ní zákon) „I. Postup podle $ 118 stavebního zákona z roku 2006 (žádost o změnu stavby před dokončením) lze použít pouze tak, že stavebník nejprve získá povolení ke změně stavby před jejím dokončením a teprve pak změnu stavby skutečně provede. II. Provede-li stavebník změnu stavby bez toho, aby k ní před jejím skutečným provedením získal povolení, lze ji v závislosti na její povaze a rozsahu legalizovat to- liko postupem podle $ 121 stavebního zákona z roku 2006, jde-li o nepodstatnou od- chylku oproti vydanému stavebnímu povolení (předloží dokumentaci skutečného provedení stavby spolu s oznámením o užívání stavby), anebo dodatečným povole- ním stavby postupem podle $ 129 citovaného zákona, jde-li o podstatnější změnu. III. Stavbou organicky začleněnou do okolní zástavby může za určitých okolnos- tí být i jakási architektonická „provokace“, tedy stavba jsoucí ve vědomém a archi- tektonicky promyšleném protikladu k dosavadnímu stylu zástavby. 796
ní zákon) „I. Postup podle $ 118 stavebního zákona z roku 2006 (žádost o změnu stavby před dokončením) lze použít pouze tak, že stavebník nejprve získá povolení ke změně stavby před jejím dokončením a teprve pak změnu stavby skutečně provede. II. Provede-li stavebník změnu stavby bez toho, aby k ní před jejím skutečným provedením získal povolení, lze ji v závislosti na její povaze a rozsahu legalizovat to- liko postupem podle $ 121 stavebního zákona z roku 2006, jde-li o nepodstatnou od- chylku oproti vydanému stavebnímu povolení (předloží dokumentaci skutečného provedení stavby spolu s oznámením o užívání stavby), anebo dodatečným povole- ním stavby postupem podle $ 129 citovaného zákona, jde-li o podstatnější změnu. III. Stavbou organicky začleněnou do okolní zástavby může za určitých okolnos- tí být i jakási architektonická „provokace“, tedy stavba jsoucí ve vědomém a archi- tektonicky promyšleném protikladu k dosavadnímu stylu zástavby. 796
C.) Další stížní námitky již obsahově smě- řují do správnosti posouzení rozhodné práv- ní otázky městským soudem, a to, zda byl dán důvod k zahájení řízení o odstranění stavby. Zodpovězení této otázky je totiž rozhodující pro posouzení zákonnosti postupu stavební- ho úřadu podle $ 129 stavebního zákona. C...) Protože v případě stěžovatelky se jed- ná o změnu stavby nikoliv zamýšlenou, ale již provedenou, nelze již postup podle $ 118 sta- vebního zákona použít, neboť ten se vztahuje pouze na situace, kdy stavebník chce před dokončením stavby některé její schválené pa- rametry změnit. Takovou změnu nemůže sta- vebník nejprve provést a pak si ji pouze ne- chat dodatečně schválit, neboť by takto, bez součinnosti se stavebním úřadem, mohl změ- nou stavby narušit zájmy chráněné staveb- ním zákonem a eliminovat omezení vyplývají- cí pro něho ze stavebního povolení: Postup podle citovaného ustanovení tedy nelze chá- pat jinak než jako jakési „malé“ stavební říze- ní, to ostatně vyplývá i z dikce odstavce 2 to- hoto ustanovení, v němž teprve. na základě kladného rozhodnutí o žádosti o změnu stav- by je stavebník oprávněn (do budoucna, ni- koli zpětně) změnu provést. Stěžovatelka, která již změnu stavby pro- vedla, má podle stavebního zákona dvě různé možnosti, jak postupovat, jež jsou závislé na povaze a míře odchylky změny stavby od pů- vodní projektové dokumentace, která byla stavebnímu úřadu předložena se žádostí o stavební povolení. Jednak lze postupovat podle $ 121 odst. 1 stavebního zákona, kdy stavebník předloží dokumentaci skutečného provedení stavby a stavební úřad vysloví sou- hlas s jejím užíváním, anebo podle $ 129 odst. 3 stavebního zákona, kdy stavební úřad z úřed- ní povinnosti zahájí řízení o odstranění stav- by. Stavební úřad tedy může za určitých pod- mínek neakceptovat provedenou změnu jako drobnou odchylku od původního stavebního povolení, resp. dokumentace, a mít ji za dů- vod postupu podle $ 129 odst. 3 stavebního zákona, a to v závislosti na povaze změny. Po- stup podle citovaného ustanovení bude na- místě tehdy, bude-li změna posouzena nikoli jako drobná odchylka od schválené projekto- vé dokumentace, nýbrž jako změna provede- ná v rozporu se stavebním povolením. Signá- lem o tom, že zde existuje rozpor, bude zpravidla to, že změna znamená negativní zá- sah do chráněných veřejných zájmů či práv a zájmů třetích osob vybočující z mezí dosa- vadního oprávnění stavebníka. Stěžovatelka od počátku ve všech fázích správního a soud- ního řízení poukazovala na marginalitu jí provedené změny a nesouhlasila s jejím posouzením, jak je provedl stavební úřad. Poukazovala i na vybočení ze stávající praxe v jejím případě s ohledem na nejednotný ur- banistický charakter obce. Posouzení povahy změny přísluší podle stavebního zákona sta- vebnímu úřadu a nikoli stavebníkovi, neboť je to stavební úřad, kdo při svém rozhodování má ze zákona povinnost dbát, aby byla zajiště- na ochrana veřejných zájmů a práv a opráv- něných zájmů právnických a fyzických osob. Stavební úřad disponuje odbornými znalost- mi z oblasti stavebnictví a architektury a v ob- lasti posuzování zásahu do krajinného rázu je pak vázán závaznými stanovisky dotčených SBÍRKA ROZHODNUTÍ NSS .9/2010 orgánů chránících veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů. Stavebnímu úřadu je také znám architektonický ráz bu- dov či urbanistický charakter konkrétní loka- lity a rovněž stávající praxe posuzování urči- tých změn staveb. Před vydáním souhlasu s užíváním či kolaudačního rozhodnutí tak stavební úřad při prohlídce dokončené stav- by zkontroluje, zda byly dodrženy podmínky, jimiž ve stavebním povolení omezil právo sta- vebníka stavět, a to právě s ohledem na zájmy, jež je třeba v dané lokalitě chránit. Zjistí-li, že změna je natolik výrazná, že by mohla mít po- tenciálně negativní dopad na existující záko- nem chráněné zájmy (architektonické a urba- nistické hodnoty, krajinný ráz), je nutno takto změněnou stavbu podrobit novému po- suzování v rámci požadavků kladených na povolení stavby stavebním zákonem, což i vy- plývá z dikce $ 129 odst. 2 stavebního zákona. Stavebník proto musí v řízení podle $ 129 odst. 3 stavebního zákona prokázat, že stavba není mimo jiné umístěna v rozporu se zámě- ry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací, a že není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s ve- řejným zájmem chráněným zvláštním záko- nem. Dodatečné povolení pak může být vy- dáno v řízení, jež je podle stavebního zákona koncipováno jako řízení návrhové. Je tedy vě- cí stavebníka, aby prokázal splnění podmí- nek, s nimiž stavební zákon spojuje možnost dodatečného povolení stavby. Tato otázka je v řízení o odstranění stavby otázkou předběž- nou, do jejíhož vyřešení stavební úřad řízení o odstranění stavby přeruší. Posoudit dopad stavby na veřejné zájmy chráněné zvláštním zákonem (krajinný ráz) není oprávněn sta- vební úřad, nýbrž příslušný dotčený orgán státní správy, který ve věci vydá závazné sta- novisko. Stavební úřad je však oprávněn v rámci své pravomoci posoudit, zda změna stavby ještě spadá do podmínek, za nichž by- lo souhlasné závazné stanovisko vydáno, a pokud již nikoli, je oprávněn a povinen dát podnět k zahájení řízení o vydání takového stanoviska (podobně viz usnesení rozšířené- ho senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10 2004, čj. 6 A 97/2001-39, č. 499/2005 Sb. NSS a rozsudek téhož soudu ze dne 10. 9. 799 2107 2009, čj. 7 As 52/2009-227). Je to tedy staveb- ní úřad, který na základě skutkových zjištění, své úvahy a s ohledem na stávající správní praxi v obdobných případech v dané lokalitě posoudí, zda se jedná o nepodstatnou od- chylku ve smyslu $ 121 odst. 1 stavebního zá- kona, anebo již o rozpor s rozhodnutím sta- vebního úřadu ve smyslu $ 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Stavebník se pak zvolené- mu postupu stavebního úřadu může podří- dit, požádat o dodatečné schválení stavby a předložit k tomu odpovídající dokumenta- ci. Stavebník má ovšem také právo zpochyb- ňovat úvahu stavebního úřadu o povaze změ- ny, pokud ji považuje za nesprávnou či nedůvodnou (šikanózní). Bude-li jeho argu- mentace přesvědčivá, je na stavebním úřadu, aby řízení o odstranění stavby zastavil a změ- nu posoudil jako drobnou odchylku spolu se souhlasem k užívání v rámci postupu podle $ 121 odst. 1 stavebního zákona. Stejně tak může stavebník správnost úvahy stavebního úřadu o povaze změny napadnout za použití řádných opravných prostředků, neboť tato úvaha může vést k vydání rozhodnutí o naří- zení odstranění stavby. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že stěžovatelka odmítala na provedenou změnu stavby reagovat ve smyslu $ 129 odst. 2 sta- vebního zákona a od počátku řízení o odstra- nění stavby tvrdila, že na „legalizaci“ takto provedené změny postačí již stávající vydané stavební povolení. Je proto nutné posoudit správnost závěrů městského soudu, jež se tý- kají zákonnosti správní úvahy stavebního, a posléze krajského úřadu ohledně povahy změny stavby stěžovatelky. Podle stavebního úřadu vyklenuté přesahy srubových spojů ohrožují zájmy chráněné zvláštními předpisy, přičemž v rozhodnutí o odstranění stavby je odkaz na závazné stanovisko městského úřa- du, odboru životního prostředí. Současné provedení stavby navozuje dojem východní zástavby (Slovensko a Ukrajina) a do daného území není vhodné a absolutně nezapadá do okolí. Na tuto úvahu reagovala stěžovatelka v odvolání, přičemž trvala na tom, že jde o za- nedbatelnou změnu, která se nedotýká veřej- ných zájmů chráněných v území a že úvaha je 800 v rozporu se závazným stanoviskem. Žalova- ný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí s touto námitkou vůbec nevypořádal a pouze uvedl, že nelze akceptovat domněnku stěžo- vatelky, že se jedná o zanedbatelnou změnu stavby, a nelze akceptovat jako postačující zá- vazné stanovisko městského úřadu, neboť to se vyjadřovalo k původní projektové doku- mentaci. Tyto závěry nejsou podloženy žád- nými úvahami, a způsobují tak nepřezkouma- telnost rozhodnutí žalovaného. Žalovaný se totiž vůbec meritorně nezabýval námitkami směřujícími do nesprávnosti posouzení do- padu změny stavby na architektonický ráz da- né lokality či zájem chráněný zvláštními zá- kony a neuvedl k úvahám stavebního úřadu žádné své vlastní závěry. Přitom se v dané vě- ci jedná o nosné důvody zvoleného postupu a následného vydání rozhodnutí stavebního úřadu o nařízení odstranění nepovolené změny stavby,.což stěžovatelka od počátku zpochybňuje. Městský soud pak nemohl napadené roz- hodnutí žalovaného z důvodu jeho nepře- zkoumatelnosti meritorně přezkoumat, po- kud se jedná o žalobní námitku stěžovatelky týkající se marginality změny stavby, neboť s touto otázkou se žalovaný přezkoumatel- ným způsobem vůbec nevypořádal. Místo to- ho chybějící úvahu žalovaného nahradil svojí vlastní úvahou, když uvedl, že ač se nejedná o změnu výraznou či závažnou, stále se jedná o změnu vnějšího vzhledu, a že stavební zá- kon neobsahuje ustanovení, jež by upravova- lo míru rozporu skutečného provedení stav- by, takže stavebnímu úřadu nezbylo než rozhodnout o nařízení odstranění nepovole- né změny stavby. Tento postup městského soudu založil nepřezkoumatelnost jeho roz- sudku, neboť z povahy věci nelze přezkoumat nepřezkoumatelné. Městský soud byl sice vá- zán žalobními body ($ 75 odst. 2 s. ř. s.), ovšem i tato vázanost není bezvýjimečná, protože podle $ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem v případě nepřezkou- matelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí (srov. LM rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2003, čj. 2 Ads 33/2003-78, č. 523/2005 Sb. NSS). Pokud tak městský soud neučinil, je i jeho rozsudek nepřezkoumatelný, což je Nejvyšší správní soud povinen vzít v úvahu z úřední povinnosti. | Zčásti je důvodná stížní námitka, že sta- vebnímu úřadu byly dodány pro posouzení věci relevantní podklady, mimo jiné i stano- visko městského úřadu ze dne 4. 9. 2007. Sou- hlasit lze se stěžovatelkou potud, že není správná úvaha žalovaného a městského sou- du, že závazné stanovisko městského úřadu a priori nelze akceptovat, bylo-li vydáno na základě původní projektové dokumentace. Dopad obsahu závazného stanoviska na změ- nu stavby stěžovatelky se totiž odvíjí od pova- hy změny a vymezení typu veřejného zájmu, který by byl změnou případně dotčen. Bez posouzení toho, zda se změnou podstatně změnily podmínky oproti těm, za kterých by- lo závazné stanovisko vydáno, a jaký chráně- ný zájem byl změnou dotčen, nelze vyslovit, zda změna stavby je jím kryta či nikoli. Sta- vební úřad tedy musí, i s ohledem na obsah existujícího závazného stanoviska, nejprve posoudit, zda změna stavby mohla zasáhnout do krajinného rázu. Pokud ano, dá podnět pří- slušnému orgánu k posouzení změny z tohoto hlediska; jím pak bude vázán. Uvedený závěr pak bude relevantní i pro posouzení, zda změ- na má povahu nepodstatné odchylky od sta- vebního povolení ve smyslu $ 121 odst. 1 sta- vebního zákona, anebo změny vyžadující postup podle $ 129 odst. 3 stavebního zákona. Je totiž jen obtížně představitelné, že by v pří- padě, že změna se může dotknout krajinného rázu, mohlo jít jen o nepodstatnou odchylku. Bez ohledu na závěr ohledně této otázky však stavebnímu úřadu vždy přísluší posou- zení povahy změny z hledisek architektonic- kých a urbanistických, přičemž právě to by bylo klíčové nejen pro posouzení, zda je na- místě postup podle $ 121 odst. 1 nebo $ 129 odst. 3 stavebního zákona (nevyřeší-li se již na základě úvahy o zásahu do krajinného rá- zu), ale i pro úvahu o případném dodateč- ném povolení stavby, mělo-li by se postupo- vat podle $ 129 odst. 3 stavebního zákona. Úvahu o tom, jakou povahu má změna stavby, musí stavební úřad opřít zejména o její vliv na architektonický ráz dané lokality. Přitom zejména uváží, zda a do jaké míry je tento ráz jednotný a charakteristický určitým typem architektonicky hodnotné výstavby (takže „cizí“, tj. podle žalovaného ukrajinský či slo- venský ráz nově budované stavby by tuto jed- notu a její hodnotný charakter neúnosně na- rušil), anebo zda a do jaké míry se naopak jedná o stavby architektonicky v podstatě bezcenné, nevytvářející ve svém celku žádný charakteristický styl dané lokality, a tedy umožňující, že se do ní organicky začlení i stavba s „cizími“ prvky jako její oživení, ozvláštnění či doplnění. Organicky začleně- nou stavbou proto může za určitých okolnos- tí být i jakási architektonická „Drovokace“, tedy stavba jsoucí ve vědomém a architekto- nicky promyšleném protikladu s dosavadním stylem zástavby. Ta může být naopak nezříd- ka stylotvorným prvkem či základem postup- ně se profilujícího nového architektonického rázu dané lokality. Významnou součástí úva- hy musí být i zhodnocení architektonické zdařilosti a přínosnosti, či naopak kýčovitosti a neestetičnosti samotné posuzované změny. Bez komplexní úvahy o uvedených otázkách nelze jen na základě úsudku o „cízosti“ urči- tého architektonického řešení toto odmít- nout jako nepřípustné. 801 2108 2108 Ochrana přírody a krajiny: zásah do krajinného rázu k $ 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Při posuzování snížení či změny krajinného rázu ($ 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) je nutné vedle sebe hodnotit stav, pro nějž se určitá kra- jina či její část stala jedinečnou (ať z hlediska přírodního, historického, architekto- nického či jiného), a stav, jak bude vypadat po umístění stavby. Souhlas nelze zdů- vodnit pouze tím, že se v dané lokalitě umísťuje množství jiných nových staveb, a pominout tak po staletí budovanou charakteristiku místa.
Mgr. Jana D. proti Krajskému úřadu Středočeského kraje o odstranění stavby, o kasační
zoru ovlivnila postup stavebního úřadu. Z takto formulované námitky však není zřejmé, že se jedná o žalobní námitku nezákonnosti rozhodnutí. Podle obsahu žaloby a protokolu o jednání se jedná o pouhou konstataci dojmů stěžovatelky bez vyvození právních závěrů. Stížní námitka, že se městský soud nezabýval osobními vztahy mezi stěžovatelkou, jejím manželem a pracovníky stavebního úřadu, tak není opodstatněná, protože městský soud neměl důvod, aby se tvrzenou animozitou zabýval.
Stejně tak není důvodná námitka, že se městský soud nezabýval tím, že změna stavby stěžovatelky je pouze vzhledová, protože se povahou změny zabýval, jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozsudku. Otázkou však zůstává správnost jeho úvah týkajících se povahy změny.
Další stížní námitky již obsahově směřují do správnosti posouzení rozhodné právní otázky městským soudem, a to, zda byl dán důvod k zahájení řízení o odstranění stavby. Zodpovězení této otázky je totiž rozhodující pro posouzení zákonnosti postupu stavebního úřadu podle ust. § 129 stavebního zákona.
Podle ust. § 118 odst. 1 stavebního zákona může stavební úřad na odůvodněnou žádost stavebníka nebo jeho právního nástupce povolit změnu stavby před jejím dokončením. Žádost musí, kromě obecných náležitostí, obsahovat popis změn a jejich porovnání se stavebním povolením a s projektovou dokumentací ověřenou stavebním úřadem, popřípadě autorizovaným inspektorem ve zkráceném stavebním řízení. K žádosti se připojí projektová dokumentace změn stavby, nebo kopie ověřené projektové dokumentace s vyznačením navrhovaných změn. Podle odst. 3 citovaného ustanovení změnu stavby, která se nedotýká práv účastníků stavebního řízení, stavební úřad, popřípadě autorizovaný inspektor, bylo-li ve věci vedeno zkrácené stavební řízení, schválí při kontrolní prohlídce zápisem do stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě; podle okolností vyznačí změnu též v ověřené projektové dokumentaci. Může tak učinit, jen pokud se změna nedotýká podmínek územního rozhodnutí, veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy nebo když příslušný dotčený orgán písemně anebo prohlášením do protokolu se změnou souhlasí.
Podle ust. § 121 stavebního zákona předloží stavebník stavebnímu úřadu spolu s oznámením o užívání stavby podle § 120 odst. 1, popřípadě se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu, údaje určující polohu definičního bodu stavby a adresního místa, dokumentaci skutečného provedení stavby, pokud při jejím provádění došlo k nepodstatným odchylkám oproti vydanému stavebnímu povolení, ohlášení stavebnímu úřadu nebo ověřené projektové dokumentaci. Jde-li o stavbu technické nebo dopravní infrastruktury, předloží dokumentaci skutečného provedení stavby vždy. Pokud je stavba předmětem evidence v katastru nemovitostí, doloží stavebník též vyhotovení geometrického plánu na tuto stavbu.
Podle ust. § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nařídí stavební úřad vlastníku stavby, popřípadě s jeho souhlasem jiné osobě, odstranění stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním. Podle odst. 2 citovaného ustanovení lze stavbu uvedenou v odst. 1 písm. b) dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že a) není umístěna v rozporu se záměry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území, b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. Podle odst. 3 citovaného ustanovení u stavby prováděné či provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním, stavební úřad zahájí řízení o jejím odstranění. Pokud půjde o stavbu uvedenou v odstavci 2, stavebník nebo vlastník požádá o její dodatečné povolení a předloží podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti; v tomto řízení postupuje podle § 111 až 115. Bude-li stavba dodatečně povolena, řízení o odstranění stavby zastaví.
Protože v případě stěžovatelky se jedná o změnu stavby nikoliv zamýšlenou, ale již provedenou, nelze již postup podle ust. § 118 stavebního zákona použít, neboť ten se vztahuje pouze na situace, kdy stavebník chce před dokončením stavby některé její schválené parametry změnit. Takovou změnu nemůže stavebník nejprve provést a pak si ji pouze nechat dodatečně schválit, neboť by takto, bez součinnosti se stavebním úřadem, mohl změnou stavby narušit zájmy chráněné stavebním zákonem a eliminovat omezení vyplývající pro něho ze stavebního povolení. Postup podle citovaného ustanovení tedy nelze chápat jinak než jako jakési „malé“ stavební řízení, to ostatně vyplývá i z dikce odst. 2 citovaného ustanovení, v němž teprve na základě kladného rozhodnutí o žádosti o změnu stavby je stavebník oprávněn (do budoucna, nikoli zpětně) změnu provést.
Stěžovatelka, která již změnu stavby provedla, má podle stavebního zákona dvě různé možnosti, jak postupovat, jež jsou závislé na povaze a míře odchylky změny stavby od původní projektové dokumentace, která byla stavebnímu úřadu předložena se žádostí o stavební povolení. Jednak lze postupovat podle ust. § 121 odst. 1 stavebního zákona, kdy stavebník předloží dokumentaci skutečného provedení stavby a stavební úřad vysloví souhlas s jejím užíváním, anebo podle ust. § 129 odst. 3 stavebního zákona, kdy stavební úřad z úřední povinnosti zahájí řízení o odstranění stavby. Stavební úřad tedy může za určitých podmínek neakceptovat provedenou změnu jako drobnou odchylku od původního stavebního povolení, resp. dokumentace, a mít ji za důvod postupu podle ust. § 129 odst. 3 stavebního zákona, a to v závislosti na povaze změny. Postup podle citovaného ustanovení bude na místě tehdy, bude-li změna posouzena nikoli jako drobná odchylka od schválené projektové dokumentace, nýbrž jako změna provedená v rozporu se stavebním povolením. Signálem o tom, že zde existuje rozpor, bude zpravidla to, že změna znamená negativní zásah do chráněných veřejných zájmů či práv a zájmů třetích osob vybočující z mezí dosavadního oprávnění stavebníka. Stěžovatelka od počátku ve všech fázích správního a soudního řízení poukazovala na marginalitu jí provedené změny a nesouhlasila s jejím posouzením, jak je provedl stavební úřad. Poukazovala i na vybočení ze stávající praxe v jejím případě s ohledem na nejednotný urbanistický charakter obce. Posouzení povahy změny přísluší podle stavebního zákona stavebnímu úřadu a nikoli stavebníkovi, neboť je to stavební úřad, kdo při svém rozhodování má ze zákona povinnost dbát, aby byla zajištěna ochrana veřejných zájmů a práv a oprávněných zájmů právnických a fyzických osob. Stavební úřad disponuje odbornými znalostmi z oblasti stavebnictví a architektury a v oblasti posuzování zásahu do krajinného rázu je pak vázán závaznými stanovisky dotčených orgánů chránících veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů. Stavebnímu úřadu je také znám architektonický ráz budov či urbanistický charakter konkrétní lokality a rovněž stávající praxe posuzování určitých změn staveb. Před vydáním souhlasu s užíváním či kolaudačního rozhodnutí tak stavební úřad při prohlídce dokončené stavby zkontroluje, zda byly dodrženy podmínky, jimiž ve stavebním povolení omezil právo stavebníka stavět, a to právě s ohledem na zájmy, jež je třeba v dané lokalitě chránit. Zjistí-li, že změna je natolik výrazná, že by mohla mít potenciálně negativní dopad na existující zákonem chráněné zájmy (architektonické a urbanistické hodnoty, krajinný ráz), je nutno takto změněnou stavbu podrobit novému posuzování v rámci požadavků kladených na povolení stavby stavebním zákonem, což i vyplývá z dikce ust. § 129 odst. 2 stavebního zákona. Stavebník proto musí v řízení podle ust. § 129 odst. 3 stavebního zákona prokázat, že stavba není mimo jiné umístěna v rozporu se záměry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací, a že není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním zákonem. Dodatečné povolení pak může být vydáno v řízení, jež je podle stavebního zákona koncipováno jako řízení návrhové. Je tedy věcí stavebníka, aby prokázal splnění podmínek, s nimiž stavební zákon spojuje možnost dodatečného povolení stavby. Tato otázka je v řízení o odstranění stavby otázkou předběžnou, do jejíhož vyřešení stavební úřad řízení o odstranění stavby přeruší. Posoudit dopad stavby na veřejné zájmy chráněné zvláštním zákonem (krajinný ráz) není oprávněn stavební úřad, nýbrž příslušný dotčený orgán státní správy, který ve věci vydá závazné stanovisko. Stavební úřad je však oprávněn v rámci své pravomoci posoudit, zda změna stavby ještě spadá do podmínek, za nichž bylo souhlasné závazné stanovisko vydáno, a pokud již nikoli, je oprávněn a povinen dát podnět k zahájení řízení o vydání takového stanoviska (podobně viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10 2004, č. j. 6 A 97/2001 – 39, publikované pod č. 499/2005 Sb. NSS a na www.nssoud.cz a rozsudek téhož soudu ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 As 52/2009 – 227, www.nssoud.cz). Je to tedy stavební úřad, který na základě skutkových zjištění, své úvahy a s ohledem na stávající správní praxi v obdobných případech v dané lokalitě posoudí, zda se jedná o nepodstatnou odchylku ve smyslu ust. § 121 odst. 1 stavebního zákona, anebo již o rozpor s rozhodnutím stavebního úřadu ve smyslu ust. § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Stavebník se pak zvolenému postupu stavebního úřadu může podřídit, požádat o dodatečné schválení stavby a předložit k tomu odpovídající dokumentaci. Stavebník má ovšem také právo zpochybňovat úvahu stavebního úřadu o povaze změny, pokud ji považuje za nesprávnou či nedůvodnou (šikanózní). Bude-li jeho argumentace přesvědčivá, je na stavebním úřadu, aby řízení o odstranění stavby zastavil a změnu posoudil jako drobnou odchylku spolu se souhlasem k užívání v rámci postupu podle ust. § 121 odst. 1 stavebního zákona. Stejně tak může stavebník správnost úvahy stavebního úřadu o povaze změny napadnout za použití řádných opravných prostředků, neboť tato úvaha může vést k vydání rozhodnutí o nařízení odstranění stavby.
považuje za nesprávnou či nedůvodnou (šikanózní). Bude-li jeho argumentace přesvědčivá, je na stavebním úřadu, aby řízení o odstranění stavby zastavil a změnu posoudil jako drobnou odchylku spolu se souhlasem k užívání v rámci postupu podle ust. § 121 odst. 1 stavebního zákona. Stejně tak může stavebník správnost úvahy stavebního úřadu o povaze změny napadnout za použití řádných opravných prostředků, neboť tato úvaha může vést k vydání rozhodnutí o nařízení odstranění stavby.
Z obsahu správního spisu je zřejmé, že stěžovatelka odmítala na provedenou změnu stavby reagovat ve smyslu ust. § 129 odst. 2 stavebního zákona a od počátku řízení o odstranění stavby tvrdila, že na „legalizaci“ takto provedené změny postačí již stávající vydané stavební povolení. Je proto nutné posoudit správnost závěrů městského soudu, jež se týkají zákonnosti správní úvahy stavebního, a posléze krajského, úřadu ohledně povahy změny stavby stěžovatelky. Podle stavebního úřadu vyklenuté přesahy srubových spojů ohrožují zájmy chráněné zvláštními předpisy, přičemž v rozhodnutí o odstranění stavby je odkaz na závazné stanovisko městského úřadu, odboru životního prostředí. Současné provedení stavby navozuje dojem východní zástavby (Slovensko a Ukrajina) a do daného území není vhodné a absolutně nezapadá do okolí. Na tuto úvahu reagovala stěžovatelka v odvolání, přičemž trvala na tom, že jde o zanedbatelnou změnu, která se nedotýká veřejných zájmů chráněných v území a že úvaha je v rozporu se závazným stanoviskem. Krajský úřad se v odůvodnění napadeného rozhodnutí s touto námitkou vůbec nevypořádal a pouze uvedl, že nelze akceptovat domněnku stěžovatelky, že se jedná o zanedbatelnou změnu stavby, a nelze akceptovat jako postačující závazné stanovisko městského úřadu, neboť to se vyjadřovalo k původní projektové dokumentaci. Tyto závěry nejsou podloženy žádnými úvahami a způsobují tak nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského úřadu. Krajský úřad se totiž vůbec meritorně nezabýval námitkami směřujícími do nesprávnosti posouzení dopadu změny stavby na architektonický ráz dané lokality či zájem chráněný zvláštními zákony a neuvedl k úvahám stavebního úřadu žádné své vlastní závěry. Přitom se v dané věci jedná o nosné důvody zvoleného postupu a následného vydání rozhodnutí stavebního úřadu o nařízení odstranění nepovolené změny stavby, což stěžovatelka od počátku zpochybňuje.
