu, a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující“. 15. § 307 odst. 4 tr. ř. stanoví: „V rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stanoví zkušební doba na šest měsíců až dva roky, v případě rozhodnutí podle odstavce 2 na šest měsíců až pět let; zkušební doba počíná běžet právní mocí tohoto rozhodnutí. Zkušební doba může být stanovena delší, než je doba, po kterou se obviněný zavázal zdržet se určité činnosti podle odstavce 2 písm. a)“.
16. V usnesení ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. 4 Tdo 6/2015, publikovaném pod č. 4/2016 Sb. rozh. tr., Nejvyšší soud vyslovil, že: „Závazek obviněného, že ve smyslu § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. se zdrží určité činnosti (např. řízení motorových vozidel), nemůže být delší než zkušební doba, kterou soud stanoví v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. Proto v případě, že se obviněný zaváže zdržet se určité činnosti na dobu překračující zkušební dobu, soud svým rozhodnutím jeho závazek formuluje tak, aby se vztahoval jen na stanovenou zkušební dobu podmíněného zastavení trestního stíhání“.
17. V § 102 odst. 1 písm. e) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) se uvádí: „Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodne na žádost osoby, která pozbyla řidičské oprávnění podle § 94a, o jeho vrácení po uplynutí doby závazku zdržet se řízení motorových vozidel pro účely podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání“.
18. S ohledem na totožná (shora uvedená) zjištění, kterými důvodnost stížnosti pro porušení zákona odůvodnil již ministr spravedlnosti, v kontextu s rozvedenými obecnými východisky (zvláště pak citovaným judikaturním rozhodnutím) dospěl Nejvyšší soud k závěru, že došlo k porušení zákona v ustanovení § 307 odst. 2 písm. a) tř. ve spojení s ustanovením § 307 odst. 4 tr. ř. v neprospěch obviněné, neboť závazek obviněné podle § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. obsažený ve výrokové části napadeného usnesení nekoresponduje s délkou stanovené zkušební doby, jelikož doba trvání závazku obviněné zdržet se během zkušební doby řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 48 měsíců překračuje délku stanovené zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání, která byla obviněné určena v konkrétní délce jejího trvání 24 měsíců. Obvodní soud pro Prahu 5 tudíž pochybil, pokud v usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání akceptoval zmíněný závazek obviněné v délce 48 měsíců.
19. Jelikož Nejvyšší soud shledal stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti důvodnou, vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 9. 2024, sp. zn. 38 T 67/2024, byl porušen zákon v neprospěch obviněné v ustanovení § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. ve spojení s ustanovením § 307 odst. 4 tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. proto zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 9. 2024, sp. zn. 38 T 67/2024, v části týkající se akceptace závazku obviněné podle § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. „že se během zkušební doby zdrží řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 48 (čtyřiceti osmi) měsíců počínaje právní mocí tohoto usnesení“. Zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V návaznosti na to podle § 271 odst. 1 tr. ř. znovu sám ve věci rozhodl, a to tak, že v rozsahu zrušené části usnesení přijal závazek obviněné V. R., „že se během zkušební doby zdrží řízení motorových vozidel všeho druhu po dobu 24 (dvaceti čtyř) měsíců počínaje právní mocí usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 9. 2024, sp. zn. 38 T 67/2024 (dnem 20. 9. 2024). Jinými slovy řečeno, přijal zmíněný závazek obviněné pouze v rozsahu trvání stanovené zkušební doby podmíněného zastavení jejího trestního stíhání. Jinak zůstalo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 9. 2024, sp. zn. 38 T 67/2024, nezměněno.
20. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 274 odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 1. 2025
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu