6 Tz 83/2011-13
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. října 2011 v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Jiřího Horáka a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného V. Š., proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 2 ZT 14/2011, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 2 ZT 14/2011, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného V. Š.
Napadené usnesení se z r u š u j e .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému státnímu zástupci v Ostravě s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Usnesením policejního orgánu PČR, MŘ policie Ostrava, Územního odboru SKPV Ostrava – Poruba bylo dne 6. 1. 2011 pod č. j. KRPT-36710-58/TČ-2010-070774-446 zahájeno podle § 160 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání obviněných V. Š. a J. A., pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, jehož se měli dopustit jako spolupachatelé ve smyslu § 23 tr. zákoníku tím, že dne „23. 10. 2010 v době od 01.20 hodin do 01.40 hodin v O.-P., na ul. M., na lavičce v prostoru mezi restaurací B., objektem mateřské školy a panelovým domem násilím a proti vůli poškozené tuto nejprve Š. uchopil zezadu za ruce, čímž jí znemožnil z místa odejít, a A. ji začal osahávat a následně ji rozepnul a částečně vysvlékl kalhoty i se spodním prádlem, počal ji osahávat na genitáliích, poté se sám A. vysvlékl, posadil se na lavičku a požadoval po poškozené, aby s ním aplikovala anální sexuální praktiku, když tato zmíněné odmítla, strhl ji na sebe a snažil se svým ztopořeným pohlavním údem vniknout do análu poškozené, mezi tím se vysvlékl i Š., který v té době stál naproti poškozené a do úst jí strčil svůj ztopořený pohlavní úd, přičemž A. držel poškozenou za její boky a Š. jí držel za vlasy a přidržoval si hlavu poškozené v nejpříznivější poloze, a to do doby, než poškozené zazvonil její mobilní telefon, což vedlo k ukončení sexuálních praktik a umožnění poškozené přijmout hovor, přitom slyšeli, že poškozená uvádí volajícímu místo svého pobytu, a proto se oblékli a po příchodu kamaráda poškozené z místa všichni odešli, kdy uvedeným jednáním poškozené L. O., způsobili drobné trhliny v anální oblasti“.
Prostřednictvím zvoleného obhájce podal obviněný V. Š. proti shora uvedenému usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, která byla usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 24. 1. 2011, pod sp. zn. 2 ZT 14/2011, jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 24. 1. 2011, pod sp. zn. 2 ZT 14/2011, podal ve prospěch obviněného ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona. V podané stížnosti pro porušení zákona poukázal na to, že ze spisového materiálu vyplývá, že na základě písemného pokynu státní zástupkyně ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 4 ZN 7636/2010, který byl vydán ke sp. zn. PČR, KŘP Moravskoslezského kraje, MŘP Ostrava, územní odbor SKPV, 4. oddělení obecné kriminality Ostrava-Poruba, č. j. KRPT-36710/TČ-2010-070774-446, bylo zahájeno trestní stíhání obou obviněných. Ministr spravedlnosti je toho názoru, že v daném případě se státní zástupkyně důsledně neřídila ustanovením § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., když zamítla jako nedůvodnou stížnost obviněného V. Š. proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Vzhledem k tomu, že podle mínění ministra spravedlnosti obviněný J. A. stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání nepodal a zmíněné pochybení státní zástupkyně jemu neprospívá, navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 2 ZT 14/2011, a to v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., aby zrušil všechna případná rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud zrušením pozbyla podkladu a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě, aby stížnost obviněného V. Š. projednal a rozhodl o ní.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Ze spisu vyplývá, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě dne 20. 12. 2010 pod sp. zn. 4 ZN 7636/2010, vydala pokyn ke sp. zn. PČR, KŘP Moravskoslezského kraje, MŘP Ostrava, územní odbor SKPV, 4. oddělení obecné kriminality Ostrava-Poruba, č. j. KRPT-36710/TČ-2010-070774-446, když v uvedeném pokynu uvedla, že „současná důkazní situace dostatečně nasvědčuje tomu, že se podezřelí J. A. a V. Š.za vzájemné součinnosti dne 23. 10. 2010 dopustili vůči L. O. zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, proto zahajte ve smyslu § 160 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání J.A. a V. Š. pro uvedený zločin“.
Na základě tohoto pokynu pak policejní orgán dne 6. 1. 2011 pod č. j. KRPT-36710-58/TČ-2010-070774-446 zahájil podle § 160 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání obviněných V. Š. a J.A. pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, jehož se měli dopustit jako spolupachatelé ve smyslu § 23 tr. zákoníku tím, že dne „23. 10. 2010 v době od 01.20 hodin do 01.40 hodin v O.-P., na ul. M., na lavičce v prostoru mezi restaurací B., objektem mateřské školy a panelovým domem násilím a proti vůli poškozené tuto nejprve Š. uchopil zezadu za ruce, čímž jí znemožnil z místa odejít, a A. ji začal osahávat a následně ji rozepnul a částečně vysvlékl kalhoty i se spodním prádlem, počal ji osahávat na genitáliích, poté se sám A. vysvlékl, posadil se na lavičku a požadoval po poškozené, aby s ním aplikovala anální sexuální praktiku, když tato zmíněné odmítla, strhl ji na sebe a snažil se svým ztopořeným pohlavním údem vniknout do análu poškozené, mezi tím se vysvlékl i Š., který v té době stál naproti poškozené a do úst jí strčil svůj ztopořený pohlavní úd, přičemž A.držel poškozenou za její boky a Š. jí držel za vlasy a přidržoval si hlavu poškozené v nejpříznivější poloze, a to do doby, než poškozené zazvonil její mobilní telefon, což vedlo k ukončení sexuálních praktik a umožnění poškozené přijmout hovor, přitom slyšeli, že poškozená uvádí volajícímu místo svého pobytu, a proto se oblékli a po příchodu kamaráda poškozené z místa všichni odešli, kdy uvedeným jednáním poškozené L.O., způsobili drobné trhliny v anální oblasti“.
Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo obviněnému V. Š. doručeno dne 10. 1. 2011, obviněnému J. A. dne 8. 1. 2011 a jejich obhájci dne 19. 1. 2011 Proti tomuto usnesení podal stížnost prostřednictvím obhájce pouze obviněný V.Š., přičemž tuto stížnost zamítla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou státní zástupkyně, která vydala pokyn k zahájení trestního stíhání obviněného.
Podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.
V tomto konkrétním případě je ze spisového materiálu zřejmé, že pokyn k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného V. Š. (také spoluobviněného J. A.) vydala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě, která posléze rozhodla i o stížnosti obviněného V. Š., kterou proti předmětnému usnesení o zahájení trestního stíhání podal, namísto toho, aby spis i s podanou stížností předložila k rozhodnutí nadřízenému státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě. Tím evidentně porušila výše citované ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a v důsledku toho je nezákonným i napadené usnesení, jímž byla podaná stížnost obviněného touto státní zástupkyní zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Zjištění shora uvedeného pochybení je také v souladu s rozh. č. 14/1973 Sb. rozh. tr., či rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 4 Tz 204/2003.
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 2 ZT 14/2011 a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného V.Š. Z tohoto důvodu citované usnesení podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil, jakož zrušil i všechna další navazující rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak předmětná věc byla přikázána Krajskému státnímu zástupci v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. To jinými slovy znamená, že bude rozhodnuto o důvodnosti stížnosti, kterou obviněný V. Š. podal proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2011
Předseda senátu: JUDr. Jan Engelmann