7 Td 13/2016-13
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 4. května 2016 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného P. H. , vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 2 T 7/2016, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto :
Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Jeseníku neodnímá .
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jeseníku, podal dne 3. 2. 2016, u Okresního soudu v Jeseníku, obžalobu na obviněného P. H. pro přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Přečinu se měl obviněný dopustit tím, že dne 9. 7. 2014 při své výpovědi, jako svědek, u hlavního líčení před Okresním soudem v Jeseníku, při projednávání trestní věci obviněného Z. Ch. vedené pod sp. zn. 2 T 176/2013, přestože byl jako svědek řádně poučen o povinnosti vypovídat úplnou pravdu a nic nezamlčovat, a o trestních následcích křivé výpovědi, záměrně uvedl nepravdu o okolnostech týkajících se provozování, odevzdávání tržeb a jeho jednání s oprávněnou osobou v herně K. v Jeseníku, které měly podstatný význam pro rozhodnutí, když mimo jiné také uváděl, že s J. K. (který podle listin byl provozovatelem herny K. v Jeseníku) se setkával při předem dohodnutých schůzkách, hovořil s ním o vyúčtování, že mu obviněný Z. Ch. nesděloval, že je pověřený J. K. k zastupování, dále uvedl, že s obviněným o odevzdání tržeb nikdy nejednal, že obviněný nikdy nebyl u vyúčtování tržeb, že s ním nikdy nejednal o úhradě dlužných tržeb a další nepravdivé okolnosti týkající se jeho činnosti provozního technika pro poškozenou společnost SLOT Group, a. s., v souvislosti s provozováním herny K. v Jeseníku, přičemž jeho výpověď se při následném hodnocení důkazů a v porovnání s výpověďmi dalších svědků a jeho výpovědí v přípravném řízení, ocitla zcela osamocená a v kontextu s ostatními důkazy bylo zřejmé, že je nepravdivá.
Okresní soud v Jeseníku trestním příkazem ze dne 14. 3. 2016, sp. zn. 2 T 7/2016, uznal obviněného P. H. vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a uložil mu trest.
Trestní příkaz však nenabyl právní moci, neboť proti němu obviněný podal odpor.
Současně podal obviněný k Okresnímu soudu v Jeseníku návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. Je přesvědčen, že jsou dány důležité důvody pro tento postup. Uvedl, že v jeho věci, která byla přidělena jako samosoudci Mgr. M. Kubíčkovi, byl tento soudce usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 2 T 7/2016, vyloučen z vykonávání úkonů v trestním řízení v jeho trestní věci, neboť se účastnil původního řízení, ve kterém obviněný vypovídal jako svědek. Podle rozvrhu práce byla proto jeho trestní věc přidělena soudci Mgr. D. Jedličkovi. Podle obviněného je otázka, zda předchozí trestní věc nebyla mezi těmito dvěma soudci jako mezi kolegy konzultována, čímž by podle něj byly dány důvody podjatosti i u tohoto soudce. Pro vyloučení této pochybnosti je podle něj vhodné věc odejmout Okresnímu soudu v Jeseníku a přikázat Okresnímu soudu v Karlových Varech. Dalším důvodem pro odejmutí je podle obviněného také vhodnost takového postupu z důvodu lepší dostupnosti pro něj a jeho obhájce, jakož i má za to, že projednání věci u Okresního soudu v Karlových Varech by mělo výraznější výchovný účinek na jeho osobu, neboť v Karlových Varech bydlí. Proto navrhuje odnětí věci Okresnímu soudu v Jeseníku a její přikázání Okresnímu soudu v Karlových Varech.
Nejvyššímu soudu byl dne 13. 4. 2016 předložen trestní spis Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. 2 T 7/2016, s návrhem obviněného na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Okresnímu soudu v Karlových Varech.
Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu obviněného a dospěl k následujícímu závěru.
Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal.
Především nutno konstatovat, že není pochyb o místní příslušnosti Okresního soudu v Jeseníku k projednání věci. Jeseník je totiž místem spáchání přečinu, jehož se obviněný měl podle obžaloby dopustit.
V prvé řadě je nutno zdůraznit, že skutečnost, že obviněný, který má bydliště v Karlových Varech, žádá, aby trestní řízení probíhalo u soudu v místě jeho bydliště (tedy u Okresního soudu v Karlových Varech), z důvodu jeho lepší dostupnosti pro něj a jeho obhájce, sama o sobě není důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. Obviněný totiž současně neuvádí žádné další důvody, proč by se nemohl účastnit soudního řízení u místně příslušného soudu v Jeseníku, ani mu v účasti nebrání jeho zdravotní stav, resp. žádné závažné zdravotní komplikace, které by mu zcela znemožňovaly účast u příslušného soudu. Vyhověním návrhu z důvodu lepší dostupnosti soudu pro obviněného, by se naopak případné komplikace spojené s cestou k soudu fakticky přenesly z obviněného na svědky navržené obhajobou ke slyšení (kteří oba mají bydliště v obvodu Okresního soudu v Jeseníku). Nelze opominout, že náklady svědků v trestním řízení nese stát, kterému by tak vznikaly nepřiměřené náklady. V neposlední řadě je nutno odmítnout také argument obviněného, podle kterého by mělo řízení vedené u Okresního soudu v Karlových Varech na něj výraznější výchovný účinek, tedy, že by snad mohlo mít trestní řízení vedené u Okresního soudu v Jeseníku na obviněného výchovný účinek menší.
Dalším důvodem, ve kterém obviněný spatřuje důležitý důvod pro postup podle § 25 tr. ř. má být skutečnost, že v jeho trestní věci byl usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 2 T 7/2016, podle § 31 odst. 1 tr. ř., z důvodu uvedeného v § 30 odst. 1 tr. ř., samosoudce Mgr. M. Kubíček vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Důvodem jeho vyloučení bylo to, že vedl jako předseda senátu dne 9. 7. 2014 hlavní líčení, u něhož prováděl výslech mimo jiné obviněného P. H. v procesním postavení svědka. Trestní věc obviněného byla podle § 44 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., přidělena k projednání a rozhodnutí soudci Mgr. D. Jedličkovi. Podle obviněného mohou však také u tohoto soudce existovat pochybnosti o jeho nepodjatosti, neboť je kolegou vyloučeného soudce Mgr. M. Kubíčka a mohli tak věc obviněného společně konzultovat.
V souvislosti s touto námitkou obviněného, vznesenou obecně vůči soudci daného soudu, Nejvyšší soud podotýká, že zásadně se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci, a to postupem podle § 31 odst. 1 tr. ř. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Taková situace v posuzované věci není dána. Naplnění důvodů pro vyloučení soudců z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného by muselo mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohlo být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a k úkonům trestního řízení objektivně. Důvodem podjatosti soudce pak nemůže být sama o sobě skutečnost, že je kolegou jiného (ve věci vyloučeného) soudce téhož soudu. Nejvyšší soud k tomu podotýká, že i v případě, že by skutečně existovala pochybnost o nepodjatosti určitého soudce příp. senátu, by toto samo o sobě nemohlo být důvodem k postupu podle § 25 tr. ř. Zcela výjimečně by takovým důvodem mohla být pochybnost o nestrannosti celého soudu, resp. jeho jednotlivých soudců. Žádnou takovou pochybnost však Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal.
Po pečlivém zvážení všech okolností případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky § 25 tr. ř.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 4. května 2016
JUDr. Michal Mikláš předseda senátu