U S N E S E N Í
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného K. Š., vedené u Krajského soudu v
Ostravě pod sp. zn. 77 T 7/2011, projednal v neveřejném zasedání konaném dne
12. dubna 2017 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl t a k t
o:
Podle § 25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Olomouci n e o d n í m á.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2015, č. j. 77 T 7/2011 – 13
604 bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného K. Š. Proti tomuto rozhodnutí
podali odvolání obviněný K. Š., opatrovník JUDr. J. M., zmocněnec poškozeného
Mgr. M. B. a zúčastněná osoba Astra Reinvest LTD.
Vrchnímu soudu v Olomouci byl dne 3. 2. 2017 předložen trestní spis,
sp. zn. 77 T 7/2011, k řízení o odvoláních uvedených osob.
Podáním ze dne 20. 3. 2017 učinil obviněný K. Š. návrh na odnětí
uvedené věci Vrchnímu soudu v Olomouci a její přikázání Vrchnímu soudu v Praze.
Vyjádřil přesvědčení, že řízení u Vrchního soudu v Praze povede k lepšímu
zajištění nestranného a zákonného projednání věci, k náležitému zjištění
skutkového stavu i k lepšímu uplatnění všech zásad trestního řízení. K tomuto
závěru obviněný dospěl na základě dosavadního způsobu rozhodování Vrchního
soudu v Olomouci v jeho věci, vyřizování jeho stížností, nevyváženosti při
vyřizování jeho podnětů a podnětů státního zastupitelství. Zejména poukázal na
způsob, jakým předseda Vrchního soudu v Olomouci vyřídil jeho stížnost na
předsedkyni Krajského soudu v Ostravě týkající se průtahů v jeho trestní věci a
rozpor s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 UL 12/2016 ze dne
31. 5. 2016 na návrh Krajského státního zastupitelství v Ostravě. Zdůraznil, že
rozsudek soudu I. stupně byl vyhlášen ve dnech 4. a 5. 3. 2015, doručen mu však
byl až dne 24. 6. 2016, tedy po 478 dnech. Uvedl, že poukazoval na evidentní
průtahy, obracel se na předsedkyni Krajského soudu v Ostravě, která v deseti
případech rozhodla o prodloužení zákonné lhůty k vyhotovení a vypravení
rozsudku, avšak vždy podle obviněného pouze obecně s odkazem na důvody uváděné
předsedou senátu. Podle obviněného předsedkyně krajského soudu průtahy
neřešila, proto podal stížnost předsedovi Vrchního soudu v Olomouci, která byla
vyřízena přípisem ze dne 17. 5. 2016, aniž by se však předseda vrchního soudu
skutečně zabýval četností prodlužování lhůt a konkrétními jeho argumenty. Ve
své stížnosti, že namítal také skutečnost, že Vrchnímu soudu v Olomouci nebyly
Krajským soudem v Ostravě předloženy k rozhodnutí jeho stížnosti (proti
usnesení ze dne 1. 12. 2014 – ustanovení opatrovníka, proti usnesení ze dne 8.
12. 2014 – zamítnutí návrhu na vydání věci, proti usnesení ze dne 8. 12. 2014 –
rozhodnutí o námitce podjatosti předsedy senátu), přičemž o uvedených
stížnostech není rozhodnuto do současné doby. Předseda Vrchního soudu v
Olomouci mu přípisem ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. St 4/2016, sdělil, že jeho
stížnost je nedůvodná. Obviněný dále uvedl, že na průtahy v řízení si stěžovalo
rovněž Krajské státní zastupitelství v Ostravě, a to prostřednictvím návrhu na
určení lhůty, přičemž Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. 5. 2016, sp.
zn. 3 UL 12/2016, průtahy v řízení shledal jako neodůvodněné a určil lhůtu k
vyhotovení rozsudku. Obviněný tak nabyl dojmu, že Vrchní soud v Olomouci jinak
hodnotí jeho žádosti a jinak návrhy státního zastupitelství. Nelze mít podle
něj důvěru k odvolacímu soudu, pokud jeho předseda v podstatě tvrdí, že v jeho
věci k neodůvodněným průtahům nedocházelo, a naproti tomu je senátem Vrchního
soudu v Olomouci jako důvodný vyřízen návrh stejné věcné podstaty jako
oprávněný. Z těchto důvodů je podle obviněného zřejmé, že Vrchní soud v
Olomouci není podle jeho názoru schopen zajistit nestranné a zákonné projednání
jeho věci.
Nejvyššímu soudu byl dne 29. 3. 2017 Vrchním soudem v Olomouci
předložen trestní spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 77 T 7/2011, s
návrhem obviněného na postup podle § 25 tr. ř.
Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu obviněného a dospěl k
následujícímu závěru.
Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu
odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání
rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Pojem
„důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se
musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §
25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je
zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci,
vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí
věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné,
aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. K
odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv
stadiu trestního řízení.
V projednávané věci je zřejmé, že se trestní věc obviněného nyní nachází u
Vrchního soudu v Olomouci (sp. zn. 1 To 17/2017) v řízení o odvolání obviněného
a dalších osob proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2015, sp.
zn. 77 T 7/2011.
V projednávané věci však Nejvyšší soud neshledal důležité důvody odůvodňující
tak zásadní zásah do trestního řízení, jakým je pro postup podle § 25 tr. ř.,
tedy v tomto případě odnětí věci Vrchnímu soudu v Olomouci a její přikázání
Vrchnímu soudu v Praze.
Z návrhu obviněného je především patrné, že obviněný postavil své přesvědčení o
schopnosti, resp. neschopnosti, Vrchního soudu v Olomouci k zajištění
nestranného a zákonného projednání jeho trestní věci, na námitkách, které se
týkají jednak postupu Krajského soudu v Ostravě ve věci jeho výtek na průtahy v
řízení (při vyhotovování rozsudku soudu I. stupně) a výtek ohledně nepředložení
jeho stížností proti některým rozhodnutím krajského soudu v jeho věci, přičemž
nesouhlasí v tomto směru s argumenty předsedkyně Krajského soudu v Ostravě ve
sděleních zasílaných mu na jeho stížnosti, a jednak nesouhlasí s argumenty
předsedy Vrchního soudu v Olomouci, kterými se, s odvoláním na svou pravomoc
stanovenou mu zákonem, vypořádal se stížnostmi obviněného na předsedkyni
Krajského soudu v Ostravě.
Nesouhlas obviněného se způsobem vyřízení jeho stížností předsedkyní Krajského
soudu v Ostravě (když trestní věc obviněného se již u tohoto soudu ani
nenachází), jakož i jeho nesouhlas se způsobem vyřízení jeho stížností
předsedou Vrchního soudu v Olomouci však nemůže být důležitým důvodem pro
postup podle § 25 tr. ř., přičemž uvedené důvody se ani netýkají meritorního
rozhodování ve věci obviněného. Takové argumenty nemohou být důvodem pro
pochybnosti ve spravedlivé rozhodování celého Vrchního soudu v Olomouci o
odvolání obviněného a dalších osob a rozhodně nemohou být důležitým důvodem pro
odnětí věci tomuto soudu a jejím přikázání soudu jinému.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části
tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. dubna 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu