7 Td 15/2014-11
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného P. F., vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 177/2013, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. března 2014 návrh tohoto soudu na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. a rozhodl t a k t o : Podle § 25 tr. ř. se věc odnímá Okresnímu soudu v Kolíně a přikazuje Okresnímu soudu v Kutné Hoře.
Dne 2. 12. 2013 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kolíně, u Okresního soudu v Kolíně, návrh na potrestání obviněného P. F. pro přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že (stručně uvedeno) od 1. 6. 2012 do „současné doby“, v trvalém bydlišti ani jinde, úmyslně neplnil vyživovací povinnost na dceru K. a syna A. k rukám matky K. Ch., jejíž výše byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Kolíně a Krajského soudu v Praze, jak jsou v návrhu na potrestání konkrétně uvedeny a dluží za uvedené období na výživném částku ve výši 50.300,- Kč.
Dne 27. 2. 2014 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh Okresního soudu v Kolíně na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. Okresní soud uvedl, že dne 13. 1. 2014 vznesl obviněný námitku podjatosti všech soudců Okresního soudu v Kolíně, u kterého pracuje matka dětí. Dne 13. 2. 2014 podal obviněný námitku podjatosti na věc řešícího samosoudce Mgr. M. Vobořila a požádal o projednání věci u soudu příslušného podle jeho bydliště. Okresní soud v Kolíně se domnívá, že by žádosti o delegaci věci jinému soudu mělo být vyhověno, neboť z podání obviněného je zřejmé, že má stále pochybnosti o nestrannosti projednání a rozhodnutí jeho věci Okresním soudem v Kolíně. Okresní soud považuje pochybnosti obviněného za logické, neboť matka dětí, se kterou v rámci neplacení výživného vede spor, a která by měla být slyšena před soudem jako svědkyně, pracuje u zdejšího soudu. Soud v této souvislosti poukázal na skutečnost, že v opatrovnické věci zatím vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 22 P 287/2013, rozhodl Krajský soud v Praze, že jsou soudci Okresního soudu v Kolíně vyloučeni z projednání a rozhodnutí ve věci 22 P 287/2010, a to právě z důvodu zaměstnání matky dětí u uvedeného soudu. Nebylo by podle soudu logické, aby opatrovnická věc nemohla být řešena u Okresního soudu v Kolíně a trestní věc ano. Okresní soud v Kolíně proto předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o delegaci věci, a to podle návrhu obviněného k Okresnímu soudu v Prostějově, v jehož obvodu obviněný bydlí.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Obviněný se měl svým jednáním dopustit přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 2 tr. zákoníku tím, že v trvalém bydlišti ani jinde neplnil vyživovací povinnost vůči svým dětem. Místem spáchání uvedeného přečinu, je jednak místo, kde měl pachatel pobyt v době neplnění vyživovací povinnosti, tak i místo, kde měla pobyt oprávněná osoba. Nejvyšší soud z obsahu trestního spisu zjistil, že v daném případě přicházela v úvahu místní příslušnost několika soudů, přičemž byla místní příslušnost Okresního soudu v Kolíně založena podle § 22 tr. ř. podáním návrhu na potrestání. Z obsahu trestního spisu dále vyplývá, že obviněný opakovaně vznášel námitku podjatosti soudců Okresního soudu v Kolíně v jeho věci (opatrovnické i trestní), a to z toho důvodu, že matka jeho dětí, s níž vede spor, je zaměstnankyní Okresního soudu v Kolíně. Obviněný vyjadřoval pochybnosti o nestrannosti projednání a rozhodnutí jeho věci a dále poukazoval na to, že jeho postavení, a postavení matky dětí, která u soudu pracuje, je před tímto soudem nerovné. Nejvyšší soud dále vzal v úvahu, že Krajský soud v Praze usneseními ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 31 Nc 265/2013 a ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 17 Nc 708/2013, rozhodl o vyloučení řady soudců Okresního soudu v Kolíně z projednávání věci obviněného P. F. vedené pod sp. zn. 22 P 287/2010. Vyloučen byl mimo jiné také soudce Mgr. M. Vobořil řešící nyní projednávanou trestní věc obviněného. Podle vyjádření tohoto soudce (jakož i podle subjektivního pocitu řady dalších soudců) by skutečnost, že matku nezletilých dětí zná a je s ní v častém pracovním kontaktu, mohla u obviněného právem vyvolat pochybnosti o jeho nepodjatosti. Proto Nejvyšší soud v těchto skutečnostech ve věci shledal důležité důvody pro postup dle § 25 tr. ř. a odňal věc Okresnímu soudu v Kolíně. Nepřikázal ale věc obviněným navrhovanému soudu, v jehož obvodu sám bydlí, tj. Okresnímu soudu v Prostějově, ale nejbližšímu soudu téhož stupně, kterým je Okresní soud v Kutné Hoře. Tímto způsobem bude nejlépe zabezpečeno nejen nestranné projednání a rozhodnutí věci, ale také hospodárnost řízení, jehož důvodem je jednání kladené P. F. za vinu a nikoliv jednání matky dětí. V případě přikázání věci navrhovanému Okresnímu soudu v Prostějově, by matka nezletilých dětí byla jako svědkyně nucena cestovat k tomuto soudu vzdálenému z jejího bydliště 222 km, což by si vedle potíží s cestováním nepochybně vyžádalo také výrazně vyšší náklady, které hradí stát. Problémy spojené s trestním stíháním by se tak z obviněného zcela přenesly na matku dětí, na které podle návrhu na potrestání obviněný řádně neplnil vyživovací povinnost.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. března 2014
Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš