Skupinou výrobců dle § 2 písm. c) nařízení vlády č. 655/2004 Sb., o stanovení podmínek pro zařazení skupin výrobců, zajišťujících společný odbyt vybraných zemědělských komodit, do programu zakládání skupin výrobců a o stanovení podmínek
pro poskytnutí dotace k podpoře jejich činnosti, se rozumí v souladu s čl. 33d
odst. 1 a 2 nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, více subjektů sdružených ke
společnému odbytu.
Skupinou výrobců dle § 2 písm. c) nařízení vlády č. 655/2004 Sb., o stanovení podmínek pro zařazení skupin výrobců, zajišťujících společný odbyt vybraných zemědělských komodit, do programu zakládání skupin výrobců a o stanovení podmínek
pro poskytnutí dotace k podpoře jejich činnosti, se rozumí v souladu s čl. 33d
odst. 1 a 2 nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, více subjektů sdružených ke
společnému odbytu.
[5] Sedmý senát Nejvyššího správního
soudu, který má podle rozvrhu práce rozhodovat o této kasační stížnosti, dospěl k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v jiném rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu, a to ve výše citovaném rozsudku čj. 1 As 87/2009-72. Tam
soud uvedl: „Jaké osoby lze podřadit pod pojem ,skupina výrobců‘, uvádí § 2 písm. c) na-
řízení vlády; jsou jimi obchodní společnost
nebo družstvo, jejichž předmětem činnosti je
zajištění společného odbytu příslušné zemědělské komodity. Podstatné pro věc v tomto
ohledu tedy je, že se musí jednat o skupinu
výrobců, jimiž jsou obchodní společnost anebo družstvo a současně musí být splněna
podmínka, že jejich předmětem činnosti je
zajištění společného odbytu určité zemědělské komodity. Má-li být předmětem činnosti
takové právnické osoby zajištění společného
odbytu, pak její obsah musí tvořit více prvků. Bylo by zřejmým protimluvem, aby předmětem činnosti jednočlenné společnosti byl
společný odbyt zemědělské komodity. Již
z pouhého významu slova ,společný‘ (kolektivní, hromadný) lze logickou úvahou vyložit, že se musí jednat o činnost či postup ve
shodě více elementů.“
[6] Sedmý senát má naopak za to, že z uvedeného obecného pravidla nevyplývá povinnost, že právnická osoba, která má splňovat
podmínky pro zařazení do programu jako
„skupina výrobců“, musí nezbytně vykazovat
vlastnost spočívající v určité „minimální pestrosti“ své vlastnické struktury. Podle názoru
sedmého senátu požadavek této „minimální
pestrosti“ nevyplývá ani z dikce či systematiky
příslušných ustanovení nařízení Rady a nařízení vlády, ani z jejich smyslu a účelu.
[7] Z článku 33d odst. 1 a 2 nařízení Rady
plyne stanovení účelu podpory seskupením
producentů. Ve své podstatě jde o podporu
společného postupu producentů při přizpůsobování produkce a výstupů producentů
požadavkům trhu při uvádění zboží na trh
(včetně interakce s velkoodběrateli) a při informování o jejich produkci. Nařízení Rady
žádným způsobem nestanovuje předepsané
(dovolené, resp. naopak zakázané) formy takového společného postupu, a tím méně, jaké vlastnosti mají mít subjekty, kterým má být
podpora poskytována, z hlediska jejich vlastnické struktury apod.; to nechává na vnitrostátní úpravě členských států.
[7] Z článku 33d odst. 1 a 2 nařízení Rady
plyne stanovení účelu podpory seskupením
producentů. Ve své podstatě jde o podporu
společného postupu producentů při přizpůsobování produkce a výstupů producentů
požadavkům trhu při uvádění zboží na trh
(včetně interakce s velkoodběrateli) a při informování o jejich produkci. Nařízení Rady
žádným způsobem nestanovuje předepsané
(dovolené, resp. naopak zakázané) formy takového společného postupu, a tím méně, jaké vlastnosti mají mít subjekty, kterým má být
podpora poskytována, z hlediska jejich vlastnické struktury apod.; to nechává na vnitrostátní úpravě členských států.
[8] Ustanovení § 2 písm. c) nařízení vlády
obsahuje legální definici „skupiny výrobců“.
Je jí obchodní společnost nebo družstvo (poznámka pod čarou v této souvislosti odkazuje
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 012
na příslušná ustanovení obchodního zákoníku, konkrétně § 56 a § 221), jejichž předmětem činnosti je zajištění společného odbytu
příslušné zemědělské komodity. Dále pak § 3
nařízení vlády stanoví, že Fond „zařadí“, tj. je
povinen zařadit, splní-li daná entita předepsané podmínky, skupinu výrobců do programu na základě její žádosti. „Skupinou výrobců“ tak může být pouze taková entita,
která je sama o sobě subjektem práva, navíc
pouze subjektem práva určitého typu. Takovým subjektem může být pouze obchodní
společnost nebo družstvo. Nikoli náhodou
v této souvislosti nařízení vlády v poznámce
pod čarou odkazuje na § 56 a § 221 obchodního zákoníku. Nutnou podmínkou pro to,
aby se určitá osoba mohla stát „skupinou výrobců“, tedy je, aby se jednalo o některou
z obchodních společností, jejichž typy jsou
taxativně vymezeny v § 56 odst. 1 větě druhé
obchodního zákoníku, anebo o družstvo
(§ 221 a násl. obchodního zákoníku).
[9] Další nutnou podmínkou je, aby předmětem činnosti obchodní společnosti nebo
družstva bylo „zajištění činnosti společného
odbytu příslušné zemědělské komodity“.
Předmětem činnosti je zjevně míněn „předmět
podnikání (činnosti)“, jak jej upravují zejména § 35 písm. b), § 37 odst. 1 a § 68a odst. 2
písm. b) obchodního zákoníku, jakož i další
ustanovení týkající se jednotlivých obchodních společností, resp. družstva. Zajištění činnosti společného odbytu může, avšak nemusí,
být jediným předmětem podnikání (činnosti) právnické osoby.
[10] Podmínky pro zařazení „skupiny výrobců“ do programu, jež vyplývají z § 3 nařízení vlády, jsou již formulovány alternativně,
a to buď roční obchodované produkce v hodnotě nejméně 3 000 000 Kč, nebo členství
(účast) nejméně 5 společníků nebo členů;
společnost přitom musela vzniknout v období od 1. 5. 2004 do 31. 10. 2006.
[10] Podmínky pro zařazení „skupiny výrobců“ do programu, jež vyplývají z § 3 nařízení vlády, jsou již formulovány alternativně,
a to buď roční obchodované produkce v hodnotě nejméně 3 000 000 Kč, nebo členství
(účast) nejméně 5 společníků nebo členů;
společnost přitom musela vzniknout v období od 1. 5. 2004 do 31. 10. 2006.
[11] Souhrn podmínek vyplývajících z § 2
a § 3 nařízení vlády nutno považovat ve své
podstatě za uzavřený, neboť jím zákonodárce
vyjádřil všechny vlastnosti, které u subjektů,
jež mají mít právo na poskytnutí dotace v programu podle čl. 33d nařízení Rady, považoval
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 012
za relevantní. Další podmínky by k tomu, aby
mohly představovat omezení přístupu k dotaci, musely vyplývat z textu nařízení vlády nebo by musely být zřejmé ze smyslu a účelu dotace s přihlédnutím k dalším podmínkám, za
nichž je přístup k ní právem upraven. Jak již
bylo shora uvedeno, správní orgán nemá při
rozhodování o zařazení do dotačního programu žádný prostor pro uvážení, neboť z nepodmíněné dikce § 3 nařízení vlády [„Státní
zemědělský intervenční fond (dále jen ,Fond’)
zařadí skupinu výrobců do programu“] vyplývá, že je povinen takový subjekt do programu zařadit, jsou-li splněny právem jednoznačně stanovené podmínky.
