č. 133/1995 Sb. a č. 17/2000 Sb.*“ Zahájení vytýkacího řízení představuje absolutní překážku pro možnost aplika- ce 5 46 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Správce daně je tak po ukončeném vytýkacím řízení vždy povinen vydat platební výměr, a to i když do- spěje k závěru, že veškeré údaje uvedené daňovým subjektem v daňovém přiznání jsou správné, pravdivé, průkazné či úplné. Až den vydání platebního výměru je tedy dnem vyměření daně. V případě, že se jedná o daň.z přidané hodnoty, je tento den i dnem vyměření ve smyslu $ 37a zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty (dnes $ 105 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).
č. 133/1995 Sb. a č. 17/2000 Sb.*“ Zahájení vytýkacího řízení představuje absolutní překážku pro možnost aplika- ce 5 46 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Správce daně je tak po ukončeném vytýkacím řízení vždy povinen vydat platební výměr, a to i když do- spěje k závěru, že veškeré údaje uvedené daňovým subjektem v daňovém přiznání jsou správné, pravdivé, průkazné či úplné. Až den vydání platebního výměru je tedy dnem vyměření daně. V případě, že se jedná o daň.z přidané hodnoty, je tento den i dnem vyměření ve smyslu $ 37a zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty (dnes $ 105 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).
V souzené věci hodlal daňový subjekt uhradit svou daňovou povinnost (daň z při- dané hodnoty za zdaňovací období leden 2003) přeplatkem na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec roku 2002. Ta- kovýto postup je s ohledem na $ 59 odst. 3 písm. e) d. ř. v zásadě možný, ovšem za situa- ce, že je na některém z osobních daňových účtů daňového subjektu takovýto přeplatek evidován. Vzhledem k okolnosti, že tímto přeplatkem měl být v předmětné věci na- dměrný odpočet na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2002, je pro % Publikované pod č. 351/2004 Sb. NSS. 700 věc samu zásadní otázka vzniku nadměrného odpočtu, čili existence přeplatku na dani. Pojem přeplatku definuje pro daňové účely $ 64 odst. 1 d. ř., který se však s ohle- dem na $ 97 citovaného zákona neuplatní v případě nadměrného odpočtu, neboť zvláštní daňový zákon, zákon o dani z přidané hodnoty, ve svém $ 37a (v současnosti se jed- ná 0 $ 105 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb.) sta- noví pro vznik přeplatku, nadměrného odpo- čtu, jiný okamžik, a to vyměření tohoto nadměrného odpočtu. Před okamžikem vy- měření tedy žádný nadměrný odpočet neexi- stuje, a proto ho nelze ani použít na úhradu ji- né daňové povinnosti. Nejvyšší správní soud považuje v této sou- vislosti za vhodné zdůraznit, že daňový řád obsahuje poměrně jasná pravidla pro stano- vení daňové povinnosti. Jedním z nejčastěj- ších způsobů vyměření daně je tzv. konklu- dentní vyměření daně dle $ 46 odst. 5 d. ř. K němu dochází v případě, kdy správce daně nemá pochybnosti o výši daňové povinnosti, kterou daňový subjekt deklaroval ve svém da- ňovém přiznání. V případě, kdy správce daně pochybnosti má, což je časté zejména u vyká- zání nadměrného odpočtu, zahájí s daňovým subjektem tzv. vytýkací řízení, kdy mu výzvou dle $ 43 cit. zákona tyto pochybnosti sdělí a současně mu stanoví lhůtu k nápravě. Tak tomu bylo i v souzené věci. Podstatným je ovšem fakt, že zahájením vytýkacího řízení dochází k nevyměření daně, a tudíž nevzniká ani nadměrný odpočet, a tím pádem ani pře- platek na dani, a to do doby, než je zjištěno, resp. rozhodnuto, že si daňový subjekt náro- kuje nadměrný odpočet oprávněně. Jestliže tedy správce daně v zahájeném vytýkacím ří- zení dospěje k závěru, že nadměrný odpočet byl daňovým subjektem nárokován neopráv- něně, resp. že skutečnosti, které daňový sub- jekt uvedl ve svém daňovém přiznání, nemají oporu ve skutkových zjištěních, vyměří daňo- vému subjektu daňovou povinnost v jiné výši, a to platebním výměrem. Platební výměr však správce daně vydává i v případě, kdy ve vytý- kacím řízení dospěje k závěru, že daňová po- vinnost daňového subjektu by měla být nižší než deklarovaná daňovým subjektem v jeho daňovém přiznání, či že měla být stejná. Za- hájí-li správce daně vytýkací řízení dle $ 43 d. ř., absolutně tímto úkonem vyloučí mož- nost aplikace $ 46 odst. 5 cit. zákona, tj. vy- měření daně za pomoci fikce. Je proto neroz- hodné, s jakým výsledkem správce daně ukončí vytýkací řízení, neboť je vždy povinen o této skutečnosti vyrozumět daňový subjekt platebním výměrem, a to zejména z důvodu právní jistoty daňového subjektu. Až vydání platebního výměru je skutečností rozhodnou pro vlastní vyměření daně, tj. z hlediska záko- na o dani z přidané hodnoty pro vznik na- dměrného odpočtu. Výše uvedené plně od- povídá rozhodovací praxi a je dovoditelné i např. z rozsudku Nejvyššího správního sou- du ze dne 28. 4. 2005, čj. 2 Ans 1/2005-59". V souzené věci tedy výzva, kterou správce daně dne 7. 2. 2003 zahájil vytýkací řízení ve věci daně z přidané hodnoty za zdaňovací ob- dobí prosinec 2002, měla za následek nevy- měření nadměrného odpočtu dle pravidla stanoveného v $ 46 odst. 5 d. ř. Proto v době, kdy daňový subjekt žádal uhrazení daně z při- dané hodnoty za zdaňovací období leden 2003, tj. dne 24. 2. 2003, neexistoval na jeho osobním účtu vratitelný přeplatek z titulu na- dměrného odpočtu, neboť k vyměření toho- to odpočtu došlo až vydáním platebního vý- měru (27. 3. 2003). Daňovému subjektu v případě platby da- ní nic nebrání, aby využíval všech eventualit daných mu zákonem. Je proto obecně mož- né, aby se rozhodl uhradit ji přeplatkem na té- to dani, tj. převedením nadměrného odpo- čtu, jak tomu bylo v předmětné věci. Je však třeba zopakovat, že nadměrný odpočet vzni- ká až vyměřením, tj. jeho uvedení v daňovém přiznání nemá automaticky za následek jeho vznik. V době žádosti o převedení přeplatku na dani na úhradu jiné daňové povinnosti 9 Publikován pod č. 605/2005 Sb. NSS. fakticky ani právně žádný daňový přeplatek neexistoval, teďy nebyl evidován na osobním daňovém účtu daňového subjektu, a to z dů- vodu probíhajícího vytýkacího řízení. Tato skutečnost byla stěžovateli zřejmá, neboť mu výzva ze dne 7. 2. 2003 byla doručena. Správ- ce daně proto nemohl vyhovět žádosti daňo- vého subjektu a tento měl uhradit svou daňo- vou povinnost jiným způsobem. V dané věci nelze vykládat zákonná ustanovení jiným způ- sobem. Je tak třeba odmítnout závěr o mož- nosti konkludentního vyměření daně se zpět- nou účinností v případě, kdyby byl nález vytýkacího řízení shodný s daňovým přizná- ním, neboť by tím byl daňový subjekt zkrácen na svém právu podat proti takovému „fiktivní- mu“ rozhodnutí odvolání dle $ 48 a násl. d. ř. Jestliže stěžovatel dále uvádí, že na jeho osobním účtu nemůže nikdy současně exi- stovat přeplatek a nedoplatek u stejné daně, Nejvyšší správní soud se s jeho názorem zto- tožňuje, avšak zdůrazňuje, že v dané věci vznikl přeplatek až ke dni 27. 3. 2003. Správ- ce daně tedy postupoval zcela v souladu se zá- konem, když předepsal stěžovateli penále za pozdní platbu daně z přidané hodnoty za zda- ňovací období leden 2003. Daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2003, splatná ke dni 25. 2. 2003, byla totiž, v dů- sledku skutečností uvedených výše, uhraze- na až dne 27. 3. 2003. Tato konstrukce je v souladu s konstrukcí daně z přidané hodno- ty, protože není možné požadovat vrácení nadměrného odpočtu před tím, než je najisto postaveno, že tento nárok daňového subjektu je oprávněný. Daňový subjekt tak z povahy věci nemůže nakládat s něčím, co právně ne- existuje. Uvedený postup je zcela v souladu s ústavním pořádkem České republiky a je aprobován zákonem. Na stěžovatele tak lze aplikovat starou právní zásadu „/gnoratia ju- ris neminem excusat“, kasační stížnost je proto nedůvodná. 701 1873 1873 Státní občanství: děti bývalých československých státních občanů k $ 1 odst. 1 a $ 2 odst. 1 zákona č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých čes- koslovenských státních občanů V situaci, kdy rodič dítěte (bývalý občan Československé republiky, Českosloven- ské socialistické republiky, České socialistické republiky nebo České republiky) na- byl státní občanství České republiky na základě $ 1 odst. i zákona č. 193/1999 Sb., může rodič kdykoliv poté učinit samostatné prohlášení o státním občanství České republiky dle zákona č. 193/1999 Sb. jménem svého dítěte ($ 1 odst. 1 ve spojení s 62 odst. 1 citovaného zákona).
Pavel H. proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích o penále na daní z přidané