I. Ustanovení $ 107 odst. 4 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných infor- mací a o bezpečnostní způsobilosti, je ve vztahu k $ 8 odst. 3 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ustanovením speciálním. II. Přezkoumává-li soud rozhodnutí vydané v bezpečnostním řízení podle záko- na č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, není ve vztahu k skutkovým a právním otázkám týkajícím se podkladů pro rozhod- nutí, jež nebyly účastníku řízení zpřístupněny, vázán žalobními body a rozhodnutí přezkoumá ze všech hledisek, která z povahy věci mohou mít vliv na zákonnost rozhodnutí.
I. Ustanovení $ 107 odst. 4 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných infor- mací a o bezpečnostní způsobilosti, je ve vztahu k $ 8 odst. 3 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ustanovením speciálním. II. Přezkoumává-li soud rozhodnutí vydané v bezpečnostním řízení podle záko- na č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, není ve vztahu k skutkovým a právním otázkám týkajícím se podkladů pro rozhod- nutí, jež nebyly účastníku řízení zpřístupněny, vázán žalobními body a rozhodnutí přezkoumá ze všech hledisek, která z povahy věci mohou mít vliv na zákonnost rozhodnutí.
xy C.) Nejvyšší správní soud především od- kazuje na rozsudky zdejšího soudu ze dne 24. 4. 2008, čj. 2 As 31/2007-107, a ze dne 24. 4. 2008, čj. 2 As 41/2007-58, v nichž bylo vysloveno, kdy v soudním řízení lze zásadně provádět dokazování i ohledně obsahu utajo- vaných skutečností. To neplatí jen výjimečně, a to v případě, kdy by seznámení účastníků ří- zení s nimi vedlo k výraznému ohrožení obra- ny nebo bezpečnosti státu či jiných důleži- tých státních zájmů. Nejvyšší správní soud si je ovšem vědom toho, že v těchto případech se jednalo o řízení o vydání osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi a o řízení o vydání dokladu o bezpečnostní způsobilos- ti fyzické osoby podle zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změ- ně některých zákonů, zatímco v dané věci by- lo o bezpečnostní způsobilosti stěžovatele rozhodováno podle zákona o ochraně utajo- vaných informací. Podle názoru Nejvyššího správního soudu je problematika dokazování ohledně obsahu utajovaných informací v zá- koně o ochraně utajovaných informací účin- ném od 1. 1. 2006 upravena v souladu s tím, jak Nejvyšší správní soud vyložil ustanovení dřívějšího předpisu za použití ústavně kon- formního výkladu v citovaných rozsudcích. Podle $ 133 odst. 2 a 3 zákona 0 ochraně utajovaných informací se dokazování v soud- ním řízení provádí tak, aby byla šetřena po- vinnost zachovávat mlčenlivost o utajova- ných informacích obsažených ve výsledcích šetření nebo v údajích z evidencí zpravodaj- ských služeb nebo policie. K těmto okolnos- tem lze provést důkaz výslechem jen tehdy, byl-li ten, kdo povinnost mlčenlivosti má, té- to povinnosti příslušným orgánem zproštěn; zprostit mlčenlivosti nelze pouze v případě, kdy by mohlo dojít k ohrožení nebo vážnému narušení činnosti zpravodajských služeb ne- 1050 bo policie; přiměřeně se postupuje i v přípa- dech, kdy se důkaz provádí jinak než výsle- chem. Úřad označí okolnosti uvedené v od- stavci 2, o kterých tvrdí, že ve vztahu k nim nelze zprostit mlčenlivosti, a předseda senátu rozhodne, že části spisu, k nimž se tyto okol- nosti váží, budou odděleny, jestliže činnost zpravodajských služeb nebo policie může být ohrožena nebo vážně narušena; do odděle- ných částí spisu účastník řízení, jeho zástup- ce a osoby zúčastněné na řízení nahlížet nemohou. V ostatním nejsou ustanovení zvláštního právního předpisu (soudní řád správní) o dokazování, označování částí spisu a nahlížení do něj dotčena. Podle $ 45 odst. 3 s. ř. s. při předložení spisu správní orgán vždy označí ty Části spisu, které obsahují utajované informace chráně- né zvláštním zákonem, a předseda senátu ty- to části spisu vyloučí z nahlížení. V odst. 4 ci- tovaného ustanovení je stanoveno, že nelze z nahlížení vyloučit části spisu uvedené v od- stavci 3, jimiž byl nebo bude prováděn důkaz soudem. Z posledně uvedeného ustanovení lze proto vyvodit, že respektuje v neprospěch ochrany utajovaných informací práva účast- níka řízení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny zá- kladních práv a svobod, neboť ve své podsta- tě upravuje jeho oprávnění a oprávnění jeho zástupce nahlížet do částí spisu, jež obsahují utajované informace a jimiž byl nebo bude prováděn důkaz soudem. Účelu zajištění ochrany utajovaných informací má být dosa- ženo tím, že předseda senátu poučí nahlížejí- cí osoby podle zvláštního zákona o trestních následcích porušení tajnosti utajovaných in- formací, jak vyplývá z $ 45 odst. 6 s. ř. s. Pod- pisem protokolu o tomto poučení se pouče- né osoby stávají osobami určenými v rozsahu potřeby k seznámení se s utajovanou infor- mací. S tím koresponduje i právní úprava ob- sažená v zákoně o ochraně utajovaných infor- mací, který v $ 58 odst. 4 odkazuje na zvláštní právní předpis (v daném případě s. ř. s.), kte- rý stanoví, které fyzické osoby a za jakých podmínek mají přístup k utajované informa- ci bez platného osvědčení fyzické osoby v trestním řízení, v občanském soudním říze- ní a v soudním řízení správním, a to v rozsahu nezbytném pro uplatnění svých práv a k plně- ní povinností v těchto řízeních. Z citovaných ustanovení tedy vyplývá, že při soudním přezkumu nelze obecně vylou- čit dokazování obsahu utajovaných informa- cí; pro zajištění ochrany utajovaných infor- mací musí být ovšem stanoveny zvláštní podmínky. Mezi tyto podmínky lze zařadit nutnost poučení předsedou senátu, nutnost zproštění mlčenlivosti či dokonce vyloučení možnosti dokazování, pokud by mohlo dojít k ohrožení nebo vážnému narušení činnosti zpravodajských služeb nebo policie. Závěr městského soudu, že dokazování ohledně věcného obsahu utajovaných informací ne- připadá v úvahu, není správný. Pokud městský soud podle $ 133 odst. 2 a 3 zákona o ochraně utajovaných informací oddělil části spisu s utajovanými informace- mi, do níž nemohl stěžovatel nahlížet, při- čemž vycházel ze sdělení NBŮ, nemohl Nej- vyšší správní soud přezkoumat, zda byl tento postup v souladu se zákonem. Citované usta- novení stanoví dvě podmínky pro vyloučení dokazování ve věci. První podmínkou je, že NBÚ označí okolnosti, o kterých tvrdí, že ve vztahu k nim nelze zprostit mlčenlivosti. Tato podmínka byla v daném případě splněna. Druhou podmínkou je, že předseda senátu rozhodne o oddělení těch částí spisu, kterých se tyto okolností týkají, jestliže činnost zpra- vodajských služeb nebo policie může být ohrožena nebo vážně narušena. Předseda se- nátu musí vždy podle konkrétních okolností (především podle obsahu a charakteru utajo- vané skutečnosti, podle jejich vztahu k účast- níkům řízení či dalším v řízení vystupujícím osobám a podle toho, jaký význam ony infor- mace pro dotyčné osoby mají) posoudit, zda lze zajištění ochrany utajovaných skutečností v daném případě dosáhnout prostředky, jež procesní práva prověřovaných osob omezí v menší míře, než je vyloučení dokazování věcného obsahu utajovaných skutečností, anebo zda je třeba vyloučit dokazování věc- ného obsahu z důvodu, že by seznámení účastníků řízení s utajovanými informacemi vedlo k výraznému ohrožení nebo váženému narušení činnosti zpravodajských služeb ne- bo policie. Tato druhá podmínka však splně- na nebyla, neboť ve spise nejsou v utajované části založeny podklady, na základě kterých by mohl být vyvozen závěr, zda by seznámení účastníků řízení s utajovanými informacemi vedlo k ohrožení nebo váženému narušení činnosti zpravodajských služeb nebo policie. V daném případě si NBÚ vyžádal písemný souhlas stěžovatele se šetřením příslušné zpravodajské služby ($ 109 odst. 2 a $ 107 zá- kona o ochraně utajovaných informací), který byl následně udělen. Ve spise ale není založe- na zpráva o výsledcích šetření zpravodajských služeb, neboť ze sdělení zpravodajských slu- žeb nevyplývá žádná informace o výsledcích šetření, nýbrž pouze názor zpravodajských služeb o spolehlivosti stěžovatele. I když není vyloučeno, že tento názor je odůvodněný, nelze jej považovat za zprávu o výsledcích šet- ření. Podle $ 107 odst. 4 zákona o ochraně utajovaných informací jsou zpravodajské služby a policie povinny žádosti NBÚ o šetře- ní vyhovět a podat zprávu o výsledcích pro- vedených šetření. Toto ustanovení je podle názoru Nejvyššího správního soudu lex speci- alis vůči $ 8 odst. 3 zákona č. 153/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zpravodajských službách“), které stanoví, že zpravodajské služby předávají státním or- gánům a policejním orgánům informace o zjištěních, která náleží do oboru jejich pů- sobnosti; to neplatí, jestliže by poskytnutí ohrozilo důležitý zájem sledovaný příslušnou zpravodajskou službou. Obě ustanovení sice upravují součinnost orgánů z hlediska „zpra- vodajských zjištění“, ustanovení zákona o ochraně utajovaných informací je však v da- ném kontextu lex specialis a jeho úprava má přednost před zákonem o zpravodajských službách jako zákonem obecným (legi gene- rali). V zákoně o zpravodajských službách je součinnost orgánů upravena obecně pro všechny státní orgány a pro všechny případy, kdy je této součinnosti třeba, naopak v záko- ně o ochraně utajovaných informací je vyme- zena součinnost konkrétně pro účely bezpeč- nostního řízení prováděného NBŮ, které má řadu specifik, zejména to, že NBÚ zásadním způsobem zasahuje do ústavně zaručených 1051 1951 práv osob a jeho rozhodnutí determinuje, a to nezřídka na dlouhou dobu či dokonce na celý život, možnost těchto osob vykonávat ur- čité povolání či veřejnou funkci. Z hlediska povahy bezpečnostního řízení je přitom lo- gické, a samo o sobě zcela legitimní, že NBÚ využívá i výsledků šetření zpravodajských slu- žeb, k jejichž provedení jsou zpravodajské služby oprávněny používat specifické pro- středky, zpravodajské prostředky nebo pro- středky k získávání informací podle zákonů, které upravují činnost jednotlivých zpravo- dajských služeb. Za provedení a výsledek bez- pečnostního řízení však odpovídá NBÚ. Proto je v zákoně stanoveno oprávnění vyžadovat součinnost jiných orgánů, které jsou povinny žádosti vyhovět. Zpráva o výsledcích požado- vaných šetření proto musí obsahovat kon- krétní informace či takový jejich souhrn, že to NBŮ, a následně případně i soudu v pře- zkumném řízení, umožní účinně ověřit relevan- ci zjištění zpravodajských služeb, tj. zejména věrohodnost jimi zjištěných informací, jejich vyváženost a vztah k otázkám rozhodným pro bezpečnostní řízení. Jen tak lze v dostatečné míře zajistit vyloučení libovůle u zpravodaj- ských služeb i NBÚ, k níž by velmi jednoduše mohlo dojít, pokud by se NBŮ, a následně i případný soudní přezkum, musel spokojit s tím, že zpravodajským službám se „uvěří“, aniž by jejich informace mohly být podrobeny kognici. Pokud by informace zpravodajských služeb nebyly výše uvedeným způsobem pře- zkoumatelné, znamenalo by to, že o bezpeč- nostní způsobilosti by fakticky rozhodoval jiný orgán než NBÚ, což by bylo v rozporu s $ 81 zákona o ochraně utajovaných informací. Nejvyšší správní soud si je vědom, že v bezpečnostním řízení že nutno najít rovno- váhu mezi dvěma legitimními, avšak navzá- jem protichůdnými zájmy. Na jedné straně zá- jmem na zajištění spravedlivého procesu pro toho, jehož bezpečnostní způsobilost je zkou- mána, na druhé straně zájmem na utajení in- formací potřebných k ochraně veřejného zá- jmu. Této rovnováhy však v žádném případě nelze dosáhnout, pokud nebude zajištěna účinná soudní, a tedy na exekutivě nezávislá a ve sporu mezi účastníkem řízení a exekuti- 1052 vou nestranná, kontrola relevance informací, na základě nichž je v bezpečnostním řízení rozhodováno. Tím však není vyloučeno, prá- vě kvůli nutnosti najít rovnováhu mezi obě- ma protichůdnými legitimními zájmy, že i když v rámci soudního přezkumu ke všem informacím, na základě nichž bylo rozhodnu- to v bezpečnostním řízení, musí mít za úče- lem jejich přezkumu přístup soud, může být tento přístup v nezbytných případech ode- přen účastníkům řízení či dalším na řízení participujícím osobám (zástupcům účastní- ků, zúčastněným osobám aj.). Ostatně právě proto mají také soudci podle $ 58 odst. 1 písm. e) a odst. 2 zákona o ochraně utajova- ných informací přístup k utajovaným infor- macím všech stupňů utajení bez platného osvědčení ode dne jmenování do funkce po dobu jejího výkonu a v rozsahu nezbytném pro její výkon. Soudní kontrola, které nemů- že být za žádných okolností přístup k infor- macím relevantním pro výsledek bezpeč- nostního řízení odepřen, tak může v míře ještě dostačující zajistit vyloučení libovůle u zpravodajských služeb a NBÚ při zachování utajení té nezbytné části informací relevant- ních pro bezpečnostní řízení, jejichž poskyt- nutí účastníkům řízení by bylo v rozporu s veřejným zájmem na utajení takových infor- mací. Exekutiva má tedy za určitých okolnos- tí právo tomu, kdo je podrobován bezpeč- nostní prověrce, výjimečně neříci, z jakých konkrétních skutkových důvodů nebyl shle- dán bezpečnostně způsobilým. Je však vždy povinna, chce-li, aby její rozhodnutí obstálo při soudní kontrole, umožnit v plném rozsa- hu, tedy zejména ve skutkové rovině, pře- zkum těchto důvodů soudem. Toho nelze do- sáhnout jinak, než že informace, o něž se rozhodnutí v bezpečnostním řízení opírá, musí být součástí spisu NBÚ, spolu s ním mu- sí být poskytnuty soudu v rámci přezkumu a soud z úřední povinnosti, i nad rámec Ža- lobních námitek, přezkoumá relevanci těch informací, jež účastníkovi řízení nebyly zpří- stupněny a ve vztahu k nimž je mu znemožně- no, či přinejmenším zásadně omezeno právo namítat jejich nezákonnost, věcnou nespráv- nost či relevanci pro řízení. To znamená, že NBÚ může ve správním rozhodnutí své závě- ry opřít výlučně o informace, jež byly součás- tí spisu, a pokud jeho rozhodnutí stojí i na ji- ných informacích, je v tomto rozsahu ve smyslu $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. stiženo va- dou řízení spočívající v tom, že nemá oporu ve spisech. Dále to pro soudní přezkum zna- mená, že ve vztahu k informacím, jež nejsou účastníku řízení zpřístupněny, neplatí, že se tento zásadně drží pouze v mezích žalobních bodů. Ustanovení $ 75 odst. 1 s. ř. s. je proto v daném případě nepoužitelné, neboť jeho aplikací by v daném případě došlo k faktické- mu odepření soudní ochrany - účastník řízení nemůže efektivně namítat nezákonnost urči- tých zjištění, neví-li ani, co je jejich obsahem. V této specifické situaci to naopak musí být soud, který „supluje“ aktivitu účastníka řízení a přezkoumá relevanci utajovaných informa- cí ze všech hledisek, která se vzhledem k po- vaze věci jeví důležitými. Zákon o ochraně utajovaných informací přitom obsahuje opatření pro zajištění dosta- tečné ochrany informací ze zprávy o výsled- cích požadovaných šetření. Podle $ 89 odst. 7 mají účastník řízení a jeho zástupce právo na- hlížet do bezpečnostního svazku a činit si z něj výpisy, s výjimkou té jeho části, která ob- sahuje utajovanou informaci. Podle $ 124 odst. 3 a 4 zákona o ochraně utajovaných in- formací je možné údaje uvedené v bezpeč- nostním svazku využívat pouze pro potřeby plnění úkolů podle tohoto zákona. Zaměst- nanci NBÚ, kteří provádějí řízení, jsou povin- ni zachovávat mlčenlivost o údajích uvede- ných v bezpečnostním svazku, se kterými se seznámili při provádění tohoto řízení nebo v souvislosti s ním. Podle $ 122 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací platí, že, jsou-li některé z důvodů vydání rozhodnutí utajovanými informacemi, uvede se v odů- vodnění pouze odkaz na podklady pro vydá- ní rozhodnutí a jejich stupeň utajení. Úvahy, kterými se NBÚ řídil při jejich hodnocení, a důvody vydání rozhodnutí se uvedou pouze v rozsahu, ve kterém nejsou utajovanými in- formacemi. Konečně i $ 133 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací je dostateč- ným prostředkem k ochraně informací zpra- vodajských služeb, neboť právě při rozhodo- vání o vyloučení dokazování předseda senátu zkoumá, zda zpřístupněním informací může být činnost zpravodajských služeb ohrožena nebo vážně narušena, tedy i to, zda by jejich zpřístupnění ohrozilo důležitý zájem sledo- vaný příslušnou zpravodajskou službou. Ústavní soud v nálezu ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. Pl. ÚS 11/2000, č. 322/2001 Sb, k bez- pečnostnímu řízení vyslovil, že „ž v tomto ty- pu řízení je úkolem zákonodárce umožnit zákonnou formou realizaci přiměřených zá- ruk na ochranu soudem (čí jiným nezávis- lým a nestranným tribunálem ve smyslu čl. Godst. 1 Úmluvy) byť - podle povahy věci a s přihlédnutím k charakteru příslušné funkce - na ochranu i značně zvláštní a di- Jerencovanou“. Ústavní soud rovněž v ple- nárním rozhodnutí ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 11/2004, č. 220/2005 Sb., konstatoval, že „jakkoli se v případě soudní kontroly bez- pečnostního prověřování jedná o oblast při- pouštějící určitá omezení základních práv, Ústavní soud připomíná, že na projednáva- nou materii je třeba nahlížet z hlediska vy- nucování ústavního zákazu diskriminace (čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listi- ny), z něhož minimálně vyplývá právo na přezkoumání toho, zda průběh a výsledek bezpečnostního prověřování, které je plně v rukou výkonné moci s uplatněním široké diskrece, neměly diskriminační charakter a zda nebyly poznamenány libovůlí. Vedle práva na volbu povolání, modifikovaného ve výše uvedeném smyslu, se u některých ka- tegorií prověřovaných nesporně uplatní i čl. 21 odst. 4 Listiny, který stanoví, že obča- né mají za rovných podmínek přístup k vo- leným a jiným veřejným funkcím.“ Nejvyšší správní soud i s ohledem na judi- katuru Ústavního soudu dospěl k závěru, že pokud by informace zjištěné zpravodajskými službami nebyly založeny v bezpečnostním spi- se, ale bylo by na jejich základě rozhodováno, nebyla by zaručena reálná soudní ochrana. Soud by totiž byl v takovém případě ve skut- kové rovině „slepý“, musel by se spolehnout pouze na správnost názoru zpravodajských služeb a přezkoumával by pouze procesní ná- mitky. Z dosavadní judikatury Ústavního sou- 1053 1952 du však vyplývá, že z hlediska ochrany zá- kladních práv a svobod nemůže být veřejný zájem na utajování při přezkumu rozhodnutí, které v přímém důsledku omezuje možnost vykonávat určité konkrétní povolání, důvo- dem k vynětí tohoto rozhodnutí z aplikační- ho záběru čl. 36 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jež zakotvují právo na soudní ochra- nu. Procesní práva účastníků řízení mohou být v daném typu řízení omezena, ale pouze tak, aby byla zaručena reálná, a nikoli pouze fiktivní, soudní ochrana. S ohledem na výše uvedené nemohl Nej- vyšší správní soud v daném případě přezkou- mat, zda městský soud vyloučil dokazování v dané věci v souladu se zákonem. Informace zjištěné zpravodajskými službami nebyly za- loženy v bezpečnostním spise a spoléhat pouze na názor zpravodajských služeb ohled- ně spolehlivosti stěžovatele nelze. Stížní ná- mitka stěžovatele je tudíž s ohledem na $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. důvodná, neboť řízení před NBÚ bylo stiženo vadou spočívající v tom, že napadené správní rozhodnutí nemá oporu ve spisech. Nejvyšší správní soud v této souvislosti podotýká, že rozhodnutí NBŮ jen proto, že v něm nejsou uvedeny utajované důvody, pro které byl stěžovatel shledán bezpečnostně nezpůsobilým, nelze považovat za nepře- zkoumatelné. NBŮ totiž postupoval v souladu s $ 122 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací, podle kterého, jsou-li některé z dů- vodů vydání rozhodnutí utajovanými infor- macemi, uvede se v odůvodnění pouze odkaz na podklady pro vydání rozhodnutí a jejich stupeň utajení. K tomu lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 377/04, ve kterém tento soud vyslovil, že „není jistě možné, aby byl NBŮ pod zámin- kou absolutního zachování procesních práv účastníka nucen uvádět ve svých rozhodnu- tích skutečnosti, které by mohly ohrozit zá- jem státu, efektivitu práce zpravodajských služeb či policejních složek, anebo bezpeč- nost jejich agentů čí třetích osob“. Je totiž tře- ba vzít v potaz legitimní veřejný zájem na ochraně utajovaných informací a neuvádět do rozhodnutí takové důvody, jejichž zvefej- nění by takový zájem ohrožovalo. V tomto smyslu tedy rozhodnutí, u něhož nejsou v souladu s $ 122 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací uvedeny důvody pro- to, že jde o utajované informace, jen proto za nepřezkoumatelné považovat nelze, neboť zákon zde výjimečně umožňuje v rozhodnutí tyto důvody neuvádět. Přezkoumatelnost roz- hodnutí je pak zajištěna, byť nepochybně ob- tížněji než u „běžných“ správních rozhodnutí tím, že orgán, jenž má pravomoc správní roz- hodnutí přezkoumávat (tj. v první řadě soudy ve správním soudnictví) musí mít plný pří- stup k podkladům rozhodnutí obsaženým ve správním spisu. V daném případě NBÚ ve svém rozhodování vycházel ze skutkových okolností, které nemají oporu ve správním spisu, což je vada řízení před NBÚ, ovšem ni- koli vada spočívající v nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí. 1952 Kompetenční spory: přezkum procesního rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci k $ 104b odst. 1 a $ 244 občanského soudního řádu k $ 4 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního k $ 5 odst. 5 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovi- tostem, ve znění zákona č. 90/1996 Sb. Posoudit zákonnost odmítnutí správní jurisdikce přísluší vždy správnímu sou- du; i v případě, kdy se správní orgán odmítl zabývat věcí vyplývající ze soukromo- právních vztahů [zde: rozhodnutí, kterým katastrální úřad zastavil řízení pro neod- 1054 stranění nedostatků návrhu ($ 5 odst. 5 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnic- kých a jiných věcných práv k nemovitostem)]. Pravomoc soudu v občanském soud- ním řízení bude založena až tehdy, kdy správní orgán rozhodne věcně 0 sporu nebo o jiné právní věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů.
Pavel M. proti Národnímu bezpečnostnímu úřadu o vydání dokladu o bezpečnostní způ-
109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
Městský soud je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2009
JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu