7 As 71/2025- 26 - text
7 As 71/2025 - 27
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudce Davida Hipšra a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: I. B., zast. JUDr. Ing. Martinem Kofroněm, advokátem se sídlem Bartoškova 305/3, Praha 10, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. dubna 2025, č. j. 141 A 21/2025
18,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] V projednávané věci se žalobce odvolal proti rozhodnutí Městského úřadu Vejprty ze dne 22. 10. 2024, č. j. MU VEJ/3654/2020/Sú Še/R 210, kterým podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „starý stavební zákon“), schválil stavební záměr stavebníkům Š. S. a P. S. týkající se stavby „rodinného domu na pozemku parcela č. XA a XB v katastrálním území Č. H. u V.“. Žalovaný toto odvolání zamítl rozhodnutím ze dne 4. 2. 2025, č. j. KUUK/020628/2025 a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
[2] Rozhodnutí žalovaného žalobce napadl žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Ten se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky řízení. Lhůta pro podání žaloby v dané věci v návaznosti na § 72 odst. 1 s. ř. s. plyne ze zvláštního zákona, kterým je zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „nový stavební zákon“). Podle § 306 odst. 1 tohoto zákona, ve znění účinném od 1. 7. 2024, je možné žalobu proti rozhodnutí stavebního úřadu, s výjimkou rozhodnutí o přestupku, podat do 1 měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno. Rozhodnutí žalovaného bylo zástupci žalobce doručeno v pátek 7. 2. 2025. Jednoměsíční lhůta pro podání žaloby tak začala plynout v sobotu 8. 2. 2025 a uplynula v pátek 7. 3. 2025. Zástupce žalobce ale žalobu soudu zaslal prostřednictvím datové schránky až 31. 3 2025. Žalobce tedy podal žalobu opožděně, a proto ji soud dle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost.
[4] Stěžovatel namítá, že usnesení krajského soudu je nezákonné, protože spočívá v nesprávném posouzení právní otázky soudem, konkrétně soud nesprávně posoudil použitelnost lhůty podle § 306 odst. 1 nového stavebního zákona. Stěžovatel je přesvědčen, že žalobu podal včas, neboť ji podal ve lhůtě dvou měsíců od doručení napadeného rozhodnutí. Za zvláštní zákon ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. nelze považovat nový stavební zákon. Stavební řízení v dané věci totiž proběhlo a napadená rozhodnutí byla vydána podle starého stavebního zákona.
[5] Dále stěžovatel poukazuje na zřejmé věcné odlišnosti stavebního řízení podle nového a starého stavebního zákona. Zdůrazňuje především věcnou a časovou koncentraci stavebního řízení a princip transparentnosti, který nový stavební zákon posiluje. Zvláštní jednoměsíční lhůta pro podání správní žaloby dle § 306 odst. 1 nového stavebního zákona logicky vychází z této nové koncepce. Z tohoto důvodu nemůže být aplikována na žalobu podanou proti rozhodnutí vydanému ve stavebním řízení vedeném podle starého stavebního zákona.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí. V situaci, kdy bylo správní rozhodnutí vydáno i doručeno stěžovateli za účinnosti nového stavebního zákona, uplatní se zde § 306 odst. 1 tohoto zákona bez dalšího. To potvrzuje též aktuální judikatura (Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu).
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v mezích rozsahu kasační stížnosti a v ní uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[8] K uplatněné kasační argumentaci lze předeslat, že v případě napadeného usnesení o odmítnutí žaloby je jediným v úvahu přicházejícím důvodem kasační stížnosti důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Ten však v sobě nepochybně zahrnuje i případné nesprávné právní posouzení krajským soudem (zde otázky použití lhůty pro podání žaloby; srov. např. rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2016, č. j. 6 As 2/2015
128).
[9] V nyní projednávané věci není mezi účastníky sporné, že správní rozhodnutí, které stěžovatel napadá, bylo vydáno i doručeno zástupci stěžovatele již za účinnosti nové právní úpravy (nového stavebního zákona). Obdobnou situací (a použitím § 306 odst. 1 nového stavebního zákona) se již judikatura Nejvyššího správního soudu zabývala (např. rozsudek NSS ze dne 9. 4. 2025, č. j. 1 As 10/2025
34, body 10 až 15, rozsudek NSS ze dne 17. 4. 2025, č. j. 1 As 25/2025
31, body 10 a 11). Podle této judikatury platí, že se v dané situaci uplatní § 306 odst. 1 nového stavebního zákona bez dalšího. Tento závěr podporuje i další judikatura (rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2025, č. j. 10 As 241/2024
42, bod 12), která považuje za dostačující podmínku uplatnění nové právní úpravy (kratší žalobní lhůty), i jen doručení správního rozhodnutí. Shora uvedené podporuje i rozhodovací praxe Ústavního soudu, podle níž se délka lhůty pro podání žaloby řídí právní úpravou, která je účinná v době doručení správního rozhodnutí. Jednoměsíční lhůtu je tak možné aplikovat pouze na lhůty započaté až poté, co je nová právní úprava účinná (nález ÚS ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. I. ÚS 3241/24, bod 39, rozsudek č. j. 1 As 25/2025
31, bod 12).
[10] Nejvyšší správní soud neshledal důvod se od výše předestřených závěrů odkazované judikatury ani v nynější věci odchýlit (rozhodnutí žalovaného zde bylo doručeno zástupci stěžovatele v pátek 7. 2. 2025, tedy již v době, kdy byla nová právní úprava účinná).
[11] K námitkám stěžovatele, podle nichž stavební řízení proběhlo podle starého stavebního zákona a že novou koncepci, kterou s sebou přináší nový stavební zákon, nelze aplikovat na žalobu podanou proti rozhodnutí vydanému v řízení vedeném ještě podle staré právní úpravy, lze pak pro úplnost odkázat také na dřívější usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 8. 2008, č. j. 7 Afs 54/2007
62, č. 1472/2009 Sb. NSS. Podle tohoto usnesení totiž právní ochrana poskytovaná správními soudy je ochranou originální a není pokračováním správního řízení. Nynější řízení bylo zahájeno až po účinnosti nového stavebního zákona a řízení před správním soudem jako samostatné řízení má „svoji vlastní úpravu, která je na procesních předpisech aplikovatelných před správními orgány nezávislá (není
li stanoveno jinak)“ (rozsudek NSS č. j. 1 As 25/2025
31, bod 14).
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Na základě výše uvedených důvodů a v souladu s existující judikaturou Nejvyšší správní soud souhlasí se závěrem krajského soudu, který vyhodnotil podanou žalobu jako opožděnou. Napadené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno již za účinnosti nového stavebního zákona, proto se na něj vztahuje „zkrácená“ lhůta dle § 306 odst. 1 nového stavebního zákona. Tato kasační stížnost tak není důvodná. Proto ji v souladu s § 110 odst. 1 poslední věta s. ř. s. Nejvyšší správní soud zamítl.
[13] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, a to na základě § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Žalovanému v tomto řízení žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. července 2025
Milan Podhrázký
předseda senátu