I. Omezení platnosti uživatelského jména a hesla dle § 13 odst. 4 zákona
č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, pro nahlížení do registru oznámení o činnostech,
majetku, příjmech, darech a závazcích veřejného funkcionáře prostřednictvím veřejné datové sítě na dobu 48 hodin od prvního přihlášení zájemce do registru oznámení je nezákonné. II. Vzhledem k technické povaze dálkového přístupu do registru oznámení, jenž
nevyžaduje krom přidělení uživatelského jména a hesla další součinnost evidenčního orgánu (§ 13 odst. 4 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů), není racionální důvod omezit nahlížení do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě
pouze na určitou dobu.
I. Omezení platnosti uživatelského jména a hesla dle § 13 odst. 4 zákona
č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, pro nahlížení do registru oznámení o činnostech,
majetku, příjmech, darech a závazcích veřejného funkcionáře prostřednictvím veřejné datové sítě na dobu 48 hodin od prvního přihlášení zájemce do registru oznámení je nezákonné. II. Vzhledem k technické povaze dálkového přístupu do registru oznámení, jenž
nevyžaduje krom přidělení uživatelského jména a hesla další součinnost evidenčního orgánu (§ 13 odst. 4 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů), není racionální důvod omezit nahlížení do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě
pouze na určitou dobu.
Nejvyšší správní soud podotýká, že pro
futuro se počítá s možným odstraněním dominantního postavení zdravotních pojišťoven svěřením předmětné oblasti do působnosti Státního ústavu kontroly léčiv, jenž by
po novelizaci příslušných ustanovení zákona
o veřejném zdravotním pojištění měl stanovovat úhradu prostřednictvím opatření obecné povahy (srov. usnesení vlády České republiky č. 515 ze dne 3. 7. 2013, čj. 442/13,
www.vlada.cz). Bez příslušné opory v právní
úpravě však tento ani žádný jiný postup žalované, jehož výsledkem by byl soudně přezkoumatelný správní akt, není možný. Ze
Prejudikatura: č. 1176/2007 Sb. NSS.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 014
všech uvedených důvodů proto nemohou
správní soudy, a tedy ani Nejvyšší správní
soud, za současné právní úpravy věcně přezkoumat žalobou napadený úkon žalované,
o němž stěžovatelka mylně tvrdí, že je rozhodnutím správního orgánu. Na tom nemohou nic změnit ani argumenty předestřené
v kasační stížnosti.
Pro souzenou věc nevyplynuly rozhodné
skutečnosti ani z nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 36/05,
č. 57/2007 Sb. Uvedeným nálezem Ústavní
soud zrušil ustanovení zákona o veřejném
zdravotním pojištění, jež umožňovalo, aby výši úhrady léčiv ze zdravotního pojištění stanovoval prováděcí právní předpis.
Nejvyšší správní soud považuje s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti
za nepochybné, že městský soud postupoval
správně, pokud žalobu odmítl, neboť nesměřovala proti rozhodnutí správního orgánu ve
smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Městský soud v napadeném usnesení přesvědčivě vyložil důvody, pro něž se nemohl žalobou meritorně zabývat; napadené usnesení proto nelze
považovat za nepřezkoumatelné.
Žalobce dne 7. 12. 2010 zaslal žalovanému
žádost o umožnění přístupu do registru oznámení v elektronické podobě podle § 13 odst. 3
zákona o střetu zájmů. Dne 11. 12. 2010 obdržel od žalovaného uživatelské jméno a přístupové heslo k nahlížení do elektronického
registru, avšak s omezením přístupu do elektronického registru oznámení na 48 hodin
od prvního přihlášení.
Proti tomu podal žalobce stížnost, na kterou
žalovaný odpověděl dne 13. 1. 2011. Ve své
odpovědi odkázal na sdělení ze dne 3. 12. 2010,
kde žalovaný uvádí, že nahlížení do registru
v písemné podobě ze své podstaty není možné koncipovat jako neomezené, je limitováno
pracovními dny a pracovní dobou. Před každým novým nahlížením do písemného registru je třeba znovu podat žádost o nahlédnutí.
Proto byl obdobný postup zvolen i pro nahlížení do registru v elektronické podobě prostřednictvím datové sítě s omezením na 48
hodin od prvního přihlášení. Takovýto časový úsek žalovaný považuje za dostatečný. Zároveň zákon o střetu zájmů v tomto směru evidenční orgány nijak neomezuje. Obdobný
postup byl zvolen u jiných orgánů státní správy.
i dny a pracovní dobou. Před každým novým nahlížením do písemného registru je třeba znovu podat žádost o nahlédnutí.
Proto byl obdobný postup zvolen i pro nahlížení do registru v elektronické podobě prostřednictvím datové sítě s omezením na 48
hodin od prvního přihlášení. Takovýto časový úsek žalovaný považuje za dostatečný. Zároveň zákon o střetu zájmů v tomto směru evidenční orgány nijak neomezuje. Obdobný
postup byl zvolen u jiných orgánů státní správy.
Žalobce se žalobou podanou u Městského
soudu v Praze domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřuje
v přidělení uživatelského jména a přístupového hesla k nahlížení do registru oznámení vedeného žalovaným v elektronické podobě ve
smyslu § 13 odst. 2 věty druhé zákona o střetu zájmů, s omezením přístupu do elektronického registru oznámení na 48 hodin od
prvního přihlášení, aniž by takový postup měl
oporu v zákoně. Dle žalobce zákon o střetu zájmů žádné omezení časové platnosti přístupu
do registru nepředvídá. Nelze se uspokojit
s konstatováním, že zákon nijak příslušný orgán neomezuje, ale je nutné se zabývat otázkou, zda omezení časové platnosti přístupu
do registru má zákonem předvídaný a racionální účel (viz nález Ústavního soudu ze dne
18. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 1849/08, č. 30/2010
Sb. ÚS). Opakované podávání žádosti o udělení uživatelského jména a přístupového hesla
do registru v elektronické podobě nebylo
úmyslem zákonodárce vtěleným do důvodo-
vé zprávy k zákonu, podle které existence
elektronického registru je motivována snahou umožnit voličům co nejjednodušší přístup k databázi. Taktéž nelze akceptovat odůvodnění obdobného postupu u jiných orgánů
státní správy. Žalobci je známo, že kratší lhůtu z ministerstev stanovuje pouze ministerstvo financí, naopak většina ministerstev nijak lhůtu neomezuje. Smyslem přístupového
jména a hesla je zamezení přístupu do počítačového systému, resp. v něm uloženým datům neoprávněnou osobou.
eré existence
elektronického registru je motivována snahou umožnit voličům co nejjednodušší přístup k databázi. Taktéž nelze akceptovat odůvodnění obdobného postupu u jiných orgánů
státní správy. Žalobci je známo, že kratší lhůtu z ministerstev stanovuje pouze ministerstvo financí, naopak většina ministerstev nijak lhůtu neomezuje. Smyslem přístupového
jména a hesla je zamezení přístupu do počítačového systému, resp. v něm uloženým datům neoprávněnou osobou.
Dle vyjádření žalovaného k žalobě může
být nezákonným zásahem toliko konání. Výstupem pro žadatele o nahlížení do registru
oznámení je udělení uživatelského jména
a hesla žadateli pro vstup do registru, tedy
faktický úkon spočívající v umožnění vstupu
do registru spravovaného žalovaným. Protože zákon o střetu zájmů nepředepisuje formu
správního rozhodnutí, žalovaný postupoval
tak, že povinnost stanovenou v § 13 odst. 4
neprodleně splnil. Nebyl tak nezákonně nečinný a nedopustil se ani nezákonného zásahu, žalobce měl možnost po celou dobu vstupu do registru si data uložit na svém počítači
či jiném nosiči elektronických dat a žalobce
s tím byl předem při zaslání údajů dle § 13
odst. 4 zákona o střetu zájmů seznámen. Časovým omezením pro možnost pracovat s daty
tak žalovaný naopak vytvořil stejné či srovnatelné podmínky pro žadatele osobně nahlížející do registru oznámení s těmi, kterým je
umožněn vstup a práce s daty v elektronicky
vedeném registru oznámení. Smyslem možnosti pořizování opisů a výpisů z registru je
dle žalovaného možnost uchovat si v elektronické nebo listinné podobě údaje zjištěné při
nahlížení do registru pro případné opakované využití, bez nutnosti opakovaného nahlížení do registru. Proto pro účely nahlížení
a opakovaného použití údajů z elektronického registru považuje žalovaný časové omezení přístupu na 48 hodin od prvního přihlášení do registru za dostačující k naplnění
smyslu a účelu zákona o střetu zájmů, časové
omezení platnosti přístupu do registru má zákonem předvídaný a racionální účel. Dikcí
důvodové zprávy k návrhu zákona („Vzhle-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 014
utnosti opakovaného nahlížení do registru. Proto pro účely nahlížení
a opakovaného použití údajů z elektronického registru považuje žalovaný časové omezení přístupu na 48 hodin od prvního přihlášení do registru za dostačující k naplnění
smyslu a účelu zákona o střetu zájmů, časové
omezení platnosti přístupu do registru má zákonem předvídaný a racionální účel. Dikcí
důvodové zprávy k návrhu zákona („Vzhle-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 014
dem ke snaze umožnit voličům co nejjednodušší přístup k této databázi se navrhuje,
aby tato evidence byla přístupná i v elektronické podobě, pokud budou splněny stanovené náležitosti.“) je odůvodněn návrh samotné
existence elektronického registru, nikoliv
specifické kroky jednotlivých správních úřadů při jeho zpřístupňování. Racionálnost
konstatování žalovaného o shodném postupu
jiných správních orgánů spatřuje žalovaný
v tom, že žalovaný není jediným evidenčním
orgánem, který omezil časovou platnost přístupu do registru. Dále žalovaný uvedl, že
v případě nemožnosti vyložit určité zákonné
ustanovení gramaticky, se aplikuje logická
metoda výkladu, a to i s použitím argumentu
per analogiam. Žalovaný, při respektování
účelu a smyslu předmětné právní úpravy, vyjádřeného zákonodárcem v předkládací zprávě (viz sněmovní tisk č. 1056, IV. Volební období, str. 21, třetí odstavec k § 13 a 14), použil
zmíněnou formu výkladu, veden snahou nevytvářet výraznou disproporci mezi časovým
limitem osob nahlížejících do registru oznámení dálkově a nahlížejících osobně do jeho
listinné podoby, u nichž je z povahy věci možnost nahlížet limitována konkrétním dnem
a pracovní dobou zaměstnanců evidenčních
orgánů. Žalovaný má za to, že napadaným postupem nebyl narušen obsah práva kohokoliv
nahlížet do registru oznámení.
Městský soud v Praze konstatoval, že omezení platnosti uživatelského jména a hesla
pro přístup žalobce do registru oznámení vedeného žalovaným na dobu 48 hodin od prvního přihlášení je nezákonné. Zároveň žalovanému přikázal, aby do 2 měsíců od právní
moci tohoto rozsudku odstranil časové omezení platnosti uživatelského jména a hesla
pro přístup žalobce do registru oznámení.
Z odůvodnění:
(...) Nejdříve soud posoudil, zda omezení
platnosti uživatelského jména a hesla pro přístup do registru je zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s.
„Pro naplnění dikce § 82 s. ř. s. je tak třeba, aby byly splněny následující podmínky:
– tvrzení o přímém zkrácení na právech,
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 014
– a to nezákonným zásahem, pokynem
správního
nebo donucením (,zásahem‘)
orgánu,
– tento zásah není rozhodnutím,
– a byl zaměřen přímo proti tomu, kdo
tvrdí přímé zkrácení na právech, resp. v jeho
důsledku zásahu bylo proti tomu, kdo tvrdí
přímé zkrácení na právech, přímo zasaženo,
– trvání takového zásahu či jeho důsled-
ků anebo hrozí-li jeho opakování.
Tyto podmínky přitom musí být splněny
kumulativně. Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout. [...]
ního
nebo donucením (,zásahem‘)
orgánu,
– tento zásah není rozhodnutím,
– a byl zaměřen přímo proti tomu, kdo
tvrdí přímé zkrácení na právech, resp. v jeho
důsledku zásahu bylo proti tomu, kdo tvrdí
přímé zkrácení na právech, přímo zasaženo,
– trvání takového zásahu či jeho důsled-
ků anebo hrozí-li jeho opakování.
Tyto podmínky přitom musí být splněny
kumulativně. Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout. [...]
Samotnou definici zásahu však zákon
nepodává, zásah vymezuje pouze obecně,
viz výše. Ostatně obdobně hovoří i dosavadní judikatura, viz např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 31. 1. 2007, čj. 2 Aps
1/2006-80, č. 1176/2007 Sb. NSS, z něhož vyplývá, že ,definici zásahu zákon neobsahuje,
zásah vymezuje velmi obecně a široce. Přesná
definice ani není možná, protože pod pojem
zásahu spadá velké množství faktických činností správních orgánů, ke kterým jsou různými zákony oprávněny. Jde o úkony neformální, pro které mohou a nemusí být stanovena
pravidla, např. faktické pokyny (typicky v dopravě), bezprostřední zásahy (při ohrožení,
při demonstraci, příkazy ke zjednání nápravy), zajišťovací úkony atd.; tedy obecně úkony, které nejsou činěny formou rozhodnutí,
ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž
směřují, a ty jsou povinny na jejich základě
něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo
nějaké jednání strpět, a to na základě jak písemného, tak i faktického (ústního či jinak
vyjádřeného) pokynu či příkazu. Kromě neformálnosti samotného zásahu je neformální
i donucení v případě nerespektování pokynu
či příkazu (když ovšem i donucení je zahrnuto pod legislativní zkratku »zásah«)‘“; viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 10. 2007, čj. 4 Aps 5/2006-151).
Přidělení časově omezeného uživatelského jména a hesla pro přístup do registru je zásahem do práv žadatele, neboť mu sice je
umožněn přístup k údajům vedených v registru, avšak jen na dobu omezenou platností
uživatelského jména a hesla. Přidělení uživatelského jména a hesla není rozhodnutím, je
zaměřeno přímo proti žalobci a tento stav dle
tvrzení žalovaného nadále trvá. Jsou tak splněny podmínky řízení dle § 82 s. ř. s. Proto
soud následně posoudil, zda přidělení časově
omezeného uživatelského jména a hesla pro
přístup do registru je v souladu se zákonem.
Uvedl-li žalovaný, že zákon o střetu zájmů
evidenční orgány nijak neomezuje v určení
rozsahu nahlížení do registru, nutno konstatovat, že čl. 2 odst. 3 Ústavy i čl. 2 odst. 2, čl. 4
odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod
(dále jen „Listina“) určující rozsah oprávnění
orgánu veřejné správy jsou postaveny na zcela opačném východisku, dle kterého je správní orgán oprávněn postupovat pouze tak, jak
mu stanoví zákon, a to za použití restriktivního výkladu. Obecně řečeno, pokud zákon nestanoví oprávnění správního orgánu omezit
právo účastníka, není správní orgán oprávněn tak učinit. Takovýto závěr však neplatí
bezvýjimečně, vždy je nutno přihlédnout
k okolnostem dané věci.
svobod
(dále jen „Listina“) určující rozsah oprávnění
orgánu veřejné správy jsou postaveny na zcela opačném východisku, dle kterého je správní orgán oprávněn postupovat pouze tak, jak
mu stanoví zákon, a to za použití restriktivního výkladu. Obecně řečeno, pokud zákon nestanoví oprávnění správního orgánu omezit
právo účastníka, není správní orgán oprávněn tak učinit. Takovýto závěr však neplatí
bezvýjimečně, vždy je nutno přihlédnout
k okolnostem dané věci.
Ustanovení § 13 odst. 4 zákona o střetu zájmů pouze stanoví povinnost registračního orgánu sdělit žadateli po ověření žádosti (identifikaci žadatele) uživatelské jméno a přístupové
heslo do registru, aniž by zákon výslovně určil
dobu platnosti uživatelského jména a přístupového hesla. Z textu zákona nijak neplyne
oprávnění správce registru omezit dobu nahlížení do registru. Osobní nahlížení do registru je omezeno úřední dobou správce registru, aniž by však takový postup správce
registru založil rozpor s čl. 2 odst. 2 Listiny,
a to z racionálního důvodu takového omezení, který vyvěrá z předvídatelného a přepokládaného chování jak správce registru, tak
i žadatele o nahlížení. Pro posouzení, zda postup žalovaného v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny překročil zákonný rámec, je nutno poměřit
postup žalovaného testem proporcionality
v užším slova smyslu (přiměřenosti), který se
v dané věci prolíná s teleologickým výkladem
zákona vycházeje z účelu zákona, konkrétně
účelu samotné existence registru oznámení
a případného střetu zákonem chráněných zájmů, zde práva na informaci a práva na ochranu soukromí.
e registru, tak
i žadatele o nahlížení. Pro posouzení, zda postup žalovaného v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny překročil zákonný rámec, je nutno poměřit
postup žalovaného testem proporcionality
v užším slova smyslu (přiměřenosti), který se
v dané věci prolíná s teleologickým výkladem
zákona vycházeje z účelu zákona, konkrétně
účelu samotné existence registru oznámení
a případného střetu zákonem chráněných zájmů, zde práva na informaci a práva na ochranu soukromí.
Účelem zákona o střetu zájmů je preventivní ochrana veřejného zájmu, resp. výkonu
veřejného činitele, před takovým individuálním nebo skupinovým zájmem, který je v rozporu se zájmem veřejným. Tedy zajistit, aby
v takových situacích byl upřednostněn zájem
veřejný, a to již signalizováním možného střetu zájmů. S tímto se prolíná požadavek transparentnosti a otevřenosti dotčených oblastí
veřejné správy (viz část A důvodové zprávy
k zákonu o střetu zájmů: „Právním instrumentem, který by měl zajišťovat transparentnost jednání veřejného činitele je právní
předpis, na základě kterého jsou vybraní veřejní funkcionáři povinni deklarovat své
osobní zájmy. ... Návrh zákona je postaven
na východisku poskytnutí většího prostoru
pro veřejnou kontrolu.“). Aby byl požadavek
ochrany veřejného zájmu naplněn, zákon
o střetu zájmů stanoví také veřejnou kontrolu
sledovaných (registrovaných) údajů dotčených adresátů normy (veřejných funkcionářů),
která se projevuje nárokem každého nahlédnout do registru oznámení. Veřejná kontrola
pro svou setrvalost může být účinným kontrolním prostředkem. Pouhé nahlížení do registru bez možnosti iniciace kontrolních
a sankčních mechanismů by vyprázdnilo obsah práva nahlížet do registru i smysl zákona
o střetu zájmů. Zákonem garantované právo
nahlížet od registru (§ 13 citovaného zákona)
však nelze zúžit na právo si pořizovat výpisy
a opisy, jak činí žalovaný, jde pouze o jednu
složku práva nahlížet do registru oznámení
jakožto politického práva veřejnosti na informace dle článku 17 Listiny, které může být
omezeno pouze principem přiměřenosti
a zákonnosti (čl. 17 odst. 5 Listiny).
Vzhledem k technické povaze dálkového
přístupu do registru, jenž nevyžaduje krom
přidělení uživatelského jména a hesla další
součinnost evidenčního orgánu, soud neshledává racionální důvod omezit nahlížení
do registru prostřednictvím veřejné datové
sítě pouze na určitou dobu. Takové omezení
dálkového přístupu není objektivně nijak
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 014
pouze principem přiměřenosti
a zákonnosti (čl. 17 odst. 5 Listiny).
Vzhledem k technické povaze dálkového
přístupu do registru, jenž nevyžaduje krom
přidělení uživatelského jména a hesla další
součinnost evidenčního orgánu, soud neshledává racionální důvod omezit nahlížení
do registru prostřednictvím veřejné datové
sítě pouze na určitou dobu. Takové omezení
dálkového přístupu není objektivně nijak
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 014
odůvodněno, neboť z technického a ekonomického hlediska zde není překážek zpřístupnit registr bez jakéhokoliv omezení doby
přístupu do registru. Argumentuje-li žalovaný postavením žadatele při osobním nahlížení, přehlíží odlišná východiska žadatele
o osobní nahlížení a žadatele o dálkové nahlížení, který není nijak omezen co do času
i místa nahlížení. Zásadu rovnosti lze aplikovat pouze na srovnatelné subjekty, tedy takové subjekty, které nejen uplatňují shodná práva, ale také za alespoň obdobných podmínek.
Ostatně žalovaným provedené omezení nahlížení po dobu 48 hodin není nijak určeno
„úřední dobou“ žalovaného, argument rovnosti tak již z toho důvodu není přesvědčivý.
Žalovaný aplikaci argumentace per analogiam krom odkazu na důvodovou zprávu
blíže nespecifikoval, není zřejmé, v jakém
rozsahu měl být uplatněn argument per analogiam legis nebo per analogiam iuris. Lze
usuzovat, že žalovaný namítl „skutkovou analogii“, tedy srovnání postavení žalobce se žadatelem o osobní nahlížení. „Skutková analogie“ však není výkladovou metodou zákona,
lze setrvat u žalovaným akcentované zásady
rovnosti účastníků, která je však symptomaticky namítána účastníkem nikoli správním
orgánem vůči účastníkovi. V dané věci žalovaný takto argumentoval také ve smyslu racionálního a předvídaného postupu. Soud však
neshledal v postupu žalovaného racionální
důvod, neboť zde objektivně neexistují žádné okolnosti, jež by zakládaly potřebu omezit
žadatele o dálkový přístup do registru oznámení na dobu určitou, zejména na krátkou
dobu 48 hodin. Technická povaha dálkového
nahlížení nevyžaduje časovou restrikci. Jakkoli povinnost veřejných funkcionářů je časově určena datem do 30. 6. a také personálně omezena okruhem veřejných funkcionářů
dle zákona o střetu zájmů, není vyloučena aktualizace údajů do registru oznámení již např.
z důvodu změny osoby veřejného činitele,
proto zde není dán racionální důvod proporcionálně neomezit setrvalost nahlížení do registru žadatelem bez toho, aby byl zájemce
povinen opakovaně podat novou žádost o nahlížení do registru, zejména pokud přidělení
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 / 2 014
uživatelského jména a hesla předchází verifikace žadatele. Sdělení časového omezení přístupu do registru v okamžiku udělení přihlašovacího jména a hesla není způsobilé založit
předvídatelnost postupu žalovaného, jestliže
taková informace nepředchází úkonu žadatele o přidělení přístupu do registru. Nezákonnost postupu správního orgánu není vyloučena ani případně předchozím poučením
účastníka o obsahu a formě takového nezákonného postupu.
U T Í N S S 7 / 2 014
uživatelského jména a hesla předchází verifikace žadatele. Sdělení časového omezení přístupu do registru v okamžiku udělení přihlašovacího jména a hesla není způsobilé založit
předvídatelnost postupu žalovaného, jestliže
taková informace nepředchází úkonu žadatele o přidělení přístupu do registru. Nezákonnost postupu správního orgánu není vyloučena ani případně předchozím poučením
účastníka o obsahu a formě takového nezákonného postupu.
Žalovaný nijak nespecifikoval zájem, který by měl být chráněn časově omezeným přístupem do registru. Ze zákona o střetu zájmu
lze dovodit, že zájem veřejného dobra (nejen
práva na informaci, ale i práva na řádný výkon veřejné správy) se dostává do střetu
s právem na soukromí, neboť registr eviduje
a zpřístupňuje údaje, které se dotýkají soukromé sféry veřejných funkcionářů. Avšak již
samotným zákonem o střetu zájmů bylo provedeno poměření výše uvedených chráněných zájmů (3. krok testu přiměřenosti), neboť tímto zákonem je prolomena ochrana
soukromí veřejných funkcionářů, jestliže je
stanovena povinnost veřejných funkcionářů
stanovené údaje sdělit, evidenčnímu orgánu
povinnost evidovat a následně zpřístupnit jakémukoliv žadateli. Částečnou ochranu soukromí veřejných funkcionářů zákonodárce
v zákoně o střetu zájmů zaručil omezením veřejného přístupu do registru stanovením
podmínky verifikované žádosti (§ 13 odst. 3
a 4 – podání žádosti, ověření identity žadatele), povinností mlčenlivosti (§ 14 odst. 3)
a deliktní odpovědností (§ 23). Pokud žalovaný hodlal časově omezeným přístupem žadatele maximalizovat kontrolu dálkových přístupů do registru např. z důvodu prevence
nebo restrikce deliktní odpovědnosti žadatele dle § 22 odst. 2 zákona o střetu zájmů, nutno konstatovat, že přístupové jméno dostatečně identifikuje osobu nahlížející, a není
tak důvodu dále omezovat dobu dálkového
nahlížení do registru.
Vzhledem k výše uvedenému soud provedl
pouze test proporcionality v rozsahu vhodnosti a potřebnosti a dospěl k závěru, že omezení dálkového přístupu do registru uděle-
Jan M. proti Ministerstvu životního prostředí o nahlížení do registru. zinárodní smlouva, která je součástí právního řádu.“ Podle § 2 odst. 2 správního řádu
„[s]právní orgán uplatňuje svou pravomoc
pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem
nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu,
v jakém mu byla svěřena“. V souladu s citovanými ustanoveními, zakotvujícími zásadu
legality a zásadu zákazu zneužití pravomoci
na ústavní i zákonné úrovni, není možné dospět k závěru, že by žalovaná měla možnost
vydávat rozhodnutí ve věci, pokud jí k tomu
zákon nepropůjčuje pravomoc a nestanoví
ani procesní rámec tohoto rozhodování.