o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších záko- nů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochranných známkách) k čl. 3 odst. 1 a 3 první směrnice Rady 89/104/EHS, kterou se sbližují právní předpisy člen- ských států o ochranných známkách, ve znění rozhodnutí Rady 92/10/EHS*“ Označení „GOLF“, jež má být registrováno jako slovní ochranná známka (bez dal- ších grafických prvků) pro časopis o hře golf, sděluje relevantní veřejnosti pouze to, 9 S účinností od 28. 11. 2008 nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách. 1920 že se jedná o Časopis 0 této hře, a nijak ještě samo o sobě dotyčný časopis neodlišuje od jiných časopisů zaměřených na tuto tematiku. Tím však ještě není vyloučeno, aby označení „GOLF“ získalo sekundární rozlišovací způsobilost na základě výluč- ného užívání tohoto označení ve vztahu k výrobkům, pro něž má být ochranná známka zapsána.
o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších záko- nů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochranných známkách) k čl. 3 odst. 1 a 3 první směrnice Rady 89/104/EHS, kterou se sbližují právní předpisy člen- ských států o ochranných známkách, ve znění rozhodnutí Rady 92/10/EHS*“ Označení „GOLF“, jež má být registrováno jako slovní ochranná známka (bez dal- ších grafických prvků) pro časopis o hře golf, sděluje relevantní veřejnosti pouze to, 9 S účinností od 28. 11. 2008 nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách. 1920 že se jedná o Časopis 0 této hře, a nijak ještě samo o sobě dotyčný časopis neodlišuje od jiných časopisů zaměřených na tuto tematiku. Tím však ještě není vyloučeno, aby označení „GOLF“ získalo sekundární rozlišovací způsobilost na základě výluč- ného užívání tohoto označení ve vztahu k výrobkům, pro něž má být ochranná známka zapsána.
Podle obsahu kasační stížnosti uplatnila stěžovatelka v podstatě dvě stížní námitky. V jejich rámci namítala jednak nesprávné právní hodnocení distinktivnosti označení „GOLF“ pro časopis s golfovou tematikou, jak je provedl Úřad a s nímž se ztotožnil i měst- ský soud, a jednak nepřezkoumatelnost napa- deného rozsudku pro nedostatek důvodů, neboť městský soud se odmítl zabývat žalob- ní námitkou týkající se nabytí distinktivnosti výlučným užíváním. Ve stížní námitce nesprávného právního posouzení distinktivnosti označení „GOLF“ ve vztahu k časopisům stěžovatelka namítala, že rozhodnutí Úřadu vycházelo z nesprávného skutkového posouzení vztahu mezi obecným významem označení „GOLF“ a jeho popíra- nou distinktivností vzhledem k relevantním výrobkům stěžovatelky. Posouzení distinktiv- nosti označení „GOLF“ ve vztahu k výrobkům stěžovatelky však není otázkou skutkovou, nýbrž otázkou právní. Skutkovou otázkou by bylo zjistit, o které relevantní výrobky stěžo- vatelky se jedná (z rejstříku vyplynulo, že o časopisy) a jakou podobu má ochranná známka (v daném případě se jedná o ochran- nou známku slovní, bez jiných rozlišovacích grafických prvků apod.). Teprve na základě zjištěného skutkového stavu mohla být ná- sledně právně hodnocena distinktivnost označení „GOLF“ ve vztahu k časopisům. Z odůvodnění správního rozhodnutí i roz- sudku městského soudu jednoznačně vyplý- 932 vá, že se jak Úřad, tak i městský soud zabývaly označením „GOLF“ právě ve vztahu k časopi- sům, což jsou výrobky v mezinárodní třídě 16, pro něž má stěžovatelka ochrannou znám- ku zapsanou, přičemž nejprve provedly po- souzení významu pojmu golf a dospěly k zá- věru, že se jedná o označení, jež má popisný význam, tedy popisující hru golf. Tvrzení stě- žovatelky, že se jedná ve vztahu k časopisům o označení sugestivní bez skutečné popis- nosti s tím, že jí zcela bezpečně umožňuje rozlišit časopis od všech ostatních časopisů, není podle názoru Nejvyššího správního sou- du opodstatněné, protože i s ohledem na ev- ropskou judikaturu týkající se distinktivnosti a jejího posuzování slovní ochranná známka „GOLF“ bez jakýchkoliv dalších grafických prvků apod. pro časopis o golfu sděluje rele- vantní veřejnosti pouze to, že se jedná 0 časo- pis o golfu a nijak jej tak neodlišuje od ostat- ních časopisů zaměřených na tuto tematiku. Smyslem ochranných známek je mimo jiné oslovit relevantní okruh spotřebitelů tak, aby pomocí označení výrobek tzv. identifikovali s jeho původcem. Právě stanovením zákon- ných podmínek zápisné způsobilosti zákon omezil „/ákání spotřebitelů“ pomocí označe- ní požadavkem určité minimální míry rozli- šovací způsobilosti, aby institut ochranných známek plnil svůj primární identifikační účel v rámci konkurenční soutěže podnikatelů na relevantním trhu. Tento princip zdůrazňuje i evropská judikatura, z níž vyplývá, že aby by- la ochranná známka schopna plnit svoji zá- kladní roli v systému nenarušené soutěže, o jejíž zavedení usiluje Smlouva o ES, musí poskytovat záruku, že všechny výrobky a služ- by, které jsou touto známkou opatřeny, byly vyrobeny pod kontrolou jediného podniku odpovědného za jejich jakost [viz rozsudek Soudního dvora ES ze dne 29. 9. 1998, Canon (C-39/97, Recueil, s. I-5507) a dále ze dne 29. 4. 2004, Bjórnekulla Fruktindustrier (C-371/02, Recueil, s. [-5791)]. Proto by znač- ky a údaje, které mohou sloužit pro určení vlastností zboží nebo služeb, pro které se žá- dá zápis, měly zůstat volně k dispozici všem podnikatelům, aby mohly být použity při po- pisu stejných vlastností jejich vlastního zboží [viz rozsudek Soudního dvora ES ze dne 12. 4. SBÍRKA ROZHODNUTÍ N8$ 10/2009 1920 2004, Campina Melkunie („Biomild“) (C-265/00, Recueil, s. 1-1699)]. Právě v kontextu výrobku a vnímání relevantní veřejnosti je nutné po- suzovat distinktivnost označení. Použití ozna- čení „GOLF“ pro časopis tak sděluje stěžova- telka relevantní veřejnosti právě a jen to, že se jedná o časopis s golfovou tematikou, a ne- plní tak základní funkci ochranné známky, kterou je označování obchodního původu výrobku. Stěžovatelka by právní ochranou to- hoto označení vyloučila konkurenty na trhu časopisů s golfovou tematikou, kteří by ne- mohli informovat své čtenáře použitím ozna- čení golf či jeho odvozeninou o totožném za- měření časopisu. Ke shodnému závěru dospěl i městský soud v napadeném rozsudku. Pokud ve stížní námitce ve vztahu k 6 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 137/1995 Sb. stěžo- vatelka tvrdila, že pro její typ výrobků je dru- hovým označením pouze „časopis“ nebo „tis- kovina věnovaná sportu“, Nejvyšší správní soud se s tímto názorem neztotožňuje, neboť interpretaci citovaného ustanovení stěžova- telkou nelze akceptovat, jak správně uvedl i městský soud, protože zákon č. 441/2003 Sb. hovoří o určení druhu, jakosti, množství, úče- lu, hodnoty výrobků nebo služeb, údajích o zeměpisném původu nebo o době výroby výrobku či poskytnutí služby. Článek 3 odst. 1 směrnice 89/104/EHS pak hovoří i o vlast- nostech výrobků nebo služeb. Nejvyšší správ- ní soud v této souvislosti upozorňuje např. na rozsudek Soudního dvora ES ze dne 20. 11. 2001, Procter 6 Gamble v. OHIM (C-383/99 P, Recueil, s. 16251), rozsudek Soudu první- ho stupně ES ze dne 26. 11. 2003, HERON Ro- botunits v. OHIM (T-222/02, Recueil, s. 11-4995), rozsudek Soudu prvního stupně ES ze dne 20. 7. 2004, Lissotschenko a Hentze v. OHIM (T-311/02, Sb. rozh. s. II-2957), z nichž vyplý- vá, že podle čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Ra- dy (ES) č. 40/94 o ochranné známce Spole- čenství se do rejstříku nezapíšou „ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označe- ními nebo údaji, které mohou sloužit v ob- lasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného pů- vodu nebo doby výroby výrobků nebo po- skytnutí služby nebo jíných jejich vlastnos- tí“. Označeními a údaji uvedenými v čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 40/94 [obsa- hově korespondující s čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104/EHS)] jsou taková označení a údaje, které mohou při běžném užívání z hlediska cílové veřejnosti sloužit k označení výrobku nebo služby, pro které je zápis poža- dován, buď přímo, nebo tím, že uvádějí jednu z jejich podstatných vlastností. Z toho vyplývá, že aby se na označení vztahoval zákaz uprave- ný v tomto článku, musí mít k dotčeným vý- robkům nebo službám dostatečně přímý a konkrétní vztah, takže může relevantní ve- řejnosti okamžitě a bez přemýšlení poskyt- nout popis dotčených výrobků a služeb nebo některé z jejich vlastností. Nevyšší správní soud k tomu poznamenává, že tyto rozsudky se sice týkají ochranné známky Společenství, avšak výklad pojmu „distinktivnosti“ ve vzta- hu k druhu, účelu či jiným vlastnostem vý- robku a vnímání relevantní veřejnosti před- stavuje rozumný- a přesvědčivý výklad dané problematiky, použitelný i pro obsahově ob- dobné právní instituty vnitrostátního práva České republiky. Obdobně Soudní dvůr ES in- terpretoval čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104/EHS v rozsudku Campina Melkunie (Biomild“), kde výslovně hovořil o popisu vlastnosti výrobku. Z výše uvedených důvodů posoudil Nejvyš- ší správní soud stížní námitku nesprávného právního hodnocení distinktivnosti označení „GOLF“ pro časopis s golfovou tematikou ja- ko nedůvodnou. Předmětem další stížní námitky je právní otázka, zda označení „GOLF“ nabylo distink- tivnosti výlučným užíváním a zda je v důsled- ku toho toto označení relevantní veřejností vnímáno nikoliv pouze jako časopis o golfu, nýbrž jako označení příznačné právě a jen pro časopis stěžovatelky, a identifikuje tak je- ho původce. Ve vztahu k této otázce stěžova- telka namítala nepřezkoumatelnost napade- ného rozsudku z důvodu, že se městský soud nevypořádal se žalobními námitkami týkající- mi otázky. Zákonná úprava umožňuje nabytí distinktivnosti výlučným užíváním [viz např. usnesení Soudního dvora ES ze dne 27. 1. 2004, La Mer Technology (C-259/02, Recueil, 933 1921 s. L1159)]. Důvody prohlášení neplatnosti ochranné známky, které vycházejí z posouze- ní nedistinktivnosti označení „GOLF“ ve vzta- hu k časopisům, se totiž nepoužijí, pokud by ochranná známka získala rozlišovací způsobi- lost na základě užívání. Stěžovatelka v žalobě navrhla celou řadu důkazů, jimiž chtěla pro- kázat, že v případě jejího časopisu označení „GOLF“ nabylo distinktivnosti výlučným uží- váním. Městský soud se však žalobními ná- mitkami týkajícími se této otázky vůbec neza- býval, včetně žalobní námitky rozporu správní praxe Úřadu, který v rozhodnutí ze dne 9. 11. 1998 dospěl k závěru, že stěžovatel- ka prokázala získanou rozlišovací způsobilost ochranné známky „GOLF“. Městský soud se s obsáhlými námitkami vypořádal v odůvod- nění napadeného rozsudku tak, že se omezil v podstatě na konstatování, že vzhledem k to- mu, že souhlasí s Úřadem ohledně právního hodnocení slovního označení „GOLF“, není již důvod zabývat se námitkami, které směřo- valy do zjištění skutkového stavu ohledně pří- padného nabytí rozlišovací způsobilosti. Dále uvedl, že dané označení je natolik obecné, že rozlišovací způsobilost k daným výrobkům nemá, proto jí ani nemohlo nabýt užíváním stěžovatelkou. Nejvyšší správní soud neshle- dává tuto argumentaci přezkoumatelnou, a to pro nedostatek důvodů. Není-li z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmé, proč soud ne- považoval žalobní námitky účastníka za dů- vodné, je takové rozhodnutí nepřezkoumatel- né pro nedostatek důvodů ve smyslu $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci z hlediska účastníka klíčovou. Argumentaci stěžovatelky týkající se nabytí rozlišovací schopnosti výlučným užíváním je nutno považovat za klíčovou, ne- boť nepochybně má zásadní vliv na konečný výsledek rozhodnutí. Strohá úvaha městské- ho soudu je v rozporu se stávající judikaturou národních soudů a evropskou judikaturou tý- kající se nabytí distinktivnosti výlučným uží- váním. Protože Nejvyšší správní soud posou- dil námitku nepřezkoumatelnosti v otázce nabytí distinktivnosti výlučným užíváním dů- vodnou, nemohl napadený rozsudek věcně přezkoumat ve vztahu k námitkám týkajícím skutkového a právního posouzení výlučného užívání, neboť by tímto způsobem nezákon- ným a protiústavním způsobem zasáhl do práva stěžovatelky (podrobně k otázce ne- přezkoumatelnosti viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS, dále rozsu- dek ze dne 29.7. 2004, čj. 4 As 5/2003-52, oba dostupné na www.nssoud.cz). 1921 Místní referendum: vady návrhu na konání místního referenda; předčasně podaný návrh k $ 12 odst. 2 a 3 a $ 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů , . , k $ 91la odst. 1 písm. b) soudního řádu správního I. Pokud obecní úřad toliko vrátí zmocněnci přípravného výboru pro konání místního referenda návrh na konání místního referenda, aniž by blíže konkretizo- val, jaké nesprávné údaje návrh obsahuje, a aniž by zmocněnci přípravného výboru stanovil lhůtu k odstranění nedostatků podání, porušuje $ 12 odst. 2 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu. II. Chybí-li náležitá výzva k odstranění vad návrhu na konání místního referen- da, stává se návrh na konání místního referenda bezvadným ve smyslu $ 12 odst. 3 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu, a za splnění podmínek tam uvedených. III. Obecnímu úřadu nepřísluší přezkoumávat, zda otázky navržené přípravným výborem pro referendum či referendum satno jsou či nejsou v souladu se zákonem, 934 protože posouzení těchto otázek přísluší podle 6 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu, výhradně zastupitelstvu obce poté, co mu je bezvadný návrh přípravného výboru radou obce předložen k projednání. IV. Soud odmítne návrh podle $ 91la odst. 1 písm. b) s. ř. s., jímž se navrhovatel domáhá vyhlášení místního referenda jako předčasně podaný podle $ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., pokud do doby rozhodnutí soudu nebyl bezvadný návrh na konání místního referenda projednán zastupitelstvem obce.
Společnost s ručením omezeným CCB proti Úřadu průmyslového vlastnictví, za účasti 1) občanského sdružení Česká golfová federace, 2) občanského sdružení Golfový klub Líšnice a 3) společnosti s ručením omezeným ATEMI, o neplatnost ochranné známky,
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3, k nimž musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle ustanovení § 52 odst. 1 zákona ochranných známkách je-li podán návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou z důvodu jejího zápisu v rozporu se zákonem, posuzuje se zápisná způsobilost ochranné známky podle zákona platného v době zápisu ochranné známky do rejstříku. Ochranná známka však nebude prohlášena za neplatnou, je-li její zápis v souladu s tímto zákonem. Podle odst. 4 citovaného ustanovení byl-li přede dnem účinnosti tohoto zákona podán návrh na výmaz podle § 25 dosavadního zákona, bude projednán jako návrh na zrušení ochranné známky nebo prohlášení ochranné známky za neplatnou při splnění podmínek a s účinky stanovenými v tomto zákoně.
Podle ustanovení § 32 odst. 1 a 2 citovaného zákona Úřad v řízení zahájeném na návrh třetí osoby nebo z vlastního podnětu prohlásí ochrannou známku za neplatnou, pokud byla zapsána v rozporu s § 4 nebo § 6. Byla-li však ochranná známka zapsána v rozporu s § 4 písm. b) nebo c) anebo d), nebude prohlášena za neplatnou, pokud v důsledku užívání získala po svém zápisu rozlišovací způsobilost pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána.
Podle ustanovení § 1 zákona č. 137/1995 Sb. je ochrannou známkou označení tvořené slovy, písmeny, číslicemi, kresbou nebo tvarem výrobku nebo jeho obalu, popřípadě jejich kombinací, určené k rozlišení výrobků nebo služeb pocházejících od různých podnikatelů a zapsané do rejstříku ochranných známek, vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví.
Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. b), c) citovaného zákona je ze zápisu do rejstříku vyloučeno označení, které nemá způsobilost rozlišit výrobky nebo služby a které je tvořeno výlučně ze značek nebo údajů sloužících v obchodě k určení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty výrobků nebo služeb, z údajů o zeměpisném původu nebo o době výroby výrobku, či poskytnutí služby, dle písm.
Podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. a) citovaného zákona Úřad vymaže z rejstříku ochrannou známku, jestliže v řízení zahájeném na návrh třetí osoby nebo z vlastního podnětu zjistí, že byla zapsána v rozporu s tímto zákonem; v tomto případě se na ochrannou známku hledí tak, jako by vůbec nebyla zapsána. To neplatí, jestliže známka byla zapsána v rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 písm. b) až d) a svým užíváním v obchodním styku získala rozlišovací způsobilost pro ty výrobky či služby svého majitele, pro které byla zapsána.
Směrnice Rady 89/104/EHS, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (dále jen „směrnice 89/104/EHS“) v čl. 3 stanoví důvody pro zamítnutí či neplatnosti: V bodě 1. téhož ustanovení stanoví, že do rejstříku nebudou zapsány, a jsou-li zapsány, budou prohlášeny neplatnými a) označení, která nemohou tvořit ochrannou známku; b) ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost; c) ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby zboží nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností. Čl. 3 bod 3 téže směrnice stanoví, že přihláška ochranné známky nebude zamítnuta nebo v případě, že je ochranná známka zapsána, nebude prohlášena za neplatnou podle odst. 1 písm. b), c) nebo d), pokud před podáním přihlášky a v důsledku užívání získala rozlišovací způsobilost. Nadto mohou členské státy stanovit, že toto ustanovení se použije také v případě, že rozlišovací způsobilost byla získána po dni podání přihlášky ochranné známky nebo po dni jejího zápisu.
Podle obsahu kasační stížnosti uplatnil stěžovatel v podstatě dvě stížní námitky. V Jejich rámci namítal jednak nesprávné právní hodnocení distinktivnosti označení „GOLF“ pro časopis s golfovou tématikou, jak je provedl Úřad, a s nímž se ztotožnil i městský soud, a jednak nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů, neboť městský soud se odmítl zabývat žalobní námitkou týkající se nabytí distinktivnosti výlučným užíváním.
Ve stížní námitce nesprávného právního posouzení distinktivnosti označení „GOLF“ ve vztahu k časopisům stěžovatel namítal, že rozhodnutí Úřadu vycházelo z nesprávného skutkového posouzení vztahu mezi obecným významem označení „GOLF“ a jeho popíranou distinktivností vzhledem k relevantním výrobkům stěžovatele. Posouzení distinktivnosti označení „GOLF“ ve vztahu k výrobkům stěžovatele však není otázkou skutkovou, ale otázkou právní. Skutkovou otázkou by bylo zjistit, o které relevantní výrobky stěžovatele se jedná (z rejstříku vyplynulo, že o časopisy) a jakou podobu má ochranná známka (v daném případě se jedná o ochrannou známku slovní, bez jiných rozlišovacích grafických prvků apod.). Teprve na základě zjištěného skutkového stavu mohla být k následně právně hodnocena distinktivnost označení „GOLF“ ve vztahu k časopisům. Z odůvodnění správního rozhodnutí i rozsudku městského soudu jednoznačně vyplývá, že se jak Úřad, tak i městský soud, zabýval označením „GOLF“ právě ve vztahu k časopisům, což jsou výrobky v mezinárodní třídě 16, pro něž má stěžovatel ochrannou známku zapsanou, přičemž nejprve provedl posouzení významu pojmu golf a dospěl k závěru, že se jedná o označení, jež má popisný význam, tedy popisující hru golf. Tvrzení stěžovatele, že se jedná ve vztahu k časopisům o označení sugestivní bez skutečné popisnosti s tím, že mu zcela bezpečně umožňuje rozlišit časopis od všech ostatních časopisů, není podle názoru Nejvyššího správního soudu opodstatněné, protože i s ohledem na evropskou judikaturu týkající se distinktivnosti a jejího posuzování, slovní ochranná známka „GOLF“ bez jakýchkoliv dalších grafických prvků apod. pro časopis o golfu sděluje relevantní veřejnosti pouze to, že se jedná o časopis o golfu a nijak jej tak neodlišuje od ostatních časopisů zaměřených na tuto tématiku. Smyslem ochranných známek je mimo jiné oslovit relevantní okruh spotřebitelů tak, aby pomocí označení výrobek tzv. identifikovali s jeho původcem. Právě stanovením zákonných podmínek zápisné způsobilosti zákon omezil „lákání spotřebitelů“ pomocí označení požadavkem určité minimální míry rozlišovací způsobilosti, aby institut ochranných známek plnil svůj primární identifikační účel v rámci konkurenční soutěže podnikatelů na relevantním trhu. Tento princip zdůrazňuje i evropská judikatura, z níž vyplývá, že aby byla ochranná známka schopna plnit svoji základní roli v systému nenarušené soutěže, o jejíž zavedení usiluje Smlouva o ES, musí poskytovat záruku, že všechny výrobky a služby, které jsou touto známkou opatřeny, byly vyrobeny pod kontrolou jediného podniku odpovědného za jejich jakost (viz rozsudek Soudního dvora ES ze dne 29. 9. 1998, Canon Kabushiki Kaisha v. Metro-Goldwyn-Mayer Inc. „CANON“ (C
39/97, Recueil, s. I-5507), a dále ze dne 29. 4. 2004, Björnekulla Fruktindustrier Aktiebolag v Pocordia Food Aktiebolag (C-371/02, Recueil, s. I-5791). Proto by značky a údaje, které mohou sloužit pro určení vlastností zboží nebo služeb, pro které se žádá zápis, měly zůstat volně k dispozici všem podnikatelům, aby mohly být použity při popisu stejných vlastností jejich vlastního zboží (viz citovaný rozsudek Soudního dvora ES ve věci BIOMILD. Právě v kontextu výrobku a vnímání relevantní veřejnosti je nutné posuzovat distinktivnost označení. Použití označení „GOLF“ pro časopis tak sděluje stěžovatel relevantní veřejnosti právě a jen to, že se jedná o časopis s golfovou tématikou, a neplní tak základní funkci ochranné známky, kterou je označování obchodního původu výrobku. Stěžovatel by právní ochranou tohoto označení vyloučil konkurenty na trhu časopisů s golfovou tematikou, kteří by nemohli informovat své čtenáře použitím označení golf či jeho odvozeninou o totožném zaměření časopisu. Ke shodnému závěru dospěl i městský soud v napadeném rozsudku.
Pokud ve stížní námitce ve vztahu k ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 137/1995 Sb. stěžovatel tvrdil, že pro jeho typ výrobků je druhovým označením pouze „časopis“ nebo „tiskovina věnovaná sportu“ Nejvyšší správní soud se s tímto názorem neztotožňuje, neboť interpretaci citovaného ustanovení stěžovatelem nelze akceptovat, jak správně uvedl i městský soud, protože zákon o ochranných známkách hovoří o určení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty výrobků nebo služeb, údajích o zeměpisném původu nebo o době výroby výrobku či poskytnutí služby. Čl. 3 bod 1. směrnice 89/104/EHS pak hovoří i o vlastnostech výrobků nebo služeb. Nejvyšší správní soud v této souvislosti upozorňuje např. na rozsudek Soudního dvora ES ze dne 20. 11. 2001, Procter & Gamble v. OHIM (C-383/99 P, Recueil, s. I-6251), rozsudek Soudu prvního stupně ES ze dne 26. 11. 2003, HERON Robotunits v. OHIM ( T-222/02, Recueil, p. II
4995), rozsudek Soudu prvního stupně ES ze dne 20. 7. 2004, Lissotschenko a Hentze v. OHIM (T-311/02, Sb. rozh. s. II
2957), z nichž vyplývá, že podle čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Rady (ES) 40/94 o ochranné známce Společenství (dále jen „nařízení (ES) 40/94“) se do rejstříku nezapíšou „ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností“. Označeními a údaji uvedenými v čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 40/94 (obsahově korespondující s čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104/EHS), jsou taková označení a údaje, které mohou při běžném užívání z hlediska cílové veřejnosti sloužit k označení výrobku nebo služby, pro které je zápis požadován, buď přímo, nebo tím, že uvádějí jednu z jejich podstatných vlastností. Z toho vyplývá, že aby se na označení vztahoval zákaz upravený v tomto článku, musí mít k dotčeným výrobkům nebo službám dostatečně přímý a konkrétní vztah, takže může relevantní veřejnosti okamžitě a bez přemýšlení poskytnout popis dotčených výrobků a služeb nebo některé z jejich vlastností. Nevyšší správní soud k tomu poznamenává, že tyto rozsudky se sice týkají ochranné známky Společenství, avšak výklad pojmu distinktivnosti ve vztahu k druhu, účelu či jiným vlastnostem výrobku a vnímání relevantní veřejnosti představuje rozumný a přesvědčivý výklad dané problematiky, použitelný i pro obsahově obdobné právní instituty vnitrostátního práva České republiky. Obdobně Soudní dvůr ES interpretoval čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104/EHS v rozsudku ze dne 12. 2. 2004, Campina Melkunie BV v. Benelux – Markenbureau „BIOMILD“ (C
265/00, Recueil, s. I-1699), (dále jen „BIOMILD“), kdy výslovně hovořil o popisu vlastnosti výrobku.
Z výše uvedených důvodů posoudil Nejvyšší správní soud stížní námitku nesprávného právního hodnocení distinktivnosti označení „GOLF“ pro časopis s golfovou tématikou jako nedůvodnou.
Předmětem další stížní námitky je právní otázka, zda označení „GOLF“ nabylo distinktivnosti výlučným užíváním a zda je v důsledku toho toto označení relevantní veřejností vnímáno nikoliv pouze jako časopis o golfu, ale jako označení příznačné právě a jen pro časopisu stěžovatele a identifikuje tak jeho původce. Ve vztahu k této otázce stěžovatel namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku z důvodu, že se městský soud nevypořádal se žalobními námitkami týkajícími otázky. Zákonná úprava umožňuje nabytí distinktivnosti výlučným užíváním (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ES o předběžné otázce ze dne 27. 1. 2004, ve věci La Mer. Technology (C-259/02, Recueil, s. II-1159). Důvody prohlášení neplatnosti ochranné známky, které vycházejí z posouzení nedistinktivnosti označení „GOLF“ ve vztahu k časopisům, se totiž nepoužijí, pokud by ochranná známka získala rozlišovací způsobilost na základě užívání. Stěžovatel v žalobě navrhl celou řadu důkazů, jimiž chtěl prokázat, že v případě jeho časopisu označení „GOLF“ nabylo distinktivnosti výlučným užíváním. Městský soud se však žalobními námitkami týkajícími se této otázky vůbec nezabýval včetně žalobní námitky rozporu správní praxe Úřadu, který v rozhodnutí č.j. O-114534 ze dne 9. 11. 1998 dospěl k závěru, že stěžovatel prokázal získanou rozlišovací způsobilost ochranné známky „GOLF“. Městský soud se s obsáhlými námitkami vypořádal v odůvodnění napadeného rozsudku tak, že se omezil v podstatě na konstatování, že vzhledem k tomu, že souhlasí s Úřadem ohledně právního hodnocení slovního označení „GOLF“, není již důvod zabývat se námitkami, které směřovaly do zjištění skutkového stavu ohledně případného nabytí rozlišovací způsobilosti. Dále uvedl, že dané označení je natolik obecné, že rozlišovací způsobilost k daným výrobkům nemá, proto jí ani nemohlo nabýt užíváním stěžovatelem. Nejvyšší správní soud neshledává tuto argumentaci přezkoumatelnou, a to pro nedostatek důvodů. Není-li z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmé, proč soud nepovažoval žalobní námitky účastníka za důvodné, je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci z hlediska účastníka klíčovou. Argumentaci stěžovatele týkající se nabytí rozlišovací schopnosti výlučným užíváním je nutno považovat za klíčovou, neboť nepochybně má zásadní vliv na konečný výsledek rozhodnutí. Strohá úvaha městského soudu je v rozporu se stávající judikaturou národních soudů a evropskou judikaturou týkající nabytí distinktivnosti výlučným užíváním. Protože Nejvyšší správní soud posoudil námitku nepřezkoumatelnosti v otázce nabytí distinktivnosti výlučným užíváním důvodnou, nemohl napadený rozsudek věcně přezkoumat ve vztahu k námitkám týkajícím skutkového a právního posouzení výlučného užívání, neboť by tímto způsobem nezákonným a protiústavním způsobem zasáhl do práva stěžovatele (podrobně k otázce nepřezkoumatelnosti viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 – 44, publikovaný pod č. 689/2005 Sb. NSS, dále rozsudek ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 – 52, oba dostupné na www.nssoud.cz).
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že rozsudek městského soudu je zčásti nepřezkoumatelný, a proto jej v souladu s § 110 odst. 1 věta prvá před středníkem s.ř.s. zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Ve věci rozhodl bez jednání, protože mu takový postup umožňuje ustanovení § 109 odst. 1 s. ř. s.
V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
středníkem s.ř.s. zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Ve věci rozhodl bez jednání, protože mu takový postup umožňuje ustanovení § 109 odst. 1 s. ř. s.
V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2009
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu