7 Afs 310/2023- 22 - text
7 Afs 310/2023 - 24 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Zemědělské družstvo Merklín u Přeštic, se sídlem Družstevní 276, Merklín, zastoupený JUDr. Danielem Balounem, advokátem se sídlem Václavská 12, Klatovy, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2023, č. j. 15 A 76/2022 42,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Rozhodnutím ze dne 19. 7. 2022 č. j. MZE 43271/2022 13111 (dále též „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále též „Fond“) ze dne 17. 2. 2022 č. j. SZIF/2022/0157925. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o dotaci (dále jen „žádost o dotaci“) v rámci dotačního podprogramu 20.A. „Zlepšení životních podmínek v chovu dojnic pro sledované období 2021“, která je poskytována podle Zásad, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotací pro rok 2021 na základě § 1, § 2 a § 2d zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství (dále jen „zákon o zemědělství“), č. j. MZE 37573/2021 18131 (dále jen „Zásady“). II.
[2] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Městský soud uvedl, že přestože žalobce formulář vytvořil, resp. nahrál do Portálu farmáře, k jeho doručení (vč. přiložených dokladů) Fondu nedošlo. Za nerelevantní považoval tvrzení, že Fond měl předmětný formulář k dispozici již tehdy, kdy byl tento formulář žalobcem do systému vložen a byl tzv. připraven k podání. Fond neměl možnost se seznámit s jeho obsahem, neboť je mu zpřístupněna pouze informace, že žadatel do systému nahrál podání. Zdůraznil, že v Portálu farmáře je za tímto účelem vytvořena srozumitelná ikona „Podat žádost“, po jejímž stisknutí je teprve proces doručení dokumentů završen. I kdyby měl Fond možnost nahlédnout do rozpracovaných podání, nemůže za žadatele, který má možnost své podání před jeho odesláním měnit a opravovat, předjímat, zda se jedná o konečnou verzi podání. Žalobce si musel být vědom, jakým způsobem má formulář s doklady Fondu doručit, neboť sám v žalobě uvedl, že „u obou podání, jak ohledně žádosti, tak ohledně dokladů, postupoval stejně“ a měl tedy očekávat potvrzení o přijetí. Za nepřiléhavý soud považoval odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 805/2006, neboť žadatel formulář řádně neodeslal, čímž neučinil finální krok pro podání formuláře s doklady prokazujícími nárok na dotaci.
[3] Za nedůvodnou považoval též námitku, že žalovaný (Fond) měl postupem podle § 3 odst. 4 zákona o zemědělství žalobce vyzvat k odstranění vad žádosti o dotaci, neboť žádost o dotaci je samostatným podáním odlišným od dokladů prokazujících nárok na dotaci. Samotná žádost o dotaci sice musí obsahovat povinné přílohy (s termínem do 30. 9. 2020), nejedná se však o doklady prokazující nárok na dotaci (s termínem od 1. 10. 2021). Nepřehlédl, že § 3 odst. 4 zákona o zemědělství upravuje lhůtu (30 dní od doručení žádosti o dotaci), ve které je správní orgán povinen vyzvat žadatele k odstranění vad podání. Uvedená lhůta dle městského soudu uplynula dříve, než počala běžet lhůta pro podání formuláře s doklady. Dvoufázovost řízení pak vychází z podstaty dotací, kdy je po podání žádosti o dotaci nutno následně prokázat, že žadatel ve sledovaném období skutečně splnil podmínky stanovené pro poskytnutí dotace.
[4] K námitce o nevstřícném postupu Fondu městský soud uvedl, že ji nelze vykládat jako povinnost správního orgánu předjímat za účastníka řízení jeho vůli a domýšlet, jaké kroky by tento účastník mohl v řízení učinit. Současně shledal lichou argumentaci, že Zásady jsou podzákonným předpisem rozporným se zákonem. III.
[5] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Trval na tom, že veřejná správa je službou veřejnosti a bylo povinností Fondu pomoci stěžovateli odstranit nedostatky podání. Správní orgány i městský soud se tomuto rozporu s ústavními principy a zákonem vyhnuly právě aplikací podzákonných Zásad ministerstva. I kdyby Zásady stanovily přesná pravidla pro doručení podání, nic to nemění na zákonné povinnosti vyzvat k odstranění nedostatků podané žádosti. O kolizi Zásad se zákonem svědčí i to, že došlo v tomto směru k novelizaci zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu). Pakliže stěžovatel podal dne 1. 9. 2020 řádnou žádost o poskytnutí dotace, a k této žádosti měl nejpozději do 1. 11. 2021 podat formulář s příslušnými doklady prokazujícími nárok na dotaci, který byl prokazatelně v Portálu formuláře vytvořen, nemohla vzniknout pochybnost o stěžovatelově úmyslu tento proces dovršit. Pokud by i přesto jakákoliv pochybnost vyvstala, měl být stěžovatel vyzván k odstranění vad podání. Za dané situace bylo zcela důvodné předpokládat, že při práci s informačním systémem fondu nastal nějaký problém. Otázku dvoufázovosti řízení pokládal za irelevantní.
[6] Stěžovatel nesouhlasil s tím, že by byl odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 805/2006, nepřiléhavý. Doručování v rámci portálu formuláře probíhá pouze mezi uživatelem a Fondem, čímž se informační systém stává pomyslným poštovním doručovatelem. Jestliže stěžovatel nahrál do systému formulář s doklady prokazujícími nárok na dotaci, předal tím zásilku poštovnímu doručovateli Fondu. Dokonce i městský soud ve vztahu k ikoně „Podat žádost“ hovořil toliko o završení procesu doručení dokumentu do disponibilní sféry Fondu. Dodal, že tvrzení o nemožnosti poznání obsahu zásilky nebylo prokázáno.
[7] Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. IV.
[8] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu a vyjádřil se k jednotlivým kasačním námitkám. Uvedl, že předložená argumentace pouze opakuje argumentaci uvedenou ve správní žalobě. Odkázal na své vyjádření k žalobě a na odůvodnění rozsudku městského soudu. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti. V.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozsudku spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Pouze je li napadený rozsudek přezkoumatelný, může Nejvyšší správní soud přistoupit k věcnému hodnocením uplatněných námitek. Podle ustálené judikatury platí, že má li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc zásadních a podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 20.
6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06 nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 62, a ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008
75). Tato kritéria napadený rozsudek splňuje, neboť je z jeho odůvodnění zcela zřejmé, jakými úvahami byl při posouzení věci v rozsahu žalobních bodů městský soud veden a k jakému závěru na jejich základě dospěl. Argumentace městského soudu je řádně a logicky odůvodněna, přičemž tyto závěry mají oporu jak ve správním spise, tak v platné právní úpravě. Nadto je třeba dodat, že stěžovatel k námitce směřující do nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku nic neuvedl. Pouze polemizoval s odůvodněním napadeného rozsudku. Není úkolem soudu, aby tyto nekonkrétní argumenty stěžovatele sám dotvářel či vyhledával, neboť by tím plnil funkci stěžovatelova advokáta a porušil by princip rovnosti zbraní (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu uvedený v rozsudku ze dne 24. 08. 2010 č. j. 4 As 3/2008 78).
[12] Nejvyšší správní soud připomíná, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak by měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016 24, ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017
35). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012 45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016 64). Námitka nepřezkoumatelnosti je nedůvodná.
[13] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil námitce nesprávné aplikace Zásad namísto zákonných ustanovení, dle nichž měl Fond stěžovatele vyzvat k odstranění vad podání (podle § 37 odst. 3 správního řádu, nebo podle § 3 odst. 4 zákona o zemědělství). Je nesporné, že stěžovatel formulář s doklady v Portálu farmáře vytvořil, resp. nahrál do příslušného informačního systému, avšak k jeho podání (odeslání) již nedošlo. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem správních orgánů i městského soudu, že za situace, kdy formulář s doklady nebyl podán, nemohl Fond vyzvat k odstranění vad takového (nerealizovaného) podání.
Je nepochybné, že doklady, které žadatel o dotaci příslušnému orgánu předkládá, se musí do dispozice tohoto orgánu prokazatelně dostat. Neuskutečnění tohoto podání nemůže být jeho vadou. Aby mohl být proces podání takového formuláře završen, muselo by dojít k jeho odeslání prostřednictvím tlačítka „Podat žádost“. Stěžovatelův formulář s doklady tak zůstal pouze ve fázi tzv. rozpracovaných podání, která jsou připravena k podání.
[14] K tvrzení, že Fond má (měl) předmětný formulář k dispozici již ve fázi, kdy byl formulář stěžovatelem do systému vložen, lze uvést, že Portál farmáře poskytuje Fondu pouze informaci, že žadatel vytvořil podání. Nemá však možnost se seznámit s konkrétním obsahem podání. I pokud by Fond měl možnost již tehdy nahlédnout do podání, nemohl by předjímat, zda se jedná o konečnou verzi, která má být Fondu závazně předložena. Rozpracované podání však Fond nijak nevyhodnocoval a ani vyhodnotit nemohl.
Otázka případné dostupnosti obsahu rozpracovaného podání Fondu již v této fázi je proto bezpředmětná. Není úkolem Fondu, aby „dohlížel“ na případné dodržení stanovených termínů. V projednávané věci by nadto výzva k dodatečnému doložení formuláře, učiněná po lhůtě pro doložení dokladů, nemohla mít účinky předpokládané stěžovatelem, neboť čl. 4 písm. e) části A Zásad stanoví, že „k dokladům prokazujícím nárok na dotaci doručeným Fondu po stanovené lhůtě se nepřihlíží“. Zásady stanoví pevnou lhůtu pro doložení dokladů prokazujících nárok na dotaci a dodržení této nepřekročitelné lhůty je jednou z podmínek pro přiznání dotace stanovených Zásadami v souladu s § 2d zákona o zemědělství.
Stěžovatel vložil formulář s doklady do informačního systému až poslední den této lhůty (1. 11. 2021). Správní orgány nemohly využít ani navrhovaný postup dle § 3 odst. 4 zákona o zemědělství. Takový postup lze uplatnit pouze v případě odstraňování vad samotné žádosti o dotaci, nikoli formuláře s doklady, jenž je odlišným podáním v rámci dotačního řízení. V této situaci tedy není zřejmé, v čem kasační stěžovatel spatřuje jím tvrzený rozpor mezi Zásadami a zákonnými předpisy.
[15] Kasační argumentaci směřující do novel zákona o zemědělství a zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu považuje Nejvyšší správní soud za nerelevantní, neboť, jak sám stěžovatel konstatoval, ty na jeho případ nedopadají. Nadto i po zrušení § 3 odst. 4 zákona o zemědělství jsou ze strany Fondu v dotačních řízeních využívána obecná ustanovení správního řádu, pokud je to možné. Ničím nepodložené je tvrzení, že k nedodržení lhůty pro doložení dokladů mohlo dojít z důvodu nefunkčnosti systému, neboť takový problém neavizoval. Přitom si měl být vědom, že mu v případě řádného odeslání mělo být zasláno potvrzení o přijetí (jako tomu bylo u podání samotné žádosti).
[16] K opětovnému odkazu stěžovatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2008 sp. zn. 29 Odo 805/2006 zdejší soud opakuje, že se obsah stěžovatelem vložených dokumentů žalovanému (Fondu) nezobrazil, neboť Portál farmáře takovou funkcionalitu do systému nezačlenil. Navíc k předání zásilky poštovnímu doručovateli fondu dojde v rámci informačního systému právě stisknutím tlačítka „Podat žádost“, čímž se zásilka odešle, což se však v tomto případě nestalo.
[17] Nejvyšší správní soud uzavírá, že městský soud důkladně odůvodnil své závěry a zdejší soud na jeho závěry v podrobnostech odkazuje, aby neopakoval již jednou vyřčené. S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s.)
[18] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle kterého nestanoví li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 11. října 2024
David Hipšr předseda senátu