USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 26. 2. 2025 v neveřejném zasedání v trestní věci
obviněného V. H. vedeném u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 4 T 75/2022, o
návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně neodnímá.
1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Zlíně podal dne
20. 6. 2022 u Okresního soudu ve Zlíně obžalobu na obviněného V. H. pro přečin
křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle § 346 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku, kterého se měl dopustit jednáním popsaným v obžalobě.
2. Ve věci vedl hlavní líčení Okresní soud ve Zlíně, který poprvé
rozhodl rozsudkem dne 20. 4. 2023 pod č. j. 4 T 75/2022-233, tak že obviněného
podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby. K odvolání státního zástupce
odvolací soud Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 3. 10.
2023 pod sp. zn. 6 To 143/2023 podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c) tr. ř.
napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu I.
stupně. Opětovně bylo o věci rozhodnuto Okresním soudem ve Zlíně rozsudkem ze
dne 24. 9. 2024 pod č. j. 4 T 75/2022-565, přičemž opětovně došlo ke zproštění
obviněného obžaloby, a to podle § 226 písm. a) tr. ř. I proti tomuto rozsudku
podalo odvolání Okresní státní zastupitelství ve Zlíně. Věc je nyní u
odvolacího soudu Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně vedena pod sp. zn. 6
To 263/2024, přičemž prozatím nebylo meritorně rozhodnuto.
3. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně předložil dne 11. 2. 2025 věc
obviněného V. H. Nejvyššímu soudu s návrhem obviněného na odnětí věci Krajskému
soudu v Brně – pobočce ve Zlíně a její přikázání Krajskému soudu v Hradci
Králové.
4. V návrhu na odnětí a přikázání věci obviněný uvedl, že důvod pro
delegaci spatřuje v osobě soudce Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně
JUDr. Radomíra Koudelky, dále v jeho rozhodnutí ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 69
T 1/2020 a způsobu řízení v nyní projednávané věci. Konstatoval, že v řízení
vedeném pod sp. zn. 69 T 1/2020 vystupoval jako svědek a byl v něm výše
uvedeným soudcem označen za „nevěrohodného“. Přičemž jeho nyní projednávána věc
má ve věci 69 T 1/2020 podklad. Obviněný vyslovil obavu, aby v jeho trestní
věci kolegové JUDr. Radomíra Koudelky nerozhodovali pod vlivem „falešné
soudcovské solidarity“. K osobě JUDr. Radomíra Koudelky pak uvedl, že na tohoto
podal dne 9. 7. 2024 podnět ministru spravedlnosti k prověření slučitelnosti
funkce soudce s výkonem činnosti v oblasti realit. Ministerstvo spravedlnosti
dospělo k závěru, že účastí na dražbě JUDr. Radomír Koudelka porušil zákon, ale
u tohoto skutku již uplynula tříletá objektivní lhůta k zahájení kárného
řízení. Obviněný dále vytkl postup Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně v
projednávané věci při předcházejícím rozhodnutí, jelikož tento s ním vůbec
nekomunikoval, neví tedy vůbec jak toto řízení probíhalo. Kasační rozhodnutí
Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 3. 10. 2023 bylo obviněnému
doručeno až 21. 1. 2024, přičemž z tohoto rozhodnutí není zřejmé, v jakém
složení odvolací senát Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně rozhodl. To
vše za situace, kdy obviněný je osoba se zdravotním postižením, která podléhá
zvýšené právní ochraně prostřednictvím Úmluvy o právech osob se zdravotním
postižením (vyhlášená pod číslem 10/2010 Sb. m. s.). Obviněný navrhuje zvolit
Krajský soud v Hradci Králové proto, že jde o „český“ soud a nikoliv „moravský“
soud, a tudíž soudci tohoto soudu nebudou mít takové vztahy se soudcem JUDr.
Radomírem Koudelkou. Současně poukazuje na skutečnost, že ve Fakultní nemocnici
v Hradci Králové obviněný podstoupil s ohledem na dilatoané kardiomyopatie
operace v roce 2019 a 2022 a uvádí, že pokud by jej u veřejného zasedání o
odvolání postihly zdravotní potíže mohl by zde být hospitalizován, jelikož mají
informace o jeho zdravotním stavu.
5. Nejvyšší soud přezkoumal návrh obviněného na delegaci, jakož i
Krajským soudem v Brně – pobočkou ve Zlíně předložený spisový materiál a dospěl
k následujícímu závěru.
6. Důležité důvody ve smyslu 25 tr. ř. postavil obviněný na svých
pochybnostech v nestranné a objektivní rozhodování soudců odvolacího soudu
Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně v souvislosti s „falešnou soudcovskou
solidaritou“ ve vztahu ke jejich kolegovi JUDr. Radomíru Koudelkovi. Vyjádřil
své obavy, že soud nebude při svém rozhodování objektivní, a dále zpochybnil
některé postupy senátu odvolacího soudu, který již v této věci rozhodoval.
7. Nejvyšší soud však v argumentech rozváděných v návrhu na delegaci
neshledal důležité důvody pro tak výjimečný postup, jakým je postup podle § 25
tr. ř.
8. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata
příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem
„důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se
musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §
25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu,
je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro
odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik
významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního
principu.
9. Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že námitky, jimiž
obviněný vytýkal způsob řízení i rozhodnutí odvolacího soudu v této věci
(usnesení ze dne 3. 10. 2023 pod sp. zn. 6 To 143/2023), nejsou a nemohou být
předmětem řízení o návrhu obviněného na delegaci. Tyto otázky jsou řešeny v
řízení před soudem (v řízení před soudy ve věci činnými, tedy v prvním stupni
před Okresním soudem ve Zlíně, případně v řízení o řádných či mimořádných
opravných prostředcích před Krajským soudem v Brně – pobočkou ve Zlíně či
Nejvyšším soudem) a nejsou předmětem posouzení v řízení o návrhu na delegaci.
10. Stejně tak jako důležitý důvod ve smyslu § 25 tr. ř. nelze
akceptovat námitku, že vztah k soudci tohoto soudu JUDr. Radomíru Koudelkovi,
na kterého obviněný podal podnět k ministru spravedlnosti, mohl ovlivnit způsob
rozhodování soudu (všech soudců) v jeho nyní projednávané trestní věci, a
učinit celý Krajský soud v Brně – pobočku ve Zlíně neschopným rozhodnout
objektivně a nestranně v trestní věci obviněného.
11. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že v případě pochybností o
nestrannosti soudců činných v určité věci se lze v zásadě domáhat vyloučení jen
těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce
příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ,
že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci
(popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou
a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování
a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům
tohoto soudu, a návazně rozhodnout o odnětí a přikázání věci. Každý soudce je
profesionál, jeho rozhodovací činnost se řídí zákonem a jeho rozhodnutí podléhá
přezkumu, ať už formou řádných nebo mimořádných opravných prostředků. Nelze
tedy dospět k závěru, že případná kolegialita je oním důležitým důvodem, který
ustanovení § 25 tr. ř. vyžaduje.
12. Je nutné zdůraznit, že odvolací soud Krajský soud v Brně – pobočka
ve Zlíně ve věci nyní vedené pod sp. zn. 6 To 263/2024 (stejně jako v řízení
vedením pod sp. zn. 6 To 143/2023) jedná ve složení Mgr. Radana Macháňová
Laštůvková (předsedkyně senátu) a soudců JUDr. Iveta Šperlichová a Mgr. Vít
Krchňáček. Ve věci tedy nerozhoduje JUDr. Radomír Koudelka.
13. Obviněný navíc vznesl konkrétní námitku podjatosti vůči soudkyni
JUDr. Ivetě Šperlichové. Námitkou podjatosti se přitom již Krajský soud v Brně
– pobočka ve Zlíně zabýval a usnesením ze dne 5. 12. 2024, sp. zn. 6 To
263/2024, rozhodl, že podle § 31 odst. 1 tr. ř. soudkyně JUDr. Iveta
Šperlichová není vyloučená z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u
tohoto soudu pod sp. zn. 6 To 263/2024. O stížnosti obviněného poté rozhodl
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 6 To 3/2025 tak,
že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Jakýkoli podklad pro postup
podle § 25 tr. ř. zde tedy nelze shledat.
14. Z konstantní judikatury pak vyplývá, že způsob rozhodování soudu
(soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov.
přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr.). Takovým důvodem
by dokonce nebylo ani zjištění, že určitý soud v minulosti porušil některé z
ústavně zaručených základních práv obviněného. Ani tato skutečnost sama o sobě
nestačí k závěru, že objektivita řízení není u tohoto soudu zaručena a že je
tak dán důvod k odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu téhož druhu a
stupně (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2002, sp. zn.
11 Td 26/2002).
15. Nezbývá než konstatovat, že obviněný ve svém návrhu na postup podle
25 tr. ř. neuvedl žádné argumenty, které by prokazovaly důvodnost jeho návrhu.
Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému
soudu, je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být
odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale
Nejvyšší soud neshledal.
16. Na základě shora uvedeného, rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je
uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, tedy že se Krajskému soudu v Brně –
pobočce ve Zlíně věc neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 26. 2. 2025
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu