Před podáním žaloby podle $ 79 odst. 1 s. ř. s. proti nečinnosti správního orgánu, který nemá nadřízený správní orgán (in concreto: vedoucího ústředního orgánu státní správy, který má rozhodovat o opravném prostředku -rozkladu), není nutné využít ochranu proti nečinnosti podle $ 80 správního řádu z roku 2004. I kdyby se žalobce (účastník správního řízení) domáhal toho, aby správní orgán sám sobě ulo- žil povinnost „být činným“ a ve vztahu k sobě samotnému její splnění kontroloval, a tím vyvolával dojem, že „sám sebe uposlechl“, jednalo by se nejvýše o formální na- plnění litery zákona. Nijak by se neprojevilo ve faktickém postěžování si na podří- zený správní orgán a očekávání nápravy z pozice nadřízené autority, a tím skutečné pomoci žalobci (účastníku správního řízení), k níž má $ 80 správního řádu z roku 2004 směřovat.
C...) Pokud jde o otázku nákladů řízení, tu se zdejší soud musel nejprve zabývat otázkou, zda žalobce mohl být se žalobou úspěšný, po- kud by sám žalovaný v mezidobí žalobcem požadované rozhodnutí nevydal. Sporu je mezi účastníky v otázce vyčerpání všech předcházejících prostředků obrany podle $ 79 odst. 1 s. ř. s. Přestože žalovaný namítá, že žalobce před podáním žaloby nevyčerpal všechny prostřed- ky obrany, jak stanoví $ 79 odst. I s. ř. s., ne- boť nevyužil institutu ochrany před nečin- ností podle $ 80 správního řádu, zdejší soud negativní dopad na osud žaloby (ať už ve for- mě její nepřípustnosti, jak by dovozoval zdej- ší soud a Část jemu známé doktríny, či nedů- vodnosti, jak ve svém vyjádření dovozuje žalovaný a jiná část doktríny) z tohoto důvo- du nedovozuje.
Jeli žalovaným argumentová- no například usnesením Nejvyššího správní- ho soudu čj. 8 Afs 56/2007-400 ze dne 27. 2. 2008, pak toto usnesení je pro zdejší soud do- statečným návodem pro závěr opačný, než dovozuje žalovaný. Zatímco Nejvyšší správní soud v citovaném usnesení dovodil, že před- sedovi Úřadu pro ochranu hospodářské sou- těže (proti jehož nečinnosti v řízení o rozkla- du proti předchozímu rozhodnutí vydanému v prvním stupni správního řízení jde) nic ne- brání, aby podle $ 80 odst. 4 písm. d) správ- ního řádu přiměřeně prodloužil lhůtu pro vydání (svého vlastního) rozhodnutí, tu s poukazem na smysl usnesení o prodloužení lhůty, jímž je ve vztahu k účastníkovi řízení jasně vyjádřit, jaké skutečnosti prozatím brá- ní rozhodnutí a do kdy bude rozhodnuto, zá- roveň Nejvyšší správní soud v témže usnese- ní pro zdejší soud jasně podává, že tento závěr platí jen tehdy, pokud to povaha věci umožňuje; výslovně je přitom poukazováno na skutečnost, že tak tomu zřejmě nebude v případě, pokud by měl předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (sám sobě) přikazovat lhůtu k rozhodnutí podle $ 80 odst. 4 písm. a) správního řádu.
Právě toho se přitom žalobce domáhal. Za rozumný výklad podmínky vyčerpání všech předchozích pro- středků obrany v případě, kdy se žalobce do- máhá ukončení nečinnosti toho orgánu, kte- rý již nemá nadřízený správní orgán, je dle zdejšího soudu třeba považovat takový vý- klad, podle něhož opatření proti nečinnosti ze strany účastníka správního řízení (tu ža- lobce) sice lze využít (v některých případech to snad může mít význam, neboť zdejší soud je dostatečně vzdálen představě, že sám před- seda Úřadu pro ochranu hospodářské soutě- že věci, jež mu přísluší k rozhodování, sám administruje, a je tedy ve všech podrobnos- tech zpraven o tom, v jakých věcech má roz- hodovat a v jakých lhůtách), nicméně jeho nevyužití (toliko v tomto případě — to pova- Žuje zdejší soud za nutné zvláště zdůraznit) by nemělo vyvolat závěr o nevyužití všech prostředků obrany podle $ 79 odst. 1 s.
ř. s. I kdyby jej totiž účastník správního řízení (tu žalobce) využil a domáhal se toho, aby kon- krétní osoba (tu předseda Úřadu pro ochra- nu hospodářské soutěže) sama sobě uložila povinnost a ve vztahu k sobě samotné její spl- nění snad kontrolovala, a tím vyvolávala do- jem, že „sama sebe uposlechla“, z povahy a lo- giky věci by se jednalo nejvýše o formální naplnění litery zákona ($ 80 správního řádu), zvláštní druh „virtuální hry“ odehrávající se na ústředním orgánu státní správy a zaměst- návající jeho administrativní aparát, nijak se však neprojevující ve faktickém smyslu „postěžování si“ na podřízený správní orgán a očekávání nápravy z pozice nadřízené auto- rity, a tím skutečné pomoci účastníku správ- ního řízení, k níž má $ 80 správního řádu ne- pochybně směřovat.
Procesní situaci by nadto bylo ještě možno zamlžovat úvahami o tom, že správním orgánem, který rozhoduje, je v obou stupních správního řízení „žalova- ný“, jímž je podle dlouhodobě převažující a ny- ní již konstantní judikatury Nejvyššího správ- ního soudu i zdejšího soudu Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, a nikoli jeho předseda, což zdejší soud pro posouzení této právní věci nepokládá za nikterak přínosné činit; naopak je zřejmě namístě jednoduše konstatovat, že stížnost na konkrétní subjekt podávaná k ně- mu samotnému není stížností a obrana proti postupu konkrétního subjektu uplatňovaná u něho samotného není obranou.
V této konkrétní právní věci tedy zdejší soud dovozuje, že veškeré rozumně a smyslu- plně využitelné prostředky právní obrany před podáním žaloby na nečinnost žalobce vyčerpal, podmínky podávané z $ 79 odst. 1 s. Ť. s. považuje za splněné, a proto se mohl ža- lobou in merito zabývat. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí žalovaného; toto rozhodnutí bylo dne 15. 6. 2008 také vydáno a žalovaný o tom zdejší soud informoval podáním, které bylo zdejší- mu soudu doručeno dne 18. 6. 2008. Podstat- 91 1761 nou je pro další úvahu soudu tedy skuteč- nost, že žalovaný měl povinnost rozhodnutí vydat, přitom v době, kdy žaloba na nečin- nost domáhající se vydání takového rozhod- nutí byla u zdejšího soudu podána, takové rozhodnutí žalovaného ještě vydáno nebylo, a stalo se tak až po podání žaloby, konkrétně poté, kdy zdejší soud vyzval žalovaného k to- mu, aby se k žalobě vyjádřil.
Přestože bylo tedy řízení zastaveno na zá- kladě zpětvzetí žaloby, materiálně je třeba i při takovém zastavení řízení dovozovat ža- lobcův úspěch ve věci, neboť nečinnost žalo- vaného byla ukončena po podání žaloby; ne- jsou-li známy žádné okolnosti, které by vylu- čovaly, že se tak stalo v časové i věcné souvislosti s podáním žaloby na nečinnost, ja- ko je tomu v právě projednávané věci, pak má žalobce, i přes procesní výsledek řízení o ža- lobě, jímž je zastavení řízení, právo na náhra- du nákladů řízení o žalobě proti žalovanému podle $ 60 odst. 3 věty druhé s.
ř. s. Proto by- la žalobci náhrada nákladů řízení přiznána ve výši žalobcem požadované. K zaplacení soud stanovil žalovanému přiměřenou lhůtu. 1761 Stavební řízení: řízení o odstranění stavby; stavba postavená v rozporu se stavebním povolením k $ 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (staveb- ní zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.» Účelem řízení o odstranění stavby podle $ 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976 a rozhodnutí v tomto řízení je uvedení právního a skutečného stavu do souladu, a to buď nařízením odstranění nepovolené stavby, nebo vydáním dodateč- ného povolení stavby.
Případné pochybení při rozhodování o stavebním povolení a ověření projektové dokumentace, ani samotné změny, ke kterým došlo v průběhu stavby, nelze řešit tímto rozhodnutím o nařízení odstranění stavby. V případě stav- by provedené v rozporu se stavebním povolením stavební úřad musí především zkoumat, zda a v jakém rozsahu stavba odporuje vlastnímu rozhodnutí 0 stavebním povolení a schválené projektové dokumentaci.
Akciová společnost CE WOOD proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o vydání