[12] Z textu nařízení vlády ani jiného
právního předpisu, podle názoru sedmého
senátu, nelze dovodit, že „skupina výrobců“
musí být v každém případě právnickou osobou s více než jedním společníkem (členem).
Pokud jde o smysl a účel dotace, je naplněn
zcela nezávisle na vlastnické struktuře právnické osoby, která je skupinou výrobců.
[13] Sedmý senát tak považuje výklad prvního senátu za nedůvodně restriktivní a chybně
identifikující vztah mezi smyslem a účelem
dotačního programu podle čl. 33d nařízení
Rady a institucionálními formami, jimiž jej
lze naplňovat; oproti znění i smyslu a účelu
příslušných právních předpisů zúžil okruh
subjektů, které mají přístup k tomuto dotačnímu programu.
[14] Vzhledem k tomu, že se od tohoto názoru nemohl sám odchýlit, předložil věc podle § 17 odst. 1 s. ř. s. rozšířenému senátu.
[15] K postoupení věci rozšířenému senátu se vyjádřilo Ministerstvo zemědělství tak,
že základním cílem programu bylo vytvoření
podmínek pro jednotlivé zemědělce, aby
mohli svou produkci prodávat přes odbytovou organizaci (skupinu výrobců). Opatření
bylo možno aplikovat pouze v nově přistoupivších státech a skutečně aplikováno bylo
kromě České republiky ještě v Polsku, na Maltě, v Maďarsku a Lotyšsku. Všechny státy přitom stanovily ve svých národních programech podmínku minimálního počtu skupiny
výrobců. Programovým dokumentem pro
Českou republiku byl tzv. Horizontální plán
rozvoje venkova pro období 2004–2006.
[16] Evropská komise vyhodnocující opatření
pak mezi hodnotící kritéria zařadila mj. i srovnání odbytu oproti období jeho individuálního zajištění a využití společných skladovacích prostor při úspoře skladovacích kapacit
jednotlivých výrobců atd. Z toho je zřejmé, že
Evropská komise považuje za skupinu výrobců více než jednoho člena.
[16] Evropská komise vyhodnocující opatření
pak mezi hodnotící kritéria zařadila mj. i srovnání odbytu oproti období jeho individuálního zajištění a využití společných skladovacích prostor při úspoře skladovacích kapacit
jednotlivých výrobců atd. Z toho je zřejmé, že
Evropská komise považuje za skupinu výrobců více než jednoho člena.
[17] Dále žalovaný poukazuje na skutečnost, že podmínkou pro poskytnutí dotace je
prodej celé tržní obchodované produkce
prostřednictvím skupiny výrobců.
[18] Žalovaný také připomíná, že právní
názor prvního senátu nebyl ojedinělý; změna
judikatury by tak přinesla nerovnost v postavení subjektů, jimž nebyla dotace ze stejných
důvodů poskytnuta.
III.
Pravomoc rozšířeného senátu
k posouzení předložené otázky
(...) [20] Spornou otázkou v daném případě
je, zda obchodní společnost s jediným společníkem lze podřadit pod pojem „seskupení
producentů“ podle čl. 33d nařízení Rady a pod
pojem „skupina výrobců“ podle § 2 písm. c)
nařízení vlády. Tato otázka je podstatná pro
rozhodnutí o kasační stížnosti. Odlišný právní názor přitom byl vysloven nejen v již citovaném napadeném rozsudku prvního senátu
čj. 1 As 87/2009-72, ale i v rozsudcích ze dne
11. 3. 2010, čj. 9 As 74/2010-71, ze dne 19. 7.
2010, čj. 2 As 47/2010-80 (ústavní stížnost
proti tomuto rozsudku byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2011,
sp. zn. I. ÚS 2943/10), ze dne 22. 12. 2010,
čj. 1 As 68/2010-60, ze dne 6. 1. 2011, čj. 9 As
74/2010-71, a ze dne 1. 3. 2011, čj. 1 As 8/2011-64.
Navazující problém byl v mezidobí, po předložení této věci rozšířenému senátu, řešen
rozsudkem ze dne 6. 4. 2011, čj. 1 As 23/2011-53;
první senát zde vyslovil, že v navazujícím rozhodnutí o poskytnutí dotace
lze znovu
a samostatně posuzovat, zda žadatel splňuje
podmínky stanovené v nařízení vlády pro
skupinu výrobců.
[21] Podmínky projednání věci rozšíře-
ným senátem jsou splněny.
IV.
Posouzení věci rozšířeným senátem
IV. 1 Rozhodné právo
[21] Podmínky projednání věci rozšíře-
ným senátem jsou splněny.
IV.
Posouzení věci rozšířeným senátem
IV. 1 Rozhodné právo
[22] Nařízení Rady stanovilo obecné cíle,
jimiž bylo mj. přizpůsobení zemědělství změnám rozvoje trhu, politiky trhu a tržních pravidel, poptávce a preferencím spojeným
s rozšířením Společenství, včetně posílení
konkurenceschopnosti venkovských regionů. Nařízení Rady v rozhodném znění v kapitole IXa upravuje zvláštní opatření pro nové
členské státy a stanoví podmínky, za nichž jim
je poskytována dodatečná doplňková dočasná
podpora. Podle čl. 33d odst. 1 je poskytována
paušální podpora na usnadnění zřizování
a správního provozu seskupení producentů,
která mají za cíl:
„a) přizpůsobit produkci a výstup producentů, kteří jsou členy těchto seskupení, požadavkům trhu;
b) společně uvádět zboží na trh, včetně
přípravy k prodeji, centralizaci prodeje a dodávky velkoodběratelům a
c) stanovit společná pravidla pro informace o produkci se zvláštním ohledem na
sklizeň a dostupnost“.
Podle odstavce 2 téhož článku je podpora
„poskytována pouze seskupením producentů, která jsou úředně uznána příslušnými
orgány nových členských států mezi dnem
přistoupení a koncem programového období na základě vnitrostátního práva nebo
práva Společenství“.
[23] Součástí obecných zásad nařízení
(hlava III, kapitola I, podkapitola II) jsou pravidla poskytování podpory. Podle čl. 37 bod 1
se podpora pro rozvoj venkova poskytne
pouze na opatření, která jsou v souladu s právem Společenství. Podle bodu 4 téhož článku
mohou členské státy stanovit dodatečné nebo přísnější podmínky pro poskytování podpory Společenství pro rozvoj venkova za
předpokladu, že tyto podmínky budou v souladu s cíli a požadavky stanovenými v tomto
nařízení.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 012
[24] Podle čl. 56 nařízení Rady je toto závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve
všech členských státech.
[24] Podle čl. 56 nařízení Rady je toto závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve
všech členských státech.
[25] Podmínky pro zařazení skupiny výrobců do programu upravuje nařízení vlády.
V § 2 písm. c) definuje skupinu výrobců jako
„obchodní společnost nebo družstvo, jejichž
předmětem činnosti je zajištění společného
odbytu příslušné zemědělské komodity“. Dále pak § 3 nařízení vlády stanoví, že Fond zařadí skupinu výrobců do programu na základě její žádosti, jestliže „a) splňuje podmínku
roční obchodované produkce v hodnotě nejméně 3 000 000 Kč anebo podmínku nejméně 5 společníků nebo členů skupiny výrobců
(dále jen ,člen‘), b) vznikla v období od 1. 5.
2004 do 31. 10. 2006“. Rovněž v § 5 jsou obdobně stanoveny podmínky pro poskytování
dotace, přičemž konkrétně vymezuje podmínky, které musí splňovat „všichni členové“
skupiny výrobců [odst. 1 písm. e), f)]. V § 6
odst. 2 nařízení vlády je uvedeno, že k žádosti
musí být mj. připojeny kopie uzavřených
smluv mezi skupinou výrobců a jejími členy
o objemu, způsobu a výši úhrad příslušné
roční obchodované produkce a kopie společných pravidel skupiny výrobců.
IV. 2 Právní posouzení sporné otázky
(...) [29] Nařízení vlády, jak ve svém názvu, tak i ve vymezení předmětu úpravy v § 1
rozlišuje rozhodování o zařazení skupiny výrobců do programu a rozhodování o poskytnutí dotace, přičemž pro oba tyto účely vymezuje samostatné podmínky; předmět
obou řízení se přitom nepřekrývá. Při splnění podmínek stanovených v § 3 má žadatel na
zařazení do programu právo. Zařazení skupiny výrobců, zajišťujících společný odbyt zemědělských komodit do programu je rozhodnutím, které je nezbytné k tomu, aby subjekt
(skupina výrobců) mohl žádat o poskytnutí
dotace v příslušném roce. Už samotné rozhodnutí o zařazení do programu tak je rozhodnutím o veřejném subjektivním právu žadatele. Podmínky pro zařazení do programu
již při rozhodování o dotaci znovu posuzovány nejsou, byla-li skupina výrobců zapsána do
programu do 31. 12. 2006, splňuje tím prvou
podmínku stanovenou v § 5 odst. 1 písm. a)
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 012
nařízení vlády. Není podstatné, že při zjišťování podmínek pro poskytnutí dotace za každý
příslušný kalendářní rok je rovněž zkoumáno,
zda skupina výrobců splňuje podmínku roční
obchodované produkce nejméně 3 000 000 Kč,
anebo podmínku nejméně 5 členů [§ 5 odst. 1
písm. c) nařízení vlády], podobně jako je
zkoumáno při zařazení do programu [§ 3
písm. a) nařízení vlády]. Nové zkoumání těchto podmínek při poskytování dotace má vyloučit žadatele, u něhož došlo v mezidobí
k takovým změnám, že přestal stanovené dotační podmínky splňovat. Nesleduje se zde
přitom totožnost podmínek; není vyloučeno,
aby subjekt zařazený do programu v důsledku četnosti skupiny při poklesu jejích členů
naplnil podmínky pro poskytnutí dotace rozsahem roční obchodované produkce. Zkoumání podmínek četnosti skupiny či obchodované produkce při poskytování dotace
není revizí podmínek zařazení do programu;
ostatně v takovém případě by byl zcela nesmyslný postup žalovaného, který původní
rozhodnutí o zařazení do programu měnil
v přezkumném řízení.
IV. 2. b Výklad pojmu „seskupení produ-
centů“
[25] Podmínky pro zařazení skupiny výrobců do programu upravuje nařízení vlády.
V § 2 písm. c) definuje skupinu výrobců jako
„obchodní společnost nebo družstvo, jejichž
předmětem činnosti je zajištění společného
odbytu příslušné zemědělské komodity“. Dále pak § 3 nařízení vlády stanoví, že Fond zařadí skupinu výrobců do programu na základě její žádosti, jestliže „a) splňuje podmínku
roční obchodované produkce v hodnotě nejméně 3 000 000 Kč anebo podmínku nejméně 5 společníků nebo členů skupiny výrobců
(dále jen ,člen‘), b) vznikla v období od 1. 5.
2004 do 31. 10. 2006“. Rovněž v § 5 jsou obdobně stanoveny podmínky pro poskytování
dotace, přičemž konkrétně vymezuje podmínky, které musí splňovat „všichni členové“
skupiny výrobců [odst. 1 písm. e), f)]. V § 6
odst. 2 nařízení vlády je uvedeno, že k žádosti
musí být mj. připojeny kopie uzavřených
smluv mezi skupinou výrobců a jejími členy
o objemu, způsobu a výši úhrad příslušné
roční obchodované produkce a kopie společných pravidel skupiny výrobců.
IV. 2 Právní posouzení sporné otázky
(...) [29] Nařízení vlády, jak ve svém názvu, tak i ve vymezení předmětu úpravy v § 1
rozlišuje rozhodování o zařazení skupiny výrobců do programu a rozhodování o poskytnutí dotace, přičemž pro oba tyto účely vymezuje samostatné podmínky; předmět
obou řízení se přitom nepřekrývá. Při splnění podmínek stanovených v § 3 má žadatel na
zařazení do programu právo. Zařazení skupiny výrobců, zajišťujících společný odbyt zemědělských komodit do programu je rozhodnutím, které je nezbytné k tomu, aby subjekt
(skupina výrobců) mohl žádat o poskytnutí
dotace v příslušném roce. Už samotné rozhodnutí o zařazení do programu tak je rozhodnutím o veřejném subjektivním právu žadatele. Podmínky pro zařazení do programu
již při rozhodování o dotaci znovu posuzovány nejsou, byla-li skupina výrobců zapsána do
programu do 31. 12. 2006, splňuje tím prvou
podmínku stanovenou v § 5 odst. 1 písm. a)
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 012
nařízení vlády. Není podstatné, že při zjišťování podmínek pro poskytnutí dotace za každý
příslušný kalendářní rok je rovněž zkoumáno,
zda skupina výrobců splňuje podmínku roční
obchodované produkce nejméně 3 000 000 Kč,
anebo podmínku nejméně 5 členů [§ 5 odst. 1
písm. c) nařízení vlády], podobně jako je
zkoumáno při zařazení do programu [§ 3
písm. a) nařízení vlády]. Nové zkoumání těchto podmínek při poskytování dotace má vyloučit žadatele, u něhož došlo v mezidobí
k takovým změnám, že přestal stanovené dotační podmínky splňovat. Nesleduje se zde
přitom totožnost podmínek; není vyloučeno,
aby subjekt zařazený do programu v důsledku četnosti skupiny při poklesu jejích členů
naplnil podmínky pro poskytnutí dotace rozsahem roční obchodované produkce. Zkoumání podmínek četnosti skupiny či obchodované produkce při poskytování dotace
není revizí podmínek zařazení do programu;
ostatně v takovém případě by byl zcela nesmyslný postup žalovaného, který původní
rozhodnutí o zařazení do programu měnil
v přezkumném řízení.
IV. 2. b Výklad pojmu „seskupení produ-
centů“
[30] Při posouzení vlastní sporné otázky
rozšířený senát zejména vážil základní účel
poskytování dotací, jak je vymezen v nařízení
Rady – je jím podpora společného odbytu sledující rozvoj venkova v nových členských státech, který byl náhle vystaven konkurenci
jednotného trhu. Nařízení Rady předpokládá
v čl. 33d poskytování paušální podpory subjektu, který nazývá „seskupení producentů“.
Podpora má sloužit k usnadnění zřizování
a správního provozu tohoto seskupení, předpokládá se, že seskupení bude mít jednotlivé
členy, kteří budou společně postupovat při
uvádění zboží na trh ve všech fázích tohoto
procesu. Výčet těchto fází v čl. 33d odst. 1
písm. b) pak jednoznačně předpokládá společný postup více subjektů. Jazykový výklad
pojmu „seskupení producentů“ neumožňuje
jiný závěr, než že se jedná o sdružení několika
samostatných zemědělských výrobců dosud
samostatně zajišťujících odbyt produkce.
Stejně tak z hlediska smyslu poskytování pod-
pory je logické, že podporovány mají být subjekty, které se spojí ke společnému odbytu
a podpora (dotace) jim napomůže nést náklady tohoto spojení, které jim následně, jako silnějšímu subjektu, umožní obstát v tržní konkurenci. Rozšířený senát
tedy nepřisvědčil
výkladu nabízenému předkládajícím senátem,
že smysl a účel dotace může být naplněn činností jediného (jednočlenného) subjektu;
pak by totiž nebylo třeba podporovat sdružení výrobců a dotovat právě náklady spojené
s jejich sdružováním. Tomuto účelu tedy nemůže vyhovovat zajištění odbytu jedním subjektem, na nějž jsou smluvně napojeny další
subjekty jako dodavatelé. Nařízení Rady zjevně necílí na podporu odbytových subjektů,
ale na to, aby sami prvovýrobci, mj. i v konkurenci odbytových subjektů, obstáli.
[30] Při posouzení vlastní sporné otázky
rozšířený senát zejména vážil základní účel
poskytování dotací, jak je vymezen v nařízení
Rady – je jím podpora společného odbytu sledující rozvoj venkova v nových členských státech, který byl náhle vystaven konkurenci
jednotného trhu. Nařízení Rady předpokládá
v čl. 33d poskytování paušální podpory subjektu, který nazývá „seskupení producentů“.
Podpora má sloužit k usnadnění zřizování
a správního provozu tohoto seskupení, předpokládá se, že seskupení bude mít jednotlivé
členy, kteří budou společně postupovat při
uvádění zboží na trh ve všech fázích tohoto
procesu. Výčet těchto fází v čl. 33d odst. 1
písm. b) pak jednoznačně předpokládá společný postup více subjektů. Jazykový výklad
pojmu „seskupení producentů“ neumožňuje
jiný závěr, než že se jedná o sdružení několika
samostatných zemědělských výrobců dosud
samostatně zajišťujících odbyt produkce.
Stejně tak z hlediska smyslu poskytování pod-
pory je logické, že podporovány mají být subjekty, které se spojí ke společnému odbytu
a podpora (dotace) jim napomůže nést náklady tohoto spojení, které jim následně, jako silnějšímu subjektu, umožní obstát v tržní konkurenci. Rozšířený senát
tedy nepřisvědčil
výkladu nabízenému předkládajícím senátem,
že smysl a účel dotace může být naplněn činností jediného (jednočlenného) subjektu;
pak by totiž nebylo třeba podporovat sdružení výrobců a dotovat právě náklady spojené
s jejich sdružováním. Tomuto účelu tedy nemůže vyhovovat zajištění odbytu jedním subjektem, na nějž jsou smluvně napojeny další
subjekty jako dodavatelé. Nařízení Rady zjevně necílí na podporu odbytových subjektů,
ale na to, aby sami prvovýrobci, mj. i v konkurenci odbytových subjektů, obstáli.
[31] Rozšířený senát vážil, zda není namístě přerušení řízení podle § 48 odst. 1
písm. b) s. ř. s. a předložení předběžné otázky
Soudnímu dvoru EU k vyložení pojmu „seskupení producentů“. Znění nařízení včetně
srovnání s jeho jinými jazykovými verzemi
(anglicky: Producer Groups, francouzsky:
Groupements de producteurs, německy: Erzeugergemeinschaften, italsky: Associazioni
di produttori, polsky: Grupy producentów,
slovensky: Odbytové organizácie výrobcov)
však považuje za jednoznačné. Jedná se o tzv.
acte clair, tedy věc, kdy je výklad evropského
práva natolik jasný, že nevyvolává pochybnosti, jež by bylo nutno řešit položením předběžné otázky (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 6. l0. 1982, CILFIT a další,
283/81, Recueil, s. 3415).
IV. 2. c Výklad pojmu „skupina výrobců“
[31] Rozšířený senát vážil, zda není namístě přerušení řízení podle § 48 odst. 1
písm. b) s. ř. s. a předložení předběžné otázky
Soudnímu dvoru EU k vyložení pojmu „seskupení producentů“. Znění nařízení včetně
srovnání s jeho jinými jazykovými verzemi
(anglicky: Producer Groups, francouzsky:
Groupements de producteurs, německy: Erzeugergemeinschaften, italsky: Associazioni
di produttori, polsky: Grupy producentów,
slovensky: Odbytové organizácie výrobcov)
však považuje za jednoznačné. Jedná se o tzv.
acte clair, tedy věc, kdy je výklad evropského
práva natolik jasný, že nevyvolává pochybnosti, jež by bylo nutno řešit položením předběžné otázky (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 6. l0. 1982, CILFIT a další,
283/81, Recueil, s. 3415).
IV. 2. c Výklad pojmu „skupina výrobců“
[32] Nařízení vlády vydané podle § 2c
odst. 5 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství,
je předpisem navazujícím na nařízení Rady
a upravuje otázky jak hmotněprávní, tak
i procesní. Okruh subjektů, na něž se vztahuje, je součástí podmínek hmotných. Otázkou
pak je, zda pojem „skupina výrobců“ užitý
v nařízení vlády odpovídá pojmu „seskupení
výrobců“, či zda se vnitrostátní předpis od
nařízení Rady přípustně odchýlil. Nařízení
Rady totiž v čl. 33d odst. 2 stanovilo, že podpora je „poskytována pouze seskupením pro-
ducentů, která jsou uznána orgány nových
členských států [...] na základě vnitrostátního práva nebo práva Společenství“. Členský
stát tak byl oprávněn samostatně vymezit
okruh subjektů hodných poskytnutí podpory; byl však nepochybně vázán obecnými zásadami plynoucími z čl. 37 nařízení Rady zavazujícími k dodržení souladu s právem
společenství (odst. 1) a umožňujícími stanovení přísnějších podmínek pro poskytování
podpory, ovšem jen za předpokladu respektování cílů nařízení (odst. 4).
[32] Nařízení vlády vydané podle § 2c
odst. 5 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství,
je předpisem navazujícím na nařízení Rady
a upravuje otázky jak hmotněprávní, tak
i procesní. Okruh subjektů, na něž se vztahuje, je součástí podmínek hmotných. Otázkou
pak je, zda pojem „skupina výrobců“ užitý
v nařízení vlády odpovídá pojmu „seskupení
výrobců“, či zda se vnitrostátní předpis od
nařízení Rady přípustně odchýlil. Nařízení
Rady totiž v čl. 33d odst. 2 stanovilo, že podpora je „poskytována pouze seskupením pro-
ducentů, která jsou uznána orgány nových
členských států [...] na základě vnitrostátního práva nebo práva Společenství“. Členský
stát tak byl oprávněn samostatně vymezit
okruh subjektů hodných poskytnutí podpory; byl však nepochybně vázán obecnými zásadami plynoucími z čl. 37 nařízení Rady zavazujícími k dodržení souladu s právem
společenství (odst. 1) a umožňujícími stanovení přísnějších podmínek pro poskytování
podpory, ovšem jen za předpokladu respektování cílů nařízení (odst. 4).
[33] Nařízení vlády jak v názvu, tak v konkrétních ustanoveních používá pojmu „skupina výrobců“, přičemž rovněž předpokládá,
že tento subjekt bude zajišťovat společný odbyt vybraných zemědělských výrobků. Pojem
je pak přímo vymezen v § 2 písm. c) tohoto
nařízení. Rozumí se jím „obchodní společnost
nebo družstvo, jejichž předmětem je zajištění společného odbytu příslušné zemědělské
komodity“. Jazykový výklad vede k jedinému
závěru, a to, že se jedná o subjekt vícečlenný,
složený z jednotlivých výrobců. Tomu systematicky nasvědčují i náležitosti žádosti o zařazení skupiny do programu stanovené v § 4
odst. 2 nařízení vlády, mezi nimiž je i společenská smlouva nebo stanovy skupiny výrobců. Ostatně i § 2 písm. e) předpokládá přijetí
společných pravidel skupinou výrobců. Stejně tak ostatní ustanovení nařízení vlády tomuto názoru nasvědčují. V podmínkách pro
poskytnutí dotace je uvedeno, že všichni
členové skupiny výrobců jsou podnikajícími
fyzickými nebo právnickými osobami produkujícími alespoň jednu zemědělskou komoditu uvedenou v příloze, jejíž odbyt zajišťují
prostřednictvím skupiny výrobců [§ 5 odst. 1
písm. e)] nebo, že všichni členové prodávají
na trh celou svou tržní obchodovanou produkci prostřednictvím skupiny výrobců; [§ 5
odst. 1 písm. f)]. Nařízení vlády řeší i případy
splnění dodavatelských závazků seskupením za
některého z členů [§ 5 odst. 1 písm. d) bod 2.], či
odpočtu dotace při zpětném prodeji produkce seskupením některému z jeho členů (§ 5
odst. 4).
[34] Jednočlenné právnické osoby tyto
podmínky nemohou naplnit, a to ani jedno-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 012
Společnost s ručením omezeným Dyje proti Ministerstvu zemědělství o zařazení do pro- gramu zakládání skupin výrobců, o kasační stížnosti žalobce.