sového a televizního vysílání, ve znění zákonů č. 341/2004 Sb. a č. 235/2006 Sb. Při posuzování, zda provozovatel televizního vysílání porušil povinnost oddělit reklamu od ostatních částí programu [$ 48 odst. 4 písm. a) zákona č, 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání), je zcela postačující, pokud Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zhodnotí, zda předmětná část vysílání je rekla- mou ve smyslu $ 2 odst. 1 písm. n) citovaného zákona a dospěje-li k závěru, že se o re- klamu jedná, zda tato byla od ostatních částí programu oddělena. Uvedený závěr platí i pro případy, kdy Rada pro rozhlasové a televizní vysílání shledala, že neoddělenou reklamou je označení sponzora reklamní znělky. Obsahu:; je-li rozhodnutí v uvedených případech i argumentaci, že reklamní znělka není po- řadem ve smyslu $ 2 odst. 1 písm. 1) citovaného zákona a že není možné ji sponzoro- vat, jedná se o argumentaci nadbytečnou, jejíž věcná správnost či nesprávnost nemůže mít vliv na zákonnost rozhodnutí, jímž je provozovatel televizního vysílání sankcionován za porušení $ 48 odst. 4 písm. a) citovaného zákona (odvysílání neod- dělené reklamy).
sového a televizního vysílání, ve znění zákonů č. 341/2004 Sb. a č. 235/2006 Sb. Při posuzování, zda provozovatel televizního vysílání porušil povinnost oddělit reklamu od ostatních částí programu [$ 48 odst. 4 písm. a) zákona č, 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání), je zcela postačující, pokud Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zhodnotí, zda předmětná část vysílání je rekla- mou ve smyslu $ 2 odst. 1 písm. n) citovaného zákona a dospěje-li k závěru, že se o re- klamu jedná, zda tato byla od ostatních částí programu oddělena. Uvedený závěr platí i pro případy, kdy Rada pro rozhlasové a televizní vysílání shledala, že neoddělenou reklamou je označení sponzora reklamní znělky. Obsahu:; je-li rozhodnutí v uvedených případech i argumentaci, že reklamní znělka není po- řadem ve smyslu $ 2 odst. 1 písm. 1) citovaného zákona a že není možné ji sponzoro- vat, jedná se o argumentaci nadbytečnou, jejíž věcná správnost či nesprávnost nemůže mít vliv na zákonnost rozhodnutí, jímž je provozovatel televizního vysílání sankcionován za porušení $ 48 odst. 4 písm. a) citovaného zákona (odvysílání neod- dělené reklamy).
- C.) Nejvyšší správní soud se nejprve za- býval stížní námitkou zpochybňující závěr městského soudu, že reklamní znělka není pořadem ve smyslu $ 2 odst. 1 písm. I) zákona č. 231/2001 Sb., a proto nemůže být sponzo- rována. V této souvislosti je zejména nutné zdů- raznit, že stěžovatelka nebyla žalovanou sank- cionována za odvysílání označení sponzora vztahující sek části vysílání, kterou podle zá- kona č. 231/2001 Sb. sponzorovat nelze, ale za odvysílání reklamy, která nebyla oddělena od ostatních částí programu [$ 48 odst. 4 písm. a) uvedeného zákona]. Podle citované- ho ustanovení je provozovatel vysílání. povi- 276 nen zajistit, aby reklamy a teleshoppiag byly ro- zeznatelné a u provozovatele televizního vysílá- ní zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obra- zově oddělené od ostatních částí programu. Zodpovězení otázky, zda reklamní znělka je pořadem ve smyslu $ 2 odst. 1 písm. D zá- kona č. 231/2001 Sb. však podle Nejvyššího správního soudu není v posuzované věci podstatné. V daném případě je třeba důsled- ně rozlišovat mezi spoty, kterými byli označe- ni sponzoři feklamních znělek, a reklamními znělkami samotnými. Za neoddělenou rekla- mu přitom žalovaná považovala právě odvysí- lané spoty. Pro vyslovení závěru o porušení $ 48 odst. 4 písm. a) citovaného zákona je zce- la postačující zhodnotit, zda předmětná část vysílání (spot) je reklamou ve smyslu $ 2 odst. 1 písm. n) uvedeného zákona, a dále, pokud by se o reklamu jednalo, zda byla od osťatních částí programu oddělena. Jakmile žalovaná shledá, že určitý spot, byť provozovatelem vy- sílání prezentovaný jako sponzorský vzkaz, je reklamou a že tato úení oddělena od ostat- ních částí vysílání, je zcela nerozhodné, k jaké části vysílání se měl údajný sponzorský vzkaz vztahovat a zda tato část vysílání byla pořa- dem. Veškeré podmínky pro závěr o porušení povinnosti oddělovat reklamu od ostatních částí vysílání jsou totiž V popsané situaci spl- něny. I spot prezentovaný jako sponzorský vzkaz, který by se bez jakýchkoli pochybností ' vztahoval k pořadu tak, jak je definován v $ 2 odst. 1 písm. 1) zákona č. 231/2001 Sb., by be- zesporu mohl svým obsahem naplňovat defi- niční znaky reklamy, o čemž ostatně svědčí i rozhodovací činnost žalované. Naopak shle- dá-li žalovaná, že posuzovaný spot neňaplňu- je definiční znaky reklamy ve smyslu $ 2 odst. 1 písm. n) uvedeného zákona, nemůže již logic- ky provozovátele vysílání za odvysílání neod- dělené reklamy sankcionovat. Pokud měla být stěžovatelka sankcionována za odvysílání sponzorského vzkazu k části vysílání, kterou sponzorovat nelze, měla žalovaná tuto sku- tečnost vyjádřit ve výrocích předmětných rozhodnutí, což se však v dané věci nestalo. Obsahují-li napadená správní rozhodnutí mi- mo jiné i argumentaci, že reklamní znělka ne- ní pořadem ve smyslu $ 2 odst. 1 písm. I) zá- kona č. 231/2001 Sb., a že ji není možné spon- zorovat, jedná se o argumentaci nadbyteč- nou, jejíž věcná správnost či nesprávnost ne- může mít vliv na zákonnost rozhodnutí, jímž byla stěžovatelka sankcionována za porušení $ 48 odst. 4 písm. a) citovaného zákona (od- vysílání neoddělené reklamy). Nejvyšší správ- ní soud se proto nezabýval správností závěrů, ke kterým městský soud při hodnocení cha- rakteru reklamní znělky a možnosti jejího sponzorování dospěl. Klíčovou otázkou pro posouzení zákon- nosti předmětných správních rozhodnutí te- dy je zda odvysílané spoty náplňují definiční znaky reklamy tak, jak jsou vymezeny v $ 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb., k če- muž dospěla žalovaná i městský soud, nebo zda se jedná o sponzorské vzkazy, jak tvrdí stěžovatelka: (...) : Sponzorování, jehož vnějším projevem v televizním vysílání je právě sponzorský vzkaz, s reklamou úzce souvisí. Sponzorování lze totiž, stejně jako reklamu, považovat za ur- čitou formu propagace, Ihostejno zda přímo osoby sponzorá, jeho výrobků, služeb či ji- ných výkonů. . Zákon č č. 231/2001 Sb. hranici mezi spon- zorským vzkazem a reklamou jednoznačně nevymezuje. Je tedy úkolem žalované, a v pří- padě soudního přezkumu i správních soudů, tuto hranici stanovit pro každý konkrétní pří- pad. Zé správní práxe žalované, a zejména z judikatury soudů, lze dovodit určitá krité- ria, která mohou pomoci odlišit reklamu od sponzorského vzkazu. V rozsudku ze dne 9. 11. 2006, čj. 7 As 81/2005- 79, č. 1063/2007 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud k otázce, jak má sponzorský vzkaz vypadat, uvedl, že „ob- sah takového sponzorského vzkazu lze- tvo- řit nejenom © obchodní firmou, logem, ochrannou známkou, známkou služeb iden- tifikující sponzora, ale í dalšími prvky, ne- boť zákon o provozování rozhlasového a te- levizního vysílání v cit. ustanovení použití jiných skutečností nezakazuje (což by vyjád- řil např. použitím slova ,pouze; tento výklad je tak nutno přijmout s ohledem na čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky). Obsahem spon- zorského vzkazu tak nemusí být, např. v pří- padě právnické osoby podnikatele, čistě ob- chodní firma, tj. název, pod kterým je podní- katel zapsán do obchodního rejstříku, nýbrž i označení jeho výrobků, které má chráněné ochrannou známkou a které často není shodné s označením obchodní firmy. Může být marketingovou strategií určitého podní- katele zdůraznit při svých prezentacích jmé- no výrobku, a nikoliv svou obchodní firmu, např. v situaci širokého výrobního spektra je možno se sponzorováním určitého typu po- řadu zaměřit na určitý typ výrobku, aby tím podnikatel dal veřejnosti najevo jeho exis- tenci. Je proto zcela v souladu se zákonem sponzorovi takovouto volbu umožnit. Stejně tak lze logicky očekávat, že určitý podnika- tel bude chtít svůj výrobek čí svou obchodní firmu spojit s konkrétním slovním spojéním, které by jeho osobně či jeho produkt co nejlé- pe charakterizovalo.“ K otázce rozlišení mezi sponzorským vzkazem a reklamou pak zdejší soud v tomtéž rožsudku uvedl, že sponzorský vzkaz „může ve svém důsledku obsahovat re- klamní sdělení v širším slova smyslu, tj. sdě- lení veřejně propagující obchodní firmu, vý- robek, zboží či službu, a dále i slogan, tj. určité slovní spojení charakterizující pod- nikatele čí jeho výrobek, zboží nebo službu. [.j V této souvislosti Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že základním účelem sponzoro- vání je vytvoření' dobrého jména, pověsti právnické či fyzické osoby či jeho výrobků (tzv. goodwilĎ. Tento účel proto musí sloužit jako odlišující kritérium pro reklamu a sponzorování, prótože tam, kde by spon- zorský vzkaz vybízel ke koupí určitého vý- robku podnikatele, by se již nejednalo o sponzorský vzkaz, nýbrž o reklamu. Spon- zorováním si tak sponzor vytváří goodwill, povědomí u diváka, prezentuje svou existen- cí, předmět činnosti a výsledek tohoto před- mětu, aby ho následně reklamou přesvědčil o koupi tohoto konkrétního výrobku. [..] Klasickým příkladem sponzorského vzkazu vytvořeného dle zákona o provozování roz- hlasového a televizního vysílání tak bude grafická prezentace loga sponzora či jeho výrobku doprovázená sloganem charakteri- zujícím sponzora čí výrobek, spíše statické- ho charakteru, s uvedením, že se jedná 277 2221 o sponzora konkrétního pořadu. V žádném Dpřípadě však nerinůže jít o takové ztvárnění, kde by ústředním motivem bylo přesvědčení diváka 'o koupi určitého výrobku zdůrazňo- váním jeho kvalit, srovnáváním s podobný- mi či nějaký reklamní příběh, tj. dynamický charakter vysílaného sdělení“ (Za jediné rozlišovací kritérium mezi re- klamou a sponzorováním, které vyplývá pří- mo ze zákona č. 231/2001 Sb., lze označit účel, který má posuzovaný spot naplňovat. Při hodnocení odvysílaného spotu proto ža- lovaná musí zejména posoudit, zda jsou údaje v něm uvedené primárně pouze informativ- ního charakteru či zda již jde o údaje určené k podpoře prodeje, nákupu nebo pronájmu výrobků nebo služeb. Kritériem pro hodno- cení skutečného účelu spotu jsou pak pro- středky, jimiž má být tohoto účelu dosaženo. Toto kritérium však již nevyplývá přímo ze zákona č. 231/2001 Sb. Uvedenými prostřed- ky pak mohou být v případě spotu odvysíla- ného v rámci televizního vysílání v podstatě jakékoliv jeho obrazové nebo zvukové výra- zové prostředky. Pro posouzení tak může být podstatný např. slogan (ať již v textové či zvu- kové formě), nebo naopak jeho absence. Re- levanci má nepochybně zřetelný poukaz na určitou vlastnost propagovaného výrobku, na to, že je výrobek novinkou či informace o tom, kde jej lze zakoupit. Evidentně reklam- ní pak bude sdělení informující o ceně vý- robku, nabízených slevách nebo přímo srov- návající určitý produkt s konkurencí. Dalším z vodítek pro závěr, že spot měl za cíl pře- svědčit diváka ke koupi produktu, může být jeho dynamika. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že dynamické ztvárnění spotu ne- ní nutným znakem reklamy, nicméně bude spíše svědčit tomu, že se o reklamu jedná. Dy- namika spotu bude relevantní v případě, že (spolu)vytváří reklamní sdělení, tj. přesvědčo- vací proces, který je pro diváka přímou pobíd- kou k nákupu výrobku (produktu). I dynamic- ký spot však může být pouze sponzorským vzkazem, a to zejména, pokud se v něm neob- jevují vedle dynamického ztvárnění žádné další pobídky ke koupi, nejsou zmiňovány ur- čité kvality nebo vlastnosti produktu, případ- 278 ně pokud není produkt vůbec zmiňován. Na- opak i statický spot může být reklamou, a to v případě, kdy přes statické ztvárnění ostatní složky odvysílaného spotu mají jednoznačně reklamní obsah (např. statická informace o ceně výrobku). Vždy je však třeba hodnotit celkové vyznění spotu, a to z hlediska ústřed- ního motivu, který by měl vycházet z jeho jed- notlivých prvků a z jejich vzájemné souvislos- ti. Pro reklamu je typické, že její primární funkcí je přesvědčit diváka k prodeji, nákupu nebo pronájmu výrobků nebo služeb. Je-li na- opak primárním cílem spotu informovat di- váka pouze o existenci výrobku nebo služby, nejedná se o reklamu. Vzhledem k tomu, jak široký prostor zákon č. 231/2001 Sb. pone- chává pro interpretaci relevantních ustano- vení, pokud jde o reklamu a sponzorský vzkaz, lze mezi nimi jen velmi obtížně vyme- zit ostrou hranici. Přesto, že její určení není jednoduché, je třeba ji v každém konkrétním případě stanovit a zohlednit přitom veškeré, leckdy i velmi detailní nebo zdánlivě margi- nální okolnosti konkrétního odvysílaného spotu. Pouze na základě komplexního posou- zení všech složek odvysílaného spotu může žalovaná, a případně i správní soud, při roz- hodování obdobných případů kvalifikovaně rozhodnout. S přihlédnutím k výše uvedeným obec- ným úvahám dospěl Nejvyšší správní soud ke stejnému závěru jako městský soud i žalova- ná, tj. že v daném případě předmětné spoty naplňovaly definiční znaky reklamy tak, jak jsou vymezeny v $ 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb. Mezi účastníky není sporu o naplnění prvních dvou zákonných kritérií, tj. že šlo o veřejná oznámení, která byla vysí- lána za úplatu. K účelu předmětných spotů (třetí kritérium) je pak nutno uvést, že posu- zované spoty nejsou jen pouhým upozorně- ním na existenci sponzora či na jeho pro- dukt. Obsahují totiž kromě upozornění na osobu sponzora a na jeho produkt další rozši- řující informace vztahující se ke specifickým vlastnostem propagovaného výrobku. V rela- tivně krátkém časovém intervalu se divák do- zvídá, jak vypadá balení propagovaného pro- duktu a že má tento produkt rychlý nástup účinku, což je pro konzumenty přípravků podporujících erekci nepochybně nezane- dbatelná informace. Účinek výrobku je navíc naznačen symbolickým zvednutím jednoho rohu jeho obalu a rychlost účinkuje opět zdů- razněna, a to sloganem „můžem hneďd!“ (resp. „mužem hneď“). Předmětné spoty tak přímo zdůrazňují jednu z vlastností výrobku, při- čemž spojení uvedených prvků (zobrazení obalu; slogan; symbolické naznačení účinku; informace o rychlosti, s jakou výrobek zabí- rá) pak jako celek tvoří sdělení, které již podle Nejvyššího správního soudu přímo vybízí di- váky ke koupi výrobku. Jedná se tedy o rekla- mu ve smyslu $ 2 odst. 1 písm. n) uvedeného zákona, a žalovaná ani městský soud proto při hodnocení předmětných spotů nepochybily. Ze shora uvedených důvodů nelze souhlasit s argumentací stěžovatelky, že v předmětných spotech nebyly zdůrazňovány kvality propa- govaného výrobku, a ani s jejím souvisejícím tvrzením, že ústředním záměrem spotů neby- lo přesvědčit diváka ke koupi. Námitka stěžo- vatelky, že předmětné spoty jsou sponzorský- mi vzkazy, je proto nedůvodná. 2222 Kompetenční spory: nárok na náhradu za ztrátu na výdělku k $ 371 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce O žalobou uplatněném nároku na náhradu za ztrátu na výdělku při uznání inva- lidity podle $ 371 zákoníku práce z roku 2006 je příslušný rozhodnout soud v ob- čanském soudním řízení podle části třetí občanského soudního řádu.
Česká televize proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobkyně.
ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, protože stěžovatelka v řízení úspěch neměla a Radě žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2010
JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu