7 Tcu 11/2020-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 3. 2020 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky T. E., nar. XY, a J. S., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 5/12 KLs - 5130 Js 213027/15 (11/15), hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem byli T. E. a J. S. pravomocně uznáni vinnými napomáháním k trestnému činu nedovoleného obchodování s omamnými a psychotropními látkami v množství větším než malém. T. E. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců a J. S. k trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzení dopustili podle zjištění Zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem tím, že dne 10. 6. 2015 kolem 14:40 hod. J. S. jako kurýr přivezl osobním vozidlem Volvo S 80 s českou r. z. XY celkem 15,4 kg marihuany s obsahem účinné látky od 13,9 % do 15,4 % na adresu XY ve Frankfurtu nad Mohanem, kde je předal spoluobviněnému M. R. T. E. přitom při vědomí popsaných skutkových okolností v osobním vozidle Audi A 6 s českou r. z. XY vozidlo J. S. doprovázel v roli dohlížitele a podporovatele.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona. Podle tohoto ustanovení Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení se dopustili úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně před možným nebezpečím vyplývajícím z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Jednali přitom v takovém rozsahu (zejména pokud jde o množství přepravované marihuany), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4a odst. 3 zákona. Byly jim také uloženy citelné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 3. 2020
JUDr. Josef Mazák předseda senátu