Rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o udělení licence k podnikání v energetických odvětvích podle § 8 odst. 1 věty první zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích, je správním rozhodnutím konstitutivní povahy. Udělením licence správním rozhodnutím Energetický regulační úřad zakládá oprávnění žadatele o licenci podnikat v energetickém odvětví ve smyslu § 3 odst. 3 věty první zákona o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích, a to ex nunc.
Prejudikatura: č . 3071/2014 Sb . NSS .
úřadu o udělení licence .
Dne 21 . 11 . 2013 byla žalovanému doručena žádost žalobkyně o udělení licence pro zařízení na výrobu elektřiny využívající spalování bioplynu o instalovaném výkonu 0,550 MW . Na základě ohledání konaného dne 19 . 12 . 2013 žalovaný zjistil, že zařízení na výrobu elektrické energie není schopno provozu . Dne 20 . 12 . 2013 žalobkyni vyzval k odstranění nedostatků podání, konkrétně k doplnění dokladů o technické způsobilosti energetického zařízení ve smyslu § 9 vyhlášky č . 426/2005 Sb ., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích*), a určení provozovny podle § 5 téže vyhlášky . Dne 16 . 1 . 2014 proběhlo opětovné ohledání energetického zařízení, jehož předmětem bylo ověření údajů pro určení provozovny, prokázání vlastnického nebo užívacího práva k energetickému zařízení a ověření splnění technických předpokladů . Bylo zjištěno, že zařízení na výrobu elektrické energie již je schopno provozu . Rozhodnutím ze dne 20 . 1 . 2014 žalovaný podle § 17
nikání v energetických odvětvích.
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 10 /2016
odst . 6 energetického zákona rozhodl o udělení licence na výrobu elektřiny .
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně rozklad . Namítala, že podmínky pro udělení licence byly splněny již k datu 27 . 12 . 2013 . Předsedkyně žalovaného rozklad zamítla rozhodnutím ze dne 5 . 5 . 2014 . Konstatovala, že požadované doklady byly žalovanému doručeny až dne 27 . 12 . 2013 a opětovné ohledání věci bylo namístě, přičemž zdůraznila, že rozhodnutí o udělení licence je rozhodnutím konstitutivním, zakládajícím oprávnění podnikat v licencované oblasti ex nunc .
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Brně . Předně namítala, že v řízení o udělení licence, jakož i v navazujícím řízení o rozkladu, docházelo k průtahům a nečinnosti žalovaného . Žalobkyně odmítla, že by tyto průtahy byly byť jen zčásti způsobeny z její strany . Poukázala na to, že upřesnění provozovny, upřesnění umístění kogenerační jednotky a revizní zprávy žalovanému posílala opakovaně . V této souvislosti
žalobkyně rovněž namítala, že žalovaný nevydal rozhodnutí o udělení licence do 30 dnů, nýbrž až po 60 dnech od podání návrhu, aniž by tento postup blíže odůvodnil . Ke značným průtahům došlo podle žalobkyně i v řízení o rozkladu, kdy předsedkyně žalovaného o podaném rozkladu rozhodla 96 dnů od jeho podání a 167 dnů od zahájení řízení . Z důvodu těchto průtahů žalobkyně nedosáhla na zelený bonus roku 2013 .
Bioplynová stanice byla podle žalobkyně technicky způsobilá již v roce 2013, a to ke dni 27 . 12 . 2013 . Vzhledem k tomu, že všechny požadavky pro provozování bioplynové stanice byly podle žalobkyně splněny již v roce 2013, navrhla žalobkyně, aby krajský soud rozhodl podle § 78 a § 76 odst . 1 písm . b) s . ř . s . tak, aby byla žalobkyni udělena licence již ke dni 27 . 12 . 2013, kdy bioplynová stanice byla již technicky způsobilá .
Žalovaný ve svém stanovisku kromě jiného uvedl, že teprve dnem 27 . 12 . 2013 byla žádost žalobkyně kompletní a na základě toho bylo nařízeno ohledání věci . Žalovaný dále uvedl, že právní moc rozhodnutí o udělení licence je vázána na jeho existenci . Pokud rozhodnutí o udělení licence bylo vydáno dne 20 . 1 . 2014, nelze se domáhat existence licence již ke dni 27 . 12 . 2013 .
Krajský soud v Brně žalobu zamítl .
Z odůvodnění:
IV.
Právní posouzení věci
( . . .) Krajský soud dále zdůrazňuje, že správní soudnictví je ovládáno zásadou dispoziční a zásadou subsidiarity soudního přezkumu; veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob je ochrana ve správním soudnictví poskytována tehdy, jestliže se nositel práva takové ochrany domáhá, tj . obrátí se na soud předepsaným způsobem .
Primárním prostředkem soudní ochrany veřejných subjektivních práv ve správním soudnictví je žaloba proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl . s . ř . s .; nečinnostní žalobou ve smyslu § 79 s . ř . s . se lze
domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení . Zásahová žaloba pak slouží k ochraně subjektivních veřejných práv tam, kde nelze ochranu podle § 65 a § 79 s . ř . s . využít . Přitom určujícím kritériem pro vymezení předmětu soudního přezkumu je povaha napadeného úkonu či správního aktu .
Žalobkyně podala žalobu proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 s . ř . s ., nikoli žalobu proti nečinnosti správního orgánu dle § 79 s . ř . s ., která je prostředkem ochrany proti průtahům ve správním řízení a kterým se lze domoci vydání správního rozhodnutí ve věci samé . S ohledem na zásadu subsidiarity soudního přezkumu by se však ochrany proti nečinnosti žalobkyně musela předně domáhat ještě v řízení před žalovaným, a teprve poté, co by bezvýsledně využila prostředky ochrany proti nečinnosti ve smyslu správního řádu, by se mohla domáhat soudní ochrany . Účastník řízení je povinen vyčerpat prostředek ochrany proti nečinnosti podle § 80 odst . 3 správního řádu před podáním žaloby podle § 79 s . ř . s ., a to i za situace, kdy se domáhá ochrany proti nečinnosti ústředního správního úřadu, kterým je i žalovaný (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20 . 5 . 2014, čj . 8 Ans 2/2012- -278, č . 3071/2014 Sb . NSS) .
V nyní posuzované věci se proto krajský soud nemůže ex post zabývat otázkou namítaných průtahů v průběhu správního řízení žalovaného a předsedkyně žalovaného . Ochranu proti průtahům v době vedení správního řízení by totiž mohl poskytnout soud v jiném typu řízení . ( . . .)
Podle § 3 odst . 3 věty první energetického zákona mohou „[p]odnikat v energetických odvětvích na území České republiky […] za podmínek stanovených tímto zákonem fyzické či právnické osoby pouze na základě licence udělené Energetickým regulačním úřadem“.
Podle § 8 odst . 1 věty první energetického zákona rozhodne „Energetický regulační úřad […] o udělení licence na základě splnění podmínek pro její udělení podle § 5“ .
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 10/2 016
Společnost s ručením omezeným Bioplynka VEPA proti Energetickému regulačnímu *) S účinností od 1. 1. 2016 byl § 3 odst. 3 změněn zákonem č. 131/2015 Sb. **) S účinností od 1. 2. 2016 nahrazena vyhláškou č. 8/2016 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro pod-