Městský soud pak nemohl napadené rozhodnutí krajského úřadu z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti meritorně přezkoumat, pokud se jedná o žalobní námitku stěžovatelky týkající se marginality změny stavby, neboť s touto otázkou se krajský úřad přezkoumatelným způsobem vůbec nevypořádal. Místo toho chybějící úvahu krajského úřadu nahradil svojí vlastní úvahou, když uvedl, že ač se nejedná o změnu výraznou či závažnou, stále se jedná o změnu vnějšího vzhledu, a že stavební zákon neobsahuje ustanovení, jež by upravovalo míru rozporu skutečného provedení stavby, takže stavebnímu úřadu nezbylo než rozhodnout o nařízení odstranění nepovolené změny stavby. Tento postup městského soudu založil nepřezkoumatelnost jeho rozsudku, neboť z povahy věci nelze přezkoumat nepřezkoumatelné. Městský soud byl sice vázán žalobními body (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), ovšem i tato vázanost není bezvýjimečná, protože podle ust. § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem v případě nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2003, č. j. 2 Ads 33/2003 – 78, dostupný na www.nssoud.cz). Pokud tak městský soud neučinil, je i jeho rozsudek nepřezkoumatelný, což je Nejvyšší správní soud povinen vzít v úvahu z úřední povinnosti.
Zčásti je důvodná stížní námitka, že stavebnímu úřadu byly dodány pro posouzení věci relevantní podklady, mimo jiné i stanovisko městského úřadu ze dne 4. 9. 2007. Souhlasit lze se stěžovatelkou potud, že není správná úvaha krajského úřadu a městského soudu, že závazné stanovisko městského úřadu a priori nelze akceptovat, bylo-li vydáno na základě původní projektové dokumentace. Dopad obsahu závazného stanoviska na změnu stavby stěžovatelky se totiž odvíjí od povahy změny a vymezení typu veřejného zájmu, který by změnou byl případně dotčen. Bez posouzení toho, zda se změnou podstatně změnily podmínky oproti těm, za kterých bylo závazné stanovisko vydáno, a jaký chráněný zájem byl změnou dotčen, nelze vyslovit, zda změna stavby je jím kryta či nikoli. Stavební úřad tedy musí, i s ohledem na obsah existujícího závazného stanoviska, nejprve posoudit, zda změna stavby mohla zasáhnout do krajinného rázu. Pokud ano, dá podnět příslušnému orgánu k posouzení změny z tohoto hlediska; jím pak bude vázán. Uvedený závěr pak bude relevantní i pro posouzení, zda změna má povahu nepodstatné odchylky od stavebního povolení ve smyslu ust. § 121 odst. 1 stavebního zákona, anebo změny vyžadující postup podle ust. § 129 odst. 3 stavebního zákona. Je totiž jen obtížně představitelné, že by v případě, že změna se může dotknout krajinného rázu, mohlo jít jen o nepodstatnou odchylku.
Bez ohledu na závěr ohledně této otázky však stavebnímu úřadu vždy přísluší posouzení povahy změny z hledisek architektonických a urbanistických, přičemž právě to by bylo klíčové nejen pro posouzení, zda je na místě postup podle ust. § 121 odst. 1 nebo § 129 odst. 3 stavebního zákona (nevyřeší-li se již na základě úvahy o zásahu do krajinného rázu), ale i pro úvahu o případném dodatečném povolení stavby, mělo-li by se postupovat podle ust. § 129 odst. 3 stavebního zákona. Úvahu o tom, jakou povahu má změna stavby, musí stavební úřad opřít zejména o její vliv na architektonický ráz dané lokality. Přitom zejména uváží, zda a do jaké míry je tento ráz jednotný a charakteristický určitým typem architektonicky hodnotné výstavby (takže „cizí“, tj. podle krajského úřadu ukrajinský či slovenský ráz nově budované stavby by tuto jednotu a její hodnotný charakter neúnosně narušil), anebo zda a do jaké míry se naopak jedná o stavby architektonicky v podstatě bezcenné, nevytvářející ve svém celku žádný charakteristický styl dané lokality, a tedy umožňující, že se do ní organicky začlení i stavba s „cizími“ prvky jako její oživení, ozvláštnění či doplnění. Organicky začleněnou stavbou proto může za určitých okolností být i jakási architektonická „provokace“, tedy stavba jsoucí ve vědomém a architektonicky promyšleném protikladu s dosavadním stylem zástavby. Ta může být naopak nezřídka stylotvorným prvkem či základem postupně se profilujícího nového architektonického rázu dané lokality. Významnou součástí úvahy musí být i zhodnocení architektonické zdařilosti a přínosnosti, či naopak kýčovitosti a neestetičnosti, samotné posuzované změny. Bez komplexní úvahy o uvedených otázkách nelze jen na základě úsudku o „cizosti“ určitého architektonického řešení toto odmítnout jako nepřípustné.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věta první s. ř. s.). Ve věci rozhodl v souladu s ust. § 109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
v souladu s ust. § 109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. května 2010
JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu