6 Tz 9/2022-298
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2022 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivo Kouřila a soudců Mgr. Pavla Götha a Mgr. Romana Raaba stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. R., nar. XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 2 T 83/2020, a rozhodl
I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 2 T 83/2020, v části týkající se výroku o vině pod body 1) a 2) byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného K. R.
II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se uvedený rozsudek v této části a v souvisejících výrocích o trestu a o náhradě škody zrušuje. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 271 odst. 1 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že:
obviněný K. R., nar. XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří,
je vinen, že
1) dne 9. 4. 2020 v době od 04.20 do 04.54 hodin v XY, okres Louny, v budově Komerční banky, a. s., na adrese XY, v místnosti, kde je umístěn bankomat č. S1AS0136, se pokoušel z tohoto získat finanční hotovost, za tím účelem si přinesl kladivo, kterým několikrát udeřil do prostoru pro vkládání platebních karet, páčivými pohyby se přes tento otvor pokoušel do bankomatu vniknout, pokoušel se sejmout kryt otvoru pro platební karty, bankomat celý odsunout, aby se k němu dostal zezadu, přičemž nic z toho se mu nepodařilo, a poté v místnosti vytrhl ze zdi kameru sledující bankomat, která zůstala funkční, svým jednáním způsobil poškozené Komerční bance, a. s., IČ 45317054, se sídlem Na příkopě 969, 110 00 Praha, škodu poškozením přetrženého kabelu uzemnění „Shuteru“ bankomatu a vytržením kamery ze zdi ve výši 6.140,75 Kč, k odcizení finanční hotovosti nedošlo,
2) v přesně nezjištěné době v noci z 23. 4. 2020 na 24. 4. 2020 v XY, okres Louny, v XY čp. XY, nezjištěným způsobem bez užití násilí překonal oplocení areálu autoopravny, jež stojí na pozemku u rodinného domu čp. XY, z neuzamčené garáže pak odcizil nejméně benzínovou elektrocentrálu červenočerné barvy se zásuvkou na 220 V i 380 V, v hodnotě nejméně 2.000 Kč, 2 ks klíčů od vozidla Škoda Fabia s čipem nejméně v hodnotě 5.000 Kč, přepínač stěračů a ostřikovačů z vraku vozidla zn. Renault Espace nejméně v hodnotě 1.000 Kč, přepínač ovládání palubního počítače z vraku vozidla zn. Renault Espace nejméně v hodnotě 1.000 Kč, dále nezjištěným způsobem poškodil kovovou petlici dveří a poškodil zlomením plastovou kliku dveří u vstupu do dílny, čímž způsobil poškozeném K. P., nar. XY, škodu odcizením věcí v celkové výši nejméně 9.000 Kč a škodu poškozením ve výši 300 Kč, poté u zde zaparkovaného vozidla tov. zn. Opel Astra, RZ XY, r. v. 2018, nezjištěným způsobem na levých předních dveřích uvolnil kliku, čímž vznikla škoda nejméně 500 Kč, poškodil vmáčknutím pravý zadní parkovací senzor, čímž vznikla škoda nejméně 500 Kč, dále odřel lak vozidla vrypem o délce 10–15 cm, čímž způsobil škodu ve výši nejméně 3.500 Kč, celkem tedy způsobil škodu poškozením ve výši 4.500 Kč společnosti BUSINESS LEASE, s. r. o., IČ 25071025, se sídlem Radlická 714, 158 00 Praha,
přičemž těchto jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 2 T 154/2016, který nabyl právní moci dne 26. 9. 2016, za pokus přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 2 trestního zákoníku a další trestnou činnost k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 29. 8. 2016, sp. zn. 3 T 91/2016, a tento trest vykonal dne 11. 2. 2018,
dále se těchto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 2 T 122/2016, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, a tento trest vykonal dne 9. 5. 2019, tedy
pod body 1) a 2)
- dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k přisvojení si cizí věci tím, že se jí zmocní, způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, čin spáchá vloupáním, ač byl za takový čin v posledních třech letech potrestán, v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k jeho dokonání nedošlo,
- poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou,
čímž spáchal
pod body 1) a 2)
- pokus přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku,
- přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku,
a odsuzuje se
za tyto trestné činy, za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl pod bodem 3) uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 2 T 83/2020, ohledně něhož zůstal uvedený napadený rozsudek nezměněn, a za sbíhající se pokus přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 15 T 37/2020, který téhož dne nabyl právní moci,
podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců.
Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou.
Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku se zrušuje výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 15 T 37/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obžalovaný povinen na náhradě majetkové škody uhradit poškozeným:
- K. P., nar. XY, trvale bytem XY, XY, částku ve výši 6.300 Kč, - Komerční bance, a. s., se sídlem Na Příkopě 33, Praha 1, IČO: 453 17 054, částku ve výši 8.483,31 Kč.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 2 T 83/2020, byl obviněný K. R. (dále také „obviněný“) uznán vinným: pod body 1) a 2) dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu nedokonaným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem 3) přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku. Za tuto trestnou činnost a za sbíhající se pokus přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 15 T 34/2020, byl podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3,5 roku se zařazením do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 15 T 37/2020, jakož i všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost na náhradě majetkové škody uhradit poškozenému K. P. částku ve výši 6 300 Kč a Komerční bance, a. s., částku ve výši 8 483,31 Kč.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
2. Ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) podal proti označenému pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Lounech ve prospěch obviněného K. R. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
3. Stěžovatel poukázal na podstatné závěry rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, i navazující nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, jimiž byla řešena problematika kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tak, že musí být pro takovou právní kvalifikaci mj. dána tzv. věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. O takový vztah se jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Podle ministra spravedlnosti přitom věcná souvislost v předmětné věci absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – pokus odcizení hotovosti z bankomatu a odcizení součástek z vraků vozidel zaparkovaných v areálu autoopravny – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Měl za to, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a z toho důvodu je uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let trestem zjevně excesivním.
4. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 2 T 83/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil jak tento rozsudek v celém rozsahu, tak i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Lounech přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona ze dne 24. 1. 202 zcela ztotožnil s obsahem stížnosti, s její argumentací i s jejím závěrečným návrhem s tím, že za vhodnější variantu považoval, aby věc byla Nejvyšším soudem vrácena k novému projednání a rozhodnutí nalézacímu soudu.
6. Rovněž obviněný prostřednictvím svého obhájce vyjádřil souhlas se stížností pro porušení zákona včetně právní argumentace v ní uvedené a opřené o rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a na něj navazující nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. Za adekvátní pak při použití správné právní kvalifikace trestné činnosti podle § 205 odst. 1, písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku považoval uložení trestu odnětí svobody ve čtvrtině trestní sazby. Na rozdíl od státního zástupce navrhl, aby ve věci (po vyslovení porušení zákona a zrušení napadeného rozsudku nalézacího soudu podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 2 tr. ř.) meritorně rozhodl podle § 271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud.
IV. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
7. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným rozhodnutím soudu ve vytýkaném směru v neprospěch obviněného porušen, byť se tak nestalo v rozsahu celého výroku o vině.
8. Přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, dopustí se zločinu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 7.
10. 2020, sp. zn. 2 T 83/2020, Nejvyšší soud v souladu s podanou stížností pro porušení zákona zjistil, že obviněný se měl jednáním uvedeným pod body 1) a 2) dopustit zločinu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (stručně vyjádřeno) tím, že se [ad 1)] dne 9. 4. 2020 pokusil v budově Komerční banky, a. s., v XY, za pomocí kladiva násilně vniknou do bankomatu a odcizit z něj finanční hotovost, což se mu nepodařilo, poté vytrhl ze zdi kameru sledující bankomat, čímž způsobil škodu na poškození bankomatu a kamery ve výši 6.140,75 Kč (správně činí celková škoda 8.483,31 Kč – viz dále), a dále tím, že [ad 2)] v noci z 23.
4. na 24. 4. 2020 vnikl na pozemek a do neuzamčené garáže poškozeného K. P., odkud odcizil elektrocentrálu a drobné příslušenství k vozidlu v hodnotě nejméně 9.000 Kč a poškodil (v rozsahu 300 Kč) vstupní dveře, dále (v rozsahu 4.500 Kč) poškodil ke škodě společnosti BUSINESS LEASE, s. r. o., zde zaparkované vozidlo tovární značky Opel Astra. Tohoto jednání se pak dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 2 T 154/2016, za pokus přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 2 tr.
zákoníku a další trestnou činnost k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 29. 8. 2016, sp. zn. 3 T 91/2016, a tento trest vykonal dne 11. 2. 2018, dále se těchto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 10. 2016 sp. zn. 2 T 122/2016, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, a tento trest vykonal dne 9.
5. 2019, a těchto jednání se zároveň dopustil poté, co vláda České republiky usnesením č. 194 ze dne 12. 3. 2020 vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na území České republiky nouzový stav na dobu 30 dnů od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020, přičemž nouzový stav byl prodloužen usnesením vlády č. 396, publikovaným pod č. 156/2020 Sb., o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS-CoV-2, ze dne 9.
4. 2020 do 30. 4. 2020.
Okresní soud v Lounech vzhledem k tomu, že se po vyhlášení rozsudku obviněný i státní zástupce vzdali odvolání a oba prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obviněný současně prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, vyhotovil zjednodušený rozsudek, který neobsahuje odůvodnění (§ 129 odst. 2 tr. ř.).
9. Citovaný výrok Okresního soudu v Lounech bezezbytku odpovídal tehdy převládajícímu právnímu názoru, podle něhož veškeré trestné činy krádeže spáchané v době trvání nouzového stavu byly automaticky kvalifikovány též podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s tím, že samotný výskyt epidemie koronaviru (kvůli kterému byl daný nouzový stav vyhlášen) bez dalšího zakládal naplnění znaku „spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“. Nejvyšší soud však v kontextu stížností pro porušení zákona nastolené problematiky předesílá, že obecně nelze souhlasit s úvahou, že nouzový stav je třeba považovat za událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
„Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
Jestliže tedy ke krádežím, či pokusu o ně, došlo dne 9. 4. a 24. 4. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V souladu s rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“), však nutno dodat, že nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí.
Velký senát trestního kolegia v této souvislosti zdůraznil, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen.
Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech.
Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), byť – jak již bylo shora uvedeno – existence takové události, a tím ani naplnění citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, nejsou podmíněny vyhlášením nouzového stavu.
Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Nicméně ani zde se nelze omezit jen na vědomost pachatele o samotném vyhlášeném nouzovém stavu, ale jeho zavinění je třeba zjišťovat právě ve vztahu k té události, která vedla k jeho vyhlášení a která odpovídá jejímu charakteru podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku (body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
10. Ze zevrubného odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu také zřetelně vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nestačí, že byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát vyjádřil přesvědčení, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1, 2 a 3 tr.
zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Nejvyšší soud v označeném rozsudku dospěl k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem.
Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním).
Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34. rozsudku Nejvyššího soudu). K právnímu názoru vyslovenému v rozsudku Nejvyššího soudu se přiklonil také Ústavní soud nálezem ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21.
11. V trestní věci obviněného K. R. ovšem žádnou ze zmíněných věcných souvislostí obviněným spáchaného zločinu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu nelze shledat. Nutno souhlasit se stěžovatelem, státním zástupcem i obviněným, že naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno z pouhé časové souvislosti činu s vyhlášeným nouzovým stavem, poněvadž podle tzv. skutkové věty výroku o vině [viz body 1) a 2)] se obviněný tam popsané krádeže dopustil „přesto, že vláda České republiky usnesením č. 194 ze dne 12.
3. 2020 vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na území České republiky nouzový stav na dobu 30 dnů od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020, přičemž nouzový stav byl prodloužen usnesením vlády č. 396, publikovaným pod č. 156/2020 Sb., o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS-CoV-2, ze dne 9. 4. 2020 do 30. 4. 2020“ Obviněný se inkriminovaného jednání dopustil prostou krádeží elektrocentrály a automobilového příslušenství a pokusem odcizit hotovost z bankomatu poměrně amatérským násilným způsobem.
Okolnosti činu, předmět útoku a pohnutky jednání obviněného nesvědčí o tom, že by s nemocí COVID-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření měly jakkoliv souviset. Stěžovatel správně poznamenal, že způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti nesvědčí o tom, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
Takovou argumentaci nelze než označit za správnou a přesvědčivou a pouze pro úplnost lze doplnit, že obviněný své protiprávní jednání nerealizoval ani na místě, které by bylo v důsledku nastalé krizové situace uzavřeno. Jeho jednání tak nebylo nouzovým stavem nikterak ovlivněno.
12. Lze proto uzavřít, že mezi posuzovaným pokračujícím trestným činem krádeže na straně jedné a „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ na straně druhé nebyla doložena žádná věcná souvislost, což znamená, že skutky pod body 1) a 2) byly Okresním soudem v Lounech nesprávně právně hodnoceny jako zločin krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku), zatímco se jednalo toliko o přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr.
zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Nad rámec právní argumentace stěžovatele lze totiž již na tomto místě doplnit, že škodou nikoli nepatrnou ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 10. 2020, tedy již v době rozhodování nalézacího soudu, je škoda dosahující částky nejméně 10.000 Kč. Jde pak nepochybně o právní úpravu pro obviněného příznivější z pohledu zvýšení minimální škodní hranice trestnosti, proto bylo na místě aplikovat tuto pozdější právní úpravu podle § 2 odst. 1 tr.
zákona, nikoli právní úpravu platnou v době spáchání činu. Obviněný svým jednáním [ad 2)] fakticky způsobil škodu 9.000 Kč a ve zbývajícím rozsahu [ad 1)] jde o pokus způsobit škodu další, celkově přesahující zákonné minimu pro naplnění znaku škody nikoli nepatrné, tedy ani jedním z útoků fakticky nezpůsobil škodu nikoli nepatrnou, nýbrž teprve oba jeho útoky společně směřovaly ke způsobení takové škody. Proto nemohlo být jednání obviněného pod body 1) a 2) posouzené jako pokračující trestný čin (§ 116 tr.
zákoníku) kvalifikováno jako přečin krádeže „dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku“, nýbrž pouze jako pokus přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku.
13. Nejvyšší soud tedy shledal, že ministrem spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná a s ohledem na shora uvedené podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 2 T 83/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného K. R., avšak pouze ve výroku o vině pod bodem 1) a 2), kterými byl obviněný uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek zrušil v této části výroku o vině [tedy vyjma popsaným pochybením nepostižený skutek pod bodem 3)], v souvisejících výrocích o trestu a o náhradě škody a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud porušení zákona shledal ve vadném hmotněprávním posouzení, mohl po zrušení přezkoumávaného rozsudku sám podle § 271 odst. 1 tr.
ř. znovu ve věci rozhodnout na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Obviněný byl tedy tímto rozsudkem uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil na výše uvedeném skutkovém základě, neboť je nepochybné, že se přečinu krádeže dopustil pod bodem 1) pokusem odcizit hotovost násilným vniknutím do bankomatu a pod bodem 2) nenásilným vniknutím na pozemek a do garáže poškozeného, odkud odcizil ve výroku tohoto rozsudku specifikované předměty v hodnotě nejméně 9.000 Kč, a to navzdory předchozímu odsouzení a výkonu trestu odnětí svobody rovněž pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr.
zákoníku rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 2 T 154/2016, a přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 2 T 122/2016, tedy dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k přisvojení si cizí věc tím, že se jí zmocní, způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, čin spáchá vloupáním a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán. Při popisu skutku převzal dovolací soud skutková zjištění vyjádřená v rozsudku soudu prvního stupně, která jen stylisticky upravil tak, aby vyjadřovala všechny potřebné zákonné znaky předmětného přečinu, avšak bez nadbytečného skutkového vyjádření toho, co
v daném případě nemá význam pro právní posouzení trestného činu krádeže, tj. že obviněný čin spáchal v době, kdy byl na území České republiky usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. března 2020, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 69/2020 Sb., v souladu s články 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS-CoV-2) vyhlášen nouzový stav na dobu 30 dnů s účinností od 14:00 hodin dne 12. března 2020, který byl následně podle čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, prodloužen usnesením vlády České republiky č. 396 ze dne 9. dubna 2020, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 156/2020 Sb., do 30. 4. 2020. Pro úplnost lze doplnit, že skutková zjištění nalézacího soudu obsahující též poznatky o poškození bankomatu, napadeného objektu i automobilů na nich zaparkovaných opravňují zopakovat právní kvalifikaci přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, neboť obviněný jednáním pod body 1) a 2) poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Upravit ve výroku o vině nebylo možno zjevnou numerickou chybu výše škody vzniklé pod bodem 1) poškozením kamery a bankomatu, která ve svém souhrnu nečiní 6.140,75 Kč, jak zakomponoval do popisu skutku nalézací soud (toto je škoda pouze na poškození bankomatu), nýbrž celkem 8.483,31 Kč (při započtení též nákladů na opravu kamery 2.342,56 Kč). V podrobnostech viz vyčíslení škody poškozenou Komerční bankou, a. s., a s tím související doklady o nákladech oprav na č. l. 183-190 spisu. Uvažovaná změna popisu skutku se správným uvedením vyšší škody vzniklé poškozením kamery a bankomatu 8.483,31 Kč by totiž představovala nepřípustnou změnu rozhodnutí v neprospěch obviněného, byl-li napadeným rozsudkem porušen zákon v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).
14. Na základě nového (pro obviněného příznivějšího) posouzení skutku bylo nezbytné znovu rozhodnout o trestu, přičemž v úvahu zde přicházel podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trestní sazbě od 6 měsíců do 3 roků. Projednávané trestné činnosti se totiž obviněný dopustil předtím, než byl odsouzen pro přečin pokusu krádeže podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 2 tr. zákoníku rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 15 T 37/2020. K osobě obviněného bylo především zjištěno, že má v opise Rejstříku trestů (vyjma nyní posuzované věci) celkem 14 záznamů o odsouzeních v průběhu období od roku 2003 do roku 2020 výlučně pro majetkovou trestnou činnost kvalifikovanou jako přečiny krádeže podle § 205 odst. 1, 2 nebo 3 tr. zákoníku. Pouze k prvým čtyřem odsouzením z roku 2003 – 2008 se již nepřihlíží pro osvědčení se ve zkušební době podmíněného odsouzení a pro výkon trestu obecně prospěšných prací. Ve zbývajícím rozsahu byl však obviněný vždy sankcionován nepodmíněnými tresty odnětí svobody, z jejichž výkonu byl postupně propouštěn v průběhu roků 2013, 2014, 2015, 2018 a 2019. Skutek obviněný spáchal relativně krátce (cca 11 měsíců) po posledním propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci dne 9. 5. 2019. Ačkoli se v projednávané věci jedná ve smyslu ustanovení § 55 odst. 2 tr. zákoníku o trestný čin, u něhož horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let, není v případě obviněného možno ukládat jiný, než nepodmíněný trest odnětí svobody, neboť jeho výrazná speciální recidiva a opakované páchání trestné činnosti navzdory postupnému výkonu nepodmíněných trestů předchozích, neumožňují reálný předpoklad, že povede řádný život a že by účel trestu mohl splnit trest odnětí svobody s přímým výkonem nespojený, popř. některý z trestů alternativních. Protože k předcházejícím odsouzením – s výjimkou těch, které zakládají zpětnost přečinu krádeže (viz skutková věta výroku rozsudku) – je třeba přihlédnout jako k okolnosti přitěžující podle § 42 písm. p) tr. zákoníku, dospěl dovolací soud k závěru, že odpovídajícím trestem bude trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. V této výměře představující trest ve 4/5 zákonné trestní sazby pak byla zohledněna skutečnost do jisté míry rovněž svědčící ve prospěch obviněného, a to relativně nízká škoda způsobená trestnou činností na odcizených věcech [polehčující okolnost podle § 41 písm. i) tr. zákoníku] a prohlášení viny obviněným u hlavního líčení před nalézacím soudem, které bylo podle § 206 odst. 3 tr. ř. přijato [polehčující okolnost podle § 41 písm. l) tr. zákoníku]. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou, když k odlišnému rozhodnutí v tomto směru nebyl žádný důvod.
15. Ve věci se řádně a včas připojili se svými nároky na náhradu škody poškození K. P. (č. l. 91 a 214) v částce 6.300 Kč a Komerční banka, a. s., v částce 8.483,31 Kč (č. l. 180 – 198). Je zjevné, že škoda způsobená trestnou činností (sestávající z hodnoty odcizených věcí, příp. též z rozsahu poškození věcí jiných, poškození objektů apod.) vznikla v příčinné souvislost s jednáním obviněného jako pachatele, který byl za tuto trestnou činnost odsouzen. Proto podle § 228 odst. 1 tr. ř. je i dovolací soud povinen v souladu s rozhodnutím nalézacího soudu pozitivně rozhodnout o nárocích poškozených na náhradu škody způsobené trestnou činností. Učinit tak mohl v rozsahu prokázání oprávněnosti vznesených nároků, popř. v rozsahu nižším, v jakém byl nárok poškozenými uplatněn v porovnání s výší objektivně způsobené škody, neboť soudy jsou při rozhodování o nároku na náhradu škody vázány výší poškozeným uplatněného nároku (viz rozhodnutí publikované pod č. II/1962 Sb. rozh. tr.). Obecně pak povinnost obviněného k náhradě škody plyne z ustanovení § 2894 odst. 1, § 2910 a § 2951 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle zmíněných ustanovení povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Jelikož obviněný nerespektoval vlastnické právo poškozených a způsobil jim újmu na majetku jednáním, které naplňuje veškeré zákonné znaky shora specifikovaných přečinů, je výrok o jeho povinnosti k náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. plně odůvodněn.
16. Rozhodnuto bylo tímto rozsudkem v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 274 odst. 4 tr. ř., neboť osoby uvedené v § 274 odst. 1, 4 tr. ř. s takovým postupem Nejvyššího soudu vyjádřily výslovný souhlas.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 3. 2022
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Pavel Göth