I. Teprve kumulativním splněním materiální (dotčení na právech) a formální (výslovné oznámení) podmínky stanovené v $ 34 odst. 1 s. ř. s. se určitý subjekt stá- vá osobou zúčastněnou na řízení. Zmešká-li subjekt domáhající se procesního po- stavení osoby zúčastněné na řízení lhůtu stanovenou soudem podle $ 34 odst. 2 věty druhé s. ř. s., nesplní formální podmínku a není osobou zůčastněnou na řízení, což soud vysloví usnesením ($ 34 odst. 4 s. ř. s.). Zmeškání této lhůty lze však z vážných omluvitelných důvodů na žádost prominout ($ 40 odst. 5 s. ř. s.). II. Pokud krajský (městský) soud jednal jako s osobou zúčastněnou na řízení s někým, komu toto postavení nepřísluší, zruší Nejvyšší správní soud napadené roz- hodnutí v případě, že existuje důvodná pochybnost o zákonnosti napadeného roz- 2x: hodnutí v příčinné souvislosti s touto vadou řízení. IIX. V řízení o kasační stížnosti je třeba vycházet z toho, s kým jako s osobou zů- častněnou na řízení jednal krajský (městský) soud, a to i v případě, že jednal se sub- jektem, kterému toto postavení nepřísluší. 665 IV. Ustanovení $ 51 odst. 3 správního řádu z roku 2004 umožňuje správním orgá- 8X „32m nům neprovádět dokazování v situaci, kdy se toto vzhledem k jiné v řízení již zjiště- né skutečnosti jeví jako obsoletní, neboť žádosti nemůže být vyhověno. Citované ustanovení však nezbavuje odvolací správní orgán povinnosti vypořádat se se vše- mi námitkami uvedenými v odvolání (rozkladu).
I. Teprve kumulativním splněním materiální (dotčení na právech) a formální (výslovné oznámení) podmínky stanovené v $ 34 odst. 1 s. ř. s. se určitý subjekt stá- vá osobou zúčastněnou na řízení. Zmešká-li subjekt domáhající se procesního po- stavení osoby zúčastněné na řízení lhůtu stanovenou soudem podle $ 34 odst. 2 věty druhé s. ř. s., nesplní formální podmínku a není osobou zůčastněnou na řízení, což soud vysloví usnesením ($ 34 odst. 4 s. ř. s.). Zmeškání této lhůty lze však z vážných omluvitelných důvodů na žádost prominout ($ 40 odst. 5 s. ř. s.). II. Pokud krajský (městský) soud jednal jako s osobou zúčastněnou na řízení s někým, komu toto postavení nepřísluší, zruší Nejvyšší správní soud napadené roz- hodnutí v případě, že existuje důvodná pochybnost o zákonnosti napadeného roz- 2x: hodnutí v příčinné souvislosti s touto vadou řízení. IIX. V řízení o kasační stížnosti je třeba vycházet z toho, s kým jako s osobou zů- častněnou na řízení jednal krajský (městský) soud, a to i v případě, že jednal se sub- jektem, kterému toto postavení nepřísluší. 665 IV. Ustanovení $ 51 odst. 3 správního řádu z roku 2004 umožňuje správním orgá- 8X „32m nům neprovádět dokazování v situaci, kdy se toto vzhledem k jiné v řízení již zjiště- né skutečnosti jeví jako obsoletní, neboť žádosti nemůže být vyhověno. Citované ustanovení však nezbavuje odvolací správní orgán povinnosti vypořádat se se vše- mi námitkami uvedenými v odvolání (rozkladu).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napa- dený rozsudek v souladu s $ 109 odst. 2 a 3 s. Ť. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a při- tom sám shledal vadu uvedenou v odstavci 3, k níž musel přihlédnout z úřední povinnosti. Ve smyslu $ 109 odst. 3 s. ř. s. se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda městský soud postupoval v souladu se zákonem, když jednal s městem Kašperské Hory jako s oso- bou zůčastněnou na řízení. Stěžovatel v žalobě označil město Kašper- ské Hory jako osobu zúčastněnou na řízení. Městský soud v souladu s $ 34 odst. 2 s. ř. s. přípisem ze dne 4. 4. 2008 vyrozuměl město Kašperské Hory o probíhajícím řízení, poučil je o právech osoby zúčastněné na řízení a vy- zval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení vyrozu- mění oznámilo, zda bude v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení s tím, že oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. Toto vyrozumění bylo městu Kašperské Hory do- ručeno dne 8. 4. 2008 na adresu městského úřadu. V uvedené lhůtě město Kašperské Ho- ry nereagovalo. Teprve podáním označeným „vstup zúčastněné osoby do soudního řízení“ ze dne 1. 10. 2008 doručeným měst- skému soudu téhož dne prostřednictvím elektronické pošty a potvrzeným v zákonné lhůtě písemným podáním shodného obsahu oznámilo město Kašperské Hory, že bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. V tomto podání mimo jiné uvedlo, že se o předmětném soudním řízení dozvědělo na základě dotazu na městském soudě. Následně se vyjádřilo k žalobě v podáních ze dne 16. 2. 2009 a ze dne 23. 2. 2009 a jeho zástupce se také zúčastnil jednání u městského soudu dne 17. 2. 2009 a 28. 4. 2009. Rozsudek měst- ského soudu byl zástupci města Kašperské Hory doručen dne 29. 5. 2009. V odůvodnění rozsudku městský soud k postavení města Kašperské Hory jako osoby zúčastněné na ří- zení uvedl, že „nemá pochybnosti o tom, že město Kašperské Hory je osobou zúčastně- nou na řízení ve smyslu f 34 odst. 1 s. ř s., když ze spisového materiálu je zřejmé, že po- žadované průzkumné území by zasahovalo do území této obce v rozloze 3,18 km?“. Institut osoby zúčastněné na řízení rela- tivně uceleně upravuje $ 34 s. ř. s. Z odst. 1 ci- tovaného ustanovení vyplývá, že pro to, aby se určitý subjekt stal osobou zúčastněnou na řízení, musí být splněny dvě podmínky. První podmínka je materiální a splňuje ji ten, kdo je přímo dotčen ve svých právech a povinnos- tech vydáním napadeného správního roz- hodnutí, resp. nečinností správního orgánu, a dále ten, kdo může být přímo dotčen zruše- ním správního rozhodnutí soudem či vydá- ním soudního rozhodnutí podle návrhu, ale není účastníkem řízení, protože nepodal ža- lobu. Druhá podmínka je formální a splní ji ten, kdo výslovně oznámí, že bude v řízení práva osoby zúčastněné na řízení uplatňovat. K uvedeným podmínkám lze odkázat na roz- sudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23.9.2004, čj. 7 As33/2003-80, č. 489/2005 Sb. NSS, ze dne 16. 7. 2009, čj. 8 Afs 15/2009-129, ze dne 5. 8. 2010, čj. 7 Afs 5/2010-284, a ze dne 26. 8. 2010, čj. 1 As 17/2010-294. Teprve ku- mulativním splněním obou podmínek se sub- jekt stává osobou zúčastněnou na řízení se všemi procesními právy z tohoto postavení vyplývajícími. Průzkumné území, jehož stanovení se stě- žovatel ve správním řízení domáhal, mělo být situováno na katastrálním území města Kaš- perské Hory, a z tohoto důvodu také bylo město Kašperské Hory účastníkem správní- ho řízení ($ 4a odst. 2 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a Českém geologic- kém úřadu). Nejvyšší správní soud proto ne- má pochybnosti o tom, že město Kašperské Hory splňuje materiální podmínku ve smyslu $ 34 odst. 1 s. ř. s. Jinak je tomu však se splněním podmínky formální. Město Kašperské Hory totiž ve sta- novené patnáctidenní lhůtě na vyrozumění městského soudu nereagovalo a oznámení, že uplatňuje práva osoby zúčastněné na říze- ní, doručilo městskému soudu až cca pět mě- síců po marném uplynutí této lhůty. Tuto skutečnost ponechal městský soud v průbě- hu řízení o žalobě i v napadeném rozsudku zcela bez povšimnutí. Přitom z $ 34 odst. 2 věty druhé za střed- níkem s. ř. s. vyplývá, že u subjektů, které jsou podle tohoto ustanovení předsedou senátu vyrozuměny o probíhajícím řízení a vyzvány k oznámení, zda budou práva osoby zúčast- něné na řízení uplatňovat, je možnost splně- ní formální podmínky limitována lhůtou ur- čenou předsedou senátu. Stanoví-li citované ustanovení, že „takové oznámení lze učínit pouze v této Ihůtě“, nelze podle Nejvyššího správního soudu dospět k jinému závěru, než že zmeškání této lhůty má za následek nespl- nění formální podmínky pro to, aby se mohl určitý subjekt stát osobou zúčastněnou na ří- zení. Jsou-li totiž právní následky spojené s právním úkonem vázány na určitou lhůtu, ať již stanovenou zákonem nebo určenou sou- dem, lze jej úspěšně provést jen v této lhůtě. V této souvislosti je třeba uvést, že zatím- co nesplnění podmínky materiální v zásadě není možné jakkoliv zhojit, zmeškání lhůty stanovené soudem pro oznámení uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení lze z váž- ných omluvitelných důvodů na žádost promi- nout ($ 40 odst. 5 s. ř. s.). Soudní řád správní totiž v $ 34 odst. 2 na rozdíl od jiných ustano- vení, např. $ 62 odst. 3, $ 72 odst. 4, $ 80 odst. 2, $ 84 odst. 2, $ 93 odst. 3, $ 106 odst. 2 a $ 115 odst. 3 s. ř. s., výslovně nestanoví, že zmeškání této lhůty prominout nelze. V daném přípa- 667 2341 dě, i když město Kašperské Hory lhůtu zmeš- kalo, o její prominutí dosud nepožádalo. Nedodržení lhůty stanovené podle $ 34 odst. 2 s. ř. s. logicky nepřichází v úvahu u subjektů, jimž soud žádnou lhůtu nestano- vil, tj. u těch, které uplatnily práva osoby zú- častněné na řízení z vlastní iniciativy. Tyto subjekty formální podmínku bez dalšího splňují a zkoumat bude nutno pouze splnění podmínky materiální. V takovém procesním postavení však město Kašperské Hory v dané věcí není, na čemž nic nemění ani to, že své oznámení, že uplatňuje práva osoby zúčast- něné na řízení, formulovalo takovým způso- bem, jako by se o probíhajícím řízení dozvě- dělo až dotazem na městském soudě. Podle obsahu soudního spisu je ale nepochybné, že město Kašperské Hory bylo o probíhajícím řízení v souladu se zákonem vyrozuměno pří- pisem městského soudu ze dne 4. 4. 2008, který mu byl řádně doručen dne 8. 4. 2008. Přípis obsahoval rovněž poučení, že před- mětné oznámení lze učinit pouze ve stanové- né lhůtě. Město Kašperské Hory tedy nelze považovat za subjekt, který, ač nebyl soudem vyzván, uplatnil v průběhu řízení práva oso- by zúčastněné na řízení, a který by tedy auto- maticky splňoval formální podmínku stano- venou v $ 34 odst. 1 s. ř. s. Pokud se jedná o délku lhůty stanovené předsedou senátu, stejně jako u jiných soud- covských lhůt musí být i tato přiměřená po- vaze úkonu. Vzhledem k tomu, že případná reakce na vyrozumění podle $ 34 odst. 2 s. ř. s. je úkonem nevyžadujícím podrobnou právní argumentaci, byla podle Nejvyššího správní- ho soudu patnáctidenní lhůta stanovená v da- né věci městským soudem přiměřená. Z $ 34 odst. 4 s. ř. s. vyplývá, že v případě, kdy se určitý subjekt domáhá postavení oso- by zúčastněné na řízení a nesplňuje pro to podmínky, musí soud usnesením vyslovit, že takový subjekt osobou zúčastněnou na řízení není. Tento postup je pak nutno užít nejen v případě nesplnění podmínky materiální (nedostatek přímého dotčení na právech), ale rovněž v případě nedodržení lhůty stano- vené podle $ 34 odst. 2 s. ř. s. V dané věci městský soud pochybil tím, že poté, co město 668 Kašperské Hory po uplynutí stanovené lhůty opožděně oznámilo svůj vstup do řízení, ne- vydal usnesení podle $ 34 odst. 4 s. ř. s. a mís- to toho s ním jako s osobou zúčastněnou na řízení jednal. Nejvyšší správní soud se proto musel dále zabývat otázkou, zda tato vada ří- zení byla takové intenzity, že mohla mít za ná- sledek nezákonnost napadeného rozsudku. V této souvislosti je vhodné poukázat na situaci de facto opačnou, a sice na případy, kdy soud opomenul o probíhajícím řízení o žalobě vyrozumět osoby, které splňují ma- teriální podmínku pro vstup do řízení. V roz- sudku ze dne 2. 5. 2007, čj. 5 As 3/2007-68, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že po- kud žalobce v žalobě neoznačil osobu, 0 je- jímž postavení osoby zúčastněné na řízení před soudem nebylo již podle napadeného správního rozhodnutí pochyb, býlo povin- ností předsedy senátu tuto osobu vyrozumět o probíhajícím řízení a vyzvat ji, aby oznámi- la, zda bude svá práva v řízení uplatňovat. Ne- dostálli krajský soud této povinnosti a tako- vou osobu v řízení zcela pominul, trpí jeho rozhodnutí vadou, pro kterou je nutno jej zrušit [$ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. V roz- sudku ze dne 21. 12. 2005, čj. 1 As 39/2004-75, č. 1479/2008 Sb. NSS, pak dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že „f 34 odst. 2 s. Ť. s. předpokládá aktivní postup soudu při zjišťo- vání okruhu možných osob zúčastněných na řízení. Jestliže krajský soud nevyrozuměl o probíhajícím řízení účastníka správního řízení odlišného od žalobce, který splňoval podmínky S 34 odst. 1 s. ř. s. (zde stavebník), zatížil řízení vadou, která mohla mít za ná- sledek nezákonné rozhodnutí o věcí samé“ Ve vztahu k zákonnosti napadeného rozsud- ku však v tomtéž rozsudku vyslovil, že „[tlakové pochybení soudu nemá vliv na zá- konnost rozhodnutí o věci samé (rozsudku), pokud bylo správní řízení stíženo tak závaž- nou vadou, že rozhodnutí správního orgá- nu z něj vzešlé nelze přezkoumat v mezích žalobních bodů (f 76 odst. I s. ř. s.), a soud je tak může zrušit i bez návrhu, nebo pokud je rozhodnutí správního orgánu nicotné (f 76 odst. 2 s. ř. s.)“. V rozsudku ze dne 18. 12. 2007, čj. 8 Aps 8/2007-90, pak Nejvyšší správ- ní soud dospěl k závěru, že osoba, která byla přímo dotčena ve svých právech a povinnos- tech vydáním napadeného rozhodnutí, má právo oznámit vstup do řízení i v jeho kasač- ní fázi. V citovaném rozsudku dále mimo jiné uvedl, že účastenství osoby, která svůj vstup do řízení oznámila až v řízení o kasační stíž- nosti, „nebylo natolik zjevné, aby vznikla po- vinnost krajského soudu dotázat se jí z úřed- ní povinnosti, zda bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení“. xx Z judikatury Nejvyššího správního soudu lze tedy dovodit několik kritérií pro řešení si- tuace, kdy v řízení o žalobě krajský (městský) soud nevyrozumí osobu přicházející v úvahu jako osoba zúčastněná na řízení. Je-li taková osoba označená již v žalobě nebo je-li exis- tence takové osoby zjevná z obsahu správní- ho rozhodnutí či správního spisu, je takové opomenutí důvodem pro zrušení napadené- ho soudního rozhodnutí pro jinou vadu říze- ní [$ 109 odst. 3 ve spojení s $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. To však neplatí v případě, kdy napadené správní rozhodnutí bylo krajským (městským) soudem správně zrušeno pro ně- který z důvodů, ke kterým je nutno přihlížet z úřední povinnosti, např. pro nepřezkouma- telnost ve smyslu $ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., bez ohledu na to, zda byl tento důvod namí- tán v žalobě. Dále nelze za jinou vadu řízení před krajským (městským) soudem považo- vat případy, kdy to, že určitá osoba splňuje materiální podmínku podle $ 34 odst. 1 s. ř. s., není natolik zjevné, aby krajskému soudu vznikla povinnost takovou osobu vyrozumět o probíhajícím řízení ve smyslu odstavce 2 ci- tovaného ustanovení. Uvedené závěry jsou v modifikované po- době aplikovatelné i na situaci, která nastala v dané věci, tj. na případ, kdy městský soud ja- ko s osobou zúčastněnou na řízení jednal se subjektem, který nesplňoval některou ze zá- konných podmínek. Nelze přitom jednoznač- ně stanovit, kdy má skutečnost, že krajský (městský) soud jednal jako s osobou zúčast- něnou na řízení s někým, komu toto postave- ní nepřísluší, alespoň potenciální vliv na zá- konnost rozhodnutí ve věci. V této souvislosti je třeba uvést, že $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (ve spojení s $ 109 odst. 3 s. ř. s.) nehovoří o vadě, která měla vliv na zákonnost rozhod- nutí, ale o vadě, která mohla takový vliv mít. Pro závěr o nutnosti aplikace citovaného usta- novení tedy postačí i důvodná pochybnost o zákonnosti napadeného rozhodnutí v pří- činné souvislosti se zjištěnou vadou řízení. V daném případě Nejvyšší správní soud takovou důvodnou pochybnost má. Město Kašperské Hory se totiž po oznámení vstupu do řízení velmi obsáhle a opakovaně k věci vyjádřilo a navrhlo provedení důkazu výsle- chem RNDr J. Na tato vyjádření pak reagoval stěžovatel replikami obsahujícími další argu- menty pro zrušení napadeného správního rozhodnutí, s nimiž se následně musel vypo- řádat městský soud. Zástupce města Kašper- ské Hory se rovněž zúčastnil jednání u měst- ského soudu. Vzhledem k tomu, že město Kašperské Hory svůj vstup do řízení oznámi- lo po uplynutí soudem stanovené Ihůty a po- té v řízení aktivně činilo procesní úkony, do- spěl Nejvyšší správní soud k závěru, že jednal-li městský soud s městem Kašperské Hory jako-s osobou zúčastněnou na řízení, za- tížil řízení vadou, která mohla mít za násle- dek nezákonnost napadeného rozsudku, při- čemž napadený rozsudek je z tohoto důvodu nepřezkoumatelný pro jinou vadu řízení [$ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. I přes to, že město Kašperské Hory nespl- nilo jednu z podmínek pro to, aby v soudním řízení mohlo mít postavení osoby zúčastněné na řízení, Nejvyšší správní soud s ním jako s osobou zúčastněnou na řízení jednal. Říze- ní o kasační stížnosti je sice samostatným ří- zením o mimořádném opravném prostředku proti pravomocnému rozhodnutí krajského (městského) soudu ve správním soudnictví ($ 102 s. ř. s.), nicméně s předcházejícím říze- ním před krajským (městským) soudem je velmi úzce provázáno. Podle $ 105 odst. 1 s. ř. s. jsou účastníky ří- zení o kasační stížnosti stěžovatel a všichni, kdo byli účastníky původního řízení. Okruh účastníků řízení o kasační stížnosti je tedy (s výjimkou případů, kdy kasační stížnost po- dává osoba zúčastněná na řízení, příp. někte- rá z osob uvedených v $ 106 odst. 2 větě dru- 669 2341 hé s. ř. s., nebo případů specifických - např. kasační stížnost advokáta proti usnesení 0 je- ho ustanovení) fakticky shodný s okruhem účastníků řízení o žalobě. V případě osob zúčastněných na řízení soudní řád správní, na rozdíl od vymezení účastníků řízení, výslovně nerozlišuje mezi osobami zúčastněnými na řízení o žalobě a o kasační stížnosti. Proto je podle Nejvyšší- ho správního soudu v řízení o kasační stíž- nosti třeba vycházet z toho, s kým jako s oso- bou zúčastěnou na řízení jednal krajský (městský) soud, a to i v případě, že jednal se subjektem, kterému toto postavení nepřísluší. Pokud tedy osoba zúčastněná na řízení není stěžovatelem, její procesní postavení se v ří- zení před Nejvyšším správním soudem ne- mění. Podpůrně lze v této souvislosti pouká- zat na $ 108 odst. 1 větu druhou s. ř. s., podle kterého krajský (městský) soud doručí kasač- ní stížnost mimo jiné i osobám zúčastněným na řízení a poskytne jim možnost se k jejímu obsahu vyjádřit. Již ve fázi, kdy je kasační stíž- nost podána, ale ještě není předložena Nej- vyššímu správnímu soudu, tedy soudní řád správní předpokládá, že krajský soud bude komunikovat s osobami zúčastněnými na říze- ní a že tyto budou mít možnost aktivně hájit svá práva i v řízení o kasační stížnosti. Dů- sledné rozlišování mezi osobami zúčastněný- mi na řízení o žalobě a o kasační stížnosti by navíc vedlo k nutnosti v řízení o kasační stíž- nosti opětovně požadovat splnění formální podmínky, tj. vyzývat subjekty, které přichá- zejí v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, k opakovanému oznámení, že uplatňují práva osoby zúčastněné na řízení. Takový postup by však byl formalistický a v rozporu se zása- dou procesní ekonomie. Nejvyšší správní soud nemohl v daném případě sám vyslovit, že město Kašperské Ho- ry není osobou zúčastněnou na řízení, neboť z $ 34 s. ř. s. vyplývá, že usnesení podle od- stavce 4 citovaného ustanovení vydává soud, před kterým je vedeno řízení, v jehož průbě- hu se určitý