Není v rozporu se zákonem, pokud za situace, kdy obecně závazný právní před- pis výslovně neupravuje postup správních orgánů, k němuž jsou tyto zmocněny na základě zákona [v předmětné věci $ 115 písm. b) zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona], správní soud přezkoumá postup celních orgánů i z hlediska jeho soulad- nosti s vnitřním předpisem vydaným Generálním ředitelem Generálního ředitel- ství cel (SPČ 1/2000 - Pracovní postup při manipulaci se vzorky zboží k zajištění je- ho totožnosti, určení sazebního zatřídění a ke zjištění jeho vlastností), který není jinak obecně právně závazný. Podmínkou ovšem je, že tento interní předpis upravuje postup, který jinak není regulován obecně závazným pravidlem chování a založil správní praxi při manipu- laci se vzorky zboží, která je nepochybně a všeobecně dodržována. Správní orgán se pak od této správní praxe nemůže v jednotlivém případě odchýlit, neboť takový je- ho postup by byl libovůlí, která je v právním státě (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republi- ky) nepřípustná.
Není v rozporu se zákonem, pokud za situace, kdy obecně závazný právní před- pis výslovně neupravuje postup správních orgánů, k němuž jsou tyto zmocněny na základě zákona [v předmětné věci $ 115 písm. b) zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona], správní soud přezkoumá postup celních orgánů i z hlediska jeho soulad- nosti s vnitřním předpisem vydaným Generálním ředitelem Generálního ředitel- ství cel (SPČ 1/2000 - Pracovní postup při manipulaci se vzorky zboží k zajištění je- ho totožnosti, určení sazebního zatřídění a ke zjištění jeho vlastností), který není jinak obecně právně závazný. Podmínkou ovšem je, že tento interní předpis upravuje postup, který jinak není regulován obecně závazným pravidlem chování a založil správní praxi při manipu- laci se vzorky zboží, která je nepochybně a všeobecně dodržována. Správní orgán se pak od této správní praxe nemůže v jednotlivém případě odchýlit, neboť takový je- ho postup by byl libovůlí, která je v právním státě (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republi- ky) nepřípustná.
C V dané věci bylo proto rozhodné po- soudit, zda celní orgány při odběru pochybi- ly a zda tato okolnost mohla mít vliv na závěr posudku CTL a především pak na skutkový závěr celních orgánů o zatřídění dovezeného zboží do podpoložky 24013000 a s tím ply- noucími důsledky pro dodatečné stanovení celního dluhu. Nejvyšší správní soud se již dříve ve svých rozhodnutích zabýval možnou aplikací inter- ních předpisů v případech, kdy k postupu správních orgánů obecně závazné normy „mlčí“. Např. v rozsudku ze dne 28. 4. 2005, čj. 2 Ans 1/2005-57 (publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 605/2005), Nejvyšší správní soud vyslovil právní závěr, že pokud se na základě pokynu Ministerstva financí č. D-144 z roku 1996 o stanovení lhůt pro uzavření vytýkacího ří- zení ($ 43 d. ř.) vytvořila správní praxe spočí- vající v tom, že vytýkací řízení se uzavírají v určitých lhůtách, případně ve lhůtách pro- dloužených podle přesně určených pravidel, vyplývá ze zásady zákazu libovůle a neodů- vodněně nerovného zacházení (čl. 1 věta prv- ní Listiny základních práv a svobod), že pro správní orgán je taková správní praxe právně závazná. De facto totožný právní závěr vyslo- vili Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 24. 3. 2006, čj. 11 Ca 256/2005-52. Obdob- nou problematikou se zabýval i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 146/01 (publikováno pod č. 129/2001 Sb. ÚS), v němž tento soud vyslovil právní názor, 1047 1384 že „Pokud orgán veřejné moci nerespektuje při rozhodování vlastní interní předpisy o lhůtách pro vyřízení odvolání, nutno tako- vý postup hodnotit jako porušení práva ob- čana na vyřízení jeho věcí v přiměřené lhůtě (čl. 38 odst. 2 Listiny)“. MM Nejvyšší správní soud proto, i s ohledem na uvedenou judikaturu, dospěl k závěru, že městský soud nepochybil, pokud v dané věci ve vztahu k odběru vzorků (množství, po- stup) a k manipulaci se vzorky dovezeného zboží aplikoval i interní předpis celních orgá- nů SPČ 1/2000 a přezkoumal postup celních orgánů i z hlediska jeho souladnosti s tímto vnitřním předpisem. Pokud se totiž ohledně postupů celních orgánů, k nimž jsou zmoc- něny zákonem (v předmětné věci v ustanove- ní $ 115 odst. 2 celního zákona), který jinak není regulován obecně závazným pravidlem chování, vytvořila správní praxe a tato je ne- pochybně všeobecně dodržována, nelze než konstatovat, že pro správní orgán je taková správní praxe právně závazná. Správní orgán se od ní nemůže v jednotlivém případě od- chýlit, neboť takový jeho postup by byl libo- vůlí, která je v právním státě (viz čl. 1 odst. I Ústavy) nepřípustná. Ze zásady zákazu libo- vůle a neodůvodněně nerovného zacházení (viz či. 1 věta první Listiny základních práv a svobod) vyplývá princip vázanosti správní- ho orgánu vlastní správní praxí v případě, že mu zákon dává prostor pro uvážení, pokud se taková praxe vytvořila. Prostorem pro uváže- ní je zde nutno rozuměti to, jakým způsobem provede odběr dováženého zboží a jak s ním dále bude nakládat, neníli takový postup konkrétně stanoven právním předpisem. Obecně.se od vytvořené určité správní praxe lze odchýlit, avšak zásadně pouze pro futuro a z racionálních důvodů. Je totiž zcela v dis- pozici příslušného orgánu tuto správní praxi (vnitřní předpis SPČ 1/2000) změnit anebo nestanovit pravidla žádná, ovšem něco tako- vého může platit vždy pouze do budoucna. Řízení před soudem: kompetenční výluka Daňové řízení: reklamace proti postupu při doručování k $ 65 odst. 2 věta druhá zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „da- ňový řád“, „d. ř.“) k $ 46 odst. 1 písm. d), $ 65 odst. 1, $ 68 písm. e) a $ 70 písm. a) soudního řádu správního Rozhodnutí 0 zamítnutí reklamace proti postupu správce daně při doručování osvědčení o tom, že pominuly podmínky rozhodnutí o prominutí daňového nedo- platku vydaného dle $ 65 odst. 2 věty druhé zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě da- ní a poplatků, není rozhodnutím ve smyslu $ 65 s. ř. s., neboť takový úkon žalované- ho sám o sobě nezaložil, nezměnil, nezrušil ani závazně neurčil právo nebo povinnost daňového subjektu. Takový úkon je ze soudního přezkumu vyloučen [$ 70 písrn. a) s. ř. s.], a žaloba je proto nepřípustná [$ 68 písm. e) s. ř. s.].
Robert K. proti Celnímu ředitelství Praha o clo, o kasační stížnosti žalovaného. Celní úřad Kolín vydal dne 19. 10. 2004