6 Tz 8/2021-
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Ivo Kouřila a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné M. K., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 6. 8. 2019, č. j. 2 ZT 158/2019-28, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 6. 8. 2019, č. j. 2 ZT 158/2019-28, a v řízení předcházejícím
byl porušen zákon
v neprospěch obviněné M. K. v ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř., § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Pravomocné usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 6. 8. 2019, č. j. 2 ZT 158/2019-28, se zrušuje. Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Liberci se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.
1. Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 6. 8. 2019, č. j. 2 ZT 158/2019-28, byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněné M. K. (dále jen „obviněné“), kterou tato podala proti usnesení policejního orgánu Územního odboru Liberec, Oddělení hospodářské kriminality Policie České republiky ze dne 2. 4. 2019, č. j. KRPL-38655-69/TČ-2018-180581, kterým bylo proti ní podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.
2. Proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 6. 8. 2019, č. j. 2 ZT 158/2019-28, podala ministryně spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné.
3. V podané stížnosti pro porušení zákona předně odkázala ministryně spravedlnosti na relevantní ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., podle něhož platí, že v případě, kdy lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc policejní orgán k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor. Dále odkázala na znění § 143 odst. 1 tr. ř. a rovněž znění § 160 odst. 2 tr. ř. s poukazem, že opis usnesení o zahájení trestního stíhání je třeba doručit obviněnému na počátku prvního výslechu a do 48 hodin státnímu zástupci a obhájci, u obhájce počíná lhůta k doručení běžet od jeho zvolení nebo ustanovení. Ministryně spravedlnosti dále poukázala na to, že v předmětné trestní věci byl obhájce obviněné ustanoven až dne 13. 2. 2020. Obhájci bylo jeho ustanovení oznámeno (dnem doručení do datové schránky) dne 18. 2. 2020 a dne 21. 2. 2020 podal obhájce jménem obviněné stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Stěžovatelka poukazuje na tu skutečnost, že obviněná, které bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno již dne 24. 4. 2019, sama dne 25. 4. 2019 podala proti němu stížnost, která byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 6. 8. 2019, č. j. 2 ZT 158/2019-28, zamítnuta, aniž by bylo bráno v úvahu, že obviněné ještě nebyl ustanoven obhájce, přestože se jednalo o případ nutné obhajoby.
4. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěla ministryně spravedlnosti k závěru, že za situace, kdy státní zástupkyně rozhodla o stížnosti obviněné již dne 6. 8. 2019, tedy dříve, než uplynula lhůta k podání stížnosti ustanovenému obhájci obviněné, byl v neprospěch obviněné porušen zákon v ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř. a § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 6. 8. 2019, č. j. 2 ZT 158/2019-28, byl porušen zákon v ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř. a § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Liberci podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.
5. Intervenující státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se s obsahem stížnosti pro porušení zákona ztotožnil a navrhl, aby jí Nejvyšší soud vyhověl.
6. Obhájce obviněné se v plném rozsahu ztotožnil s podanou stížností pro porušení zákona, přičemž uvedl, že na uvedené porušení zákona upozorňoval již dozorující státní zástupkyni. Podle jeho názoru se jednalo o případ nutné obhajoby, proto musela mít obviněná co nejdříve ustanoveného obhájce, kterému mělo být také usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno a od doručení, které bylo učiněno nejpozději, se měla odvíjet lhůta pro podání stížnosti, což se v předmětné trestní věci nestalo. Následně uvedl, že se s podanou stížností pro porušení zákona ztotožňuje.
7. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným rozhodnutím státní zástupkyně a v řízení předcházejícím ve vytýkaném směru porušen, a to v neprospěch obviněné.
8. Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že trestní stíhání proti obviněné bylo zahájeno usnesením policejního orgánu Územního odboru Liberec, Oddělení hospodářské kriminality Policie České republiky ze dne 2. 4. 2019, č. j. KRPL-38655-69/TČ-2018-180581, podle § 160 odst. 1 tr. ř. pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Sama obviněná sdělila, že toto usnesení jí bylo doručeno dne 24. 4. 2019. Následujícího dne, tj. 25.
4. 2019 podala proti výše uvedenému usnesení (Územního odboru Liberec, Oddělení hospodářské kriminálky Policie České republiky ze dne 2. 2. 2019, č. j. KRPL-38655-69/TČ-2018-180581) stížnost, kterou státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci usnesení ze dne 6. 8. 2019, č. j. 2 ZT 158/2019-28, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítla. V souladu s podanou stížností pro porušení zákona dále ze spisu Nejvyšší soud zjistil, že obhájci, který byl obviněné ustanoven až dne 13. 2. 2020, a to opatřením Okresního soudu v Liberci pod č. j.
0 Nt 14045/2020-12, bylo usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné doručeno do datové schránky dne 18. 2. 2020 a dne 21. 2. 2020 podal obhájce jménem obviněné stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání M. K. Státní zástupkyně na tuto stížnost reagovala tak, že ustanoveného obhájce vyrozuměla, že o stížnosti, kterou obviněná podala, bylo již rozhodnuto.
9. Z výše uvedené chronologie je patrno porušení následujících ustanovení. Předně z ustanovení § 160 odst. 2 věta první tr. ř. vyplývá, že „opis usnesení o zahájení trestního stíhání je třeba doručit obviněnému nejpozději na začátku prvního výslechu a do 48 hodin státnímu zástupci a obhájci; u obhájce počíná lhůta k doručení běžet od jeho zvolení nebo ustanovení“. Vzhledem k tomu, že ke zvolení obhájce obviněnou nedošlo, byl jí obhájce ustanoven, ale to až dne 13. 2. 2020. Od uvedeného data tedy běžela lhůta 48 hodin k doručení usnesení. Jestliže obhájci bylo usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné doručeno až dne 18. 2. 2020 a jeho klientce (obviněné M. K.) již dne 24. 4. 2019, a z ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř. přitom vyplývá, že „stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení; jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho opatrovníku nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději“, pak je nutno konstatovat, že ani uvedené ustanovení nebylo respektováno. Ve vazbě na uvedené zjištění je však nutno rovněž konstatovat, že obviněná je stíhána pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kde je trestní sazba stanovena v trvání od dvou do osmi let, tudíž je zde dána existence důvodu nutné obhajoby ve smyslu § 36 odst. 3 tr. ř. Za takto zjištěného a popsaného stavu je nesporné, že policejní orgán nepostupoval v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a stížnost obviněné předložil státní zástupkyni k rozhodnutí o ní předčasně, neboť lhůta k jejímu podání neuplynula všem oprávněným osobám [s ohledem na právní kvalifikaci jednání obviněné šlo o případ nutné obhajoby a v té době nejenže nebylo rozhodnutí doručeno obhájci, ale ani mu být doručeno nemohlo, neboť v té době nebyl ještě obviněné ustanoven].
10. Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, shledal podanou stížnost pro porušení zákona důvodnou. Proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci usnesení ze dne 6. 8. 2019, č. j. 2 ZT 158/2019-28, a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř., § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a to v neprospěch obviněné M. K., neboť s ohledem na shora uvedená pochybení při nerespektování § 160 odst. 2 tr. ř., § 143 odst. 1 tr. ř. a § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., nemohlo být ani stížností pro porušení zákona napadené rozhodnutí vydáno.
11. Nejvyšší soud pak s ohledem na vyslovené porušení zákona v neprospěch obviněné podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 6. 8. 2019, č. j. 2 ZT 158/2019-28, a to včetně všech dalších rozhodnutí obsahově na ně navazujících, pokud jejich zrušením pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 3. 2021
JUDr. Jan Engelmann předseda senátu