subjekt domáhá postavení osoby zúčastněné na řízení, tj. v dané věci městský soud. Navíc pokud by Nejvyšší správní soud sám rozhodl podle $ 34 odst. 4 s. ř. s., odňal 670 by tím městu Kašperské Hory možnost bránit se kasační stížností proti případnému usne- sení, že není osobou zúčastněnou na řízení, a rovněž by eliminoval možnost požádat o prominutí zmeškání lhůty. (...) Procesní pochybení žalovaného spatřoval stěžovatel v tom, že se ve svém rozhodnutí nevypořádal prakticky se žádnou z jeho ná- mitek uvedených v rozkladu. V této souvis- losti stěžovatel zpochybnil závěr městského soudu, že z rozhodnutí o rozkladu je zřejmé, že obsah rozkladových námitek byl posuzo- ván a bylo zaujato stanovisko k věci samé. Tuto námitku shledal Nejvyšší správní soud důvodnou, protože ze správního spisu vyplývá, že žalovaný v rozhodnutí o rozkladu reagoval pouze na některé námitky stěžovate- le. Výslovně se vyjádřil pouze k námitce ne- dodržení lhůt pro vydání rozhodnutí a k ná- mitce týkající se postavení Správy Národního parku a CHKO Šumava. Rovněž se vyjádřil k otázce dalšího veřejného zájmu a dospěl k závěru, že zájem na ochraně zvláště chráně- ného území (CHKO Šumava) převyšuje zá- jem na průzkumu a dalším využití ložiska. Na- opak ale vůbec se nezabýval namítaným porušením $ 3 správního řádu a také pone- chal bez povšimnutí argumentaci týkající se lokalizace předmětného ložiska a možnosti dobývání ložiska hlubinným způsobem bez vlivu na území CHKO. Takový postup je podle Nejvyššího správ- ního soudu v rozporu s $ 89 odst. 2 správní- ho řádu, ze kterého lze dovodit povinnost od- volacího (rozkladového) správního orgánu vypořádat se všemi odvolacími (rozkladový- mi) námitkami. Stejná povinnost vyplývá ta- ké z $ 68 odst. 3 ve spojení s $ 93 odst. 1 správního řádu, podle kterého správní orgán v odůvodnění rozhodnutí uvede mimo jiné informace o tom, jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků. Účelem odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost a zákonnost postupu správního or- gánu, jakož i vydaného rozhodnutí. Je proto třeba, aby se správní orgán vypořádal s ná- mitkami účastníků řízení, přičemž z odůvod- nění jeho rozhodnutí musí být seznatelné, proč považuje námitky účastníka řízení za ne- důvodné anebo za vyvrácené (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2009, čj. 9 As 71/2008-109). Nevypořádal-li se žalovaný s některými ná- mitkami stěžovatele, je jeho rozhodnutí v té- to části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [$ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. S ohle- dem na uvedené je proto nesprávný závěr městského soudu, který v napadeném roz- sudku uvedl, že „z odůvodnění napadeného rozhodnutí ministra životního prostředí ne- ní zřejmé, jaké konkrétní stanovisko k jed- notlivým námitkám zaujal, nicméně z hle- diska věcného je zřejmé, že obsah žalobcem uplatněných námitek byl posuzován a bylo zaujato stanovisko k věci samé“. Shledalli městský soud v postupu žalovaného pochy- bení, bylo jeho povinností vyhodnotit, zda šlo o vadu v intenzitě mající vliv na zákonnost rozhodnutí. Městský soud sice konstatoval, že se žalovaný nevypořádal se stěžovatelovými námitkami, ale zároveň toto pochybení v podstatě bagatelizoval, a to navíc zcela vág- ně a obecně. Souhlasit nelze ani s jeho závě- rem o obecnosti rozkladových námitek. Roz- klad totiž obsahoval konkrétní a poměrně podrobnou argumentaci zpochybňující závě- ry rozhodnutí žalovaného v I. stupni. S měst- ským soudem lze souhlasit v tom, že je na vůli státu, zda umožní podnikatelskému subjektu využití ložiska vyhrazených nerostů, ale to nicméně neznamená, že může jít o libovůli a že správní orgán v takových případech ne- musí v průběhu správního řízení dodržovat pro něj ze zákona vyplývající povinnosti, např. vypořádat se s rozkladovými námitkami. Argumentovalli žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkazem na $ 51 odst. 3 správního řádu tím, že v daném případě zjistil skutečnost, která znemožňovala žádosti stě- žovatele vyhovět, a proto se již nezabýval dal- šími námitkami uvedenými v rozkladu, jedná se o argumentaci zcela nepřípadnou. Podle $ 51 odst. 3 správního řádu správní orgán neprovádí další dokazování a žádost zamítne, je-li v souladu s požadavky $ 3 správního řádu zjištěna skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět. Citované ustanovení správním orgá- nům umožňuje, zejména z důvodu hospodár- nosti řízení, neprovádět dokazování v situaci, kdy se toto vzhledem k jiné v řízení již zjiště- né skutečnosti jeví jako obsoletní, neboť žá- dosti nemůže být vyhověno. Toto ustanovení se však vztahuje pouze k dokazování a roz- hodně správní orgán nezbavuje povinnosti vypořádat se se všemi námitkami uvedenými v odvolání (rozkladu). (...) 2342 Správní řízení: způsobilost být slyšen jako svědek k $ 10 občanského zákoníku ve znění zákona č. 509/1991 Sb. k $ 8 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 255/1994 Sb. a č. 115/2006 Sb.* (v textu jen „daňový řád“) Pouhý odkaz na zbavení způsobilosti k právním úkonům ($ 10 občanského záko- níku) nemůže být důvodem neprovedení důkazu svědeckou výpovědí před správ- ním orgánem. Je třeba nejprve posoudit, z jakého důvodu byl navrhovaný svědek zbaven způsobilosti k právním úkonům, zda je provedení svědecké výpovědi faktic- ky možné s ohledem na současný zdravotní stav navrhovaného svědka a zda je jeho případná výpověď způsobilá osvědčit požadované skutečnosti, případně zda je na- vrhovaný svědek vůbec schopen podat relevantní svědeckou výpověď.
Akciová společnost Potamon GTS proti Ministerstvu životního prostředí, za účasti města Kašperské Hory, o stanovení průzkumného území, o kasační stížnosti žalobce.
V kasační stížnosti stěžovatel rovněž namítal, že městský soud nevzal v potaz, že veřejný zájem na šetrném využití ložisek má oporu přímo v čl. 7 Ústavy. Citovaný článek sice ukládá státu, aby dbal o šetrné využívání přírodních zdrojů, nicméně jádro sporu v daném případě spočívá v hodnocení střetů různých veřejných zájmů. Jde přitom nejen o veřejný zájem formulovaný v úvodní části čl. 7 Ústavy, ale i o další relevantní veřejné zájmy, např. na ochraně přírodního bohatství (jehož součástí je i zájem na ochraně a zachování zdravého životního prostředí), zakotvený v další části téhož článku Ústavy. Jak ministerstvo, tak i městský soud se přitom otázkou, který z veřejných zájmů v dané věci převažuje, zabývaly, byť některé své závěry nedostatečně odůvodnily.
Stěžovatel dále městskému soudu vytýkal, že neprovedl jím navržený důkaz výslechem svědků k otázce interpretace státní surovinové politiky. Státní surovinová politika je ze zákona závazným kritériem pro posuzování a rozhodování orgánů státní správy o využití nerostných surovin a jejich zdrojů. O takové rozhodování se pak nepochybně jedná i v případě posuzování žádosti o stanovení průzkumného území, přičemž pravomoc rozhodnout o této žádosti zákon o geologických pracích svěřuje ministerstvu. Výklad státní surovinové politiky, tj. v daném případě toho, co s ní je a není v souladu, je tedy v kompetenci ministerstva, přičemž správnost této interpretace podléhá přezkumu ve správním soudnictví. Výslech svědka k tomu, jak má být státní surovinová politika správně interpretována, byť by se jednalo o osobu, která se podílela na vzniku státní surovinové politiky, tedy nemůže nahradit úvahu a právní argumentaci ministerstva a ani odlišný názor takové osoby nemůže mít vliv na to, zda ministerstvo tuto otázku posoudilo správně a zda svou úvahu podpořilo logickými a relevantními argumenty. Městský soud proto nepochybil, pokud výslechy stěžovatelem navržených svědků neprovedl.
Pochybení pak Nejvyšší správní soud neshledal ani v tom, že městský soud nedoplnil dokazování k otázce opodstatněnosti veřejného zájmu na průzkumu daného ložiska znaleckým posudkem. Jak správně uvedl městský soud v napadeném rozsudku, jedná se o posouzení otázky právní. Znalci je vyhrazeno pouze zkoumání otázek skutkových, zatímco právní hodnocení náleží správním orgánům a soudům. Jakékoliv závěry znalce či znaleckého ústavu o tom, co je v daném případě ve veřejném zájmu, nebo zda je určitý veřejný zájem převažující či dominantní, by proto byly pro posouzení věci bezpředmětné.
Ke stížní námitce týkající se lokalizace předmětného ložiska je třeba v obecné rovině uvést, že primárním úkolem správních soudů je posoudit zákonnost závěrů vyslovených správními orgány ve správních rozhodnutích. Pokud správní rozhodnutí žádný závěr k určité sporné otázce neobsahuje, není úkolem soudu činnost správního orgánu nahradit a samostatně věc zhodnotit, ale musí posoudit závažnost takové vady a na základě této úvahy rozhodnout, zda jsou splněny podmínky pro zrušení takového rozhodnutí, či zda rozhodnutí přes pochybení správního orgánu obstojí. Podle Nejvyššího správního soudu se otázkou lokalizace ložiska mělo zabývat ministerstvo v rozhodnutí o rozkladu, a to v rozsahu námitky, ve které stěžovatel zejména poukázal na možnost dobývat ložisko hlubinným způsobem bez dotčení území CHKO. Ministerstvo však tuto námitku opomenulo a k poloze ložiska v podstatě pouze uvedlo, že se nachází v I. a II. zóně CHKO. Jak již bylo uvedeno výše, je rozhodnutí ministerstva proto, že se s touto relevantní námitkou uplatněnou v rozkladu nevypořádalo, nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Městský soud postupoval v rozporu se zákonem, když tuto vadu kompenzoval věcným přezkumem související žalobní námitky. Závěry, které v této souvislosti vyslovil, byly tedy předčasné a městský soud svým postupem de facto nahradil činnost ministerstva. Nejvyšší správní soud se proto věcně námitkou, že se předmětné ložisko nachází pod povrchem, nezabýval.
Vytýká – li stěžovatel v kasační stížnosti městskému soudu, že nezohlednil, že ministerstvo rozhoduje neodůvodněně rozdílně v obdobných případech, jedná se o argumentaci, kterou stěžovatel neuplatnil v řízení před městským soudem, ač tak učinit mohl. Nejvyšší správní soud se proto ve smyslu ust. § 104 odst. 4 s.ř.s. touto stížní námitkou nezabýval.
Přezkum napadeného rozsudku v rozsahu dalších stížních námitek, které již směřují do merita věci, by byl vzhledem k výše uvedeným závěrům předčasný. Nejvyšší správní soud se proto nezabýval námitkou chybné interpretace státní surovinové politiky, ani otázkou, zda lze v řízení o stanovení průzkumného území zohlednit i následné využití výhradního ložiska.
Závěrem je třeba zdůraznit, že na stanovení průzkumného území není právní nárok. Úkolem ministerstva v řízení o stanovení průzkumného území je porovnat jednotlivé, mnohdy protichůdné, veřejné zájmy a přezkoumatelným způsobem svou úvahu zdůvodnit. Kritéria pro takové posouzení žádosti přitom demonstrativně stanoví ust. § 4a odst. 6 zákona o geologických pracích. Správní soudy nemohou tuto úvahu ministerstva nahrazovat, doplňovat či jakkoli modifikovat, ale jejich úloha spočívá v přezkumu zákonnosti postupu a rozhodnutí ministerstva.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věta první před středníkem s. ř. s.). Ve věci rozhodl v souladu s § 109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
hodl v souladu s § 109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2010
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu