7 Td 15/2023-182
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 12. 4. 2023 v neveřejném zasedání ve věci obviněné J. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 1 T 11/2023, o příslušnosti soudu takto:
Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 10.
1. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Břeclavi podala dne 30. 1. 2023 u Okresního soudu v Břeclavi obžalobu na obviněnou J. H. pro přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku.
2. Uvedeného přečinu se měla obviněná podle obžaloby dopustit tím, že uzavřela dne 15. 12. 2014 v Libenicích se společností Českomoravská stavební spořitelna, a. s. (nyní ČSOB Stavební spořitelna, a. s.) Smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 1002298601, s výší úvěrového rámce 840 000 Kč, účelově vázaného na údržbu a změnu rodinného domu, který se nachází v obci XY č. p. XY, přičemž v žádosti o poskytnutí meziúvěru uvedla smyšlené údaje ve vztahu ke svému zaměstnavateli, konkrétně že od 1. 6. 2011 pracuje jako dopravní dispečer v oblasti kamionové dopravy s průměrným čistým měsíčním příjmem za posledních 12 měsíců ve výši 28 000 Kč, což se nezakládalo na pravdě, a dále uvedla v Soupisce dokladů o použití prostředků ze stavebního spoření na bytové účely fakturu č. 11038/2014, která měla být vystavena dne 12. 12. 2014 společností GURAPA, s. r. o., na částku ve výši 500 485 Kč, podle které měla být provedena rekonstrukce podlahy, koupelny a kuchyně, ačkoli tyto práce danou společností provedeny nebyly, neboť tato společnost v danou dobu neexistovala. Obviněná si následně nechala, podle předchozí dohody s manažerkou Českomoravské stavební spořitelny, a. s., M. Z., zaslat z bankovního účtu č. XY, jehož majitelkou byla matka M. Z., I. K. (pozn. – správně K.), nar. XY, na vkladový účet č. XY, finanční prostředky ve výši 340 000 Kč, čímž splnila podmínku smlouvy o naspoření minimální částky, v důsledku čehož jí byl dne 19. 12. 2014 požadovaný úvěr ve výši 840 000 Kč poskytnut, a to na meziúvěrový účet číslo XY, obviněná následně dne 19. 12. 2014 poukázala finanční prostředky ve výši 398 050 Kč ve prospěch bankovního účtu I. K. a téhož dne poukázala finanční prostředky ve výši 441 950 Kč na svůj účet č. XY. Obviněná úvěr řádně nesplácela, ČSOB Stavební spořitelna, a. s., v důsledku toho odstoupila k 31. 8. 2016 od smlouvy, čímž byla ČSOB Stavební spořitelně, a. s., se sídlem Radlická 333/150, Praha, IČ: 492 41 397, způsobena škoda ve výši nejméně 252 331,49 Kč.
3. Usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 1 T 11/2023, byla podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. z důvodu podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. trestní věc obviněné předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti s tím, že Okresní soud v Břeclavi není místně příslušný k jejímu projednání. Z trestního spisu vyplynulo, že původně bylo trestní řízení proti obviněné vedeno policejním orgánem ve společném řízení pod č. j. KRPB-126024/TČ-2020-060481, k vyloučení trestní věci obviněné došlo opatřením ze dne 28.
2. 2022. Z popisu skutku v obžalobě je zřejmé, že obviněná uzavřela smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření se společností Českomoravská stavební spořitelna, a. s., nyní ČSOB Stavební spořitelna, a. s., dne 15. 12. 2014 v Libenicích. Obviněná sama vypověděla, že si na podrobnosti při uzavírání smlouvy nepamatuje, byla v 7. měsíci rizikového těhotenství a potřebovala vyřešit bydlení, přičemž jí někdo doporučil paní, na jejíž jméno si nepamatuje, která jí přislíbila pomoc při vyřízení úvěru s tím, že vše zařídí.
Nevyplňovala žádné písemnosti, nedokáže ani říct, zda nějaké písemnosti podepisovala. Připustila, že obdržela finanční prostředky na svůj účet ve vyšší částce, než sama požadovala, rozdíl zaslala na účet zpět ženě, která jí úvěr vyřídila. Konkrétně se nevyjádřila k listinným důkazům založeným ve spise opatřenými jejími podpisy. Uvedla, že si nevzpomíná, kde došlo k uzavření smlouvy. Z listinných důkazů pak dále vyplynulo, že návrh na uzavření smlouvy o stavebním spoření byl podepsán obviněnou dne 25.
11. 2014, žádost o poskytnutí meziúvěru byla podepsána obviněnou dne 25. 11. 2014, a to v Libenicích. Prohlášení o financování stavebních prací s využitím prostředků ze stavebního spoření bylo podepsáno rovněž v Libenicích dne 25. 11. 2014, stejně jako plán financování. Soupiska dokladů k použití prostředků ze stavebního spoření na bytové prostředky byla podepsána obviněnou dne 13. 12. 2014 také v Libenicích. Smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření pak byla podepsána v Praze dne 9.
12. 2014 pověřeným zaměstnancem Českomoravské stavební spořitelny, a. s. a dne 14. 12. 2014 obviněnou. Součástí spisového materiálu je záznam o podaném vysvětlení J. K., který se vyjádřil k osobě M. Z. a uvedl, že pracoval jako obchodní zástupce pro Českomoravskou stavební spořitelnu, a. s., kancelář byla v Hustopečích a měla ji zde M. Z. pronajatou. Ze záznamu o podaném vysvětlení M. Z. vyplynulo, že v letech 2014 až 2018 pracovala v oboru finančního poradenství jako manažer obchodního týmu Hustopeče-Znojmo, poradenské místo Českomoravské stavební spořitelny, smlouvy však neuzavírala, ale doporučovala svým obchodníkům klienty.
K okolnostem sjednání a uzavření předmětné smlouvy obviněnou se konkrétně nevyjádřila.
4. Okresní soud v Břeclavi na základě spisového materiálu dospěl k závěru, že není místně příslušným k projednání dané věci. Obviněná se měla dopustit přečinu úvěrového podvodu, neboť při sjednávání úvěrové smlouvy uvedla nepravdivé údaje a takovým činem způsobila větší škodu. Z popisu skutkových okolností v obžalobě i v usnesení o zahájení trestního stíhání vyplývá, že k uvedenému jednání došlo v Libenicích, tedy v obvodu Okresního soudu v Kolíně, kde byly ze strany obviněné podepsány listiny týkající se smluvní dokumentace. Z hlediska místní příslušnosti podle názoru soudu pak přichází v úvahu i Obvodní soud pro Prahu 10, neboť k následku došlo v sídle poškozené obchodní společnosti v Praze 10. Ze žádného důkazu obsaženého ve spisovém materiálu však nelze dovodit, že by žalovaný trestný čin měl být spáchán v obvodu Okresního soudu v Břeclavi, kde měla kancelář M. Z., ani sama obviněná v rámci výpovědi netvrdila, že by cestovala za účelem vyřízení úvěrového produktu až do obvodu Okresního soudu v Břeclavi.
5. Soud proto předložil spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti, neboť Nejvyšší soud je soudem, který je společně nadřízen jak Okresnímu soudu v Břeclavi, tak Okresnímu soudu v Kolíně i Obvodnímu soudu pro Prahu 10.
6. Nejvyšší soud jako soud příslušný k projednání věci zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.
7. Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k naplnění jednotlivých znaků objektivní stránky trestného činu, tj. zejména místo, kde došlo k jednání pachatele, a místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže k naplnění jednotlivých znaků došlo na různých místech, například následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém pachatel jednal, jde o tzv. distanční delikt.
8. Místem spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku je zejména místo, kde pachatel při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel. Jestliže je znakem trestného činu způsobení škody (jako v případě trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku), je místem spáchání činu i místo, kde vznikla škoda. Rovněž je namístě připomenout, že za sjednávání úvěrové smlouvy ve smyslu § 211 odst. 1 tr. zákoníku je třeba považovat i již postup při uzavírání úvěrové smlouvy (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. Tpjn 301/2003, publikované pod číslem 6/2004, Sb. rozh. tr.), včetně všech souvisejících jednání, která uzavírání úvěrové smlouvy provázejí. Sjednávání úvěrové smlouvy nelze totiž chápat zúženě a považovat za ně jen vlastní uzavření úvěrové smlouvy, ale i jednání, které uzavření takové smlouvy předchází (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2104).
9. Přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku se měla obviněná dopustit podle tzv. právní věty tím, že při sjednávání úvěrové smlouvy uvedla nepravdivé údaje a způsobila takovým činem větší škodu. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že úvěrová smlouva (Smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření) byla dne 9. 12. 2014 podepsána ze strany poškozené společnosti (resp. osoby jednající za poškozenou) v Praze, s uvedením adresy Českomoravské stavební spořitelny, a. s., XY Praha 10, přičemž z vyjádření svědkyně M. Z., finanční poradkyně, vyplynuly postupy, jakými docházelo ke schválení smluv o úvěru u společnosti Českomoravská stavební spořitelna, a. s., v rozhodné době, totiž že podklady byly zasílány do Prahy na úvěrové oddělení, kde docházelo ke schvalovacímu procesu. Společnost měla v rozhodném období sídlo, jak bylo uvedeno výše, na adrese XY, Praha 10. Ze strany obviněné byla smlouva podepsána dne 14. 12. 2014 bez uvedení místa podpisu. Dále ze spisového materiálu vyplývá, že samotnému podpisu úvěrové smlouvy předcházela žádost o poskytnutí úvěru ze dne 25. 11. 2014, jakož i další listiny, např. kontrola příjmů, prohlášení o financování, plán financování, přičemž všechny uvedené dokumenty, které měly obsahovat nepravdivé skutečnosti, byly ze strany obviněné podepsány dne 25. 11. 2014 v Libenicích. Obviněná ani M. Z. žádné další podrobnosti k procesu sjednávání konkrétních smluv neuvedly, resp. si na případ nepamatovaly.
10. S ohledem na popsaná zjištění, která tvoří podklad pro obžalobou tvrzený skutkový děj, je namístě dospět k závěru, že ke spáchání dovozovaného přečinu úvěrového podvodu nedošlo v obvodu Okresního soudu v Břeclavi, kde se podle nyní dostupných podkladů nenachází žádné z míst ve smyslu § 18 odst. 1 tr. ř. Obžaloba tak byla podána u místně nepříslušného soudu. Současně lze mít za podložené, že úkony směřující ke sjednání úvěrové byly vykonány a jejich následek nastal v obvodu Okresního soudu v Kolíně a Obvodního soudu pro Prahu 10.
11. Ačkoliv by v úvahu mohla přicházet místní příslušnost více soudů k projednání věci, Nejvyšší soud rozhodl, že podle § 24 odst. 1 tr. ř. je Obvodní soud pro Prahu 10 místně příslušný k projednání věci, neboť v jeho obvodu měl kromě jednání naplňujícího objektivní stránku žalovaného přečinu také nastat následek tvrzeného trestného jednání obviněné, konkrétně vznik škody na straně poškozené společnosti Českomoravská stavební spořitelna, a. s. (dnes ČSOB Stavební spořitelna, a. s.), jež měla v rozhodné době sídlo na adrese XY, Praha 10, a měl tak být ve smyslu § 18 odst. 1 tr. ř. v obvodu tohoto soudu trestný čin spáchán. Byť to pak není ve vztahu k místu spáchání již dříve dokonaného trestného činu tvrzeného obžalobou podstatné, lze přesto poznamenat, že v obvodu tohoto soudu má obviněná současné trvalé bydliště a z obsahu trestního spisu rovněž vyplývá, že v obvodu tohoto soudu byla v nyní vedeném řízení vyslýchána policejními orgány.
12. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, tedy že podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 10.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 4. 2023
JUDr. Radek Doležel předseda senátu