USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 26. 2. 2025 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněného V. H. vedeném u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 4 T 75/2022, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně neodnímá.
1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Zlíně podal dne 20. 6. 2022 u Okresního soudu ve Zlíně obžalobu na obviněného V. H. pro přečin křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit jednáním popsaným v obžalobě.
2. Ve věci vedl hlavní líčení Okresní soud ve Zlíně, který poprvé rozhodl rozsudkem dne 20. 4. 2023 pod č. j. 4 T 75/2022-233, tak že obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby. K odvolání státního zástupce odvolací soud Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 3. 10. 2023 pod sp. zn. 6 To 143/2023 podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu I. stupně. Opětovně bylo o věci rozhodnuto Okresním soudem ve Zlíně rozsudkem ze dne 24. 9. 2024 pod č. j. 4 T 75/2022-565, přičemž opětovně došlo ke zproštění obviněného obžaloby, a to podle § 226 písm. a) tr. ř. I proti tomuto rozsudku podalo odvolání Okresní státní zastupitelství ve Zlíně. Věc je nyní u odvolacího soudu Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně vedena pod sp. zn. 6 To 263/2024, přičemž prozatím nebylo meritorně rozhodnuto.
3. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně předložil dne 11. 2. 2025 věc obviněného V. H. Nejvyššímu soudu s návrhem obviněného na odnětí věci Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně a její přikázání Krajskému soudu v Hradci Králové.
4. V návrhu na odnětí a přikázání věci obviněný uvedl, že důvod pro delegaci spatřuje v osobě soudce Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně JUDr. Radomíra Koudelky, dále v jeho rozhodnutí ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 69 T 1/2020 a způsobu řízení v nyní projednávané věci. Konstatoval, že v řízení vedeném pod sp. zn. 69 T 1/2020 vystupoval jako svědek a byl v něm výše uvedeným soudcem označen za „nevěrohodného“. Přičemž jeho nyní projednávána věc má ve věci 69 T 1/2020 podklad. Obviněný vyslovil obavu, aby v jeho trestní věci kolegové JUDr. Radomíra Koudelky nerozhodovali pod vlivem „falešné soudcovské solidarity“. K osobě JUDr. Radomíra Koudelky pak uvedl, že na tohoto podal dne 9. 7. 2024 podnět ministru spravedlnosti k prověření slučitelnosti funkce soudce s výkonem činnosti v oblasti realit. Ministerstvo spravedlnosti dospělo k závěru, že účastí na dražbě JUDr. Radomír Koudelka porušil zákon, ale u tohoto skutku již uplynula tříletá objektivní lhůta k zahájení kárného řízení. Obviněný dále vytkl postup Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně v projednávané věci při předcházejícím rozhodnutí, jelikož tento s ním vůbec nekomunikoval, neví tedy vůbec jak toto řízení probíhalo. Kasační rozhodnutí Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 3. 10. 2023 bylo obviněnému doručeno až 21. 1. 2024, přičemž z tohoto rozhodnutí není zřejmé, v jakém složení odvolací senát Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně rozhodl. To vše za situace, kdy obviněný je osoba se zdravotním postižením, která podléhá zvýšené právní ochraně prostřednictvím Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (vyhlášená pod číslem 10/2010 Sb. m. s.). Obviněný navrhuje zvolit Krajský soud v Hradci Králové proto, že jde o „český“ soud a nikoliv „moravský“ soud, a tudíž soudci tohoto soudu nebudou mít takové vztahy se soudcem JUDr. Radomírem Koudelkou. Současně poukazuje na skutečnost, že ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové obviněný podstoupil s ohledem na dilatoané kardiomyopatie operace v roce 2019 a 2022 a uvádí, že pokud by jej u veřejného zasedání o odvolání postihly zdravotní potíže mohl by zde být hospitalizován, jelikož mají informace o jeho zdravotním stavu.
5. Nejvyšší soud přezkoumal návrh obviněného na delegaci, jakož i Krajským soudem v Brně – pobočkou ve Zlíně předložený spisový materiál a dospěl k následujícímu závěru.
6. Důležité důvody ve smyslu 25 tr. ř. postavil obviněný na svých pochybnostech v nestranné a objektivní rozhodování soudců odvolacího soudu Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně v souvislosti s „falešnou soudcovskou solidaritou“ ve vztahu ke jejich kolegovi JUDr. Radomíru Koudelkovi. Vyjádřil své obavy, že soud nebude při svém rozhodování objektivní, a dále zpochybnil některé postupy senátu odvolacího soudu, který již v této věci rozhodoval.
7. Nejvyšší soud však v argumentech rozváděných v návrhu na delegaci neshledal důležité důvody pro tak výjimečný postup, jakým je postup podle § 25 tr. ř.
8. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
9. Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že námitky, jimiž obviněný vytýkal způsob řízení i rozhodnutí odvolacího soudu v této věci (usnesení ze dne 3. 10. 2023 pod sp. zn. 6 To 143/2023), nejsou a nemohou být předmětem řízení o návrhu obviněného na delegaci. Tyto otázky jsou řešeny v řízení před soudem (v řízení před soudy ve věci činnými, tedy v prvním stupni před Okresním soudem ve Zlíně, případně v řízení o řádných či mimořádných opravných prostředcích před Krajským soudem v Brně – pobočkou ve Zlíně či Nejvyšším soudem) a nejsou předmětem posouzení v řízení o návrhu na delegaci.
10. Stejně tak jako důležitý důvod ve smyslu § 25 tr. ř. nelze akceptovat námitku, že vztah k soudci tohoto soudu JUDr. Radomíru Koudelkovi, na kterého obviněný podal podnět k ministru spravedlnosti, mohl ovlivnit způsob rozhodování soudu (všech soudců) v jeho nyní projednávané trestní věci, a učinit celý Krajský soud v Brně – pobočku ve Zlíně neschopným rozhodnout objektivně a nestranně v trestní věci obviněného.
11. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že v případě pochybností o nestrannosti soudců činných v určité věci se lze v zásadě domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu, a návazně rozhodnout o odnětí a přikázání věci. Každý soudce je profesionál, jeho rozhodovací činnost se řídí zákonem a jeho rozhodnutí podléhá přezkumu, ať už formou řádných nebo mimořádných opravných prostředků. Nelze tedy dospět k závěru, že případná kolegialita je oním důležitým důvodem, který ustanovení § 25 tr. ř. vyžaduje.
12. Je nutné zdůraznit, že odvolací soud Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně ve věci nyní vedené pod sp. zn. 6 To 263/2024 (stejně jako v řízení vedením pod sp. zn. 6 To 143/2023) jedná ve složení Mgr. Radana Macháňová Laštůvková (předsedkyně senátu) a soudců JUDr. Iveta Šperlichová a Mgr. Vít Krchňáček. Ve věci tedy nerozhoduje JUDr. Radomír Koudelka.
13. Obviněný navíc vznesl konkrétní námitku podjatosti vůči soudkyni JUDr. Ivetě Šperlichové. Námitkou podjatosti se přitom již Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně zabýval a usnesením ze dne 5. 12. 2024, sp. zn. 6 To 263/2024, rozhodl, že podle § 31 odst. 1 tr. ř. soudkyně JUDr. Iveta Šperlichová není vyloučená z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 6 To 263/2024. O stížnosti obviněného poté rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 6 To 3/2025 tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Jakýkoli podklad pro postup podle § 25 tr. ř. zde tedy nelze shledat.
14. Z konstantní judikatury pak vyplývá, že způsob rozhodování soudu (soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr.). Takovým důvodem by dokonce nebylo ani zjištění, že určitý soud v minulosti porušil některé z ústavně zaručených základních práv obviněného. Ani tato skutečnost sama o sobě nestačí k závěru, že objektivita řízení není u tohoto soudu zaručena a že je tak dán důvod k odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 11 Td 26/2002).
15. Nezbývá než konstatovat, že obviněný ve svém návrhu na postup podle 25 tr. ř. neuvedl žádné argumenty, které by prokazovaly důvodnost jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu, je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.
16. Na základě shora uvedeného, rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, tedy že se Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně věc neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 26. 2. 2025
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu